Addamsův dům

Souhlas s Ondřejem. Jen škoda, že to nebylo trochu delší. Ráda bych si početla víc. A telenovala by se mi taky určitě líbila.

Paráda!! Teda ze začátku se mi to číst nechtělo, ale po tom co sem si přečetl dost trefnou poznámku Emotionera sem si udělal čas a přečetl to.
Musím uzbnat že dominik slušně napsal povídku do ženského časopisu nebo jako nějakou zápočtovou práci.
Radím ti, dobrej základ, trochu to rozveď a máš scénář pro telenovelu.
A pro ty kteří to zde budou obhajovat, ano něco na tom může být pravda, každá fantazie vychází z reálných zážitků, ale jako celek je to perfektní červená knihovna.

Strašně zvláštní, ale jsou lidi jako Dominik. Spíš než do zpovědnice, by měl jít za psychologem. Dominka je mi líto a princeznu bych poslala do prdele

Příspěvek Emotionera se mi naopak moc líbí.Dominiku,tak jak to napsal on je snad jediné co ti může pomoct.Vzpamatuj se! Vždyť na tebe ta holka úplně kašle a bratr se ti vysmívá do obličeje. Žiješ v realitě,kterou sis sám vytvořil.To si fakt myslíš, že by s tebou někam někdy šla? Jakože do chudobné chaloupky? ale jdi...

for emotioner: máš takovou přezdívku proto,že hodně prožíváš emoce anebo to myslíš jako ironii na pisatele? pokud je to ta první možnost, tak nechápu, proč se tu do něj navážíš? takovéhle věci se většinou píšou pod tlakem a v emocionální nerovnováze,ne? a kdo chce poradit, poradí a kdo ne, měl by se asi zdržet jakýchkoliv projevů, viz ten tvůj... pokud s tím máš problém, pro tebe a další podobné, kteří potřebují věci podat jednoduše (a nejspíš ne jenom texty): dominikův příběh jsem si přečetla pozorně a věci se mají asi takto: mladý kluk se bláznivě zamiloval do mimořádně krásné holky z prostředí high society, která vyrůstala v cizině a kterou otec zahrnul luxusem, jenže milá dívka hlásala věrnost svému zámožnému příteli a tudíž vyloučila jakoukoliv možnost vztahu anebo intimností s pisatelem. Mladík se rozhodl, že mu stačí mít ji jako ikonu a zbožňovat ji jen platonicky a obdivoval její morální zásady do té doby, než jí zemřel otec a ona si to kladla za vinu. To ji asi nějak psychicky poznamenalo a on opět stál vedle ní. Jenže nedávno zjistil, že je těhotná, což nemohlo být s tím jejím přítelem, protože to jednoduše časově nesouhlasí. Na pisatele to mělo samozřejmě ohromující vliv a jak se říká, zlomilo mu to srdce.Jeho nechtěla, jiného ano? Navrch začaly vyplývat i jiné věci a kromě toho, že spala se ženatým chlapem, nejspíš i má poměr se svým bratrem... pisatel dominik chtěl odejít, nakonec zůstal, nechce ji opustit, nemůže bez ní žít, ale chce uspořádat poměry v domě (kde mj. kouří tráva ), sám asi neví, co a jak dělat a proto sem přišel...
for dominik: máš to složité, vím, že se ti jakoby zhroutil sen... ale podle mě bys tam prostě neměl zůstávat, tam to není prostředí pro tebe, oni nejsou normální mladí lidé a asi nikdy ani nebudou a tebe do toho akorát stáhnou... mrzí mě, že jsi smutný a žes tu lásku k ní dosud nezlomil, ale pokud to neuděláš, zničí tě to.MUSÍŠ!!!

Vytiskni to, podepiš prohlášení o autorských právech a pošli to do ženského časopisu. Nakladatel ti dá smlouvu na dobu beurčitou, ženy to ohromí a dokonce to přečtou do konce. Muži pravděpodobně budou přeskakovat odstavce jako já a hledat důležitá klíčová slova, kterých je v článku asi patnáct ...

Už jsem se svěřil na zpovědnici a slíbil jsem všem,že vše vyřeším,odhodlání sice bylo velké,ale nakonec jsem selhal a tak se už neodvažuju raději jim tam říct,že jsem do toho sklouzl znovu...asi jsem zklamal všechny,co mi radili a drželi palce a to mě mrzí...přesto strašně,zoufale potřebuju někoho,kdo mě vyslechne,aspoň takto,tak jdu sem,tady se to podobnými různými lidskými životními peripetiemi jen hemží a budu tedy jeden z těch,kdo tápe a neví...co dál...se životem,zlomeným srdcem a pocitem viny,lásky i závislosti...před rokem a půl mi životní cestu zkřížila dívka,která jakoby vystoupila ze snů: krásná,nádherná,neumím to ani popsat,když se díváte na její tvář,tak je dokonalá,jako obraz starých mistrů,andělsky překrásná bez jediné chybičky,dostala takový dar od Boha...vypadá jako sladká dlouhovlasá princezna a přitom není barbie,vrátila se s otcem ze zahraničí,kde vyrostla a vystudovala a pak už se jen hřála ve slunci otcovy lásky a obdivu okolí, otec vybudoval velmi dobře prosperující firmu a dcera měla vše,nač si jen vzpoměla, včetně vynikajícího vzdělání...s kontem,kam dostávala pravidelný příjem jak od otce,tak od pohádkově bohatého přítele,nadstandartním bytem a luxusními auty mohla patřit k namyšleným snobským lidem...nepatřila...měla šarm,nadhled,rozhled...vtip...nikdy jsem ji neslyšel použít sprosté slovo...projela s otcem skoro celý svět...ve svých 23 letech zažila to,co my tzv. normální smrtelníci nezažijeme asi za celý život...doslova mě dostala na kolena,okouzlila mě,zbláznil jsem se do ní,sice jsem věděl,že má přítele a že pro ni věrnost znamená neporušitelnou zásadu,tak jsem se odsoudil k platonickému zbožňování a byl jsem vděčný za každou chvíli,co mi dovolila být s ní,třeba to bylo jenom v kavárně...TAKOVÝ člověk strpěl ve své blízkosti mě...psával jsem jí verše od Nezvala,z Manon,z Malého prince...vždycky se tomu smála,ne těm veršům,ale asi nemodernímu stylu vyznání...bylo to od ní milé...protože se nesmála posměšně...žila svůj život hýčkaného dítěte ovdovělého otce,který se aktivně účastnil na chodu své firmy a byl workoholik...neuměl odpočívat...a pak se stalo něco,co vše změnilo,zemřel jí právě ten otec...bohužel tomu předcházela jejich hádka,kde ona ho nařkla z citového vydírání,sobectví,padala slova jako:je mi fuk,co si myslíš a chceš,to je můj život,miluji ho,nepotřebuji tvé peníze atd.,on totiž nechtěl,aby chodila se svým přítelem, z mnoha důvodů tomu vztahu nepřál...o dva dny později otec ulehl se srdeční nevolností,chtěl se s ní smířit,asi na lůžku přemýšlel,ale ona odmítla jeho pozvání,prý stejně leží,o čem by si asi tak povídali atd.,prostě trucovala...že prý za ním zajde v týdnu...to bylo v sobotu a v úterý ráno otec zemřel...prostě se už neviděli...Její život se změnil od základu.Strašlivě si vyčítala jeho smrt,tvrdila,že je to její vina a marně jsem jí vysvětloval,že ne,že otec skoro nespal,pracoval a už dřív měl potíže...Rozhodla se dělat věci tak,jak si myslela,že by otec chtěl.Firmu,kterou zdědila,neprodala,ale protože nestačila na její vedení,smluvně pověřila vedením lidi z dob jejího otce,kterým věřila a sama poctivě začala vést jednu pobočku.Donutila k léčení svého o rok mladšího bratra,který fetoval a který dělal takovou ostudu rodině,že ho otec zcela vydědil.Jenže jakoby se začala ztrácet sama v sobě.Dělala od rána do noci,věděl jsem,že je unavená.Dokonce se jí začal komplikovat vztah s přítelem,protože otec přece nechtěl,aby spolu byli.Což on nesl bolestivě,miluje ji.Ale nepolevila,dokonce si otevřela obchod a zapřáhla částečně i bráchu.Prodala svůj byt a přestěhovala se i s ním a psem do domu po otci...tedy domu...paláce...snažil jsem se být s ní co nejčastěji,pomáhal jsem jí starat se o dům,povídat si s ní,brát ji do přírody,vzal jsem ji i k našim a zdálo se,že se víc usmívá a že se to bere k lepšímu a teď jsem u nich vlastně už i bydlel a začal jsem maličko doufat,že mi dá ve svém životě trochu důležitější místo...její brácha mě nějak neměl rád,řekl bych,že jsem mu byl trnem v oku...nevěděl jsem,proč...snad proto,že i on byl jedním ze zlaté mládeže,kdežto já obyčejný venkovský kluk a moje zaměstnání spočívalo v práci na celním oddělení spediční firmy...ale zvykl jsem si i na jeho recese a zvláštní způsob chování...ona mi důvěřovala a radila se se mnou,co s ním,že je fakt někdy na zabití...dovolila mi spát s ní v posteli,ale nic jsem nesměl,nechtěla svému příteli zahnout ani náznakem,čehož jsem si vážil...pak přišel den,na který nezapomenu a který mi vzal naděje...vrátil jsem se z práce a překvapilo mě,že vidím její auto,bývala ve firmě do noci...její brácha mi řekl,že leží nahoře u sebe a musí odpočívat,když je těhotná...ve druhém měsíci...jeho pohled byl hrozný,jak ho definovat?výsměšný,ironický,nenávistný...to všechno v něm bylo...vyběhl jsem nahoru,protože znám jeho recese a tam fakt ležela ona v posteli,uplakaná a potvrdila mi to...totálně zpitomělý jsem se odplížil do zahrady,odkud mě vyhnal až chlad...v kuchyni mi její bratr nabídl čaj a seděl tam se mnou celou noc...tak jsem se dozvěděl,že s přítelem to dítě nečeká,protože se viděli naposledy před třemi měsíci...se mnou taky ne,protože prostě nic nebylo...ale někdo otec být musel?! dozvěděl jsem se od něj,že udržovala vztah se ženatým záchranářem od policie...když jsem to odmítl jako nesmysl a vzpoměl její slova o věrnosti,bratr mi sdělil,že u ní je to těžké,vždyť spávala i se svou nejlepší kamarádkou...celé dospívání a i teď pokaždé,když jede do země,kde vyrostla,za svým přítelem...šokoval mě...ráno jsem se vydal omrknout toho záchranáře k místu jeho bydliště a zjistil jsem,že jsem fakt nula...tohle byl namakaný chlápek ostrých rysů...odpoledne,když jsem se vrátil z práce,našel jsem ji ležet s bráchou v její posteli,on jí hladil vlasy a ona tiše plakala,řekli mi,ať si lehnu k nim,drželi jsme se za ruce a tiskli k sobě a poslouchali R.E.M.,přišlo mi to maličko zvláštní...skoro hmatatelně jsem cítil její zoufalství...usilovně jsem přemýšlel o potencionálních otcích...prostě jsem propadl myšlence,že tomu musím přijít na kloub? záchranář?! nebo její kamarád kněz,který ji přišel druhý den navštívit a ona se konečně tvářila šťastně?vypomáhala ve středisku pro mládež,určitě se mu svěřovala,navíc je mladý a hezký...navíc po jeho odchodu utekla nahoru a brečela a když jsem se jí ptal,co je,řekla,že ji mrzí,že ji musel vidět takhle:uplakanou a bledou...ale to jí přece mohlo být jedno...proč jí tedy tolik záleželo na tom,že ji tak viděl duchovní,který právě takové ovečky má utěšit?! podezíral jsem i chudáka arabského studenta,který ji učí arabsky,aby překvapila svého přítele...v noci jsem skoro nespal...popíjel...a dával dohromady svoje hypotézy. A potom jsem ji přistihl,jak se líbá s bratrem. Objímali se na schodech do zahrady jako zamilovaný pár,dívali se jeden druhému zblízka do obličeje a on si hrál s pramínkem jejích vlasů.A pak se sklonil,aby ji políbil,neuhnula a protože mi jeden z lidí,co mi na zpovědnici dávali "rozhřešení",napsal,že je sporná hranice mezi pusou a líbáním a jestli jsem neviděl,jak si strkají jazyky do pusy,takmám mlčet,tak můžu říct,že jsem to viděl...skoro...špičkou jazyka jí přejížděl ret a ona si to nechala líbit,ani pořádně nezavřela pusu...pak si mě všimli,ona utekla,brácha ne,jen se usmál tím svým zvláštním úsměvem a řekl,že co se divím,vždyť je nádherná,ale smutná,tak na ni musíme být hodní...a nabídl mi jointa...vzhledem k prožitým okolnostem jsem si dal...beztak to tam kouří oba...jenže ve mě tím rozjel další kolo horečných úvah...co když má něco s ním?!je to hrozné,já vím,smělá,až fantastická hypotéza,ale co když to tak je?!neřekl on snad,že kdyby nebyl teplý,byla by jediná holka,kterou by chtěl?není ona pro něj ideál krásy?neřekl,že ji nikdy neopustí?a neřekla ona,že se o bratra postará za každých okolností?neležel často v její posteli a ona vždy řekla,nech ho,on se tak uklidní...v této fázi úvah jsem začínal ztrácet soudnost,nespaljsem,nejedl,pohyboval jsem se jako robot...jak mi to mohla udělat?preferovala věrnost,tak se nechtěla ani mazlit...a přitom se vyspala s ženatým chlapem!a asi ne jednou...co teď se mnou bude?kam se poděla ta její láska k příteli?a co bude s ní?dítě si vzít nedá,to je pro ni zločin a neodpustitelný hřích.To ovšem znamená,že ji opustí přítel,kterého miluje a bude nešťastná...v této fázi jsem se svěřil v nejvyšším zoufalství na zpovednici,dali mi rady,místy kruté,ale dali a dokonce náš dům nazvali Addamsovým domem...slíbil jsem jim vyřešit to a jít...jenže když jsem to chtěl udělat,zjistil jsem,že nemůžu...že se radši zřeknu všech vztahů s holkama,ale budu s ní...nemůžu ji opustit,už tak jsem jí zklamal,když jsem jí nedal takovou oporu,jakou potřebovala a musela hledat jinde...kromě toho bez ní asi chcípnu...zabil bych kvůli ní...budu ji věrně,oddaně,hluboce milovat,i když mám asi otevřenou zlomeninu srdečního svalu...budu jí po boku...budu její nadějí...budu vším,čím potřebuje...jak bych mohl odejít od někoho,kdo je na dně?! spolknu i to,že už jsem si skoro jistý jejich vztahem s bratrem...navíc asi z toho vypětí začala kvácet a potratila...to ji taky psychicky vyčerpalo...copak můžu v této situaci jít?!zůstanu tam s nimi...nemůžu ji tam nechat s rozmazleným,zvláštně zvrhlým klonem Jamese Blunta...jen atmosféra tam je vyčerpávající...taky už sotva lezu...za to poslední období,kdy se to všechno tak podělalo,jsem stihl už kouřit trávu,pít noc co noc,chodit pozdě do práce,zvládat zlomené srdce i popřemýšlet o smyslu života...tak se chci zeptat,jak byste se chovali vy,co byste dělali,jak mám uvést život v tom domě aspoň trochu do normálu?jak pomoct?a jak se nezbláznit???nebo mám prostě princeznu vzít a odvézt k našim,jsou to obyčejní lidé a žijou klidmě na vesnici...třeba by se dostala z nejhoršího...já prostě nevím...