Adopce - říct nebo neříct ?

Znám také několik rodin, které děti adoptovaly. A řekly jim to hned, jak děti začaly trošku mluvit a chápat formou pohádky. Ty děti to berou úplně přirozeně a dokonce jsou pyšné na to, že si je rodiče vybrali, protože byli moc krásní, chytří, nejlepší (tak jim to bylo řečeno). Tento způsob beru jako perfektní. Říkat to 11-ti letému klukovi mu může v tomto období způsobit těžké šrámy na duši a i v pozdějším období šok. Takže já jsem pro říci to hned od začátku a pokud toto období promeškám, tak mlčet jak hrob. Lhali jste mu 11 let, proč najednou říkat pravdu? Jaký to má teď smysl? Pravděpodobně se stejně nikdy nedozví, že je adoptovaný a bude to tak lepší

Ahoj Dančo,je mi 25 let. Předevčírem jsem se od bratránka dozvěděl ,že jsem adoptovaný.Druhý den jsem si to ověřil. Nebudu rozebírat jakým způsobem,ale ne od svých rodičů. Dnes má moje maminka narozeniny, tak se chystám na návštěvu a zeptat se jich,jak to teda se mnou bylo.Nejdříve jsem tomu vůbec nevěřil,nepřipouštěl jsem si to,neboť,jak píšeš "všude, v rodném listě, v očkovacím průkazu, prostě ve všech dokumentech" i fotka s vítáním občánků ,jsou uvedení jako mí rodiče.Nebyl mi ani měsíc,když si mě vzali,proto.Vím ,že mi to nechtěli říct z toho důvodu ,že se báli že mě ztratí,ale mám pocit ,že kdyby mi to z dělili v pubertálním věku,tak bych nejspíš udělal něco co by mě moc mrzelo.Jde pouze o můj názor,jsou různý lidé,různé povahy a každý se zachová jinak.Sví rodiče miluji a na tom se vůbec nic nezmění i to,že mi lhali,měli pouze strach,že mě ztratí.Poprvé měli své biologické dítě o které přišli v jeho osmi letech o to víc ,podle mě měli strach.Vždy je budu zbožňovat a ctít.

Kazdopadne rict. Znam nekolik rodin, ktere adoptovaly deti a vsechny to vedi. Otazkou zustava vek. Pokud to doposud nevi, tak je zrovna v tezkem predpubertalnim obdobi a jeho reakce se neda odhadnout. Neznam vas, ale vhodny by se mi v tomto pripade jevil vek 16-18 let. Ale jak rikam, neznam vas, neznam povahu vaseho syna, mozna by bylo dobre poradit se s odbornikem. Kazdopadne je to informace, ktera by mu nemela zustat zatajena.

Určitě říci!!!! Mě to nikdo neřekl, dozvěděla jsem se to až skoro ve 40. Nyní moje dcera onemocněla roztroušenou sklerozou, tak jsem kontaktovala biologickou rodinu a RS má moje sestra.... Nepodvádějte své dítě, pokud ho máte ráda.

mě přijde strašně nefér to neříct. Můžeš popřemýšlet kdy je vhodný věk, ale on má právo to vědět. Mě by to taky zajímalo, i když já jsem oběma rodičům tak strašně podobná, že u mě pochyby nepřicházejí v úvahu. Ale rozhodně mu to jednou řekini.

Mony adopce je závažný krok.Musíš si to pěkně překalkulovat,ale pokud do toho půjdeš,můžeš být i velmi šťastná:-)))))Víš i vlastní dítě tě dokáže odkopnout.To už je riziko,ale jdi do toho,určitě,Budu ti držet pěsti,tááááááááááákhle moc:-)

ani v těch 18nácti to nemusí úplně dobře vzít.Taky jsem chtěla adoptovat,ale každý mě odrazuje od adopce...nevíš co z toho vyroste,ty se staráš,a on ti pak zdrhne,dělá ostudu.....jenže to se stává i s vlastníma dětma,že jo.

Ahoj Dančo.Můj názor:říct to až v osmnácti.Nyní věk velmi lehce nabouratelný zmatky v hlavince.16-ti:věk puberťák,nevíš co by mu v hlavě vrtalo až by se to v něm vzbouřiloa mohl by začít dělat něco co by tě bolelo.18-tiletý člověk už by měl posoudit vše s jasnou hlavou a sám se k tomu čelem postavit.Myslím,že pokud to bude až v 18-ti,budeš mile překvapena jeho reakcí.Zasloužíš si to.JSI DOBRÁ DUŠE:-)

Mám 11letého syna, který je adoptovaný a neví to. Manžel je zásadně proti abychom mu to říkali, ale já mám pochybnosti. Co když přijde zdravotní problém? Nebo si bude v budoucnu dělat test DNA a pak zjistí, že jsme mu celý život lhali? Podotýkám, že šťastná shoda náhod tomu chtěla, že jsme si ho vezli z porodnice, když mu bylo 7 dní a tím pádem jsme všude, v rodném listě, v očkovacím průkazu, prostě ve všech dokumentech uvedení jako jeho rodiče. Uvítám názory všech. Děkuji!