Agresivita po alkoholu...ale já jsem HOLKA!!!

V současné době piju nárazově, někde v jiné diskuzi jsem četla, že se tomu říká "alkoholik typu delta". To je ten, kdo vydrží střízlivý třeba i několik měsíců, ale pak třeba vypije jen jednu skleničku a nemůže přestat dokud není do němoty... a tak v tahu třeba i několik dní. Dřív jsem pila denně, ale teď už se snažím se sebou něco dělat, vím, že to není legrace, mohla bych opravdu něco závažného vyvést a jít třeba sedět. Taky se moc bojím protialkoholní léčby nebo "jen" záchytky, stačilo mě, jak mě tam tehdy zmlátili a přivázali, když jsem chtěla utéct... Mám z toho dodnes noční můry. Taky už daleko míň vydržím. Agresivní nejsem zdaleka vždy, obvykle mě musí někdo vyprovokovat (třeba blbými řečmi). Bývám jen strašně sprostá.

A ty, piješ občas, nárazově, denně? Jsi vždy agresivní, nebo jen někdy? Má přítel snahu tě od alkoholu dostat? Pokoušela ses o to sama? Nebo nechceš?...To je hrozný, čtu to po sobě a je to jako výslech...Nemyslím to tak. Prostě mne tvé řádky zaujaly,nějak o tobě chci vědět víc.

Přítel se mnou nepije, dá si maximálně pivo, jinak nic. Má dost odstrašujících příkladů v práci, pracuje ve stavebnictví a má kolem sebe lidi, co se léčili a přesto pijí dál atd. A taky vidí, co to dělá se mnou. Děti může podle mě vychovávat jen vyzrálá vyrovnaná osoba, a to rozhodně nemůže být závislák. Nejlepší by bylo, kdyby se mohl člověk na vlastní žádost nechat sterilizovat (jako v Holandsku), jenže v tomhle státě to bohužel nejde, musela bych mít vážné zdravotní důvody...

A přítel pije s tebou? Tvé rozhodnití nemít děti je po tvém vysvětlení velice rozumné. Já děti miluju a kdekoliv čtu nepo vidím, že prcek trpí kvůli rodičům...brečela bych.

Oba jsme jedináčci, takže nám děti spíš lezou na nervy... Ale vůbec, u mně je to nemyslitelné, nejen kvůli pití, ale i kvůli mé povaze. Psychiatři to nazvali "emocionálně nestabilní porucha osobnosti, vážná". Nedovedu si představit 24 hodin denně hlídat, pečovat a pak vychovávat dítě, sama jsem takovej nevychovanej spratek. A nemám už rodiče, kteří by mi s tím pomohli... Při mé vzteklosti bych to dítě asi zabila, kdyby v noci řvalo, je to prý "záhul" i pro psychicky naprosto zdravé a vyrovnané ženské. Četla jsem v knížkách o závislostech, že dítě není tím správným řešením pro matku, která si na 100% není jistá, že už svou závislost má pod kontrolou. Asi by mi ho sebrali, musím proto mít soudnost a myslet zodpovědně. A taky by se mi mohl narodit dement, že :-(

Divný, že nechceš rodinu. Máš na to akorát věk. Je to kvůli pití? Nebo nechce přítel? Právě děti by vám mohly dát smysl života, s nima moc prostoru na velké pití není...Moc by mne zajímaly důvody, proč je neplánujete.

Dnes je mi 29, s přítelem jsme spolu už pět let. Rádi bychom se vzali, ale děti nikdy nechceme. Studovala jsem v té době VOŠ obchodní, dostudovala, ale s odřenýma ušima. Zato v zaměstnání to byl jeden průšvih za druhým, a to nejen kvůli alkoholu, jsem prostě potížista. Prošla jsem jich od dokončení školy už 7 a teď jsem už skoro rok nezaměstnaná.

A kolik ti je dnes, když piješ od 21? V té době jsi nejspíš studovala VŠ, dostudovala? Jak dlouho s tebou přítelo je? Máš nebo plánuješ děti?

Jsem na tom velmi podobně jako Kačka. Alkoholu jsem propadla v 21 letech ještě když jsem studovala, a když mi o dva roky později umřela maminka, skončila jsem za násilnosti pod vlivem alkoholu na záchytce. Následovaly tři týdny v PL, ale pít jsem nepřestala... Zažila jsem následně hrozné věci, to je na dlouhé povídání. Dnes se léčím ambulantně u psychiatra. Násilností mám z té doby na svědomí až až, jen mi většina z nich kupodivu prošla, dostala jsem jen jednou telefonické napomenutí od policie. V případě zájmu můžu napsat detaily. Něco dělat jsem se rozhodla až když jsem začala mít velké úzkosti, že v opilosti vážně ublížím svému příteli, třeba ho ubodám nožem. Občas mně takové věci napadají a když se opiju, obvykle mívám okna... Ale jinak to většinou končí jen sprostými slovy, párkrát jsem se mu pokoušela dát facku, ale přepere mě. Je také velmi tolerantní, protože pracuje ve stavebnictví, a tam (kromě něj) je alkoholik skoro každý. Někdo jiný by mi takové věci nikdy nestrpěl a dávno by mě opustil... Žijeme spolu, nikoho jiného už nemám.

Ahojky, dneska jsem cetla znova to co jsi napsala. Vis co ja myslim ze bys mela znova zkusit nejakeho toho psychiatra, teda spis psychologa. Ja nejsem odbornik, samozrejme... A ty jsi asi taky dost mlada. Ale neco s tim delat MUSIS, fakt. Tohle vypada na dlouhou terapii. Anebo aspon pis sem.

Jenže já ještě studuju a nejsem finančně zajištěná...Nemůžu se třeba odstěhovat, nemám kam.Přítel sice pracuje, ale bydlí stále u otce a momentálně je spíše v dluzích.Třeba naši jsou vždycky rádi když jedu k němu a už to došlo tak daleko, že taťka říká, že je mu jedno co dělám ve městě mého přítele, hlavně když se to netýká jeho(že mě nevidí když se napiju).Vyloženě mě k němu posílají!Myslíš že bych tu příčinu neměla hledat spíš u sebe?Vždy když se trochu víc napiju tak následuje trest(teď např.nemůže přítel u nás přespat, já u něj jo)A výslech a nadávky, spíš mám tendenci hledat tu chybu u sebe...Vždycky se to tak říká, ne?Začni u sebe...

Myslim ze sis vlastne uz odpovedela sama, i kdyz priciny tvoji agresivity budou daleko slozitejsi nez jen to co jsi popsala. Vlastne je to takovy maly priklad toho jak jsi byla vychovavana, jak se k tobe rodice chovali, a tim jak v tobe zafixovali "reseni problemu". Proste kdyz neni po mem, nekoho zbiju a je po problemu. Asi si tohle v sobe nosis, a kdyz se nekontrolujes, tak to vsechno vyleze ven. U mne se treba vsechno zlepsilo, kdyz jsem si tohle vsechno uvedomila, a pak se pomalu "odloucila" od rodicu, dnes uz se snimi vubec nestykam. Strasne to boli, ale nekdy je to v zivote nutny. Vlastne jsem si prochazela takovym obdobim jakohosi zkouseni rodicu, chtela jsem videt jestli zaberou (pomohou, podrzi me), ale to vzdycky vedlo k velkemu zklamani.

sim, děkuji.Tak jsem se nad tím zamýšlela a přemýšlela a...No, nevím jestli to s tím může souviset, ale dost brzo jsem začla se sebeukájením (6let) a naši nevěděli jak to řešit, takže kdykoliv mě přistihli, tak mě taťka zbil prutem.Nikdo mi nevysvětlil proč je to jako špatné, když se mi to líbí, já jsem to nechápala, takže jsem to prováděla třeba v obyváku, a najednou někdo přišel a...Dokonce mě vzali tenkrát k psychologovi, myslela jsem si že jsem nějaká narušená, bylo to hrozně ponižující...Dodneška jsem nebyla schopná se udělat před někým, dlouho mi trvalo připustit aby mi partner dělal něco co se mi líbí(sexuálního), styděla jsem se, že se mi to líbí, dodnes mám problém vůbec dát najevo že se mi něco líbí a když to ten partner pozná a něco v tom smyslu naznačí, že si jako všiml že se mi to líbí tak mám hned po náladě a odnese to partner, že..Prostě mám k sexu (s partnerem-jakýmkoliv) takový nějaký odpor, nebo pokud se už do toho nějak dostanu a je to hezké, tak mám vždy po sexu takový špatný pocit...skoro vždycky pak brečím (to partner neví) ikdyž to bylo hezké a partner je dost ohleduplný.no...vlastně je to taky jeden z důvodů, který mě vede k tomu abych pila, pak to nevnímám, snadno se odvážu, nechám partnera aby mi dělal dobře(ikdyž mi už to po alkoholu tak moc dobře nedělá:) prostě je mi to pak už jedno...Může to s tím nějak souviset?

Ja myslime ze1) ta psychiatricka byla uplne mimo, takze spis jsi si mela nejit nekoho jineho, nez s tim prestat uplne2) problem je temer 100% v tvojich rodicich, kteri te zrejme emocionalne tyrali jako dite, z jejich poznamky se mi dela husi kuze3) neber antidepresiva, jen v nejakym krajnim pripade, spis vzpominej na to co ti kdy ublizilo a "prozivej" si to znovu a znovu i kdyz je to neprijemne, az ti bude jasne co se presne stalo a proc a pak si "oddechni" a jdi do toho dal. Kdyz se ti podari brecet tak to jsi na nejlepsi ceste za uzdravenim. Mozna budes brecet cele mesice, ale "uzivej" si to, nesnaz se to potlacovat. Pobrec si na rameni tomu svymu, od toho ho mas :-)4) nepij, ale dejte si sklenku kdyz to jinak nejdeTo je asi tak vsechno co me ted napada. A take, cekej prechodne zhorseni, ale to k tomu patri. Nesnaz se citit k nekomu nenavist, nesnaz se o silacke reakce, ty jsi ta krehka krasna bytost, ktera potrebuje pomoc. Doufam ze to dava smysl!

No, já se snažím pít míň a úplně vyloučit tvrdý alkohol.Pro autora první reakce:já mu nenadávám že mě třeba usměrní fyzicky!!!Ale ujišťuji Tě, že podle těch co mě takhle zažili to vůbec nepomáhá. Je to tak jak se říká, že v tomhle stavu u mě násilí plodí násilí:(Pro ty další dvě reakce: díky, že jste to vzaly vážně. U psychologa jsem už byla. Chodila jsem tam skoro rok, po tu dobu jsem skoro nepila, ale ono se to nedalo trvale vydržet takže jsem zase začla, a přestala jsem tam chodit. V době kdy jsem nepil jsem taky měla pořád deprese, byla jsem smutná, seděla jsem pořád doma abych se nedala zlákat atd. nikam to nevedlo. Ta psycholožka mi radila abych až budu mít někdy vztek tak vezmu polštář a mlátím do gauče. Jenže já nikdy za střízliva nemám až takový vztek, abych musela mlátit polštářem...říkala taky ať se vyhýbám tvrdému, což se mi daří dodnes(už je to asi 2roky).Nepomáhalo mi to:(Potřebovala bych zkusit něco jiného.Teda to s tím, že někde ve mě mě něco trápí bude asi pravda. Já jsem vždy buď agresivní na partnera nebo na sebe. Rvu si vlasy, pořezávám se, mlátila jsem se svícnem do ruky atak. A pořád jsem prý říkala, že se musím potrestat. Pro mého partnera je to velmi vyčerpávající. Mí rodiče, kteří o tom ví se mu: "diví, že mě už dávno nekopl do..." On mě ale miluje a chce mi pomoct a já "si" chci taky pomoct, ne kvůli sobě, ale kvůli němu protože on si to nezaslouží(maminka mu umřela na jaterní cirhózu jako následek alkoholismu, taky si s ní užil svoje, možná proto má pro mě pochopení)....nevím....Poraďte prosím!!!

aky jsem se ráda napila, ale nějak od března se tomu snažím vyhýbat. Začala jsem pít kvůli manželově nevěře a pila jsem hodně. Nevadilo mi to, až nějak před rokem se mi stalo, že jsem měla okno a samou modřinu. Jenže mě nikdo neřekl, kde se mi to stalo, nebo kdo mi to udělal. Pak se mi to stávalo častěji a tak jsem se snažila vyhýbat se alkoholu. Mezitím jsem navštívila kineziologickou poradnu na odblokování. Můžu říct, že už alkohol téměř nepiju, ale po jedné oslavě jsem zjistila, že kdybych vypila víc, tak zas něco provedu. Problém nemá partner/teda má, ale svůj/, problém mám já, někde hluboko ve mně je něco, co mě trápí, co neumím vyřešit, a co se projeví agresivitou v opilosti. V mém případě si myslím, že okno mám proto, abych nevnímala to co dělám, protože se mi to příčí, ale ono to chce ven. Myslím, že Tvoje agresivita vůči partnerovi má podobnou příčinu někde uvnitř. Partner Ti může jen někoho připomínat, máš okno, abys neviděla, že ubližuješ někomu jinému. Já chci najít příčinu, protože se děsím toho, že bych mohla v tomhle stavu nenapravitelně ublížit buď sobě, nebo někomu jinému. Přestat pít je dobré, ale v tomhle případě ne moc platné. Tak se ozvi, jak jsi na tom.

To same u me. Mozna mas jako ja neco uvnitr, co te trapi, nekdo ti patrne ublizil v minulosti a ty jsi se s tim nikdy nevyrovnala. Na to se musi prijit u psychologa nebo v nejake terapeuticke skupine, sama na to mozna prijdes take, ale to muze trvat desitky let a mezitim muzes napachat hodne zla.Neni to v piti, je to v sebepoznani.Preju hodne stesti a sil.

U nás bydlí taky lihula co je i po malých dávkách alkoholu agresívní. Když si na mě otevře tlamu, tak jí jednu řachnu mezi tykadla a je pokoj.A ze zkušenosti ti můžu říct, že je to rychlý a účinný způsob na uklidnění. Mimochodem, pokud se chováš jak dobytek a nemáš vypitý mozek, tak bys mohla dojít k poznání, že si od svého partnera nic jiného nezasloužíša je to k tvému prospěchu.

Já mám takový menší-větší problém s alkoholem, když se napiju víc,jsem hrozně agresivní(a to jsem holka!!!)Jednou jsem se ráno probrala a partner říkal, že když jsem v opilosti chytla "amok" dal mi facku ale pak prý jsem začla brečet a jemu mě bylo líto..Já jsem na to měla "okno" ale taky jsem se dlouho vnitřně nemohla vyrovnat s tím že mi tu facku dal.Ale pak jsem se jednou probudila a měla jsem nějaké škrábance a pár modřin, on řekl že mi to zas udělal on, protože jsem byla agresivní, už jsem začla být naštvaná ale jen do té doby, než si on svlíkl tričko a já viděla ty škrábance a modřiny na hrudi, na bocích, na prsou..no hnus.Prý jsem ho v té opilosti tak doštípala:(Má mě rád a jinak se nikdy nebijem, já to vlastně znám jen z jeho (nejen jeho, viděl mě i brácha, jak jsem na svého přítele agresivní) vyprávění, mám pak vždy okno.Přitom nechápu proč, jsem vždy agresivní jen na svého partnera a všichni si myslí že máme nějaký problém...Za střízliva jsem mu nikdy nedala ani facku a dokonce se mi to příčí, násilí nesnáším..Co dělat?Proč to tak je?Co si o tom myslet?PS:je jednoduché mi poradit:nepij!Ale mě to někdy nedělá nic i třeba po 2litrech vína(jsem ukecaná a pak jdu spát,ale nejsem agresivní..), a někdy o sobě nevím po 4dcl vína...dnes je alkohol opravdu všude, při každé příležitosti:(