Ako ovlivnila interupcia vas zivot

Heleno, záleží co si pod pojmem "svoboda" představuješ!Máš to blbé, že jsi pak o tu "svobodu" (ani vlastně nevím, jak) přišla.

A tomu dítěti nedala interupce ani minutu života...

Mne dala interupce mnoho let navic svobodneho zivota!

Rozhodně si nic nevyčítej, i kdyby to nebylo po znásilnění, ale chápu, že se po tom cítíš špatně.

Byla jsem vysetrena vaginalni sondou a doktor rekl,ze jsem tehotna v deloze.Tu noc po sexu jsem mela bolesti typu (ztahy delohy),druhy den jsem mela ty bolesti dal(jako silna menstruace),ale jen jsem spinila a to jeste cely nasledujici tyden.
Test byl negativni!
Nasledovalo vysetreni sondou a nic tam nebylo(je mi divne,ze po 6 tydnech tehotenstvi plod nevideli)
Vysetreni opakovali pro pretrvavajici bolesti a po dalsich asi 10 dnech uz ho videli..Byla jsem dost znechucena.Neni mozne,ze by se plod nejak tim sexem porusil,ale nevyloucil cely?Ze by to byl jakoby samovolny potrat jen na pul a pak by dal plod(ikdyz poruseny rostl dal?
Ja nevim,ale je mi z toho nanic.Bezprostredne po zakroku jsem byla v pohode(mozna proto,ze mi bylo zle),ale s odstupem casu mi to vrta hlavou...

Lenko, kdoví, co to "bylo". To přece není normální, aby tě tak moc bolelo břicho, když jsi těhotná. Může bolet, ale ta bolest zas není tak hrozná a časem odezní. Nejednalo se náhodou o mimoděložní těh?

Mam za sebou potrat a to proto,ze jsem mela nesnesitelne bolesti vice nez tri tydny od te doby,co jsem zjistila,ze jsem tehotna.
V dobe,kdy mela prijit menstruace,jsem mela s manzelem sex a pote krvacela(ale nepotratila),bolest tu noc byla udesna,druhy den se krvaceni uklidnilo,ale bolest pretrvavala...Nemela jsem na vyber,bolesti jsem se zbavila az potratem,nedovedu si predstavit,ze by takhle probihalo moje tehotenstvi dal...
Vse ostatni bylo jinak v poradku,financne jsem byla zabezpecena,24 let,manzel,takze idealni a presto jsem takhle skoncila...

presne dnes je to rok,co som sa pre potrat rozhodla,som vydata,mam dve deti,manzel prekonal pred piatimi rokmi tazku operaciu nadoru na mozgu,momentalne je na dochodku,10 rokov som uzivala antikoncepciu,hormonalnu a raz som to nechala na manzela,samozrejme hned som otehotnela,ked som bola na usg vysetreni zistili,ze to budu dvojicky,z toho jedno bolo menej vyvinute a myslim si ,ze ani to druhe by nebolo celkom v poriadku,nakolko manzel uziva velmi silne lieky,ani po roku ta hroza z toho ,co som urobila,neopadla,kazdy den myslim na svoje dve deti,ktore mam na svedomi,a ktore nikdy neuvidim ,ani nepohladim,paradoxne som to urobila kvoli manzelovi,ktory by to psychicky nezvladol a kvoli detom ,aby sa nehanbili za svojich surodencov[mozno poskodenych]snazim sa zit dalej,ale viem,ze ten svoj vnutorny pokoj uz nikdy nenajdem

To je zvláštní, že jsme tak toleratní vůči potratům a při tom je to pro drtivou většinu žen nejhorší zážitek v životě..Brala bych to jako opravdu krajní řešení a to ze zdravotních důvodů. Vždycky se to dá zvládnout. Možná počátky jsou těžké pro ty, které děti nechtěly nebo je opustil partner, ale dětátko vám to všechno vynahradí. Svým úsměvem a láskou,kterou mají čistou snad jen děti.
Vím, že to může být i finanční problém,ale pokud nechcete dítě oblékat do značkových věciček a samy nejste extra náročné, tak se to zvládnout opravdu dá..

Ano Janka,ale nesmieš zabúdať ani na to, že nie všetky deti majú možnosť sa dostať do nejakej rodiny,detske domovy su plne detí bez rodicov, mladá baba,alebo hoci aj baba co to robí ako na bežiacom páse to je teraz jedno, kde ma tu istotu, že to dieta si najde milujucich adoptívnych rodicov a bude stastne?že dovrši 18 rokov a nebude vyhodené z detskeho domova bez penazi na ulicu, tak a teraz sa staraj o seba sám?nad týmito vecami sa takisto treba zamyslieť. Áno aj ja som zástancom toho, že ked sa počne a je všetko v poriadko malo by byť donosené a chcené, ale bohužia? sa stále stávajú prípady, ci už z nezodpovednosti, ale z iných príčin na potraty ženy chodia. Ak by som si nechala dieta bolo by moje a nikoho ineho. Ja som nedávno potratila to dieťatko som chcela, ale ono sa rozhodlo inak;((zomrelo a tiež na nho v kuse myslim, myslim, že ked si žena dieta necha a donosi ho potom sa ho už z 90% nevzdá, je to to najkrajšie čo môže ženu postretnúť v živote, krásne dieťatko a vidim aj tu na tomto chate, že potrat ?utuje skoro 98% žien a nejaké tie 2 % su spokojne so svojim činom, moj nazor je, že čo prípad to iný problem a iný dovod, ale ak nemusíte na potrat fakt nechodte, uvedomte si, že to bábätko co vo Vás rastie sa teší na život s Vami a skúste mu to umožniť. Keď som bola v nemocnici, vypočula soms i rôzne príbehy a verte, že nemať dieťa je hrozné a ko?ko žien sa trápia aby horko- ťažko nakoniec to bábätko počali, budte radi, že ste zdrave a možte mat deti ak mate ich ako uživit skúste využiť túto nádhernú príležitosť:)

Baby ja som bola na potrate pred dvoma rokmi vtedy som mala 19 a este rok skoly pred sebou s pritelom sme sa tak rozhodli vzhladom na jeho situaciu doma zomrela mu mama surodenci byvali daleko ostala mu na krku cela domacnost skola a chory otec ktory sa z domu nepohne.No ale hovorim vam v zivote by som to uz druhy krat neurobila to som si ista aj keby partner nechcel taktiez som si uvedomila co su pre mna priority v zivote ako bolo aj vyssie pisane, zmenilo mi to zivot upne, taktiez nastaly dost casto gynekologicke problemy.nemozem zabudnut na ten den staci malinky problem tykajuci sa cohokolvek a hned si an to cele spomeniem a odohrava sa mi to odznova pred ocami cely ten den, uz neveim ako sa toho zbavit taktiez ked vidim deti. Napiste neikto kto ma podobnu skusenost.

Milý Doteku...co je to "Rodinná konstelace"?Docela by mě to zajímalo. SAma jsem před nedávnem stála před rozhodnutím potrat vs. vychovávat dítě sama. I když jsem děti předtím nikdy nechtěla, ted vím že jsem se rozhodla dobře..pro dítě. Taky neodsuzuju ženy, které interupci podstoupí. Jen se podivuju, jak to pak psychicky zvládají...

Tento problém ( i jiné, pochopitelně) pomáhá vyřešit metoda zvaná "Rodinné konstelace". Problém je ale najít schopného psychoterapeuta. V naší republice je to (asi) Bhagat z Osho centra Lažany. Jedu k němu koncem února. Nevím, jestli má ještě místo. další kurs pořádá v dubnu....Zkoušel jsem několik terapeutů-terapeutek R-K, ale jsou to spíše větší či menší diletanti, co k TOMU někde čuchli a teď se vydávají za odborníky. POZOR tedy.....

Pro Janu: Děkuju za reakci. Já sama jsem tím poučená do konce života. Byla to pro mě velmi tvrdá lekce a můžu říct, že jen díky ní jsem si uvědomila spoustu věcí a zjistila, jako jsou mé priority a taky se naučila větší zodpovědnosti. Dneska užbych na potrat nešla a dítě vychovávala i bez otce.

Nikoho neodsuzuju. Jen jsem vyjadrila sve rozpaky nad tim, ze je pro svedomi tech zen lepsi jit na potrat a zivot ditete tak navzdy zmarit, nez dat dite k adopci s tim, ze s velkou pravdepodobnosti bude s lasku vychovan, neb o adopci z 99% zadaji lide, kteri dite opravdu moc chteji.Tot vse.Proste si myslim, ze v tu chvili mysli mnohem vic na sebe nez na dite. To, ze si tohle myslim jeste neznamena, ze je soudim.V podstate to chapu. Ono zit s tim, ze dite prave ted nekde vyrusta a ja u toho nejsem, ze nevim, jak se mu dari, je v dusledku asi mnohem zziravejsi nez to proste ukoncit a casem se s tim nejak srovnat jako s veci, ktera se proste stala a je za mnou (i kdyz obcas vzpominka zaboli).A k tomu, ze kdo si to neprozil, at nesoudi-pravda, neprozila jsem si to. Pracuji ale ve zdravotnictvi a z pristupu nekterych zen k potratu jsem zdesena.Nektere skutecne prijdou na potrat jako by se nechumelilo . Treba 5krat i vickrat za zivot.... Co si o tom pak myslet? Chudak zenska v zoufale zivotni situaci?Mam ji snad litovat? Nejak mi to v tehle pripadech nejde a smutna pravda je, ze tehle pravidelnych navstevnic neni zrovna malo.Bohuzel.

Já souhlasím s Miss. Přiznám se, že adopce mě vůbec nenapadla. Asi jsem strašně sobecká, ale vím,že bych doživotně trpěla představou, že jsem své dítě dala na vychování někomujinému.Samozřejmě, že čekám reakce těch, kteří mě budou odsuzovat za to, že jsem své dítě zabila, a těch, kteří mě budou odsuzovat za to, že jsem tedy neměla otěhotnět, když jsem dítě neplánovala. Já si ale za svým rozhodnutím stojím, protože jsem si jistá, že jsem se tehdy rozhodla správně. To ale neznamená, že jsem bezcitná mrcha, která na to nikdy nemyslí a není z toho občas smutná. Kdo si to neprožil, ať nesoudí. POdle mě prostě některé ženy nejsou schopné dát dítě k adopci proto,že je buď chtějí vychovat a nechtějí, aby to udělal za ně někdo jiný.

No, myslim, ze jsi spis nepochopila Ty me.Tady spousta zen psala o svych potratech a nekdo jim napsal (resp. se jich zeptal), proc radsi nedaly ty deti k adopci nez aby sli na potrat.Tys reagovala tak, ze zes ptala, jestli si ten dotycny umi predstavit, jaka by to byla pro matku bolest dat dite k adopci a vedet, ze ho vychovava nekdo jiny.Ja jen poznamenala, ze je divne, kdyz matka dite radsi zabije (rozumej-jde na potrat), nez aby ho dala k adopci.Zkratka je pro ne prijatelnejsi zit s pocitem ze vlastni dite zabili, nez s pocitem, ze ho vychovava nekdo jiny.To mi prijde vuci diteti (ktere chudak za svoji nechtenost opravdu nemuze) velmi sobecke.

Jana, ty si ma asi nepochopila, neviem kto tu vraví o tom, že by malo byť mrtve, ja som nevravela o potrate, ale o tom, že si neviem predstaviť, že by som svoje krasne dieta dala cudzim ludom, pokial by som nebola v totalne zlej existencnej situacii, nemohla by som žit s tým pocitom, že mu nedavam lasku ja, ale niekto iný, len tolko som chcela, vzdat sa dietata živeho je sebeckejsieho ako potrat, ked už ide o to, nic v zlom.

Takže lepší pocit je, když víš, že je mrtvé, než že ho vychovávají jiní lidé a někde třeba šťastně žije?Trochu zvrhlý a sobecký ne?

Dave anonymne porodit a dat na adopciu?preboha, vedela by si žiť s pocitom, že tvoje dietatko vychovavaju iní ludia a iným vravi mami lubim ta?