ambulance ORL - noční pohotovost

Pri navsteve pohotovosti si mne doktorka prohledla a zjistila,ze mam zapalene mandle.Natoz se otocila k sestricce a rekla ji,at mi zmeri teplotu.Zdeleila mi,ze maji pouze rychlobezku.Sestricka mne pozadala,abych si stahnul kalhoty a lehl si na levy bok.Pak mne zmerila teplotu v konecniku.Nejsem zadny puritan,ale s necim takovym jsem se jeste na pohotovosti nesetkal.

S nemocnicí v Přerově mám také bohaté (nepříjemné) zkušenosti. Na ORL jsem musela kvůli bolesti levého ucha mé tříleté dcerky. Vždy byla plná čekárna, neochoté sestřičky, nadávající pacienti, nekonečné čekání. Musely jsme tam jít ještě 5x na kontrolu.Musím říct, již nikdy více!!!

S pohotovosti mam take sve zkusenosti, jednou jsem se dopustila nepredlozenosti a vzala jsem si nove predepsany lek v sobotu rano. Ihned jsem dostala alergickou reakci a astmaticky zachvat. Zavolala jsem pohotovost, ale odmitli prijet s tim ,ze pokud je mi opravdu spatne, at prijedu za nimi, ze mi neco daji. Nutno rict, ze jsem to prezila, ale jen diky sousedovi, ktery bydli o patro niz a je lekar. Pichl mi antihistaminikum. Nejvetsi legrace na cele veci je, ze neni mozne se dovolat jakekoli napravy. Jednou se mi dokonce stalo, ze me internista vyradit s katalogu. Nikdo jiny me nevzal, takze se minu bez internisty, moje problemy z teto oblasti resi hematolog, nebo OL. Melo by se s tim skutecne neco delat, dlouhoboba nemoc, nebo tzv. nahle prihody jsou denervujici sami o sobe, bez toho, ze clovek beha,/nebo se spis plazi/ po meste od lekare k lekari ve snaze najit pomoc. Z meho pribehu si lze vzit poze to pouceni, ze neni radno si brat neznamy lek poprve behem vikendu, clovek by to pri kvalite nasi pohotovostni sluzby take nemusel prezit. Jirina

S pohotovosti mam take sve zkusenosti, jednou jsem se dopustila nepredlozenosti a vzala jsem si nove predepsany lek v sobotu rano. Ihned jsem dostala alergickou reakci a astmaticky zachvat. Zavolala jsem pohotovost, ale odmitli prijet s tim ,ze pokud je mi opravdu spatne, at prijedu za nimi, ze mi neco daji. Nutno rict, ze jsem to prezila, ale jen diky sousedovi, ktery bydli o patro niz a je lekar. Pichl mi antihistaminikum. Nejvetsi legrace na cele veci je, ze neni mozne se dovolat jakekoli napravy. Jednou se mi dokonce stalo, ze me internista vyradit s katalogu. Nikdo jiny me nevzal, takze se minu bez internisty, moje problemy z teto oblasti resi hematolog, nebo OL. Melo by se s tim skutecne neco delat, dlouhoboba nemoc, nebo tzv. nahle prihody jsou denervujici sami o sobe, bez toho, ze clovek beha,/nebo se spis plazi/ po meste od lekare k lekari ve snaze najit pomoc. Z meho pribehu si lze vzit poze to pouceni, ze neni radno si brat neznamy lek poprve behem vikendu, clovek by to pri kvalite nasi pohotovostni sluzby take nemusel prezit. Jirina

ako 6 rocny som mal rovnaky pribeh so slepim crevom. (aphendix) zacalo to bolestami brucha a horuckou, zial moja decka lekarka bola vtedy praceneschopna a tak ma vysetrovala ina. Ta mi najprv diagnostikovala chripku antibiotika), anginy, zltacku a az na infekcnom, ked si so mnou nevedeli poradit (pamatam si len mrakoty a pekne som odpadaval) ma zrengenovali a videli pekne prasknute slepe crevo. Este v tu noc ma eskortovali na chirurgiu, kde som presedel az do rana, kym sa nejaky doktor objavil. Kde? V Kosiciach. Primar potom povedal nasim, ze som bol 2 hodiny od smrti. Ak by som vedel najst tu doktorku dnes, rozbijem jej drzku. Okrem toho zivot priniesol s dotormi tolko zazitkou, ze im verit nebudu este ani moje vnucata.

PaníLidkodítě v sedmi letech už není tak malé, aby nepochopilo souvislosti "nebudu smrkat = budu mít bolesti v uchu". Navíc s rýmou dítě nepatří do školy.Tina

Milá Romčo. No nevím, nevím, s tím očkováním. Zdá se mi to nějaké zvláštní. K našemu ušnímu chodíme se synem od tří let /je mu sedum a půl/. S menšími přestávkami pernamentně.Teď jsme byli třeba v prosinci /měl zánět stř. ucha - prasklý/, a nyní je doma zase /zánět stř. ucha - opět už prasklý/. ¨Trpí více méně pořád na to jedno ucho, pokud nemá teda obě. Nosní mandle má odstraněné, ale nemyslím si, že by mu pomohla očkovací látka, jeho problémy je v tom, že nesmrká. A když mi přijde ze školy po sedmi hodinách bez smrkání, tak to v té trubici musí udělat svoje!!!

Ahoj ve vašich odpovědích čtu zoufalost a beznaděj.Na vlastní kůži jsem ji zažila v 6 měsíci těhotenství a jestli Vám to nevadí ráda bych se o ni s Vámi podělila:Dostavovali jsme domeček a navečer jsem spěchala na záchod a jelikož pršelo podsmekly se mi nohy a já po zádech spadla do 2,5m díry s betonovými základy na čističku.Spadla jsem na záda a ještě do mokrého slizkého bahna 10 cm od betonu.Po žebříku mě manžel dotáhl ven, sanitka byla na výjezdu takže mě musel dovézt naším autem do nemocnice.Na vrátnici nevěděli kam nás poslat, boleli mě záda a břicho a nevěděla jsem jestli mi nepraskla plodová voda.Na chirurgii mě vyhodili, že něvědí co se mnou,tak si manžel vydupal doktora z gynekologie, načež jsme čekali dalších půl hodiny jelikož byli v televizi noviny.Když mě doktor přijal seřval mě proč nejsem svlečená a proč jsem od bahna(měla jsem na krajíčku,bolestí jsem neviděla)načež mi ukázal na lehátko a čekal až se sama svléknu(sestřička utekla)a vylezu na něj.Po prohmatání břicha mi řekl že mi nic není a tím zkončil.To už jsem nevydržela a vyloženě jsem si vykřičela ultrazvuk.Po pšti minutách ultrazvuku ho vypnul a řekl že skončil a na moji otázku jestli děťátku bije srdíčko řekl že neví a znova to poučtět nebude a odešel.Dobelhala jsem se ke dveřím kde jsem se zhroutila a prosila manžela o pomoc a ten donutil doktora, aby znovu zapnul ultrazvuk a zkontroloval to.Možná Vám to připadá, že to bylo zbytečné, ale jako zoufalá maminka, mokrá, v bolestech jsem potřebovala aspoň nějakou jistotu.Nakonec se mi narodila zdravá holčička a jsem ráda že i přes takovéto strasti všechno dobře dopadlo.Nikomu to nepřeji a dodávám bylo to v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou.Ahoj všem

Paní Marto!Nejsem sice odborník, ale slyšela jsem v čekárně svého ORL lékaře, že pokud opakované záněty stř. ucha způsobuje vždy stejný bacil, dá se připravit očkovací látka, která by měla opakování zamezit. Zkuste se na informovat, stálo by to za to.

Podle našich zkušeností opravdu pomáhá kapka lihu do ouška a ještě lépe se nám osvedčil lihový roztok propolisu na vatičce v oušku. Dávaly jsme jej vžy hned při prvních příznacích. Vřele doporučuju.

Vsem maminkam, jejichz deti maji problemy s usima a hlavne tou silenou bolesti- jakmile dite oznamuje, ze ho trochu boli v uchu - okamzite namocit vatu do vodky, slivovice a takovy spunt mu dat do ucha. A za ucho dat kapesnik namoceny ve studene vode a vymenovat. Da se to nekdy zachranit a neni potreba ucho pichat. Nekdy, kdyz vidime, ze je dite rozmrzele, tzn. ze na nej neco leze a trpi-li na zenety a bolesti v usich, nema cenu cekat, az dite oznami, ze ho boli ousko, ale vatu namocenou do lihu mu na noc do usi dat. Vyplati se to.

Paní Marto, hned, když jsem četla Váš článek, tak se mi promítla situace, jak kdybych byla u nás v nemocnici - a jaké bylo moje překvapení, ono se to odehrálo u nás, tj. v Přerově. Tak se musím s Vámi taky podělit o zážitky mé nejlepší přítelkyně, Katky. Dostala vysoké horečky, a bolení břicha. Když se horečky vyšplhaly nad 39, uznala, že to už nerozchodí, a vydala se k obvodní lékařce v Přerově. Katka jí řekla o svých problémech - horečka, bolení břicha, nemožnost jít na velkou stranu. Na to jí milá paní doktorka dala Aspirin a Ibuprofen - že je nachlazená. A s břichem jí poslala na gynekologii - k jejímu lékaři. Ten jí prohlédl - a řekl, že to vypadá na slepé střevo, ale pro jistotu ji poslal ještě do porodnice /vyloučit jiná onemocnění a těhotenství/. Kamarádka tedy putovala ještě do porodnice, kde čekala, až se vystřídají služby. Bylo jí tak zle, že se, jak říkala, rozpouštěla v teplotách. Z porodnice ji konečně poslali na chirurgii přerovské nemocnice, a tam si ji nechali na pozorování. Na operaci šla teprve až ráno - až slepák praskl... Díky tomuto přehazování mezi doktory ji nyní hrozí neplodnost v důsledku perforace apendixu. Po operaci byla tři dny na JIPce. Teď má jet do lázní - které jí ještě její obvodní odmítla předepsat... To jsou zkušenosti mé kamarádky - která kvůli slepému střevu lítala mezi doktory tak dlouho, až prasklo.

Paní Marto, hned, když jsem četla Váš článek, tak se mi promítla situace, jak kdybych byla u nás v nemocnici - a jaké bylo moje překvapení, ono se to odehrálo u nás, tj. v Přerově. Tak se musím s Vámi taky podělit o zážitky mé nejlepší přítelkyně, Katky. Dostala vysoké horečky, a bolení břicha. Když se horečky vyšplhaly nad 39, uznala, že to už nerozchodí, a vydala se k obvodní lékařce v Přerově. Katka jí řekla o svých problémech - horečka, bolení břicha, nemožnost jít na velkou stranu. Na to jí milá paní doktorka dala Aspirin a Ibuprofen - že je nachlazená. A s břichem jí poslala na gynekologii - k jejímu lékaři. Ten jí prohlédl - a řekl, že to vypadá na slepé střevo, ale pro jistotu ji poslal ještě do porodnice /vyloučit jiná onemocnění a těhotenství/. Kamarádka tedy putovala ještě do porodnice, kde čekala, až se vystřídají služby. Bylo jí tak zle, že se, jak říkala, rozpouštěla v teplotách. Z porodnice ji konečně poslali na chirurgii přerovské nemocnice, a tam si ji nechali na pozorování. Na operaci šla teprve až ráno - až slepák praskl... Díky tomuto přehazování mezi doktory ji nyní hrozí neplodnost v důsledku perforace apendixu. Po operaci byla tři dny na JIPce. Teď má jet do lázní - které jí ještě její obvodní odmítla předepsat... To jsou zkušenosti mé kamarádky - která kvůli slepému střevu lítala mezi doktory tak dlouho, až prasklo.

Prosím napiště, o který Přerov jde. Blízko nás je Přerov nad Labem, tak abych věděla, které ambulanci se vyhnout. Děkuji.

Také přidám zážitek. S ušima jsme si užili /a stále užíváme své/. Syn má sedum. Pokud ho začně bolet ucho, už zrovna jedeme do okresní nemocnice, na ušní oddělení. Jednou, ale bylo kolem šesté hodiny ranní, nám sestra řekla, že doktor přijde asi tak za půl hodiny, že máme počkat. Cožpak mi, ale co chudák syn. Když jsme se zeptali, jestli je to fakt... tak nám odpověděla, že stejně ordinace začíná až v sedum, a že pohotovost je jen na dušení a krvácení.Takže asi tolik k naší slavné pohotovosti.

Je něco málo po 19 hodině. Stojím s dvouletou dcerou, která má teplotu 39 stupňů a naříká na bolest ouška, u dveří ambulance (pohotovosti)ORL a na dotaz sestry "co chceme", odpovídáme, že nás bolí ouško (je to naše první nemoc). Načež se nám dostane odpovědi, že "tady Vám stejně nikdo nepomůže, protože slouží očař". Nicméně, lékař je na naši žádost přivolán. Píchne ouško a jdeme domů. To byl náš první zánět středního ucha cca před šesti měsíci. Za půl roku, po dvanácté recidivě, sedím opět v ambulanci ORL, čekám na výsledky výtěru a na předpis antibiotik. Od pana doktora se opětovně dozvím, že "já bych s tím nic nedělal, ono si s tím tělo nějak poradí samo". 12x je ve výtěru z ucha stejný bacil, 12x si tělo neporadilo. Popadnu dítě a odcházím pryč - definitivně a navždy. Ne není to zlý sen, ze kterého se probudím, je to ORL ambulance Nemocnice v Přerově.