Anorexie/bulimie = Už nemám sílu žít

Tolik Ti zavidim a zaroven Ti to z celeho srdce preji.Trpim bulimiji uz pet let,porad se to vraci a vraci.Nedokazu se k tomu postavit celem,nenavidim se za to.

Jsem vylecena anorekticka a bulimicka - rok An, rok a pul B. Vim, neni to zdaleka to jako kdyz se v tom clovek placa 10 let, ale...povedlo se.
Par rad z vlastni zkusenosti:
1) anorexie je problem, ktery se sam nevyresi. Cim driv vyhledate pomoc, tim spis se z ni dostanete. Nema cenu mit vycitky nebo se za ni stydet.
2) pokud mate deprese, nebojte se antidepresiv, aspon pro zacatek - ve chvili kdy se vas stav zlepsi nebude problem je vysadit
3) nebojte se terapie - absolvovala jsem stacionar v Praze Na Karlove, nebylo to super, obcas mi to prislo zbytecny, obcas to bolelo a musela jsem kvuli tomu dostudovat ctvrtak a odmaturovat na druhem konci republiky... Nelituju!
Kdyz uz na terapii nastoupite, chce to sama se snazit, necekat, ze vas doktori vylecej, maximalne vyuzit vseh prilezitosti, ktere vam poskytnou.
4) nebojte se prerusit studium kvuli terapii. Pokud se vas stav behem terapie zlepsi at uz jen o trochu, projevi se to na znamkach
5) VYHYBEJTE SE VZTAHUM, VE KTERYCH VAS TEN SRUHY PONIZUJE NEBO PREHNANE DBA NA ZEVNEJSEK!!! At uz jde o tveho kluka, kamaradku, partu nebo o vlastni matku. Lepsi je toho cloveka opustit nez se nechat "vykoristovat".Je to vazne zhoubna vec a muze zmarit veskere snahy o uzdraveni
6) vyhledavejte vztahy, ktere vas zdravym zpusobem naplnuji. Coz je tezky, clovek musi mit stesti na inteligentni lidi. A je spatny byt v tezkych chvilich sam. Ale pulka uspechu tkvi ve vas. Musite si svych pratel vazit aby si mohli vazit oni vas.
7) Zmena prostredi. Zminovany odchod na jinou skolu mi neskutecne prospel. Byla jsem na intru a mezi nove lidi jsem se rozhodne nechtela uvest zpusobem "ahoj, ja jsem Verca, mam bulimii a trpim depresemi, takze se nezlobte kdyz vas obcas poslu do prdele", takze jsem se MUSELA snazit a 95%lidi dodnes nic nevi. A nejen to, ze jsem se musela snazit. To ze sem se ocitla na novem miste, ktere nemelo nic do cineni s myma dosavadnima problemama bylo celkem osvezujici a povzbuzujici.
8)neni nad to mit kluka, ktery vam bude rikat jak vam to slusi (a bude to myslet uprimne)
9) Napln volneho casu, smysluplna cinnost. Me nejvic pomohla vysoka skola + dobrovolnicka cinnost (clovek se nestara jen o sebe)+nejaky sport.
10) udelat si poradek v sobe.
Ziskat sebeuctu - sebeucta vas mine pokud se budete chovat sobecky, budete klamat, zranovat lidi kolem vas a naopak pokud sebou nechate zametat, nechate se podvadet a nebudete oddelovat skutecne pratele od parazitu.
Chovat se podle sveho nejlepsiho svedomi - veskere utrpeni si clovek zpusobuje sam. Vsechny vase ciny se vam vrati jak bumerang a to at v dobrem tak ve spatnem smyslu. Clovek ktery trpi ma tendenci byt zly, ale vsechno se vam vrati bez ohledu na to zda to delate protoze trpite nebo z jineho duvodu.
Byt uprimny k sobe i k ostatnim. Ostatni to driv ci pozdeji odhali a je to trapne. A nalhavat sobe = prodlouzit dobu uzdraveni se z A/B

Mohu s cistym srdcem prohlasit, ze jsem po dvou letech od zapoceti lecby jsem zbavena vsech potizi. Samotna terapie nestaci. Chce to dodrzovat i ostatni veci

Mily realisto,
ty asi nemas vubec zadny poneti co to je realita. Tvoje subjektivni nazory me dojimaji. Lide, kteri trpi nevylecitelnymi nemocemi sou samozrejme na tom hur. Jenomze v tomhle pripade se s nima nikdo srovnavat nechce. Problem, ktery se na teto vebove strance resi pochazi uplne z jineho odvetvi. Bulimie i anorexi se muzou objevit z jakehokoliv duvodu. Tady nejde jen o problem hubnuti tady se resi i mnohem hlubsi problemy, ktere dali tuto nemoc 'do pochodu'.
Nepreji Ti nic spatne, ale doufam, ze jestli nekdy v budoucnu budes mit deti a nebo blizkeho kamarada, co ma problem bud s bulimii a nebo s anorexii, tak doufam, ze mu nereknes ze si za to muze sam!!!!!!!!

Toto je poprve co sem navstivila tuto vebovou stranku a muj dojem - to ze vsichni si uvedomili, ze se neco spatneho deje s jejich zivoty predstavuje prvni krucek k uzdraveni!! Takze vsem drzim palce!!!

chtela jsem vsem rict, ze jde to vylecit se,
sama jsem skoro umrela...pomohly mi az antidepresiva, bez nich bych to nedokazala, najednou jsem zacala pocitovat ten normalni hlad, byl to takovy odrazovy mustek, i kdyz jsem je hrozne dlouho odmitala (ted uz je samozrejme neberu) no a pak 2 roky terapie,
samozrejme, ze obcas ujedu, ale vim, jak se dostat do normalu...myslim, ze me to cele moc zmenilo!!preji vsem hodne sily ale zaroven zasilam vzkaz:Je treba navstivit odbornika at uz psychologa ci psychiatra, jinak se v tom budete motat,(pokud jste v tom dlouho),clovek ac sebesilnejsi se ze zavislosti dostava jen tezko. Takze se niceho nebojte a jdete to resit nekam, reknete to nahlas, prvni co prijde,je uleva a obrovska motivace s tim neco delat a navic podpora te druhe osoby,ktera me v tom nenecha,ale nebude se na me zlobit, pokud to nezvladnu ihned. TAK HODNE SILY A DOKAZETE TO!!!A

hele nevim co to tady předvádíte, stejně si za tyhle svoje problémy můžete úplně samy. Je mnohem víc lidí kteří mají nevyléčitelné nemoci a pořád se snaží dál žít. tak přestaňte blbnout!!!

Ahoj,já už nevím jak dál, pomozte mi někdo, pokud víte jak!? Trpím bulimií i když přes dva měsíce se s tím peru a jsem "čistá", ale za žádnou cenu se nedokážu vyrovnat se svým nitrem, kolikrát bych raději nebyla, mám děsný deprese, cítím se pořád tak sama, nikdo tomu nerozumí, navíc mě snad ještě popadla panická žárlivost. Někdy mám pocit, že nedokážu rozeznat realitu od výplodů svojí fantazie.

Ahoj holky,sama vím, jak bulimie i anorexie je zákeřná věc. Prošla jsem obojím. Trpěla jsem tím střídavě 10 let. V 23 letech jsem neplánovaně otěhotněla, vdala se a najednou to bylo pryč. Z ničeho nic. Těhotenství jsem si užívala, jedla úplně normálně a přibrala jsem 15 kg. Z původních 48 (168cm). Vše bylo v pořádku, narodil se mi nádnerný chlapeček Daneček a já děkovala a já za něj děkovala bohu. Po 1/2 roce mi však začaly vadit "kila navíc", přestala jsem jíst a zhubla 10 kg za 3 měsíce. Od té doby jsem se v tom opět plácala a to s malým dítětem doma. No to trvalo celou mateřskou dovolenou, poté jsem nastoupila na nové místo, začla chodit v práci společně s ostatními na obědy. A vse je fajn. Přibrala jsem sice 6 kg za rok, cítím se už trochu tlusčí, ale neřeším to. Mám tolik práce, manžela, syna o které se musím starat, že na ostatní mi nezbývají síly. No a co? Tak si dám normální jídlo, k čemu by život byl, kdybychom se nemohly ani najíst. Jen doufám, že se to znvou nevrátí a že budu mít už pokoj. To samé přeji Vám a držím palce. Mimo jiné teď mi je 27. Pa. Lenka

Tenhle problém je stejný jako závislosti- vrací se a má tendenci se zhoršovat, ale je řešitelný. Pomůže vám dobrá terapie- zaměřená na sebepoznání a sebepřijetí.

Ahoj je to strašné keď vidím, ko?ko nás je. Ja ale každý deň vstávam s tým že dnes to bude lepšie a budem zdravá ale zatia? už rok je to len a len horši. čo už a le stále verím že raz to prestane a budem šťastná a normálna Držím palce papa

Caroline,je to velice závažný problém. Kineziologie dokáže skvěle pomoci,ale jak mapsala myslím Pú - pokud opravdu chceš.Vím,že je těžké se rozhodnout,jestli se chci opravdu uzdravit." Mám z toho totiž nějaké výhody" A nemusím si to uvědomovat. Pozornost okolí atd.Ale je to opravdu nejkratší cesta do hrobu.Zvaž to.jsi mladá a myslím,že nevýhod mají nemoci mnohem víc než výhod.Držím palce,ať se správně rozhodneš

Příčiny takovéto nemoci jsou v mysli, v psychice, pokud chceš skutečnou změnu, vyžaduje to práci a to na sobě. Dále nabízím stránky - www.povidanisjanem.cz. Měla jsem zase jiný velký problém a tahle cesta byla pro mě. Ovšem každý jsme jiný, je to jen na tobě. Přeji hodně síly a rozhodnosti ke změně.

Možná PPP znáš a je Ti to líto, což chápu.....A jsi zaujatá. Taky znám PPP.Ale caroline je trošku jiná...Pokud máš hodně času...Zabrouzdej jinam a čti (www.pppinfo.cz), ale v archívu a sama pochopíš...proč...taková reakce...Ale musela bys číst hodně dlouho. Caroline už se snažil pomoci kde kdo, včetně mě...Ona anorexii chce...Bulimie ji trápí.Promiň.

Pro tečku...Tak sem nepřispívej no...Já Caroline znám a dost hodně dobře, takže asi tak.....Neznáš, tak se do toho nepleť...Caroline bylo pomáháno na jiném serveru velice dlouho, je stále stejná, né-li horší.Pokud neznáš PPP, pak nevíš o čem je řeč, protože ani nevíš jak se tito lidé chovají a že pomoci jim jde, pokud sami chtějí...Caroline nikdy dostatečně nechtěla...To zase vím já. Proto jsem tak reagovala, ale to už je dlouho.

Ahoj Caroline.Já neznám tvůj problém z vlastní zkušennosti,ale chápu tě.Je jasné,že tobe se to zdá jako ohromný problém,ale musíš to dokázat porazit a musíš se vrátit zpátky do normálního života.Nechoď vstříc smrti když nemusíš.Jsem zdravotní sestra a vím o čem mluvím.Lidé s rakovinou,selháváním srdce a jiných orgánů čekají na smrt a potom umírají,neboť je nic jiného nečeká.Ti lidé mají vůli žít a hrozně moc na životě lpí,ale jejich tělo jim to nedovolí.Jen bezprostřední přítomnost smrti otevírá člověku oči a dává mu sílu bojovat.Tobě chybí ta vůle.Nezahazuj svůj život,když máš nad ním moc pouze ty.Vykašli se na slavnou školu když tě psychycky deptá!Hoď jí za hlavu a začni se někde léčit.Nemyslím ambulantně,ale v dobré léčebně.Školu si můžeš dodělat kdykoliv,teď je spousta možností.Nemůžeš dovolit,aby nad tebou měla tahle hrůza moc...STÁLE JĚŠTĚ JE ČAS!!!

Prosimtě, pú, co jsi za krávu? Takhle nikomu nikdy nepomůžeš. Jsi trapná. Prostě někdo má v hlavě ze všeho zmatek, neví co je dobrý a co ne... Tohle je server na 2 věci. Nějak jsem si tu pročítala cizí problémy a hodně lidí docela zesměšňuje. No já bych sem žádný dotaz nedala. Aby mě pak nějaká pú buzerovala...

ahoj velmi ti drzim palceky aby si sa z toho dostala.Ja som mala pred casom tiez problemy so stravou.Vlastne to ani neboli problemy so stravou ale so samou sebou.Neuvedomovala som si ze prejedanie sa je iba nastrojom ktorym si riesim svoje psychicke problemy.Ale nikto mi nepomohol, bola som v tom sama a nikomu neprajem aby si to prezil.Ostatni to tazko pochopia, ake je to cely den mysliet iba na jedlo a po prejedeni mat hrozne vycitky svedomia...nejako som sa s tym vsak vyrovnala,asi to nebolo az v takej vaznej forme,zacala som sa stravovat zdravo a striedmo...ale trvalo mi to asi pol roka.Aj teraz sa mi niekedy stane, ze sa prejem- a to hlavne ked mam depku alebo som smutna.Potom ma to strasne stve ale nestracam nadej ze nad tym mozem zvitazit.Ved je to iba blba choroba, no nie?Caroline,viem ze taketo slova ti asi velmi nepomozu- ale skus si najst nejaky zmysel zivota-nejaky konicek, ktoremu by si sa venovala,priatelov alebo chalana...takeho, ktory by ta mal rad taku aka si, a nie obraz, ktory si si ty vysnivala.Nic nie je v zivote dokonale,ani my-a mnohi ludia su radi,ze vobec ziju-trebars ti s rakovinou al. nejakou inou nevyliecitelnou chorobou.A anorexia a bulimia sa liecit daju!tak sa drz a vsetko dobre.Lenka

Carolin to co tu uvádíš je moc těšká věc,chtela jsi byt moc krásná a každýmu se libyt ale to je hloupost.Vždyt krasa není vše ta prava krasa je vkaždém znás tam uvnitř.Vem svůj život pevně dorukou a schopse zitra je taky den a vždy si spomen že se nezdáš a že ty jen ty sama určuješ kdy končíš a ne nějaká nemoc.Věřmi jsem anděl a ja ti chci pomoct.Ale pokud sama nebudeš chtit tak to nikdy nezvládneš.Bojuj,každou chvili každou minutu,sekundu je tu pro tebe šance se stoho dostat každý člověk bez ohledu kdoje a coje ma pravo nato aby mohl žít a to je to čemu musíš věřit pomahej druhým a oni budou pomáhad tobě.

Caroline promin,ale potom nepiš na pppinfo,že anorexii chceš!A pokud to tady zase vyvrátíš,tak fakt už chápu,že Ti není pomoci!Anorexie či bulime jsou sice těžké,ale LÉČITELNÉ nemoci!Spousta holek snad jde příkladem ne?A nedělej si blázny.....Ale rozumím Ti,že Tě to trápí,ale ještě před časem jsi tu krásnou ANOREXII chtěla!Tak ji máš mít!Promin!

Hrozně ráda bych ti poradila,pomohla nebo aspoň povzbudila,ale sama víš,jak je to těžký.Víš,v tomhle šílenym kolotoči a honbě za dokonalostí nejsi zdaleka sama.I mě potkala jak anorexie,tak bulimie se kterou bojuju právě teď.Stále však věřím,že se z toho dostanu a budu moct zase normálně žít.Vím,že cesta zpět existuje a to mě drží.Nesmíš se nikdy vzdát a podléhat tomu.Vlastně mám podobný pocity jako ty-říkám si,že v ničem nejsem nějak extra dobrá,tak chci být aspoň krásná a hubená.Ale jak je mi uvnitř?Jsem šťastná?-ani náhodou-denně bojuju s nutkáním přejíst se,po jídle mám často výčitky,připadám si těžká atd...Nevím,kolik zátěže ještě mé tělo snese a co teprve mé okolí?Cítíme se nepochopené,ale pro normálního,zdravého člověka jsou tyto nemoci opravdu zbytečné a nerozumí nám.Přeju ti co nejvíce síly,nevzdávej to!Adéla

Už mám tu nemoc několik let. často jsem se snažila znovu a znovu začít. Ted opět studuju - dáklově, ale škola je pro mě velký "strašák" a já se snažím svou nedokonalost omlovat svou vyhublostí... je to cesta ke smrti, chtěla bych žít, ale neumím to. Léčím se už několik let, a je to nanic. Můžete mi někdo poradit?