BÁSNIČKY PRO VŠECHNY LIDIČKY

..sednem si na chvilku,
nejsi unavený?
Námořníku milý,tak hezký,
bezejmený.
Vlastně Ti do tváře
vidět není,
poznávám obrysy,
když rudá se v temnou mění..
Polož si na chvilku
svou krásnou hlavinku,
do mého klína,
naber sil ve spánku zapomění..
Moc bych si přála a chtěla
ty mokré prámínky vlasů,
shrnout Ti z čela..
A pak bych ti zašeptala
tisíc díků Námořníku..

More rude, divoke jiz za nami je
a my
v pisku,
ruku v ruce, spolu vdecne klecime.
Kotva vedle do pisku zaborena,
a my oba se ptame,
zdali ostrovu tomu krasnemu
ma byti souzena.
Emo mila, mam pochyby, mam,
a strach take.
Vim jiz ale,
ze prani Tvym ztezi odolam.
Dlan stale v dlani,
do nezname dzungle hledime
a palmy citu sumi
stale hlasiteji...

Šmírák stojí za stromem
a já hořím touhou,
copak mu dnes předvedu?
Roznožku svých nohou?
Zlehounka si na ní sáhnu,
kamerka už vrčí,
jestlipak mi do ní dnes prstík ten svůj vstrčí?
Chtěla bych řvát rozkoší
"jaro už je tady",
ale moje buchtička jenom vrčí hlady.
Šmíráku,ach šmíráku,
je to s Tebou kříž,
já bych chtěla mužnost Tvou
a Ty ho jen honíš.
Honíš si ho velice,
ale,co má roztoužená buchtice?
Vysmívá se nám i "Ultrapravicová levice".
Tak si jí dál samotinká budu pilně šmrdlat,
v naději,že jednou budem spolu vilně mr..t!!!

:-)

Dívám se na Tebe
a spatřím Tě v doteku dvou dlaní.
Ty nemáš pochyby
a plníš mé přání bez zaváhání?
Slunce zde zapadá v odstínech rudé,
voda je zrcadlo a rudá je všude.
Mé nohy se právě noří,
do písku v té slané krvi.
Šaty se lepí, tvaře mi hoří,
tiší mne dotek stále ten prvý..
Snědá dlaň vespod ta bílá je na ní,
držím se lásky a síly a odhodlání..

text

Ameriko,země snová,už ho tady zbuduj,at nás zcela nezahrne ten cikánský hnůj.Dveře máš tu otevřeny,naše tváře září,škoda jen,že Ti Rusové,podivně se tváří.Jakmile se cikán pohne,kontrolka se ihned rozžhne-krást už nyní nemohou-pod dokonale monitirovanou oblohou-přepadávat také ne-hlady jich většina zahyne.Službu navíc nám prokažte,zbytek cikánů si odvezte.Ted jste naši miláčci,klidně at se zlobí Rusáčci.Však nás navždy ochráníte před cizáckým exodem a tak,drazí,nespěchejte s příliš rychlým odchodem.

to je hezké....

Emo,
kotvu tedy poustim z ruky,
ta do pisku se bori.
Ruku mi podej a pevne sevri,
prvni krok se mnou udelej.
Jeste v mori po kolena
do neznama spolu vstupujeme
tam,
kde nevime co nas ceka.
Jak kraska ma plava rekla;
co se ma stat, at se stane.

Nabízíš mi modré z nebe
a ještě se ptáš, zda o něj stojím?
Ty neznáš mě ani já Tebe,
ostrov je pustý, trochu se bojím..
Srdíčko vyplaší vše, co je tajemé,
ostrovy, doteky i pohledy vzájemné.
Neznámo v duši mé bolí a svírá,
zůstanem jen my dva a naše víra..
Vyhoď kotvu kapitáne,
co se má stát, ať se stane.
Jen drž mě prosím za ruku, tajemný pane..

Jsem z hlubin opet na hladine
a radost z toho mam.
Jen rekni Emo,
co s tou kotvou udelat...
Odplout znovu,
nebo ostrovu opustenemu
se s Tebou
oddat?

Mas jiskru v ocich,
a usmev sibalsky na ustech krasnych.
Rad bych kotvu do pisku vhodil
a ve dvou naslouchal
sumeni palem.

Pro to dobré, co mi všechno zlé dalo..
Pro vousatý úsměv v ústraní tam někde v zadu,
pro toho, kdo nechce být jen jedním z davu.
Pro Tvou skromnost a laskavost,
zbylo mi lásky ještě dost.
Podobné lidi to táhne k podobným,
aby tak zůstalo, se raději pomodlím.
Za radost a potěšení, za bolest a odpuštění..
Dnes vzdala jsem se svého jména a je ze mne pouze Ema pro přítele ..
a pro všechny lidičky, co mají rádi básničky:)

Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy,
za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,
je pozdě spílat jí, prosit a křičet,
teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet.

Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá...
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná pohleďte na ní...

V listě co nechala bylo jen psáno,
to co se stalo prý bylo už dáno..

Strašně se trápila nemohla dál,
někdo ji naději na štěstí vzal.
Ten kdo to způsobil, vůbec nic netuší,
sladce si usíná, spánek nic neruší...

Ona je v rakvi na prsou hlínu,
kdo za to může, kdo nese tu vinu???
Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,
studená žiletka to všechno zkončila...

Pro mně je hrdinkou, vzdala se života,
to já jsem srab a ničí mně samota...

Čas

Čas,ten doktor duší,
je tu s tebou napořád.
Čas,ten mlčenlivost neporuší
i kdybys chtěl nastokrát.

Čas je po tvém boku,
neúprosný soudce designu tvé tváře.
Neutečeš,neschováš se,zůstává...
napořád...jako v tvých očích malá záře.

Odbíjí,nepřestane,vstříc tvé smrti.
Kolik zbývá,OSUDE?
Mlčí.Bát se nepřestaneš.
Čas i já jsme stejně krutí.

Omluva

Omlouvám se, že tehdy, když hodina vprostřed půli svého začátku se nachýlila,
Já neudržev dostatečně své bytí chopil se pera
Bych vyhřezl, či snad sepsal co bez vědomí mého zrodilo se v dutině lebeční
A jak lapené zvíře bije tělem o svou klec,
Má ruka svěřovala se řádkům na neposkvrněném listu.

Já nejsem básník a nemohu psát když chci.
Avšak když mohu a píši tak musím,
Nevěda zda múza našla ve mně zalíbení
A bez otázání počala své rejdy na mé nic netušící duši.

Vinen vskutku jsem, že nebráním myšlenek stáda svá
Slibuji ale, že napříště krotiti ideje,
Jak dívka neodbytného studenta, budu.
Ubráním-li své državy, to těžko říci,
Ježto rozum nad srdcem vítězí pomalu
A hodina není víc než pár párů minut.

Po doktorce si tu courám,
očima už sotva mžourám,
ale přece mi to nedá -
napsat sem je velká věda!

V posteli už vidím Pepu,
přesto tady verše tepu,
ale chci Vám moc
popřát DOBROU NOC!!!!!!

PRASATA-.-.JE MI Z VAS NA BLITI...JSTE VYPLOD HNUSU A VASI RODICE VAS MELI UTOPIT NEZ PORODIT ZA TY VASE CHLIPLY KECY PRAZDNY...

:-( žádné pokračování..

:-)))skvělý dovětek..

a máš klacíčka macíčka?