Bezkrevni medicina

Je smutné, že většina těch, kdo dostali transfúzi nakažené krve, nebyla informována o alternativách, jimiž by se dalo jejich tragédii předejít. Pacienti nedostali možnost souhlasu po poučení — totiž buď přijmout rizika plynoucí z podání krve, nebo použít bezpečnější alternativy.

? Článek nazvaný „Syntetické krevní náhražky“ získal cenu v jedné soutěži o esej v Německé spolkové republice. Tento článek sledoval novodobý vývoj syntetických krevních náhražek. Vysvětloval, že zvířata, jejichž krev byla částečně nebo zcela nahrazena syntetickými náhražkami, nejen přežila, ale dál se normálně vyvíjela. V závěru bylo řečeno: „Ačkoli zbývá ještě mnoho nevyřešených problémů, bylo dokázáno, že na určitou dobu mohou syntetické náhražky převzít některé funkce krve. To znamená, že použití syntetických krevních náhražek pro osoby, u nichž došlo k vážné ztrátě krve, . . . se nyní dostaly do sféry možností.“
Jedna taková nedávno vyvinutá krevní náhražka již byla skutečně použita u lidí v Japonsku a připisuje se jí záchrana života jednoho pacienta. Základním rysem těchto náhražek je, že mají schopnost přenášet kyslík jako krev.

Nepochybně věřil, že by zde krev zachránila život. Avšak rok po tom, co napsal výše uvedená slova, The British Journal of Surgery (říjen 1986) uvedl, že před nástupem transfúzí mělo gastrointestinální krvácení „úmrtnost pouhých 2,5 procenta“. Od doby, kdy se transfúze staly běžné, ‚většina velkých studií podává zprávu o 10procentní úmrtnosti‘. Proč je úmrtnost čtyřikrát vyšší? Badatelé říkají: „Časná krevní transfúze zřejmě zvrátí hyperkoagulační odpověď na krvácení, a tak podpoří další krvácení.“ Když onen svědek s krvácejícím vředem odmítl krev, jeho volba mohla ve skutečnosti maximalizovat jeho vyhlídky na přežití.
Tentýž chirurg dodal: „Ubíhající čas a léčba mnoha pacientů mají za následek, že měníme svůj vlastní pohled na věci, takže dnes považuji důvěru mezi pacientem a jeho lékařem a povinnost respektovat pacientova přání za mnohem důležitější, než novou lékařskou technologii, která nás obklopuje.?.?. Je zajímavé, že pocit nespokojenosti nyní ustoupil pocitu úcty a vážnosti vůči pevné víře onoho tehdejšího pacienta.“ Lékař uzavřel: ‚To mi připomíná, abych vždy respektoval pacientova osobní a náboženská přání bez ohledu na své pocity anebo celkové následky.‘

Běžte do háje Jehovisti s těma hloupejma kecama. Vaše teorie je tak na "vyliž prdel" v praxi nepoužitelná.

Vědcům z Tel Avivské univerzity náboženských studií
Romana Abramoviče a za podpory Nejvyšší rabínské
rady při veřejných záchodkcích Borise Berezovského v
Hebronu se podařilo zjistit co měl Bůh Jehova
společného s Adolfem Hitlerem. Možná více než jste
čekali.
Oba dva měli podprůměrně malý penis. Z toho plynula
jejich neschopnost navázat normální vztah k ženám, a z
toho pramenící potřeba kompenzovat neukojený sexualní
pud nadměrným nudným řečnění, oslavováním sebe
sama jako jediného boha, vyvoláváním tisíciletých válek
se satanem a budováním tisíciletých říší.
Nejvyšší rabínská rada veřejných toalet vydala
prohlášení že při vykopávkách veřejných toalet na
Chrámové hoře byl v toaletním prkénku, které dle
legendy používal Šalamoun objeven zápis o Konci světa.
Ježíš pravil, Až Satan oblíčí Trůn mého Otce, všichní
archandělé padnou při obraně Nebe, Jehova se nevzdá a
pojme svou dlouholetou tajnou milenku Lilith za svoji
manželku a společně s ní spáchá sebevraždu. Pak přijde
Konec světa.

I mozková chirurgie bez použití krve byla uplatněna na více dospělých i dětech v lékařském centru Newyorské univerzity. Přednosta neurochirurgie dr. Joseph Ransohoff v roce 1989 napsal: „Je naprosto zřejmé, že je ve většině případů možné vyhnout se krevním produktům s minimálním rizikem pro pacienty, kteří mají náboženské zásady zabraňující použití těchto produktů, zejména jestliže zákrok může být proveden hbitě a za relativně krátkou operační dobu. Pro zajímavost uvádím, že často zapomenu, že pacient je svědkem, a to až do chvíle propuštění, kdy mi děkuje za to, že jsem respektoval jeho náboženskou víru.“

Člověku, který ztratil krev a tak má méně červených krvinek, mohou pomoci zruční lékaři. Jakmile byl již doplněn objem, lékaři mohou podat kyslík ve vysoké koncentraci. Tím je ho pro tělo více k dispozici, což mělo často pozoruhodné výsledky. Britští lékaři to použili u ženy, která měla tak velkou ztrátu krve, že její hemoglobin poklesl na 1,8 g/dl. „Byla úspěšně ošetřena.?.?. vysokou koncentrací kyslíku ve vdechovaném vzduchu a transfúzí velkých objemů roztoku želatiny [Haemaccel].“ (Anaesthesia, leden 1987) Zpráva také říká, že jiní lidé s akutní ztrátou krve byli úspěšně léčeni ve vysokotlakových kyslíkových komorách

Přetištěno se svolením Amerického lékařského sdružení z The Journal of the American Medical Association (JAMA), 27. listopadu 1981, svazek 246, č. 21, strany 2471, 2472. Copyright 1981, American Medical Association.
Při léčbě svědků Jehovových stojí lékaři před zvláštním problémem. Členové této víry mají hluboké náboženské přesvědčení, že je nesprávné přijmout homologní nebo autologní celou krev, koncentrované červené krvinky, bílé krvinky nebo destičky. Mnozí svolí s použitím umělého srdce-plíce (naplněného bezkrevní tekutinou), dialýzy nebo podobného zařízení, jestliže je mimotělní oběh nepřerušen. Lékařský personál si nemusí dělat starosti s právní odpovědností, protože svědkové podniknou úměrné právní kroky, aby sňali odpovědnost za své odmítnutí krve po předchozím poučení. Přijímají bezkrevní náhradní tekutiny. Jejich využitím a s pomocí dalších pečlivých technik lékaři provádějí velkou chirurgii všech typů na dospělých i dětských pacientech, svědcích. Vyvinula se tak standardní praxe pro tyto pacienty, která je v souladu se zásadou léčit „celého člověka“. (JAMA 1981; 246:2471–2472)

„Přibližně 1 ze 100 transfúzí je doprovázena horečkou, mrazením a kopřivkou.?.?. Přibližně 1 ze 6 000 transfúzí červených krvinek vede k hemolytické transfúzní reakci. To je těžká imunologická reakce, která může nastat akutně nebo opožděně za několik dnů po transfúzi; může mít za následek akutní selhání [ledvin], šok, nitrocévní koagulaci, a dokonce smrt.“ — Konference národních ústavů zdraví (NIH), 1988 [USA].

Před 15 lety dr. Herrera sestavil tým anesteziologů a chirurgů, kteří začali provádět operace bez použití krve. Doktor Isidro Martínez, anesteziolog z tohoto týmu, prohlásil: „Správný postup při anestezii umožňuje využít všechny možnosti, jak ztrátám krve předcházet. Svědkům Jehovovým tak můžeme pomoci a přitom respektujeme jejich náboženské přesvědčení.“
V říjnu 2006 list Reforma napsal, že existuje více než 30 alternativních postupů, díky kterým je možné vyhnout se krevní transfuzi. Patří k nim kauterizace cév, zakrývání orgánů speciální gázou, která vypouští chemické látky zastavující krvácení, a také používání roztoků, které zvětšují objem krve.

V listu Reforma, který ve velkém nákladu vychází v Mexico City, však dr. Ángel Herrera, primář chirurgického oddělení v Národním onkologickém institutu, uvedl: „Svědkové nejsou blázni ani fanatici. . . . Významně přispěli k rozvoji lékařské vědy, protože podnítili lékaře k tomu, aby si uvědomili, že ztrátě krve je potřeba předcházet.“

Odmítají svědkové Jehovovi lékařskou péči?
Ne. Naopak se snaží získat pro sebe i pro své blízké tu nejlepší péči, jaká je dostupná. Mnozí z nich navíc pracují jako záchranáři, zdravotní sestry a lékaři, včetně chirurgů. Svědkové však odmítají krevní transfuze. V Bibli je totiž uvedeno: ‚Zdržujte se krve.‘ (Skutky 15:28, 29) Zajímavé je, že čím dál víc lékařů pohlíží na bezkrevní léčbu jako na „základní normu“ moderní medicíny, protože se díky ní lze vyhnout mnoha zdravotním rizikům, která jsou s používáním krevních produktů spojena.

spise piste doktorum, kteri to psali

Vypatlanci odmítající krevní transfúze nepřežijí, tím se zlepší celková kvalita lidské populace.

Toto téma jistě založil opět nějakej trapnej Jehovista. Jemu nevysvětlíte že je prostě transůze nutná a že místo krve se nedá nic do těla dát. Radši nechá pacienta chcípnout nebo mu dá do těla něco místo krve což nejde vždy, kor když jsou ztráty krve velké! Milí Jehovisti, už vážně - "Probud'te se!"

a máte s tim někdo osobní zkušenost? Docela mě tahle oblast zajímá, ale neznám nikoho kdo s tím má osobní zkušenost.. přemýšlela jsem i o pojištění, pro jistotu.. dělá to vůbec někdo?

napiste osobni zkusenosti

V čem jsou hlavní pozitiva...Další poměrně častou komplikací při podání transfúze je hemolytická reakce. (Jejím důsledkem může být v krajním případě až smrt, například v důsledku selhání ledvin.) Také nelze vyloučit lidskou chybu ? záměnu krevní konzervy či pacienta. Jiným kladem bezkrevní léčby je to, že je kupodivu levnější. Je už také jednoznačně prokázáno, že u "bezkrevních" pacientů se zkracuje pooperační doba a oni se po zákroku rychleji zotavují. A jako poslední kladnou stránku bezkrevní léčby můžeme zmínit to, že nevede k poškození imunitního systému. To je nesmírně závažná záležitost, když uvážíme, jedním ze stěžejních úkolů imunitního systému těla je rozpoznat a zničit zhoubné rakovinné buňky. Tato problematika je dosud málo prozkoumána, a tak uveďme jen jeden zajímavý poznatek ? závěr si udělá každý sám: Vědecké výzkumy odhalily, že krevní transfúze je možné spojovat s opakovaným výskytem některých velmi závažných onkologických chorob. Tak například časopis Annals of Otology, Rhinology and Laryngology zveřejnil už v roce 1989 výsledky studie provedené u onkologických pacientů. Sledovali skupinu pacientů, kteří podstoupili operaci rakoviny hrtanu. Počet pacientů, u kterých se po operaci znovu objevila rakovina (rekurentní onemocnění), byl ve skupině s transfúzí 65 %, kdežto ve skupině s bezkrevní léčbou pouhých 14 %. Podobných velice názorných studií, jež prokazují bezpečnost bezkrevní chirurgie, je možné najít mnohem více.

Hemofilici dostali nakaženou...V čem jsou hlavní pozitiva bezkrevní chirurgie?
Stručně se dá říci, že pacientovi, který je operován bez krve, se dostává té nejkvalitnější péče v první řadě proto, že operovat bez krve může jen zdatný a vzdělaný operatér. Další důvod pro tvrzení, že bezkrevní operace je kvalitnější, spočívá ve stylu provedení operace: Při tomto postupu totiž operatér dbá na to, aby krevní ztráty byly co nejmenší, a má také k dispozici to nejmodernější technické vybavení určené speciálně pro takovéto minimálně invazivní zákroky.
Mezi velice významné kladné stránky bezkrevní medicíny patří to, že pacient a lékaři nemusí řešit různé okamžité či pozdní komplikace, které jsou spojeny s podáním transfúze. Mezi tyto komplikace patří zejména přenos různých infekčních chorob (hepatitis, AIDS, syfilis, cytomegalie a další). Ačkoli jsou dárci i darovaná krev testováni, přece není přenos nákazy jednoznačně vyloučen. Není totiž možné zaručit 100% spolehlivost testu, zvláště když si uvědomíme, že u některých patogenů je možné prokázat jejich přítomnost v krvi až po několika dnech či dokonce týdnech od proběhlé nákazy, a existují dokonce viry, jejichž inkubační doba se počítá na celé roky!

Děsivý přízrak AIDS pro...Hemofilici dostali nakaženou krev
KREV znamená obchod, který představuje ročně dvě miliardy dolarů. Ziskuchtivost vyústila ve Francii v obrovskou tragédii. Krev kontaminovaná HIV způsobila, že 250 hemofiliků zemřelo na nemoci, které mají vztah k AIDS, a stovky dalších lidí byly nakaženy. — The Boston Globe, 28. října 1992, s. 4.
„Nesvatá aliance“ lékařské nedbalosti a komerční chamtivosti vedla ke smrti asi 400 německých hemofiliků a k tomu, že nejméně 2000 dalších bylo nakaženo krví obsahující HIV. — Guardian Weekly, 22. srpna 1993, s. 7.
Kanada má svůj vlastní skandál s krví. Odhaduje se, že více než 700 kanadských hemofiliků dostalo krev infikovanou HIV. V červenci 1984 byla vláda varována, že Červený kříž distribuoval hemofilikům v Kanadě krev nakaženou AIDS, ale tyto krevní produkty byly z trhu staženy až o rok později, v srpnu 1985. — The Globe and Mail, 22. července 1993, s. A21, a The Medical Post, 30. března 1993, s. 26.
Agentura Reuter oznámila 21. dubna 1993 z Madridu (Španělsko), že Španělsko bude platit odškodné 1147 hemofilikům, kteří podle ministerstva zdravotnictví byli během osmdesátých let nakaženi virem AIDS z transfúzí krve a krevní plazmy. Více než 400 jich již dostalo AIDS a zemřelo. — The New York Times, 22. dubna 1993, s. A13.
Koncem roku 1982 střediska pro sledování nemocí varovala NHF (National Hemophilia Foundation) před nebezpečím použití protisrážlivého faktoru VIII — jedna transfúze tohoto faktoru by mohla být koncentrátem od 20 000 dárců krve a stačilo by, aby jen jeden z nich měl AIDS, a injekce bude infikovaná. Silnější varování vyšlo v březnu 1983, ale v květnu toho roku NHF rozeslalo věstník nadepsaný „NHF trvá na tom, aby se dále používal protisrážlivý faktor“. Počet úmrtí proto vzrůstal a tisíce nemocných bylo vystaveno nebezpečí. Protisrážlivý faktor nebyl pro přežití hemofiliků nezbytný, existovaly jiné možnosti léčení. Mohlo se zachránit tisíce životů. V roce 1985 farmaceutické společnosti zjistily, že zahřátím tento faktor přestane být nebezpečný. Ale dokonce i pak se prodávaly uskladněné zásoby faktoru, který nebyl tepelně zpracován. — Dateline NBC, 14. prosince 1993.