Bulimie - je možné se vyléčit?

Ahoj, mám bulimii rok. Za tu dobu mám o 27 kilo míň, okolí mě chválí, i když mám ještě dost nadváhu. Snažím se přestat, ale dopadlo to tak, že mám o 4 kila víc a každý den si musím domlouvat abych to zas neudělala...
Četla jsem, že může dojít až k prasknutí jícnu. Někdy se i dost bojím, že zemřu a já ještě nechci, ale nechci být tak tlustá jako předtím. Zajímalo by mě, po jaké době se většinou lidé s touto nemocí setkávají se zdravotními problémy. Děkuju

ahojky lidičky,bohužel jsem se do tohohle bludného kruhu taky dostala a je tomu asi rok.Přítel na to přišel.Šíleně bych si přála abych s tím přestala ale taky mám strach že zase přiberu. Nejhorší na tom je že mě přítel odsuzuje, vyčítá mi to proč jsem s tím začala a všechny vlastnosti které se mu na mě nelíbí přisuzuje bulimii. Pořád mi to připomíná i když se snažím, že už takhle dál nemůže že je z toho na dně.A ty výčitky. Co mám dělat prosím poraďte.

Deprese byla před. Jinak - když je mi líp (vyjímečně) baví mě spousta věcí, sportovat, malovat, starat se o kytičky, číst, navštěvovat kamarády atd.atd. Když je mi blbě, je to jak už jsem psala. Svojí partnerce to nevyčítej, to asi nemá cenu, jen ji budeš ještě víc stresovat a ona si bude ještě víc vyčítat, jak je špatná (aspoň u mě by to tak bylo). Spíš se ji snaž dohnat k nějakému psychiatrovi, psychologovi, v Praze na Karláku je dokonce nějaká klinika pro poruchy příjmu potravy, prý je dobrá. Ty lidi to fakt nedělají schválně, nebo možná v začátku, ale později už to nejde ovládnout. Je to peklo.

A jak se na to holky dívá partner (pokud máte). Vyčítá vám to, pomáhá vám to překonat nebo to před ním tajíte?
Hani, neříkej, že neexistuje nic co by tě nebavilo a co by si ráda dělala, jen to jídlo.
A ta deprese se u tebe vyvinula ještě před bulimii nebo po? Nebo je to vždy tak trošku součástí bulimie?

Michale, závislost to je. Závislost na jídle, na přejídání. Potvrzeno psychiatrem, nevymýšlím si. Jaký je důvod - u mě odstranění strašného napětí, vnitřní prázdnoty, beznaděje - aspoň na chvíli. Nebo i forma nějaké "odměny" po všech nepříjemnostech, které tě za den potkají, mít prostě požitek z toho, že si dopřeješ spoustu dobrého jídla a sladkostí a přitom nepřibereš. U mě je problém, že se léčím s depresema a kvůli nim mě žádný koníček nebaví. Nemám z toho prostě radost, je to jen vyčerpávající, protože se do toho musím nutit. Jediná příjemná věc za celý den je pro mě jídlo. Tak to je potom těžké. Jinak problém s tím, že bych bez bulimie přibírala naštěstí nemám, jsem hezky hubená (dle psychouše mám i nějaké anorektické sklony. Jo a prý bulimie a anorexie je v podstatě ta samá "porucha v hlavě", taky je fakt, že jsou holky, kterým se to střídá).

mam s bulimii taky nejakou zkusenost a podarilo se mi ji ukoncit. Nejdulezitejsim prvkem z meho pohledu je, najit si aktivity/seberealizaci, ktere se stanou cloveku konickem a hnacim motorem "pro co zit". Dalsi prvek velice dulezity je podpurny kontakt s osobou/osobami, kde se clovek citi v bezpeci a da se tam "premyslet" nahlas, kde se nesoudi, ale chape. Tez vedet, ze jist mame proto, abychom zili a ne zit abychom jedli.
Jestli chces, ozvi se a muzeme podiskutovat. europe_cz"hotmail.com

to Michal - kdybych vedela, co by mi pomohlo prestat, tak to udelam, nemyslis? Je to tezky, ja fakt netusim...A o tom to je, nejdriv nechces a pak uz nejak nemuzes, i kdyz jsi presvedceny, ze to dokazes, kdy chces :o( a nejhorsi je, ze ani kvuli tomu nemam deprese, delam to celkem s chladnou hlavou, bez vycitek svedomi a jedine co me desi je to, ze na to nekdo prijde. Pripadam si jako psychopat.

To Hela, a vlastne i to Michal - to je prave to, co me desi, ze priberu, asi kvuli tomu nemuzu prestat. Kdybych mela zaruku, ze zustanu tak, jak jsem(nejsem uplne stihla, spis normalni), kdyz jen budu mene jist, ale pritom normalne, tak s bulimii svihnu, tim jsem si jista. Ta panicka hruza, ze zase budu tlusta, me v tom nuti litat

Měla jsem bulimii 7 let. Pak jsem si řekla, že mě už nebaví trávit život zavřená doma nad záchodovou mísou, absolutně bez přátel, s věčnou depresí. Prostě se mi zachtělo žít, nevím proč, žádný vnější impuls to nebyl (myslím např. chlap, zajímavá práce apod.). Je to 3 a půl roku zpátky a rozhodně neuvažuji o tom, že bych se k bulimii vracela. Hrozně jsem ztloustla, samozřejmě, ale je mi to fuk. Důležité pro mě je, že nejsem otrokem.

Hani mluvíš tady o závislosti, já si dokáži představit závislost na cigaretách, alkoholu, drogách, telefonu, internetu, počítačových hrách, ale závislost v tomto případě? A co by vám holky pomohlo se z toho dostat? A co je vlastně tím prvotním impulsem, že po letech to začneš znova? A proč? Je to dobrý pocit, pocit úlevy nebo něco jiného?
Neberte to tak, že bych vám něco vyčítal, jen se ptám, protože před pár lety jsem potkal jednu takovou holku, ale ta se o těchto věcech bavit nechtěla. Což asi nebylo dobré pro obě strany.

absolutní souhlas s Martinkou - nikdy se toho úplně nezbavíš. Já měla "mezi" i několikaleté přestávky, ale je to pořád se mnou. Je to závislost - a žádné závislosti se nejde zbavit.

To bych taky rada vedela, litam v tom uz minimalne tri roky...

Děkuji za milionkrátpětkrát odpověď :-) A co tě vyprovokuje k tomu, že v tom zase lítáš?

Neslo mi to odeslat...tak a ted to tam mas milionpetkrat:-D

Michale, muj nazor je asi takovej...porad se Te to drzi, nikdy tomu uplne neuniknes...asi jako cigarety. Prestanes a myslis si, ze je to davno za Tebou. Ale ouha, neco se stane a najednou zjistis, ze v ruce drzis cigaretu. A s tim jidlem je to asi podobne. Mluvim z vlastni zkusenosti, tak to tedy mam ted ja...bulimie me dostala pred par lety, pak jsem ji na dva roky unikla a citila, ze uz je to za mnou. No a ted...uz v tom zase litam. A popravde ani nevim, jak se to stalo. Takze asi takhle:-(

Michale, muj nazor je asi takovej...porad se Te to drzi, nikdy tomu uplne neuniknes...asi jako cigarety. Prestanes a myslis si, ze je to davno za Tebou. Ale ouha, neco se stane a najednou zjistis, ze v ruce drzis cigaretu. A s tim jidlem je to asi podobne. Mluvim z vlastni zkusenosti, tak to tedy mam ted ja...bulimie me dostala pred par lety, pak jsem ji na dva roky unikla a citila, ze uz je to za mnou. No a ted...uz v tom zase litam. A popravde ani nevim, jak se to stalo. Takze asi takhle:-(

Michale, muj nazor je asi takovej...porad se Te to drzi, nikdy tomu uplne neuniknes...asi jako cigarety. Prestanes a myslis si, ze je to davno za Tebou. Ale ouha, neco se stane a najednou zjistis, ze v ruce drzis cigaretu. A s tim jidlem je to asi podobne. Mluvim z vlastni zkusenosti, tak to tedy mam ted ja...bulimie me dostala pred par lety, pak jsem ji na dva roky unikla a citila, ze uz je to za mnou. No a ted...uz v tom zase litam. A popravde ani nevim, jak se to stalo. Takze asi takhle:-(

Michale, muj nazor je asi takovej...porad se Te to drzi, nikdy tomu uplne neuniknes...asi jako cigarety. Prestanes a myslis si, ze je to davno za Tebou. Ale ouha, neco se stane a najednou zjistis, ze v ruce drzis cigaretu. A s tim jidlem je to asi podobne. Mluvim z vlastni zkusenosti, tak to tedy mam ted ja...bulimie me dostala pred par lety, pak jsem ji na dva roky unikla a citila, ze uz je to za mnou. No a ted...uz v tom zase litam. A popravde ani nevim, jak se to stalo. Takze asi takhle:-(

Michale, muj nazor je asi takovej...porad se Te to drzi, nikdy tomu uplne neuniknes...asi jako cigarety. Prestanes a myslis si, ze je to davno za Tebou. Ale ouha, neco se stane a najednou zjistis, ze v ruce drzis cigaretu. A s tim jidlem je to asi podobne. Mluvim z vlastni zkusenosti, tak to tedy mam ted ja...bulimie me dostala pred par lety, pak jsem ji na dva roky unikla a citila, ze uz je to za mnou. No a ted...uz v tom zase litam. A popravde ani nevim, jak se to stalo. Takze asi takhle:-(

Hledám lékaře, který by mi předepsal nebo prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Deniban + Citalec , Lexaurin). Už jsem je v životě bral. Mám problém si to momentálně prosadit u mého lékaře, kterého jsem změnil. Můj email je n.pet"centrum.cz

Je vůbec možné se z bulimie vyléčit nebo je to jen dostání se do určitého duševního klidu a v případě problémů to vypuká na novo? Je to dočasná psychická choroba nebo se s tím musí žít pak už celý život? Děkuji za odpovědi.