býti divný

Všichni jsou divní (já teda ¨radši používám pojem nenormální), ale každý v jiném směru. Nebo konkrétně tady na doktorce, myslíte snad, že tady diskutuje někdo "normální" kdo má: 3+1, chatu na Sázavě, staršího Forda (v extrémním případě Trabant 601), mastnou pleš, dvě děti, škaredou manželku, kterou nemá rád, v lednici dva lahváče, vstává v 6:00, nezdraví sousedku, faká ve fabrice za 15 000 hrubého měsíčně, domů chodí za tmy a potom do devíti čumí na nějaký přiblblý kraviny na Nově?Toť jest pro mě stylizovaný portrét většinového, tedy pro danou společnost normálního, Čecha. Všichni ostatní jsou prostě divní.I promě jest tedy označení za normálího hrubou urážkou, zato když dojde na návštěvu kámoš, uzře mě, chytne se za hlavu a začne řvát: "Ty vole, dyť ty nejseš normální!" beru to jako lichotku.

Já jsem divná proto, že se odmítám podílet na místních drbech (bydlím na vesnici), všechny drbny obloukem obcházím a kromě pozdravu se s nimi nebavím, protože jakmile jedné něco řeknete, druhý den to ví celá vesnice. A tak o mně říkají, že jsem namyšlená a prostě "divná". Ale raději být divná, než aby na druhém konci vsi věděli, co jsem měla včera k večeři, kolik vážím, jaký je "můj" prací prášek, a kolikrát týdně s manželem spím.

Ja tedy oznaceni ze jsem normalni vetsinou beru jako urazku!

TAKY JSEM DIVNÁ ,pracovala jsem dlouho v autokempu ,pro cizince jsem divná nebyla , pro čechy a kolegy ano,myslím , že čechách ,je zvykem štourat se v druhých lidech a potom ,ti nalepí divná.Pro manžela jsem divná , když uklízím ,pro kolegyni jsem divná ,že uklízím málo,pro sousedku jsem divná , protože nedávám prádlo ven a z jednouho listového těsta udělám jeden štrůdl ,ona dva.prostě mi přijde jako když je tu zvykem neustále něco a někoho hodnotit

Ivana: Ale to, že má člověk děti, přece není zárukou, že se o něj někdo ve stáří postará. Proč by jinak byly domovy důchodců plné osamělých starých lidí?

Ja deti mám ale nemyslím si, že si DIVNÁ. Je to tvoje rozhodnutiea okrem toho si ešte mladá a máš plno iných záujmov. Je to normálne že sa nechceš viazať! Myslím si, že by si bola divná vtedy ak by si deti nechcela a pritom sa snažila otehotnieť. Nechceč deti, tak O.K. Uži si život, ale mysli aj na starobu, bude Ti mať kto podať povästný "pohár vody...".

Někteří lidé si o mně myslí, že jsem divná, protože nechci mít děti. Je mi 25 a půl a tento postoj mám celý život, tudíž nepředpokládám, že ho někdy změním, i když stát se může cokoliv. Nemyslím si ale, že by na tom bylo něco špatného, život se přece dá prožít mnoha různými způsoby, ne jen tím klasickým. Sama před sebou se za to nestydím, ale bojím se, až mi bude třeba třicet, že se kolegyně v práci začnou vyptávat, kdy už si pořídím dítě, a já nevím, co jim odpovědět, aby mě neodsoudily. Tedy můžu jim samozřejmě říct, že jsem měla sama těžké dětství a cítím proto, že bych nebyla dobrá matka, což je sice pravda, ale není to ten hlavní důvod. Nejradši bych jim na plnou pusu řekla, že se nechci vzdát své svobody a volného času, že se nechci pro někoho obětovat, ale to by mě nejspíš minimálně některé z nich obvinily ze sobectví. A strašně mě štvou lidi, co si myslí, že žena bez mateřských pudů není normální a měla by se psychologicky léčit, to je přece nesmysl.

ahoj, o me se to v puberte rikalo taky, mozna, ze jsem byla vice aktivni, nebojacna a prubojna...tady to chovani vsichni v mem okoli povazovali za dusledek drog! Do dnes nechapu...Dnes studuji a ziju v zahranici a mam pocit, ze lide okolo me jsou mi vice podobni nez v CR, jsou vic v pohode, vic aktivni, prubojnejsi...

Asi jsem taky divná, a projevuje se to hlavně v tom, že jsem hrozný introvert a samotář, vadí mi lidi, možná to hraničí až se sociální fobií, stačím si sama pro sebe, nejbližší rodinu sice mám a mám je moc ráda, ale jinak nemám žádné kamarádky, žádné kolegy, protože pracuju doma. Bydlím na venkově a úplně nejlíp mi je, když můžu chodit třeba po polích nebo po lese, jen já a můj pes. A mám pocit, že je to čím dál tím horší, bojím se, aby se ze mě nestal misantrop, co lidi přímo nesnáší. K psychiatrovi se mi s tím nechce, protože mně to takto vyhovuje. Jsem divná nebo nemocná?

Ahoj! Připadám si stašně sama, a mám strach že to tak zůstane i dál! Chtěla bych dělat spoustu věcí! Ale pořád si je jen představuju! Vím že bych to měla uvést do reality ale nějak mi to nejde! případám si naprosto zvláštní, jiná-divná! jako bych nikam nezapadala! už vážně nevím jak to udělat nebo lépe řečeno co udělat abych si připadala normální!

To ja jsem taky divna.Na stredni skole me v prvaku nikdo nemel rad a psali po lavicich nemistne poznamky,nak jsem tam prezivala a ve ctvrtaku uz jsem byla pro ne ta nejlepsi a nejuprimnejsi kamaradka.Za zadnou cenu se nepretvaruju,rikam veci na rovinu i za tu cenu,ze to druhe boli,prijimam kritiku bez jakychkoliv obtizi,moc skutecnych pratel nemam-nikdy mi nezalezelo na kvantite,jinak take chodim temer stale v cerne barve,pouzivam stale tentyz parfem,posloucham stale stejnou hudbu a nesnasim vse,co je spojene s komercni spolecnosti.Nesnasim cirkus,kolotoce,vynucene oslavy.Vanoce klidne preziju i bez stromecku,co jsem si jednou oblibila,je trvale a stejne tak i veci mnou neoblibene-zustanou neoblibenymi.

Neviem, asi som divna, tiez asi preto, ze sa chovam tak, ako je mi prirodzene. Dali ma dokonca do jednej relacie, akoze o divnych... Mozno vyzeram dine, chovam sa divne, lebo niesom akoze ten dospelak, hoci mam pomaly 40. Nemam muza, ani deti, ani afery..... Ale ludia vraj o mne sudia dobre. Ale tiez som sa dozvedela, ze vraj som fetovala, ale uz som sa vyliecila.... A niekedy si trebars idem pustit sarkana.... a tak.....

Taky nesnáším když mě někdo požádá "dej mě kousnout" radši mu dám všechno ať si to sní.Nesnáším když mě někdo strká v hospodě pivo "napij se",to raději umřu žížní,tedy někdy se napiji ale to záleží od koho.Prostě takových případů je vic,nerad se líbám hlavně s příbuznými,na školním srazu ze spolužačkami,některé píchají.Nejsem zase nějaký citlivka,žil jsem šest roků se dvěmi dívkami,nevázaným sexem,nevadí mě různé praktiky no ale vadí mě si podat ruku ze smraďochem,cose třeba dloube v nose(můj šéf),někdy se raději nedotýkam tyče v metru,kurva jsem divnej a to jsem ještě nanapsal ani 1/10 toho jak sem divnej! čau

Hele DP jdi do hajzlu, jses nasranej vsude, kretene!!!!!!!!!!

Potýkáte se ze stavy neskutečnosti, odcizenosti od sebe sama či svého okolí? Je pro Vás život jako sen, jako dění za oponou, v mlze, za sklem? Jste na pochybách, zda vskutku existujete či nikoliv a musíte se o tom přesvědčovat? Předměty se Vám zdají nehmotné, jen jako představy či plochý obárzek? Zvuky a barvy vnímáte ploše, vzdáleně, cize, ochuzeně? Cítíte se od sebe odděleni či odtrženi, jakoby jedna vaše část jednala a druhá to pozorovala? Bojíte se, že každou chvíli zcela zmizíte nebo totálně zešílíte? Druzí vám připadají jako herci nebo roboti? Nepoznáváte se v zrcadle? Cítíte se prázdní, bez emocí, unavení - jakoby mrtví? Čas vám běží mnohem rychleji než dříve či naopak pomaleji?To, co jsem tady popsal jsou některé z příznaků depersonalizace a derealizace. Koho zajímá více, nechť se podívá na nové stránky http://depersonalizace.unas.czVe čtvrtek 3.10.05 v 18.00 a pravděpodobně i další čtvrtky diskutujeme o depersonalizaci a derealizaci na fóru:http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.phpNeváhejte a připojte se, Adam

Ja jsem divna! Nesnasim kdyz me cizi lide objimaji po pozdravu. Nesnasim kdyz se predstavim klukovi a on za to chce ode me pusu. Jako proc? Je mi to odporny. Je mi protivny kdyz mi chce cizi kluk polibit ruku. Nesnasim kdyz nekdo chce ochutnat muj chleba se salamem, anebo se napit limonady z moji flasky. Fuj! Jsem divna?

o mě taky lidi říkají že jsem divná, někdo mi říká feťačko, satanistko, ale nejsem ani jedno. nejčastěji chodím v černém, nemám moc ráda lidi, mezi cizíma se chovám plaše a jsem nervózní. jinak známí říkají že sem v pohodě a znají mě spíš jako otevřenou. asi se odlišuju od normálu ale ja nechci být obyčejná

Kchrásné tchéma, přesně jsem viděl sám sebe. Jsem divnej, poač se chovám normálně. Např. nesnažím se zvychrtlit, neholím si podpaží či podkolení, jsem věrný... Nesnažím se být in ani out, dělám co se mi chce a snažím se být sám sebou. Úplně to nejde, ale se zvrhlou společností je třeba bojovat :-).

A navíc nemáme moře! :))

Hej, kaprále, hlásím že nemůžeme bejt přístavní povaleči, ač bychom moc rádi byli, protože jsme holt všici na jedné lodi... :)