Chci být nemocná

Já spíš mám pocit, že Daniela se do práce nehrne. Nevěřím tomu, že někdo nemůže sehnat práci dva roky. To říkají lidi, kteří pracovat nechtějí a radši berou podporu. Nějaké místo třeba i uklízečky se vždycky najde, když člověk chce . Ostatně to, že Daniela nechce, potvrzuje i její příspěvek. Radši bude nemocná, než pracovat. Tím se omluví její lenost a příbuzní ji už nebudou moct peskovat. Co se týče vzdělání, tak kamarádka si dodělávala maturitu při zaměstnání a v pohodě to zvládla. Nevím, proč by si někdo nemohl dodělat školu, když dva roky sedí doma a nemá do čeho píchnout. Všechno to jsou výmluvy. V takové situaci je u nás desetitisíce lidí a něco se s tím alespoň pokoušejí udělat. Jaké jsou možnosti tu psali Vera a Vousáč. Nevěřím, že o nich Daniela neví. Pro někoho je zkrátka pohodlnější nic nedělat z lenosti, někdo nedělá nic proto, protože se třeba utápí v depresích. Ale i ten nejdepresivnější člověk si může zajít k psychiatrovi pro léky a dát se do pořádku. Vždycky je důležité chtít. Když se chce, tak se řešení vždycky najde. Ostatně přát si nemoc je obrovské rouhání a věřím, že spoustu opravdu nemocných lidí by za tohle přání Daniele zchutí nafackovali. Nebo by s ní alespoň měnili.

Danielo, myslím, že ti rozumím, v tvé situaci by se ti moc hodil inv. důchod. Jenže ono to není zdaleka tak jednoduché... Zkus se mrknout na diskuzi "Jak na invalidní důchod."

Danielo, nedomyslela jsi, že kdybys byla vážně nemocná, tak by se ti Tví blíscí museli o Tebe ještě i starat, pečovat a ošetřovat Tě. A coby dlouhodobě nezaměstnaná by jsi neměla žádnou podporu ani nemocenskou. A kde bys tudíž brala peníze na všechny ty poplatky, doplatky, přeplatky a úplatky za doktory, recepty a léky na nich předepsané? Zase od těch svých blízkých? A snad si i bez vzdělání dokážeš spočítat, že to by ses dnes nedoplatila. To už by snad bylo lepší si rovnou hodit mašli.

Chápu, že teď se na mne sesype lavina výčitek za krutost a cynismus, ale taková je současná realita.

Ahoj Danielo řešení je. Se vzděláním ti může pomoci úřad práce může ti poskytnout rekvalifikaci musíš je pořád bombardovat , že ji chceš nebo si najdi práci i s ubytovánim někde jinde nevím v kterém regionu bydlíš. Některé firmy nabízeji i zaučení a ubytování , ale šikovná jsi když používáš internet takže do toho a nenech si vymluvit , že jsi k ničemu to není pravda.Co se týká manžela jestli jsi stále vdaná má k tobě vyživovací povinnost takže si zajdi do nějaké bezplatné poradny a oni ti pomohou třeba sepsat žalobu a budou ti pomáhat v soudním sporu u nás je Občanská poradna takže u vás určitě něco taky bude. Nedej se.

Jsem v situaci která řešit nejde. Nemám vzdělání, nemůžu už dva roky najít žádnou práci. Manžel se na mě vykašlal a vyhodil mě, nemám ani peníze a svoje blízké tím obtěžuji protože jsem u nich doma. Pořád mi říkali že jsem hloupá že mě jednou vyhodí na ulici a já jim nevěřila a teď jsem nezaměstnaná a bez budoucnosti

danielo, neblázni, vážnou nemocí nic nevyřešíš. Problémy v osobním životě nevyřeší nemoc, těhotenství, stěhování.... věř mi, ony zůstanou. Prostě musíš vyřešit tu příčinu problémů, ale ničím jiným si nepomůžeš, od problémů se neuteče, nemocí bys třeba maximálně nějaké nepříjemné řešení oddálila, ale nezmizelo by to, to určitě ne. Jen by se ti k tomu všemu přidala spousta problémů - třeba to, jak tu někdo (zapomněla jsem přezdívku, pardon) na začátku píše, že bys nemohla nikam chodit, musela sedět (ležet) doma, za chvilku by tě to otrávilo, měla bys třeba probůémy s nepříjemnou léčbou, vedlejší účinky léků atd atd atd. a sotva by ses trochu "zbráborala", tak by původní, nevyřešený, odložený problém zas stoprocentně vyplaval na povrch a řešil by se ti ještě hůř. Jo, člověk má někdy život tak podělanej, že by nejradši od všeho utekl, i za cenu nemoci, ale to bohužel nejde, nemoci problémy neřeší, ale přidělávají je. :-( Člověk musí posbírat všechny svoje psychický síly, zatnout zuby a čelit problémům čelem a doufat, že ho to neskosí...

Kokoško
Je to tak, máš pravdu,vím to,jen jsem se tak mela zachovat už dávno a ne ho dohnat k tomuhle,bojim se,že jsem to už naprosto zkazila,pokazila a vyhnala z nej veskeré city ke me ......
Myslite, ze se to v nem můze ještě obrátit nazpátek ???

Bojím se,že na to,jak mu bylo s Tebou hezky,bude muset přijít sám.A to bude pro tebe to nejtěžší.Nekontaktovat ho a nechat to na něm.Já vím,je to strašná rada a bolí,ale tak to je.

Právě, že mám pocit, že mi za to stojí !!! A moc !!!
Proč myslis,ze nemam hrdost? Jen nechci ztratit to vsechno krasne, co mezi nami bylo ...

Adélo, nemáš vlastní hrdost?Jdi dál a kašli na něj, nestojí ti za to.

A může se zase rozhodnout naopak? Za jak dloouho muže zjistit, že mu chybím? Je lepší mu psát aspon třeba jak se má, co dela, aby vedel,že na nej myslim, za týden munapsat, že mi vážně chybí nebo co ???

neurovnáš,nech mu čas,nic jinýho nefunguje.Chápeš,že on se rozhodl??

Mam pocit,že ne... Jak se nejlepe to pokusit urovnat?

zvládneš to,jako všichni ostatní

TAk moc bych si to přála vrátit s přítelem zpátky, nevím, co dělat, jsem smutná, zoufala :(

Nemocí partnera nepotrestáš,ublížíš jen sobě a on půjde dál.......

Taky mám silnou touhu být vážně nemocná a třeba i zemřít .... nejsem spokojená sama se sebou, chodim k psychologovi a ani to nepomáhá, ted jsem to jeste dohnala tak daleko, ze se semnou rozesel kluk, protože jsem přehnane moc si přála být s ním, pak se ještě ponízila, i kdyz mi rekl, ze semnou ted nemůže být, tak já přesto chtela..
Jsem bezradná, tak moc jsem si přála být s přítelem a nevyšlo to ...
Tak nemoc asi taky nevyjde :(

Danielo,nikdy nevyřeší žádná nemoc osobní život.A dokonce před tím člověk ani neujede,nepomůže změna prostředí.Věř mi.

Pokud opravdu chceš být nemocná, taky nemocná budeš. V tomhle stoprocentně platí, že přání je otcem skutečnosti. Otázkou je, zda by nebylo lepší to pojmout opačně - vyřešit problémy v osobním životě, ono by to chtění pak přešlo samo.

Nebuď blbá, já jsem mladá, trpím tachykardií a mám úplně zkaženej život momentálně. Místo abych si užívala, tak se bojím kamkoliv jít, protože se bojím, že dostanu záchvat. Takže jen tak přežívám, věř mi, že nemoc by to nevyřešila, spíš by to bylo ještě horší, víš jak taková nemoc dokáže nabourat psychiku??Ty říkáš, že máš problémy v osobním životě a chceš ještě psychické?!!