Chci rodit císařským řezem

Holky myslím, že to moc prožíváte. Ty bolesti jsou velký, ale člověk je jakoby v transu, takže se to dá vydržet. Je to ponižující, ale v té chvíli je Vám to jedno a s těma lidma se už stejně nesetkáte.. Navíc pokud by to trvalo dlouho, tak je možný epidurál. Myslím, že je zbytečný ničit si tělo operacema.. Jinak tím co jsem psala jsem nechtěla strašit, ale pravda je ta, že porodníků je málo a na takové, které by se chtěli dobrovolně rozhodovat o císaři prostě není čas..

Pepina
Tak v tom máme asi rozdílné zkušenosti.
Mějte se.

Ailino,
chapu, jak to myslis, ale tehotenstvi a SC neni tak jako tak prochazka ruzovym sadem, jak uz tady mnoho lidi reklo. Takze zena se bolesti a nepohodli nevyhne tak jako tak. Leda by si pronaja cizi delohu, coz u nas neni ani mozne.
A k tem horsim problemum v zivote:
Kazdy na ne reaguje jinak. Nekoho vykoleji dluhy, nekoho stres v praci a nekoho nevykoleji ani smrt a nemoc v rodine. Ale to jak, kdo zvlada ci nezvlada porod ci bolest vubec nesvedci nic o tom, jak je schopen zvladat ty jine problemy. Takze bych se podle neceho takoveho neodvazila vubec posuzovat.

Pepina
Nejsem rozhodně přírodní člověk a pokud jsi si všimla, tak nechávám každému možnost výběru.
Nehodlám obhajovat např. léčení spály zaříkáváním, protože následné komplikace bývaly horší než sama spála.
Jde o celkový trend, všechno řešit snadno a rychle, reklamy na všechno možné nás v tom denně utvrzují /včetně dovolené na úvěr/.
Jen mám někdy obavy, že pokud přijdou nějaké větší problémy, ať už v osobním životě, v práci či nemoc, aby člověk, nezvyklý bojovat a rvát se se životem, nerezignoval a neutíkal někam do růžových snů nebo ještě někam dále.
Omlouvám se, že jsem odbočila "mimo mísu".

Ahoj, naprosto souhlasim s tim, ze by zeny mely mit moznost vyberu. Ja sama jsem se prirodniho porodu hodne bala, ale nemela jsem silu si nejak oklikami zarizovat cisare (ale urcite to lze, kdyz se zasnazite). Nakonec jsem si prozila klasicky porod temer az do konce, kdy pro klesajici ozvy byl nutny akutni cisarsky rez. Tak jsem vlastne zazila dva porody v jednom:) muzu rict, ze bolest po cisari byla uplne minimalni, za dva dny jsem o nicem nevedela, ani jsem nepotrebovala injekce proti bolesti. Zata prirodni porod bolel tak, ze se to ani neda vyjadrit:( Takze ja podruhe jdu jedine do cisare! Jedine, co me mrzi, ze jsem maleho nevidela hned po narozeni, ale kdyz je cisar planovan, da se to zaridit epiduralem:)

Ailin, proc vy "prirodni" lidi porad omilate ty stejne argumenty?
90% dnesnich lidi by se vubec nedozilo dospelosti bez mediciny, takze jak si muzes myslet, ze cokoliv v nasem zivote je jeste vubec prirozene? Jestli chces rict prirodne, tak prirozene umri treba na zanet okostice, kdyz te to bavi. To asi ne, co? Tak proc upiras zenam jejich pravo rodit s pomoci mediciny, kdyz si to preji?
Jo a mimochodem s tou spermii to tak uz stejne brzo bude. Nase zdegenerovana populace uz nema ani spermie v poradku.

Dovedeme - li to ad absurdum, nakonec spermie může říct: proč bych se trmácela někde za nějakým vajíčkem, když mně ho mohou předložit ve zkumavce.

Vidím v té "kaisermánii" odraz dnešní doby. Bolí tě hlava? Vezmi si analgetikum. Máš depresi? Proč bys to řešil, když si můžeš vzít antidepresivum. Máš strach? Nač to rozebíraT Stačí sáhnout do lékárničky.
Takže proč trpět bolestí při porodu, když mohu porodit, aniž o tom vím. /komplikace narkózy mě nezajímají/. Všechno bude čisté a sterilní.
Pavla z 9.9.2003 psala, že se jí porod hnusí a připadá jí pod důstojnost ženy.
Asi ji přinesl čáp. Přece děti mít nemusí, západní trend je osvojování dětí z rozvojových zemí, aby si celebrity neničily postavy a navíc mohly prokázat nějakou charitativní činnost.
Nechala bych, ať si každá žena vybere, jak chce rodit. Myslím, že k tomu přispívají i scény porodu ve filmech, které jsou líčeny patřičně drasticky, s křikem a ječením. Byla jsem u skutečných porodů a většinou jsem obdivovala maminky, jak jsou statečné, i když to určitě bolelo /sama mám za sebou dva/. Vím, že dobách minulých mohl porod tak vypadat, protože i když by to byla v dnešní době jasná indikace k císařskému řezu, možnost nebyla a žena buď musela porodit nebo ne. A ještě mohla dostat horečku omladnic.
Na porodní bolesti se rychle zapomene, mohou přijít v životě horší, které si bude člověk muset protrpět a žádný císařský řez nebude, aby ho z nich vysvobodil.

Souhlas, plánovat porod císařem? nesmysl!!!!!!

Ty si raději naplánuj transplantaci mozku, blbko!

Marto, a prave je proto je lepsi mit planovaneho cisare;-)

no je pravda,že porodní sály jsou přeplněné, v praze rodičky vozí od nemocnice k nemocnici. skutečnost je taková,že když to na ženu příjde,je jí jedno kde rodí a jakým způsobem,jen aby už to bylo venku :-)

Nestrašte tady, to od vás není hezké. Každý to tak mít nebude.

Někdy napíšu o druhém porodu, to byla taky docela zábava :o)

POROD PO ČESKU :o)
První porod mi začal ve dvě hodiny v noci slabými kontrakcemi,v pět hodin manžel odjel do práce a bolesti se začali stupňovat. Jela jsem autobusem do Motola a čekala dvě hodiny na doktora a ten mi řekl, že to bude trvat ještě dlouho, ať jedu domů.
Nechtěla jsem být doma sama, tak jsem volala mámě, jestli mohu přijet, že budu rodit. Tak jsem jela hodinku autobusem a metrem k našim, bolesti už docela silné. Dostala jsem oběd a naši odjeli do centra koupit pračku. Se mnou zůstal jen bratr. Bolesti byly už opravdu hrozné.
Čekala jsem kdy se vrátí, aby mě odvezli zpět Motola. Přijeli asi ve tři, ještě jsme počkali na manžela. To už jsem bolestí křičela. Do Motola jsme dorazili kole 16h. Zašli jsme zaplatit poplatek za otce u porodu. Poté vyjeli výtahem do patra s porodním sálem. Sestra mi řekla, ať si jdu vyzvednout kartu a jdu na porodní sál.
Vysvětlovala jsem sestře, že ty bolesti nemohu vydržet a potřebuju na ně nějaké léky. Sestra byla vstřícná a dovedla mě do koupelny, že prý až se vysprchuju, tak mi něco píchne. Po klystýru se bolesti o dost zhoršily. Donutili mě jít na sál. Byl se mnou manžel, ale skoro jsem ho nevnímala. Prosila jsem o analgetika. Bylo mi řečeno, že už je pozdě. Po dvaceti minutách v 18:15 se mi narodila dcera.
Šňůru měla dvakrát obmotanou kolem krku a veliké štěstí, že všechno to cestování a nezájem okolí vůbec přežila. Ani neplakala...
Takže jestli si myslíte, že Vám někdo udělá císaře na přání, mýlíte se, Budete rádi, když budeme mít u porodu doktora :o)

Ahojky....
já jsem teda nečetla celou diskusi, ale taky chci napsat svůj názor. Rodila jsem před měsícem. Nikdy jsem nechtěla o sekci ani slyšet. Ale nikdy neříkej nikdy, protože se vyskytli komplikace. Epidural kvůli mým problémům se zády nebyl možný. Takže jediný způsob byla sekce v plné narkoze.Nakonec jsem za ni byla i ráda a v jedné slabé chvíli jsme o něj i prosila.
Po probuzení jsem byla jak praštěná, 12 hod. po ni jsem byla nucena vstát, ale neudělala jsem ani krok, jinak bych se složila. Dopoledne už to bylo lepší a s pomocí jsem se došla i vysprchovat. Všechno samozřejmě s injekcemi proti bolesti. Poslední jsem si nechala píchnout druhý večer po porodu. Potom už to šlo vydržet. Na malé myslím, tento příchod na svět následky nezanechal. I sestřičky říkaly, že na to že se narodila císařem, je moc hodná, že tyto děti bývají uplakané a "nervozní". My jsme s kojením problémy neměli, přisála se dobře a spali jsme i 5 hod. v kuse. Jediný co mně mrzí, že jsem ji neviděla hned jak vykoukla na svět, že jsem ji nemohla přivítat a taky to, že jsem neviděla taťku, když ji prvně dostal do rukou. Měl ji na pokoji dřív, než jsem se vrátila ze sálu.
Myslela jsem si že SC je horší, ale šlo to v pohodě zvládnout. Dneska už o jizvě ani nevím. Ale pořád je ve mně pocit, že jsem to nezvládla a chtěla jsem rodit jinak. A co bolí nejvíc a vhání my slzy do očí je to, že jsem tu naší princeznu nepřivítala tak jak jsem si přála. Ale hlavní je, že jsme v pořádku a možná i tenhle pocit jednou zmizí.Příští těhu prý skončí zase sekcí, ale pokud to bude jen trošku možné, chci to zkusit zase normálně. Už jen proto, že chceme 3 děti.
Omlouvám se za román a přeji všem pohodové porody.

To je nesmysl, pokud je žena v pořádku, měla by rodit přirozeně. Jestli to chce jen kuli tomu , že se bojí bolesti tak to nechápu, adaptace po norm. porodu je rychlejší a méně bolestivá , mluvím ze svých zkušeností. Ale co člověk , to názor... nikomu ho neberu

Vereno, jsem rada, ze se tu objevil i nazor zastancu SC. Uz jsem mela dojem, ze ja a moji kamaradi a znami jsme asi nejaka divna skupinka, protoze vetsina rodila ci by chtela rodit uz jenom pouze SC, tak jako ty.

Ahojky všichni! Tak jsem přelouskla celou diskuzi na toto věčně diskutované téma a ač jsem vždy jen čtenářem podobných příspěvků, tak nyní bych ráda přispěla svou troškou do mlýna.Nejsem zdravotník, ale jsem matkou dvou dětí - 5 let a 13 m. Prvně jsem rodila v 27 letech, těhotenství si užívala, chodila na těhu cvičení, plavala, do 5.měsíce jezdila na kole, četla, zkrátka byla jsem natěšená, teoreticky perfektně připravená/ můj manžel je gynekolog-porodník/.Ve 42. týdnu jsem nastoupila do porodnice na vyvolávání od pondělí 7h ráno do středy 19h večer jsem se otevřela na 4cm, ač nerada, musela jsem přistoupit na SC.Vše, nač jsem se připravovala a těšila, bylo náhle pryč. Malého mi přivezli záhy na pokoj, ihned se přisál, byl to pocit absolutního štěstí, druhý den už jsem chodila, celkově jsem byla velmi brzy fit, malého jsem kojila do 15m, sex hned po 4 týdnech, ta poporodní úžasná adaptace mne vše vynahradila. Druhý porod byl rychlejší, po 14h se narodila dcerka vaginálně, ale po téměř 40minutovém tlačení, byla jsem vyčerpaná, znechucená, deprimovaná, malou mi položili na bříško, ale mé city byly tak otupené, ani kojení jsem si nedokázala užít. Nemohla jsem se 2 dny posadit natož se o malou postarat, přidaly se silné psychické problémy, o sexu jsem nechtěla slyšte ještě 8 měsíců po porodu.Takže u mě jasný vítěz sekce!!! Toť můj názor.

Já rodila císařem a očistky trvaly tak 14 dní na rozdíl od normálního porodu to jsem se čistila tak 4týdny a hned ten den večer po císaři jsem sama šla na záchod a do týdne jsem chodila normálně po venku s kočárem takže žádné drama.