Cítím se mimo

Ahoj! Poslední dobou jsem si připadám hrozně divně. Neustále brečím bez důvodu a představuji si, jak brečím v náručí své mámy a když k tomu)(obejmout mámu) mám příležitost nebo se mě na to (mou uplakanost) někdo zeptá, tak jsem protivná a odtažitá. Delší čas si nerozumím se svými vrstevníky a rodinou, nebaví mě, co mě bavilo nejvíce. Když jsem sama doma, tak jím sladkosti a tloustnu. Někdy, když se zavzpomínám, tak nevím co se mi zdálo a co se opravdu stalo. Také mi nějak jinak (neumím popsat jak) utíká čas. Vždy jsem byla pilná studentka a teď si neustále říkám, že toho mám moc do školy (i když toho není tolik) a tak se na to (věci do školy) vykašlu. Doufám, že to není napsané moc zmatečně. Prosím, poraďte mi. Už zase slzím...

Ahoj! Poslední dobou jsem si připadám hrozně divně. Neustále brečím bez důvodu a představuji si, jak brečím v náručí své mámy a když k tomu)(obejmout mámu) mám příležitost nebo se mě na to (mou uplakanost) někdo zeptá, tak jsem protivná a odtažitá. Delší čas si nerozumím se svými vrstevníky a rodinou, nebaví mě, co mě bavilo nejvíce. Když jsem sama doma, tak jím sladkosti a tloustnu. Někdy, když se zavzpomínám, tak nevím co se mi zdálo a co se opravdu stalo. Také mi nějak jinak (neumím popsat jak) utíká čas. Vždy jsem byla pilná studentka a teď si neustále říkám, že toho mám moc do školy (i když toho není tolik) a tak se na to (věci do školy) vykašlu. Doufám, že to není napsané moc zmatečně. Prosím, poraďte mi. Už zase slzím...

Ahoj! Poslední dobou jsem si připadám hrozně divně. Neustále brečím bez důvodu a představuji si, jak brečím v náručí své mámy a když k tomu)(obejmout mámu) mám příležitost nebo se mě na to (mou uplakanost) někdo zeptá, tak jsem protivná a odtažitá. Delší čas si nerozumím se svými vrstevníky a rodinou, nebaví mě, co mě bavilo nejvíce. Když jsem sama doma, tak jím sladkosti a tloustnu. Někdy, když se zavzpomínám, tak nevím co se mi zdálo a co se opravdu stalo. Také mi nějak jinak (neumím popsat jak) utíká čas. Vždy jsem byla pilná studentka a teď si neustále říkám, že toho mám moc do školy (i když toho není tolik) a tak se na to (věci do školy) vykašlu. Doufám, že to není napsané moc zmatečně. Prosím, poraďte mi. Už zase slzím...

Tak si pusť nějaký klidný filn z reákného světa.Ne nějaký avartar, ale klidný rodiný film, třeba starší a uklidníš se a naladíš se, pro každého se dá vytvořit dobrá pohoda.

Ahoj, jsem student IT a je mi...Ahoj, mám stejný problém jako Jakup. Akorát se cítím jak v jiném světě nebo si často povídám sama se sebou ale neuvědomují si to. Kamarádka mi to musela říct. Taky kolikrát dělám věci co si také neuvědomuji například zvedám a pokládám věco , vejdu klidně i osmkrát do té samé místnosti sem a tam nebo když uklízím tak začnu chodit do kola. Taky kolikrát nepoznám jestli jsem ve snu nebo v realitě , kolikrát mimo a nebo jdu někam a zas sem napůl nikde jinde a myslím si že mám tašku a přitom jí nemám , také kvůli tomu často zapomínám věci . Už nevím jak dál, snažím se vnímat ale maximálně 3 hodiny a pak jsem mimo, zas .

Neposlouchej ty, kteří ti...Sis nevzal prasek vid?

Neposlouchej ty, kteří ti píšou že jsi nemocný. Mimo nejsi. Mimo jsou lidé, kteří vnímají jen tuhle realitu. Neboj se, ten pravý domov nemáš zde v tom ošklivém světě na Zemi, který zničili lidé, ale úplně jinde. Tvá mysl jen vyjadřuje podvědomě stesk po pravém původním domově, kde to je neporovnatelně jiné a lepší.

Dobrý den, mám strach co se...Přesně to samé mám ja aj moje sestra... Já sem (My tomu se sestrou říkáme ''ze nejsme v realitě'')byla ne v realitě včera, když jsme hráli vybijenou ale měla sem to aj na dovolené když jsem jela na kole..Celkem mě to štve, protože většinou dělám pak blbosti a melu ještě větší blbosti.Připadám si jak opilá ildyz je mi teprve 12 let a nikdy jsem nepila

Ahoj, jsem student IT a je mi...Jakube, nenech se vyděsit, já jsem o mnoho starší než ty a mívám hodně podobné pocity.
Svým duševním zdravím jsem si naprosto jistá, mám ale problém s tlakem - mám příliš nízký.
Jednou, po operaci, jsem měla tak nízký, že se všichni divili, že ještě žiju. A tehdy byly ty pocity podobné tvým nejsilnější.
Zajdi k lékaři a začni změřením tlaku. Pokud bude normální, naznač lékaři, jaký máš problém, hlavně nepropadej panice.

ahoj , mám podobný problém s tím, že vnímám čas jakoby běžel strašně rychle ... u mě je to asi součástí depersonalizace

Ahoj , asi jsi nepozorně...Reklama

Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky [email protected]
Přihlásit se |Seznam
Hledání
Hlavní stránka » Krimi
Agresivní Brit v Nissanu Micra najížděl opakovaně na dopravní policistku
Třikrát během krátké chvíle najížděl v pondělí dopoledne agresivní Brit na policistku, která jeho auto zastavovala při namátkové silniční kontrole v oblasti bývalého hraničního přechodu u Lanžhota na Břeclavsku.

Zvětšit obrázek

FOTO: Policie ČR
Dnes 11:52 - Břeclav

„Policisté zastavovali na dálnici D2 ve směru do České republiky Nissan Micra s registrační značkou Velké Británie. Řidič vozidla však na výzvu k zastavení nereagoval. Sice zpomalil, ale nezastavil a začal na zastavující policistku najíždět,“ popsal začátek incidentu mluvčí brněnského ředitelství cizinecké policie Roman Pittner.

Žena musela odskočit stranou. Pokyn k zastavení vzápětí opakovala, svůj násilnický postup ale zopakoval i řidič, opět najel na policistku, která musela znova odstoupit, aby ji autem nezranil. Stejný scénář se odehrál i při třetím pokusu o zastavení vozu. Mezitím ale kolegové z hlídky obestoupili vozidlo tak, že řidič byl nucen zastavit při pravém okraji dálnice.

"Padesátiletý Brit na policisty křičel, nadával na jejich práci, obviňoval policisty, že jsou zkorumpovaní, choval se velmi arogantně a neustále hlídku slovně napadal,“ popsal policista další počínání Brita.

Teď je stíhán za trestný čin násilí proti úřední osobě, za což mu hrozí trest odnětí svobody v trvání šest měsíců až šest let. Celý případ převzali břeclavští kriminalisté.

Slovák měl ztracené i nové doklady

Cizinec nebyl jediný, kdo strážce zákona zaměstnal. Ve stejnou dobu, kdy se stalo drama na dálnici, kousek dál na takzvané staré cestě v Lanžhotě hlídka zastavila řidiče vozu hyundai se slovenskou značkou.

„Šestadvacetiletý Slovák předložil řidičský průkaz Slovenské republiky a řidičský průkaz České republiky. Lustrací v policejních evidencích bylo zjištěno, že oba předložené řidičské průkazy jsou hledané,“ uvedl Pittner. Až následně se ukázalo, že jde o pravé doklady, které muž ztratil a opětovně našel. Policii oznámil ztrátu, nikoliv však nález dokladů, a tak si zadělal na potíže při kontrole.

„V souvislosti s tímto případem připomínám, že jakmile občan ohlásí ztrátu či odcizení dokladů, ať již se jedná o řidičský průkaz, občanský průkaz či cestovní pas, je doklad zneplatněn, a pokud později doklad nalezne, nebo mu doklad nálezce vrátí, je nezbytné tento doklad odevzdat a vyřídit si nový,“ zdůraznil mluvčí.

Milan Vojtek, Právo
Vaše názory - 20 příspěvků
Vytisknout, Sdílet článek
Sdílejte článek přes tyto služby Google
Linkuj.cz
Jagg.cz Vybrali.sme.sk
Del.icio.us
Reddit Digg
Facebook
MySpace
nebo pošlete odkaz na článek e-mailem:Od

Můj e-mail

E-mail příjemce

Zpráva pro příjemce

--------------------------------------------------------------------------------
Krimi
9:55 Dva zranění po střetu malých vozů u Ostravy
Vozy Suzuki Swift a Daewoo Matiz se v úterý ráno srazily na silnici směrem z Ostravy k mošnovskému letišti. Zraněnou ženu z jednoho...

Ahoj , asi jsi nepozorně...Promiň, jestli to vyznělo nějak nepříjemně. Nemyslela jsem to tak. Jde jen o to, že jsem strašný hypochondr a jak se pořád učíma čtu o různých příznacích (hlavně schizofrenie), tak se začínám pořád víc a víc bát, že tém taky trpím. Ale upřímně řečeno - už jsem byla přesvědčená, že mám rakovinu prsu, roztroušenou sklerózu i cukrovku (ani jedno se nepotvrdilo). Tak proto reaguju tak podrážděně. Ještě jednou promiň a Kubo, souhlasím s Ferdou, skoč si k psychologovi (myslím, že ten je na začátku lepší, než psychiatr, zvlášť pokud ti tvoje potíže nebrání v běžném životě...ale nevím), určitě ti pomůže a myslím, že i uklidní. Hrozně moc lidí má nějaké psychické problémy, nic na tom není :) hodně štěstí

Ahoj , asi jsi nepozorně četla. Já nestraším Kubu hned schizofrenií a už vůbec jsem nepsal, že by mi doktorka stanovila diagnózu JEN na základě těchto příznaků. Trpím totiž anxiozně depresivní poruchou s obsedantně kompulzivní reaktivitou a neurotickými obtížemi. A schizofrenie není přece smrtelná.Trpím jí už od narození, takže to je určitě déle než 6 měsíců, které je zapotřebí k rozsáhlému komplexnímu vyšetření. A moje doktorka určitě stanovila diagnózu přesně. Léčí stovky jiných lidí, nejen mě.... Každopádně by měl Kuba vyhledat pomoc psychologa a zbytečně se netrápit. Chci mu jen pomoct.

Milý Kubo, to budou...Ahoj. Nechci být nepříjemná, ale myslím, že není na místě, abys Jakuba strašil schizofrenií a nezdá se mi, že by ti doktorka mohla říct (jen na základě těchto příznaků), že máš schizofrenii a rovnou ti něco předepsat. Diagnóze schizofrenie předchází dlouhé komplexní vyšetření, příznaky musí trvat alespoň 6 měsíců a z toho, co píše Jakub, se mi nezdá, že by jeho symptomy byly zařaditelné pod schizofrenní poruchy. Samozřejmě tito neberu, asi sám víš nejlíp, co ti tvá lékařka řekla, ale sama na sobě vím, jak dokáží takové věci člověka vyděsit. Studuji psychologii a mnohokrát jsem se bála, že mám taky nějakou psychickou chorobu, protože některé z příznaků sedí prostě na každého. Z toho, co Jakub píše, se mi spíše zdá, že by u něj mohl být derealizační/depersonalizační syndrom, který se může projevovat samostatně, ale i jako doprovod jiných psychických onemocnění a to zdaleka ne tak vážných, jako je schizofrenie. Typicky se derealizační/deperzonalizační syndrom objevuje například u panických poruch, ale také u generallizované úzkostné poruchy, což jsou sice poruchy nepříjemné, ale každopádně poměrně lehle léčitelné.

Milý Kubo, to budou pravděpodobně nutkavé myšlenky psychotického rázu. Já mívám také často podobné pocity, plus do toho silné neurotické potíže. Jsem totiž schizofrenik (Píšu o sobě v diskuzi panická porucha PP11). To co popisuješ se mi ani trochu nelíbí. Jestli by tě tvé pocity blokovaly v normálním fungování, což mě se stávalo, měl bys určitě vyhledat psychologa. Bereš nějaké léky? Já ano, troje. Užívám Amisulprid ratiopharm 200mg denně před spaním, dále Sulpirol 6 tablet po obědě a Cipralex tabletku ráno - na deprese... Nechci z tebe dělat hned psychotika, ale když jsem podobné pocity svěřoval své doktorce, řekla mi že to jsou příznaky schizofrenie a nasadila mi Amisulprid. Moje pocity, které jsem míval hlavně večer pak po těchto práškách téměř zmizely. Netrap se zbytečně a zajdi si za psychiatrem, vím o čem mluvím. Mě nejvíc pronásledují pocity, jako když má každou chvíli něco hrozného přijít, třeba hádka, nebo vleklý spor, či že někoho hrozně rozčílím a z těch pocitů je mi až na omdlení, nejvíc to mívám, když jsem třeba ve městě či na vlakovém nádraží, kde je mnoho lidí. Pořád se děsím, že se mi stane nějaká nehoda např.: zakopnu a nebo do někoho vrazím a on mě pak sjede plus pocity jaké popisuješ. Pocity, že život nám utíká mezi prsty hrozně rychle a že si žádný den pořádně neužiju mám také. Nebo že už se to stalo hrozně dávno. Je to možná syndrom obav z rychle plynoucích událostí, které se stanou po určitém čase dávnou minulostí - a tobě se to přehrává v hlavě už teď. Tak se měj , snad jsem ti nějak pomoh. Jinak já toho mám mnohem víc, schizofrenii a anxiozně depresivní poruchu.

Ahoj, jsem student IT a je mi 19 let. Už asi rok cítím, že semnou něco není ok. Nevím ani jak to popsat, ale pokusím se. Každý večer vzpomínám na den, který právě uběhl, ale takovým způsobem jakoby se odehrál před rokem. Přijde mi to hrozně dávno i když to bylo dnes. Stejně tak, když skončí nějaká akce, na kterou se nezapomíná, už na cestě domů na ni myslím jako by se stala hrozně dávno. Celkově čas utíká moc rychle. Někdy mám pocit, že plno věcí dělám automaticky, nejprve tu věc udělám a až pak o tom přemýšlím (například zamknutí auta, jít vařit nebo se učit). Občas si připadám jako pouhý pozorovatel svého života. Nevím o co jde.... jestli vůbec se s tím dá něco dělat. Jestli někdo může doporučit nějakou radu.

Ahoj, je mi 14 let v poslední době se mi zdá že se se mnou není něco v pořádku stále cítím z ničeho nic úzkost a obavy kdy to už bude pryč, pořád mám strach ani nevím z čeho
bojím se když musím jít spát a bojím se že z toho divného pocitu zešílím. už skoro nežiju v realitě protože se pořád zaobírám myšlenkami co to se mnou vlastně je

Dobrý den, mám strach co se se mnou děje.je mi 23 let.obcas se dostanu do velice divného stavu..povídám něco kolegům, nebo kamarádům (jsem docela bavič a vypravěč) a najednou jako bych se ocitl vedle svého těla.slyším úplně jinak svůj hlas.jako v nějaké bublině...da velikou práci se nezadrhnout a pokračovat v mluvení...raději vyprávění rychle dokončím a už jen poslouchám..za chvíli je zas vše ok.