dan za jine mysleni

Ahoj, úplně chápu vaše problémy. Mám to podobně, matika a fyzika OK. Dějepis, literatura nuda:)

Zajímalo by mě jak to máte s orientací na mapě? Když si představíte mapu a jedete z vrchu dolů, odbočíte na mapě doprava, ale ve skutečnosti doleva:) a obráceně. Mě osobně to problém nedělá, ale znám takové lidi (a prý většinou ženy), kterým to problém dělá a mapu si musí otočit vzhůru nohama a musí u toho hodně dlouho přemýšlet.

Jak to máte vy? podle mě to souvisí s tou představivostí...

Já Tě zcela chápu. Mám totiž také v určitém směru odlišné myšlení. Chápání čísel, abstraktních pojmů mám výborné, ale značné potíže (opravdu velké) mi dělá anglický jazyk. O to hůř, že se znalosti jazyků prakticky všude vyžadují. Studuji 4.rokem strojní fakultu a už mám všechny (obtížné) předměty založené na matematice a fyzice, v nichž řada mých spolužáků plave, složené. Zato s angličtinou se neúspěšně potýkám už třetí rok! Donedávna mě to hodně trápilo, než jsem našel psychologa zaměřeného na tenhle problém. Nyní se to vyšetřuje a zdá se, že dostanu výjimku.
Myslím si, že bys měla určitě přejít z gymplu na školu, kde není matematika-to by mnoho vyřešilo samo o sobě. Navíc ve Tvém věku není přestup ještě problém. Byl Ti dán talent, jdi na školu, kde jej můžeš rozvíjet, pak dosáhneš spokojenosti a budeš šťastná. Netrap se tím, co Ti nejde. Každý máme své přednosti a slabosti, z toho se musí vycházet...
Co se týče Tvého problému s pamětí, něco podobného jsem kdysi prožil také. Může to souviset s přetížeností mysli, musíš velmi rychle jednat! Mě z tohohle stavu zcela pomohla homeopatie, je to velmi účinné. Už je to 7 let zpátky, od té doby už nic takového nepřišlo. Zajdi si s tím co nejdřív na homeopatii. Je velmi dobré při tomhle stavu užívat denně vysoké dávky vitamínů B, nejlépe pangamin- pomáhá při stresu a na paměť.
Jinak mě Tvůj příběh zaujal, pokud chceš, můžeš mi napsat na e-mail:
advorak"chello.cz
Můžu Ti dát kontakt na výborného homeopata.
Měj se moc pěkně a měj se ráda taková, jaká opravdu jsi.

Mám podobné problémy sama se sebou. Ani je nebudu líčit, protože by to byl román. Je mi 42 pryč, mám dvě VŠ, jsem nadprůměrně inteligentní, literárně činná, umělecky založená, ale ve škole, v zaměstnání a s lidmi jsem prožila pravý očistec. Mám totiž svůj způsob myšlení a vnímání a málokdy jsem chápala, co po mně lidé v běžných sociálních interakcích chtějí. Byly z toho hrozné konflikty, zvláště mezi ženskými, a já nechápala, proč jsou na mě tak zlí.Nedávno jsem ale narazila na zajímavý, u nás bohužel zatím méně známý termím asperger- zvláštní druh autismu s vysokou inteligencí. A musím říct, že jsem se v tom maximálně poznala a odpovědělo mi to na spoustu otázek. A od té doby se cítím úplně jinak, nejen sama před sebou, ale i před lidmi, když konečně vím, kdo jsem.Doporučuji vám navštívit tyto stránky:http://sweb.cz/apla.jm/www.sposa.sk rubrika aktivitya vůbec všechno, kde se vyskytne termín asperger.Přeji vám hodně štěstí v sebepoznání a sebeobjevování.

Můžeš přispět svými neotřelými názory a pozitivními životními zkušenostmi do Managerské školy života a osobnostního seberozvoje ? Http://www.pandora.cz/part/2002/10/49663 Tě TAM dovede.

No jo. Já mám zas problém naprosto opačný. Umění mi nic neříká (literatura, hudba, obrazy a taky historie - ne že by se mi to nelíbilo, ale nemusím to). Cizí jazyky normální, prostorová představivost velmi dobrá. Matematika je však pro mne hra a zábava (mám z ní i maturitu). Bohužel můj mozek zas pracuje přísně realiticky a myslím asi zhruba stejně jako počítač. Jakýkoliv pokyn typu: "Podej mi tam to jak je to vedle toho." Je pro mne naprosto nesrozumitelný a opakování podobného požadavku mne přivádí k šílenství, ale ostatní kolem mne vždy vědí o čem je řeč a co mají komu podat. Bohužel žiji v prostředí lidí kteří se mnou neumí komunikovat a já těžce komunikuji s nimi. I když jsem neustále ve společnosti více lidí (v naší domácnosti nás žije včetně mne 6 lidí) jsem doma neustále sám a nemám s kým promluvit. Pracovně je to trošku lepší, protože podnikám sám na ž.l. v technickém oboru. Měl jsem problémy už i na základní škole. V první třídě jsem se nudil, protože jsem číst uměl ve 4 létech a psát v 5 létech. Ve škole jsem se díval z okna jak si ve větvích poletují vrabci, ale při vyvolání jsem vždy přesně věděl o čem je řeč a ihned jsem dokázal ppokračovat tam, kde ostatní přestali. Zájem o vyučování jsem začal projevovat, až když na dotaz učitele nikdo nereagoval a nikdo nevěděl, tak jsem teprve ožil a začal jsem se "hlásit". Ve vyšších ročnících jsem měl z dějepisu, literatury a podobných předmětů 4 a 5, z matematiky, fyziky, chemie, pravopisu a slohu většinou 1 a jen občas 2. Nikdy jsem se doma nijak intenzivně neučil, maximálně jsem si to ještě jednou přečetl. Učitelé naprostovnechápali, proč téměř propadám z dějěpisu a z matematiky, fyziky a dalších tzv. "těžkých" předmětů mám jedničky. To je pak problém a někdy strašný pocit osamělosti na světě. Je opravdu jen velmi málo lidí, se kterými si rozumím a dokážu s nimi "normálně ?" komunikovat. Navíc jsem stižen pro dnešní dobu strašnou nemocí - představou, že lze lidem věřit a čestné a poctivé jednání má nějaký význam. Již mockrát jsem se přesvědčil, že se krutě mýlím, ale jsem bohužel dost nepoučitelný. L.M.

Sandro a Barboro,je mi 36 a s podobným problémem se potýkám, co vnímám tento svět. Měla problémy ve škole,v té době, když jsem já chodila na základní školu, neexistoval školní psycholog, který by rozklíčil, co mi je a následně pomohl. Časem jsem si našla takové ty pomůcky, dodnes pro mě třeba číslo 6 je jedna celá ruka a prst. Z hlavy nespočítám ani jednoduchý příklad, jediné, co využívám, je přímá úměra, tzv. trojčlenka, tu zvládám s bravurností:-))))) Když mi v obchodě vrací drobné, v podstatě předstírám, že vím, kolik zpět dostávám. S cizími jazyky jsem problém nikdy neměla a v hudbě je to naopak, mám hudební sluch a muzika je můj zdroj energie. Mám 2 dcery a ta mladší /8 let/ má naprosto stejný problém. Ve škole to definovali jako dyskalkulii, ale já vím, že to není úplně přesná diagnoza. Moje dcera má přesně stejné myšlenkové pochody jako já,když jí někdo něco vypráví, vidí "to barevně" a dokonce by se dalo říci, že má jakési vize. Při psaní úkolů z matematiky /3. třída/ zažíváme obě velká muka. Já proto, že vím, že jí musím pomoci, ale nedokážu jí vysvětlit, jak to má spočítat a ona, protože ví, že tady není úspěšná a tudíž dělá všechno možné jen ne úkol. Jsem ráda, že jsem zavítala do tohoto diskuzního fora, přeji všem hodně zdaru a vánoce bez stresu.Věra

Já jsem zase ten případ, že matika a fyzika mně šli vždycky sami, ale na jazyky jsem totálně levej. Já si ty čísla třeba pamatuju jako rozmístěné v prostoru, někdo vidí čísla v barvách, takže jenom zčítá a odečítá barvy :-)) Vážně to ale není žádnej problém, co tady popisujete je celkem normální.

Tak To Vam holky zavidim, to, ze mam slabsi fantazii a obrazutvornost, by mi v zivote nevadilo, az na to, ze se timto zivim. Strasne Vam zavidim, skoda, ze se To neda naucit.

Som velmi rad ze nie som sam. Sprvoti som si muslel ze to je asi nejaka dusevna porucha alebo co ale po precitani tvojho clanku som pochopil ze je to iba vymozenost mojej hlavicky, dufam. Mam problem si nieco zapamatat, cisla, dlhsi text. Myslim v obrazoch a predstavach, mam velmi silnu fantaziu. Niekedy sa my sniva o bielom papiery po ktorom si cmaram a vsetko si pamatam, kazdy oblucik, ciarku, bodku i ked rano mam pocit ze moju hlavu preslo auto. Momentalne pracujem ako programator ale asi zacnem robit grafika. Dakujem vam vsetkym ! Bohus

Teda, na tuto stranku ma asi poslal sam anjel strazny :-)Pretoze co sa tyka cisel, som na tom tak nejako podobne, ako par ludi co sa k tejto teme vyjadrovali.Co sa tyka cisel, je pravda ze nemam problem uapamatat si trebars telefonne cislo, kratkodoba pamat na cisla je v pohode. Ale mam presne ten problem, ze jednoducho nedokazem z hlavy vypocitat bezne vypocty, aj jednoduche, prave z toho dovodu, ze si to nedokazem "predstavit". Podotykam ze som s tym mala problemy odmalicka, a preto mi ucitelka na zakladnej skole hustila do hlavy ze matiku neviem a nikdy vediet nebudem.Tym zo seba nechcem robit debilka, jednoducho si tie vztahy medzi cislami nedkozem "prelozit do svojho jazyka".A prechadzam k tej mojej dani - a tou je velke nadanie na cudzie jazyky, spev, a hudobny sluch. Barbora pise o tom ako je trapi fakt, ze v praci zvlada lavou zadnou veci, nad ktorymi ini ludia robia cele dni a tyzdne. Tak presne to iste som zazivala ja na skole co sa tyka jazykov - vratane slovenciny a diktatov.Takze, som strasne rada ze nie som sama, a vsetkych vas hrozne moc pozdravujem. Ajojte!

Barborko, já vidím jednu možnost. Je jasný, že nemůžeš být hodnocená podle stejných kritérií jako ostatní. To by si musela mít veliký prémie a to by tě asi kolegové hodně nesnášeli. Vidíš, že tahle práce ti jde jaksi "sama", tak zkus postavit se na vlastní nohy. Ne každému může jít podnikání tak lehce. Proč nemít živnostenský list a dělat na sebe? Jistě se již spousta lidí přesvědčila, že tvoje práce je kvalitní a rychlá. A účetnictví ti může přece dělat zase jiný podnikatel. To je běžné. Jen tak dokážeš žít vedle lidí, aniž by si jim vadila a dobře využít své schopnosti.

Klid, v podstatě jste obě vyjimečné. Inteligence není jen ta matematická, či jinak měřitelná přes IQ, a byť máte v určitých okamžicích života problémy, stavte na svých přednostech. Máte-li nadání pro obrazy či jazyky, využijte toho a na tom stavte. Mám výbornou paměť na datumy,čísla a místa, ale slovíčka v cizích jazycích mi dělají těžkosti - no a co, vrásky mi to nedělá a těším se ze života i tak. Snad bych doporučil knížku Emoční inteligence, asi od Portálu či nějakou podobnou. ( Vaše nadání je nejspíš dar od Boha, tak ho rozviňte pro radost sebe i ostatních.)

Ahojky Barboro,tvůj příspěvek mě docela dost zaujal a možná i trochu potěšil,protože jsem aspoň zjistila,že v něčem podobném nejsem sama...je mi sice teprve 16,ale čím jsem starší,tim víc vnímám,že sem taky tak trochu jiná...mám stejný problém s číslama a abstraktním myšlením..teda,studuju právě prvním rokem na gymplu,a tam to vnímám dost tvrdě...už jako malá sem třeba měla problémy pochopit něco abstraktního,a všichni okolo mě to vysvětlování už vzdali,protože už na to neměly nervy..anebo si možná mysleli,že si z nich dělám srandu..ale tak to opravdu nebylo.Už od mala mám neobvykle velkou fantazii a vizuální představivost..zato kdybych měla třeba něco spočítat,tak to by byla katastrofa..proto mám taky hrozný problémys matikou,chemií a fyzikou.Prostě si to tak ňák neumim představit..Já osobně si myslim,že sem dost,možná až moc inteligentní,a taky neobvykle vnímavá a citlivá,ale spousta lidí by to do mě třeba neřekla...nemyslim si,že musim bejt bezpodmínečně hloupá,i když nedokážu odpovědět ani na ty nejprimitivnější otázky ,který by věděl i ten největší trouba,ale který sou právě z těch oborů který mi nejdou...já si myslim,že chápu extrémně rychle,a i třebas nějakou tu látku z chemie,nebo matiky pochopim,ale to jen tehdy,pokud se to tomu člověku podaří vysvětlit tak,abych si to já jakoby "přeložila" do svýho chápání..S hudbou nemám problémy,právě naopak,myslimže v tomhle oboru mi bylo taky dáno...hrozně intenzivně jí vnímám,mám dobrý sluch,talent na hudební nástroje, a celkem slušně zpívám..ale zas mám jiný problém,a to s pamětí..někdo si o mě asi myslí že sem blázen..já si ale vůbec nepamatuju,co sem dělala včera,natož o víkendu..nevim co sem komu řekla,ani kdo co řekl mě..když mi máma řekne,ať třeba vynesu koš,za minutu už absolutně o ničem nevim,a máma si myslí,že to dělám schválně,nebo že sem líná,ale já za to fakt nemůžu...občas se mi taky stává,že nemůžu poznat rozdíl,mezi realitou a fantazií,nebo se třeba zaseknu,jako bych byla v jinym světě..a může si na mě volat kdo chce a co chce,a já no nevnímám...nebo mám třeba takový výpadky,že mi prodavačka u kasy minimálně 10krát říká kolik mám zaplatit,a já sem v takovym divnym transu a nejsem absolutně schopná jí dát správnou částku a ona si o mě myslí,že sem asi blázen...právě to s tou prodavačkou viděl i můj o šest let starší brácha a taky docela koukal..fakt nevim čim to je..možná že to je tim,že mi mozek prostě funguje trochu jinak než ostatním..jenže tahle společnost nějak nepřijímá vyjímky,má určený pravidla a těch se drží..ale jestli to tak půjde dál,tak já budu pořád celé dny marně brečet nad sešitama z matiky,chemie a fyziky,a budu zjišťovat,že neumim NAPROSTO NIC,jako bych se vůbec neučila...a stejnak mi ty předměty přídou naprosto zbytečný...už od mala sem dost pomalá..ani nevim proč,ale prostě mi ňák nesedí pořád někam spěchat..jedinej případ kdy spěchám a přijde mi to naprosto normální je,když mám s někym někde sraz,protože chodim neustále pozdě..teď už je to trochu lepší.Možná by člověk řekl co je na tom tak těžkýho,stačí vyjít dřív..ale ono to prostě nejde...a taky dost často zapomínám slovo co chci říct,názvy,jména a příjmení,což je někdy docela trapas...ale třeba s učením slovíček z cizích jazyků nemám absolutně problém,právě naopak..nevim jestli je to normální,nebo ne..už sem se s tim docela zžila,i když musim říct,že hlavně na tom gymplu kvůli tomu dostávám docela čočky,a mám pocit,že asi fakt nejsem normální...fakt nevim,ale byla bych strašně ráda,kdybych mohla ty svý vlohy nějak využít,protože zase na druhou stranu naprostá většina "normálních lidí" je nemá...

Preji krasny den, to o cem bych rada psala neni zadny vazny problem, vlastne to ani neni problem, kdyz si clovek uvedomi skutecnost a nauci se s ni zit a vyuzivat ji, ale zajimal by me vas nazor. Jde o to, ze odjakziva jsem mela problemy s cislama a s abstraktinim myslenim. Neudrzim v pameti zadne cislo, nedokazu pohotove z pameti udelat jen o trochu slozitejsi soucet, protoze si ta cisla proste nedokazu predstavit a vsechno si musim psat. Pin si pamatuji jen protoze jsem si ho namalovala jako cerna a bila policka a mackam barevnou kombinaci. Pokladni v obchodech se na me divaji jakoby proti nim stal Forrest Gump, protoze proste nespocitam pohotove penize a to same v hudbe. I kdyz se snazim hrat na hudebni nastroj, moc to nejde, protoze nikdy nevim, ktera bije :-) Pripadala jsem si casto docela dost hloupe, ale na druhou stranu jsem postupne dosla k nazoru, ze to je dan, kterou platim za kreativitu a vizualni predstavivost. S normalni pameti problem nemam, za den se naucim i deset slovicek z jazyka, ktery se prave ucim. Ale mam abnormalni vizualni predstavivost pokud jde o realitu. Tj. cokoliv slysim nebo na to pomyslim se mi okamzite objevi pred ocima jako hotovy obraz s veskeryma barvama i s pohybem a naslednyma asociacema. Coz je jeden z duvodu, proc se obcas mezi prateli dam z niceho nic do smichu, protoze to o cem mluvi, ac to neni vtipne, se mi odehrava pred ocima do dusledku a jako vizualni vjem to dostane mnohdy uplne jiny vyznam. Pracuji jako grafik a trochu teto schopnosti zneuzivam, protoze praci, kterou mi kolegove grafici delaji dny, delam hodiny, jen sednu, dostanu se do jakehosi transu, vidim a udelam. (coz vede k zavisti a obcas i k dobre skryte zlobe, o ktere se mezi nimi nemluvi, ale citim ji z jejich pohledu) Vim, reknete, je to dar, tak bez a uzivej si, proc tu o tom pises. Jenze ono to ma sve stinne stranky. Za tuhle schopnost, platim neschopnosti v jine oblasti a lidskou zasti a samotou. Dlouho jsem se tim trapila, za prve jsem nechapala, proc mam takovy problem s cislama a abstrakci a vazne jsem si pripadala hloupa. (dnes uz tusim, ze proste vyuzivam vice jinou cast mozku) a hlavne protoze lide, ktere jsem mela rada a stale jeste mam se postupne odcizovali, protoze jsem je do urcite miry zacala desit rozsahem aktivit a cinnosti, (casto delam dve nebo tri ruzne veci najdnou) nebo jsem je rozcilovala, tim ze to, o co oni bojuji dlouhe hodiny, mam za chvilicku a jeste si jen tak hraju, coz degraduje jejich praci. Osobne, kdyby nekdo takovy sedel vedle mne v praci, asi bych ho brzy necim bacila do hlavy a ja si to uvedomuju. Strasne me to mrzi a snazim se k nim byt pratelska, pochopit je a nezranovat, ale neni to snadne. Mezi prateli v beznem zivote zustali ti, kteri me berou se vsim vsudy a je jim jedno, ze obcas delam divne veci nebo prilis mnoho veci najednou a uz je to ani neudivuje. Jen v praci, kde jsou nejvetsi treci plochy, je dusno a samozrejme doma, kde "prakticky" zalozeneho otce dovadim k lehkemu silenstvi. Mate nekdo zkusenost s necim podobnym?