CO DĚLAT, KDYŽ ZBABĚLE PŘESTAL KOMUNIKOVAT?

Ahoj Julie, není mi sice 36, ale provedl jsem něco podobnýho osůbce, na který mi moc záleželo. V tuhle chvíli je jedno proč, prostě jsem to udělal. Chtěl bych to vrátit, ale nejde to. A moc, strašlivě moc mě to bolí. Co máš dělat? Najdi si jinýho (třeba jen kamarádna, pro něj na oko). Uvidíš pak, co dotyčný Tom udělá.

Poradťe mi, prosím, co dělat v situaci, kdy se k vám někdo zachová strašlivě nefér a vy chcete zůstat nad věcí, ale mrzí vás to a nechcete si nespravedlnost a takové jednání nechat líbit.. Konkrétně. Chodila jsem s Tomem 3 měsíce. Nebyla to bůhvíjak velká láska, ale rádi jsme se měli, rozuměli jsme si, jako chlap se mi strašně líbil, i já jemu jako ženská a bylo nám spolu oběma dobře. Nedávno jsem se Tomovi svěřila se svým dávným docela bezvýznamným pubertálním traumatem. Teď je mi 32 a po těch letech jsem na to vzpomínala s lehkým úsměvem, jak je to mládí blbé. Dneska už absolutně nemám tento problém. Jenže, jinak inteligentní, 36-letý Tom, k mému naprostému úžasu to nepochopil, udělal z komára velblouda a zcela nelogicky zbaběle se v tom začal šťourat. Nic ale nevyšťoural, protože nebylo co vyšťourat. Nakonec toho teda nechal a po zbytek dne jsme si plánovali, co budem dělat příští týden,kam pojedem, kam půjdem, atd, atd. Usínali jsme, jako vždycky, v horoucím objetí, a všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Druhý den jsme normálně šli do práce, domluvili jsme se na další den, že se chceme vidět...a...a neviděli! Dohoda byla, že Tom zavolá, hned jak se mu to bude hodit, má teď opravdu hodně práce. Vím, že práci měl a nechtěla jsem ho rušit, ale když nezavolal tři dny a nereagoval na smsky, to už mi bylo divný. Následující mé telefonáty mi nebral nebo dokonce položil, na smsky odpověď žádná. Další den volám jeho staré dobré kamarádce, jestli je Tom v pořádku. Odpověděla, že ho viděla včera a byl naprosto v pořádku a že má akorát moc práce. Asi 10 minut poté mi volá starostlivý Tom, jestli prý jsem v pořádku a že prý má moc práce, ale koncem týdne prý by mě velice rád viděl. Ten týden jsem tomu ještě věřila, protože tak ostrý zlom a náhlý obrat kvůli pitomosti, jako byl ten dávno minulý pubertální problém, nic jiného to být nemohlo, mi připadal prostě nemožný, postavený na hlavu. Ale samozřejmě, že se už neozval. Jenže, navštěvujeme stejná místa, takže se občas vídáme. Když jsme se potkali minulý týden, neboli asi měsíc po tom posledním telefonátu, zbaběle dělal jako by vůbec nic mezi náma nikdy nebylo. Normálně mě pozdravil, jakoby nic a šel pryč. Říkám si, že si přece tohle nenechám líbit, jenže nevím, co dělat. Co mu říct? Že je darebák, ubožák, že mě zklamal? - to nemá cenu. Žádat o vysvětlení, když očividně nic vysvětlovat nechce a nebude? Zatím mi připadá nejdůstojnější a nejlepší to, co dělám, a sice, že nedělám vůbec nic, hraju jeho hru. Přitom bych mu nejradši vrazila pár facek, vylila polívku na hlavu a nakopala zadek. Jenže nechci dělat tyhle scény, mám pocit, že tím si člověk moc nepomůže. Co vlastně teď chci? Chci ho zpátky? To teda těžko říct, po tomhle, i když se mi přesto po něm stýská. Určitě chci vysvětlení, omluvu, aby se přestal ke mně chovat bezohledně, zbaběle, hnusně. Ale jak to udělat? Zná někdo fígl? Poradí někdo? Dík, Julie