Depersonalizace,derealizace -život jako

Čauky všichni trpící. Zaujal mě také článek od Rodriga a tak na něj reaguji. Jestli Rodrigo ještě navštěvuješ tyto stránky napiš prosím jak se jmenuje publikace, která tě z toho hnusu dostala. Popřípadě napiš kde je možné ji sehnat. Díky a všem přeji pevné nervy. Milada

cau lidi.mam hodne podobne problemy jake tady popisujete.taky si pripadam jako robot,zivot jenom ziju,neprozivam.emoce jakobych vubec nemel,jenom vztek,zarlivost,strach,samota.zivot jakoby plynul vedle me a vubec se me netykal.huba,filmy,umeni,mezilidske vztahy,osobni zajmy,nic me nebere,nevim co chci delat do budoucna.letos maturuju a budoucnost vidim blede.taky sem kouril marijanku,zpocatku pomahala,pripadalo mi to jako bych se probudil,jako bych nasel sam sebe,emoce fungovaly naplno,rozhovory s kamosema probihaly spontanne,moje odpovedi jakoby prichazely samy,nemusel jsem uvazovat nad tim co reknu,hudba byla fantasticka,filmy jsem prozival skoro realne,proste nadhera.ale ted uz je vsechno jinak.kdyz se shulim,je to jako bych byl pred celym svetem nahy,bezbranny a navic si uvedomuju svuj handicap a to vsechno me strasne depta,takze uz sem s hulenim prestal.ale aspon vim,ze tam nekde na konci tunelu je svetlo.jinak tohle odcizeni vuci sobe i svetu pocituju kam saha moje pamet,takze to mam mozna uz od narozeni.taky nevydrzim dlouho mezi lidma ale ani sam.ale jestli vidim svet jako ve snu,to nevim,spis ho vidim jinak v dusledku toho,ze ho vnimam vic "logikou" nez srdcem.taky mam problemy s koncentraci,a malo sebeduvery,a hafo dalsich negativnich DUSLEDKU.to zvyraznuju protoze driv jsem si myslel ze to jsou prave priciny meho dusevniho stavu.jsem rad ze jsem nasel tohle forum,snad mi to k necemu bude,ale uz to ,ze vim,ze nejsem sam je samo o sobe skvele!preju vsem mnoho zdaru a vy co jste nekam pokrocili,hlavne nevahejte a piste svoje rady a postrehy.vsem preju mnoho zdaru a hlavne pevnou vuli a vytrvalost!

Všechny srdečně zdravím, reaguji na dopis Rodriga. Prosím Vás, píšete, že již nemáte DR/DP. Jak jste toho docílil. Prosím, napište ještě jednou.Všem přeji zdraví!!!!!!Musíme vydržet.

Ahoj,prolízám internet a snažím se najít "svoje pocity". Tahle diskuse mne oslovila, protože popisujete jeden z mých pocitů nebo spíš lépe nechutných problémů ....... už asi rok obcházím postupně různá vyšetření. Krize nastala teď v říjnu. Zhroutila jsem se. Teď v lednu budu absolvovat EEG. Důvod: bolesti hlavy v týlu, neschopnost se soutředit, pocity, že jsem mimo, že vystupuju snad ze svého těla, že mě vlastně realita strašně obtěžuje, všechny problémy ostatních mě rozhodí, protože mi připadají strašně banální, dál poruchy sluchu, zhoršené vidění, hvězdičky a zatmívání před očima, když se musím na něco koncentrovat apod. Kvůli tomu nejsem schopná od října chodit do práce, mám problémy řídit, děsí mě vyřizování na úřadech, bankách, fronty musím prodýchávat, je mi vždycky až nevolno, žaludek, zvracení, střeva, bušení srdce, pocení ...jaké mám panické stavy ... ). A nejhorší mi připadá na tom všem, že jsem musela odložit tu svoji "vypěstovanou pevnou vůli", že všechno se dá zvládnout! Moje tělo mi teď dalo pěknou lekci! První dny jsem nebyla schopná vylézt z postele a měla pocit, že nemůžu dál a měla strach při svých nočních procházkách bytem, abych neudělala nějakou nepředloženost. Mísili se ve mně pocity neschopnosti, ubohosti, toho, že jsem odporná, všichni mě nesnáší apod. Prostě hrůza! Nechci brát pilulky, protože mám strach ze závislostí, tak jsem zkusila alternativní medicínu, akupunkturu na zklidnění a homeopatii a minerály a vitamíny. A co je podle mě nejhlavnější - můj stav mě absolutně vykolejil z mého dosavadního životního stylu - práce! práce! práce! nejsem totiž schopná dělat víc než to co mě baví ....... jakmile začnu plánovat, co zítra, dávat si termíny, tak se zase přikrade nevolnost, zmatenost atd. Ani nedomýšlím, jak to budu dál dělat .... tím, že jsem takhle onemocněla, tak je ohrožená i moje existence. Nechtělo se mi, byla jsem zoufalá, ale připadalo mi důležitý svoje problémy vyklopit !!!! Jinou cestu jsem nenašla ! Psycholožka mi nesedla, nebyla s to odhadnout, jestli mám neurozu nebo depresi, takže jsem začala pátrat a testovat se sama ... Taky jsem prošla minulý měsíc děsnou nostalgií, prošla jsem celý svůj život a probrečela jsem všechny traumatizující vzpomínky. A že jsem jich našla ! A to všechno jsem se snažila v sobě ukládat a zapomenout na to, jako do popelnice! A teď to vylezlo ! Dodnes jsem neuměla brečet, teď to napravuju - pořád brečím.Sentimentální situace a jsem naměkko.Nejdřív jsem ale důležitým lidem, jako je přítel, otec, nejlepší kamarádka a dokonce šéfovi vyklopila co se se mnou děje. Je to hrozný tyhle problémy popsat a hlavně zviditelnit, že "nejste normální". Kupodivu vyslechli, nemoralizovali a většina neodsoudila a chtějí pomoct .. byla jsem mile překvapená! To mi dalo vědomí: neočekávat, ale zkusit se svěřit ! vc tomhle stavu rozkladu už člověk nemůže nic ztratit !Jen se moc bojím, co bude dál! Hlavně práce! Neunesu větší stresovou zátěž !!! Když se cítím jakž takž fajn, tak mám strach to i vyslovit, abych to nezaplašila ..... Ale jak všichni říkáte, tak to chce čas .......

Čaues lidi.Takle přesně jak to popisujete všichni,jsem žil (přežíval 4 roky).Hnus.Možná ,že jsem měl tehdy větší štěstí a náhodou našel publikaci a zároveň diagnózu.4 roky jsem se cpal tabletami (už ani nevím jak se jmenovali)a chodil k doktorovi.Někdy jsem se málem zbláznil z té beznaděje.V hlavě taková zmatenost,nesoustředění a to ploché vidění, že jsem si ani nemohl udělat řidičák.Už jsem to někdy vzdával.Skončilo to.Držím Vám všem palce.Vím co to je a jsem zastáncem toho,že fyzická bolest je proti tomu víkend na horách.Nevzdávejte to.Už řídím.Papa.

Předmět: Depersonalizace Autor: Radim Datum: 14.8. 2003 12:46:40 Už mnoho let trpím příznaky, jakomotolice,závratě,pocit nejistoty,špatné vidění-pocit klapekna očích,pocit zvětšování končetin,atd.Nedávno se mi dostal do rokoumateriál o Depersonalizaci.Po mnoha letech se dá říct, že to co mě dlouhá léta otravuje a ničí život má konečně popjmenování.Chtěl jsem se zeptat, jestli má někdos touto nemocí nějáké zkušenosti, zda-li se dá léčit a jak.Zdraví Radim Předmět: Depersonalizace Autor: Romana Datum: 14.8. 2003 13:58:42 Ahoj,jestli to, co popisuješ tě natolik trápí a obtěžuje, že je to znát na tvé kvalitě života, pak doporučuji návštěvu psychologa. Čím dříve, tím lépe.Romana Předmět: Depersonalizace Autor: Gore Datum: 15.8. 2003 18:48:49 Cau Radime,ja mam chronicke depersonalizaci&derealizaci od kvetna minuleho roku. Nejsem si tim uplne jisty ale pravdepodobne jsem si tuto poruchu privodil kourenim marihuany, i kdyz nazor psychologu a terapeutu se kterymi jsem svoje problemy konzultoval jsou v podstate jine: v zasade tvrdi ze se u me seslo vice faktoru ktere tuto poruchu vyvolaly a memu abusu marihuany nevenovali prilis velkou pozornost... No, abych to zkratil, me osobne dost pomohla psychoterapie, podstoupil jsem asi 6ti mesicni kurs psychodynamicky orientovane psych. u pi Skalove (Brno). Bylo to fahjn az na celkem vysokou financni zatez= 400kc/hod. existuje moznost domluvit si terapie u terapeuta ktery ma smlouvu s pojistovnou=neplatis ALE budes zrejme nejakou dobu cekat nez budes moci zacit (cca 2mesice) a pak take existuje jista obava ze terapie u neplacenych terapeutu NEMUSI byt vzdy kvalitni a vedene profesionalem. Pokud zacnes s terapii, nepocitej s tim ze pocitis rozdil hned, je to dlouhodoby proces, ne lecebny, v podstate jde o to abys porozumel svym problemu a naucil se s nimi zit a ´ovladat´svoje obavy, strach... Co se tyce leku, z anglicke stranky o dp www.dpselfhelp.com je zrejme ze neucinejsi jsou benzodiazepiny (v kombinaci s nejakym SSRI) doplnene o vhodnou formu terapie. Ja momentalne beru XANAX 0,5mg/den a ZOLOFT. Mno, to je tak vsechno co vim ze se da delat, doufam ze ti muj prispevek k necemu bude...Bye buddy;)gorePS: omlovam se za pripadne chyby v textu, ale nezbyva mi cas na check...

Jéjéjé...tak ono nás zas tak málo nebude :O(( Já sem v tom taky až po uši...pěknej průšvih. Nedávno se mi to stalo v autě. Jela sem po městě a najednou sem neřídila já, ale někdo jinej. Okolí nebylo vůbec trojrozměrný, vypadalo jen jako kulisy. A.... pak sem to naprala do auta před náma. Nikomu se nic nestalo, 50 km/h ve městě dodržuju. Jen sem se strašně vyděsila, protože co kdyby se mi to stalo třeba na dálnici????

Ahoj, zdravím všechnyJe to teprve nedávno, kdy jsem se dozvěděl, že problém, který mne trápívíce jak 16 let má jméno.Trpím ve velké většině příznaky, které vesměs všichni popisujete.Je pravdou, že jsem se ještě nezbláznil, ale musím říct, že občas k zbláznění to je.Musím říct, že jsem byl aktivní sportovec s velmi dobrou fyzickou kondicí.Stalo se to, že ze dne na den jsem o tuto kondici příšel. Začala se mi hodně motathlava, tak že sjem získal pocit nejistoty, bolest žaludku, pocity odcizení, přerušiljsem veškeré kontakty s kamarády s kterými jsem dlouho dělal sport.Musím říct, že se mi ulevilo, když jsem zjistil, že tato nemoc má pojmenování.Chci upozornit všechny ty, kteří s touto nemocí nic nedělaji a nechávají to jenom na sobě,tak s tím něco dělejte, protože tato nemoc se časem zhoršuje.Existjují na to,určitě léky, které zmiňují ostatní nemocní kolegové.V mém případě mi předepsali Lexaurin. Bohužel jsem asi měl smůlu na doktorku,protože mé příznaky nikdy nepojmenovala jako Depersonalizaci.Tento lék se chová jako utlumující, ale člověk normálně funguje a ty všechny příznakynemoci zmírní.Má však jednu nevýhodu, je návykový.Užíval jsem ho cca 6 let, ale konečnou úlevu mi nepřinesl.Když jsem chtěl přestat s užíváním, musel jsem dlouho odvykat jeho působení.Taky docela dobrou terapií je nějaká činnost, sport, práce. Samozřejmě vím, že je to velicekolikrát velice těžké, člověku není dobře, nemá náladu apod., ale funguje to.Druhá věc, zkouším to léčit alternativně, tedy ne chemickou cestou (umělou), ale přírodní.Přináší to úlevu, ale trvá to nepoměrně déle, než klasickou medicínou.Člověk si říká, že i v minulosti lidé museli cítit velké zdravotní problémy, a museli nějak žíta fungovat.V neposlední řadě, chci poděkovat Michalovi, že stránky o Depersonalizaci a Derealizaciuveřejnil pro nás, co neumíme anglicky.Zdraví Radim

Ahoj všichni,žiju s tímto stavem už asi rok a půl a všechno co prožívám je v podstatě stejný jako se popisuje na http://www.depersonalizace.webzdarma.cz/. Nejvíc mě asi trápí zmatenost a nemožnost se vcítit do situace. Nemožnost logicky myslet atd. Prostředí se mi jeví jako odcizený, jakobych nevěděl co bude za rohem. Vnímám ploše, skoro jako osvícení, ale ty muka, čímž myslím zmatenost a úzkost a deprese mě pocit osvícení nedávají. Zkouším s tím nějak pracovat, ale jde to ztuha. Byl jsem i na všch možných vyšetřeních jako CT, EEG apod, ale vše negativní. Zkoušel jsem i HD ale pocity derealizace to nezměnilo. V podstatě zkouším přežít den a čekat co přinese, což se občas daří dobře, občas ne. Všchno se mi rozjelo po veliký stresový zátěži v kombinaci s hašišem, tak si řikám, že jde třeba o nucenou pauzu. Pokud máte někdo zájem, tak budu rád, když se ozvete! Držím Vám všem palce.Ondra

Jak jsem zmínil, byla vytvořena informativní webová stránka o depersonalizaci v češtině. Její adresa je www.depersonalizace.webzdarma.cz . Jde o překlady několika anglických textů, slohově moc neupravené . Chtěl bych stránku postupně doplnit o aktuální informace z aktivních stránek a diskusních fór v angličtině. Michal

ahoj Kubo, z tveho kratkeho popisu nelze zrovna moc urcit,itit se jako ve snu je klasickym 'symptomem' depersonalizace a derealizace, pokud jsi prozil tesne po urazu velky strach nebo 'trauma' tak tohle je asi pricinou techto stavu...sest dni je dost kratka doba , takze snad jde jen o kratkodoby a prechodny stav. Nevim jak jsi nasel tuhle stranku, podrobny popis DP a DR je na www.depersonalizace.webzdarma.cz , takze se tam muzes podivat a porovnat sve symptomy, nebo jeste napis vic bud sem nebo emailem .Michal

Cau vsichni, chtel bych poradit, jestli nahodou netrpim stejnou poruchou. Je to asi 6 dni, co jsem na sobe zacinal pozorovat tyto priznaky: citim se jako bych snil, vsechno mi pripada nerealny, atd. Kdyz ale zacnu o necem premyslet, pocity odcizeni docasne mizi. Nekolik dni pred zacatkem techto stavu jsem si pretrhl upon brisniho svalu a samozrejme v tu chvili zapracovaly nervy... Napiste mi, prosim, co si o tom myslite

pro ty co umí německy kontakt na nové velmi aktivní fórum :http://www.depersonalisation.de.vu/-odkaz na fórum je na stránce dole.M.

Ahoj, mě na to nejvíce pomáhá vědomí, že činnosti, které vykonávám, jdou z mé vlastní vůle, nikoliv z libovůle vnějšího světa. Všem trpícím dp/dr doporučuji obrátit veškerou svou pozornost na poctivě vykonávanou smysluplnou práci všeho druhu. Atilla

Ahoj,už jsem si dopisovala s Michalem , ale rozhodla jsem se napsat i příspěvek. Vše začalo, když před dvěma roky vážně onemocněla a umřela moje maminka. V té době jsem se cítila vlastně trvale jako ve snu. Dále jsem měla žaludeční problémy , nemohla jsem dýchat a skoro pořád jsem brečela. To trvalo asi rok. Jednou jsem byla u psychiatra, dal mi nějaké prášky, ale nechtěla jsem to brát.Ty pocity, že je vše nereálné byly ale pro mě vlastně vysvobozující. Fungovalo to jako když je člověk opilý. Vše bylo jakoby z dálky a to , že jsem byla ve snu, mě ubezpečovalo v tom, že se z toho probudím . Ty pocity postupně ustupovaly. Dnes už je mám pouze když jsem hodně unavená. Někdy se stává, že se mi zdá velice blízká minulost ( hodina) jako sen . Také nejsem schopna prožívat radost,city k nejbližším a pod.Trochu mám problémy se soustředěním a víc mě běžné věci unavují , dost zapomínám. A ikdyž jsem hodně vytížená tak se vlastně stále nudím. Denně usínám s přáním se ráno neprobudit. Funguju jako automat , prostě nějak přežívám, cítím se strašně stará.Ale nemám potřebu a ani sílu to nějakým způsobem řešit.Mějte se krásně. Pavlína

Ahojte,bola som sa pozriet na tie stranky v anglictine, ktoru trocha ovladam, ale bohuzial sa treba vsade registrovat, a ani neviem ci by som tieto veci vedela po anglicky, a tak som to nechala tak. Ale chcela by som podakovat Michalovi za prelozene materialy, ktore mi poslal mailom a ktore mi doniesli vacsi obraz o tomto probleme. U psychiatra som este nikdy nebola a ani nechcem ist lebo sa bojim. Ale rada by som sa mozno o tomto porozpravala a ci sa jedna o DP/DR. Dalsia vec je, ze co by si ludia pomysleli, ak by sa to dozvedeli, ze chodim k psychiatrovi. Ani by som nevedela urcite co povedat a ani by som urcite nepovedala, lebo o tychto veciach sa "normalne" nerozpravam(zatial len virtualne).Podobny pocit ako ma Ivana, ked som s niekym, ze ho musim bavit, nieco povedat, usmernit, poznam aj ja, ale ja to beriem skor ako zodpovednost, jednoducho sa pokusam predist trapnym situaciam skor ako vzniknu. Je to dost vycerpavajuce, a ako spomina Ivana, tiez sa neviem uvolnit. Pokusam sa aj ja normalne bavit ako ostatni, a skusam nedat vediet o svojich pocitoch, a potom pripadam ostatnym ako smutna. Tak sa teda niekedy usmejem a uz im to staci. Lenze mne bohuzial nie.Neviem teda ani ja co bude dalej, mam trocha problemy aj s priatelom, ktoremu tiez pripadam niekedy "cudne" ticho. Ale ja chcem byt len sama a preto velakrat unikam do sveta kde nieje vobec nikto. Znie to mozna trocha depresivne ale mne je tam dobre. Samozrejme ked som dlho sama ani to nie je dobre, ale ani ked som dlho s ludmi. Nebudem o tom viac pisat lebo ani sama neviem "co chcem", a nerada by som sa strapnila.O tych liekoch som dost vela citala, ale este im nejako moc neverim, a urcite su aj navykove, nechcela by som zle alebo horsie dopadnut. Viem, vsetko treba s mierou, ale clovek nikdy nevie.A pricinu vzniku mojho problemu nepoznam, nepamatam sa ze by bol nejaky vacsi problem v mojom detstve ... az na to, ked som bola mala, tak ma pohryzol ovciarsky pes do hlavy a velmi som sa zlakla, lebo bol asi 2x vacsi ako ja. Trochu mi aj hlava krvacala, ale nastastie vsetko dobre dopadlo a viem ze som sa nehnevala na neho. Ani neviem kolko som mala rokov...asi 7-9, tak nejak. Okrem ineho mam zvierata a hlavne psy (aj velke) velmi rada, takze to urcite nebol dovod vzniku mojho problemu. Mame aj doma aljasskeho malamuta, ktory je dost velky a zlaty. Psie oci su tak uprimne ako nikdy nic na svete, a je to niekedy az neuveritelne. No nechala som sa trocha uniest... Fakt si neviem ani predstavit pricinu, a osobne si myslim ze sme uz takto "prisli".Ci sa jedna u mna o DP/DR neviem, ale velmi vela problemov mam podobnych, takze predpokladam ze hej. A ani Ivankine pocity mi nie su cudzie a myslim si ze to mame vrodene. Zatial sa teda majte krasne...Ahoj, n

Ahoj nikolkoMam podobne pocity jako ty, hlavne s temi lidmi, ze jsem nerada s lidmi, proste chci utect, krome pritele, ale zase jsem nerada sama dlouho to se zase bojim sebe atd. Samozrejme, ze se normalne bavim a chodim nekdy parit atd. ale vim, ze bych treba nemohla s nekym byt moc dlouho na jednom miste nebo mam proste pocit, ze porad hraju a vlastne to stoji hodne sil a kdyz jsem sama tak mam svobodu. Vzdycky, kdyz s nekym jsem tak mam pocit omezeni, jsem vlastne stale v napeti, ze musim mluvit a bavit toho druheho a vlastne se nikdy asi neuvolnim. Vzdycky jsem premyslela o tom jestli ostatni kolem me maji podobne pocity taky a nebo jen ja. Jako bych dokazala ihned odhadnout situaci nebo skupinu lidi a ihned se prizpusobila dane situaci a komunikovala tak jak dana skupina ci situace je. Porad jsem si rikala, ze oni tak nepremysli, ze jen jsou a tyto pocity nemaji ze jsou sami sebou a nedelaji si nasili z toho co maji povidat. A ja vsechno tak strasne promyslim snad vsechno co reknu. No to zas ne, ale nekdy mi to tak pripada. Proste "mysleni na mysleni" jak to nazyvam ja. Mozna je to tim jak moc mi to srotuje a proto si vsechno tak komplikuju. Jen vim, ze je to asi vrozene, protoze tohle se neda nikdy zastavit, to bych musela proste jen vymazat neco z hlavy a pameti a to nejde. Jak pises uz sis davno zvykla na sebe a to co citis a to ja take, proste jsem se naucila s tim zit a ziju, ale nejak divne neopravdove, ze? Drive jsem tyto pocity mela take,a el jeste jsem si je naplno neuvedomovala, ale ted se mi objevily neprijemne stavy uzkosti a jak to nazyvam ja " psychiatricka hypochondrie" proste se bojim, ze mam snad vsechny dusevni nemoci. je to hrozny no a jeste k tomu jsem na takove zivotni krizovatce, ze uz nevim ted skoro nic. Co mam delat s kym budu zit atd... tak mi kdyztak nekdo napiste jestli se to podoba vasim pocitum Ahoj Ivana

Ahoj Nikolo,na konci me prac.doby nemam energii na napsani solidni odpovedi a tak ti napisu pozdeji vic emailem , ktery snese vetsi chaos .Je dobre zes nasla tuhle diskusi , kdyz uz jsi na tom tak jako my. Ja jsem stejne jako ty dlouho nevedel , ze to co se se mnou deje , je nemoc . Nastup mych problemu byl pozvolny a postupne se stupnovaly takze mne dlouho nenapadlo, cokoliv s tim delat. Ted toho docela lituju. Nepopisujes presneji sve symptomy, vim ze je to tezke hlavne pokud jde o DP. Pises ze ani nevis jestli zijes, to presne je muj pocit z posl.doby. Drive me problemy byly spise povahy DR (porucha ve vnimani okolniho sveta), nyni spise DP (porucha v uvedomeni si sebe sama). Taky pises, ze leky mohou pomoci jen docasne. V mem pripade tomu tak bylo a kombinace leku, kterou uvadim vyse v diskusi, mi pomohla aspon na par mesicu. Ale stalo to za to. Ziskal jsem aspon viru, za tato nemoc neni neovlivnitelna a ze ma cenu to zkouset. Ja jsem byl velice dlouho proti uzivani leku, prislo mi to neprirozene, nyni je muj nazor trochu jiny. Na DP forech v anglictine - dpselfhelp.com , depersonalization.net jsou i lide, kteri uvadeji uplne vyleceni pomoci leku. Casto se v tomto pripade uvadi analogie s onemocnenim cukrovkou - ti co maji diabetes by nemohli existovat, bez toho ze do sveho tela dodavaji chybejici inzulin. Tim, ze mu ho dodavaji, mohou zit temer normalne. Stejne teorie se uvadi pro psychicke poruchy - pokud jde napr. o depresi , tak tam je lecba antidepresivy velice ucinna a myslim, ze pravdepodobnost uplneho vyleceni je vic jak v 50% pripadu. V tomto pripade se leky upravuje chemicka nerovnovaha v neurotransmiterech -serotonin.... U DP/DR zatim neexistuji zadne vyhranene leky, ale lecba antidepresivy a anxiolitiky muze pomoci. Diskuse na teto strance neni moc bohata, komunikujeme spolu spise emaily. Kazdopadne dik za ozvani se a pis urcite dal. To je zatim vse , poslu ti emailem neco vic.Ahoj, M.

Ahojte, este dnes som nevedela ako som na tom a pisala som o svojom probleme v kategorii "Duchovno a filozofie" na tema "Temata????". Lenze potom som natrafila sem a nikdy som netusila ze nieco taketo moze byt a ze som "chora". Musim sa Vam priznat ze som si po prvy krat zaplakala na internete...Vzdy som vedela ze som "ina" ale myslela som si ze to OK, a tak musi byt. Velmi vela veci z opisu tejto poruchy prezivam, ale nikdy som nebrala ziadne omamne latky ani ine drogy. Tak ako sa opisuje stav tejto choroby presne tak sa ja citim uz velmi davno. A preto ma to aj trocha vzalo, lebo som si myslela to takto ma byt. Postupne ako zistujem o depersonalizacii a derealizacii viac, prichadzam na vyznam mnohym veciam. Vzdy som mala a dodnes aj mam velmi rada svojich rodicov ale nikdy som sa neopovazila sa nejak zblizit s nimi, vzdy som "utekala" prec a pritom svoju mamicku mam najradsej na svete. Je tu ale viac veci, ktore sem urcite ani nepatria.A ludia ako taky mi nevadia, ale neberte to osobne, nemam rada v blizkozti seba skoro nikoho a neviem ani ja preco. Aj keby som velmi rada, neide to. Som rada "prec a sama". Nemam rada ani realitu a ani seba. Vzdy si pripadam zasnena a ako keby som sa len riadila a musela robit toto ci ono, lebo tak to musi byt. Je to presne ako film, a ani neviem kedy a preco zijem, ci vobec zijem. Ale nikto nie je dokonaly.Je mi aj luto a aj som stastna ze som nieco "o sebe nasla". Bojim sa len toho ze sa moj stav nebude dat liecit, lebo ja som si uz velmi zvykla a neviem co by ma cakalo, a ci to vlastne chcem. Inak som bola celkom zmierena, az kym na mna nezacali prichadzat take "divne stavy", ktore som spominala aj v inej tematickej kategorii tu na strankach, ze si ako keby zrazu zacnem silno uvedomovat svoju existenciu - "ze som, zijem a ze sa mi to len nezda a akoby som doteraz len snivala", a cim viac si to uvedomujem tym je to hlbsie, pocity viac cudnejsie a este intenzivnejsie... Je to ale take vynutene a az moc intenzivne a tak som bola z toho vystrasena, lebo som nevedela co mi je. Je to tazke opisat. Lieky som este ziadne neskusala, mozno to by este pomohlo, ktovie. Bolo mi to ale dane tak by som do toho nemala zasahovat liekmi. Je to dusevna porucha ktora sa neda alebo iba docasne da liecit chemiou. O svojich vacsich problemoch som sa nikdy s nikym nerozpravala, lebo by ma aj tak nikto nepochopil a nerada by som sa dostala tam kde by nikto z Vas asi nechcel byt. Takze sa snazim racionalne mysliet a podla spolocenskych predpisov. No ale ked som sa tu na stranke docitala o podobnych veciach, tak mi to nedalo. Ja som tusila ze nieco so mnou nie je v poriadku, ked sa niekedy bojim aj sama seba a spim stale, ked sa len da.Ak smiem poprosit tak Vas nazor a porozumenie na "inych" ludi. Od Michala by som potrebovala nejake materialy, ak sa bude dat. Musim mu podakovat, lebo keby nebol on zalozil tuto diskusiu, neviem dokedy by som o svojom "stave" nevedela.Chcem este raz samozrejme podakovat aj pani doktorke Monike, lebo na jej strankach som sa dozvedela velmi vela noveho. Stranku som nasla iba pred par dnami, je tu velmi vela dobreho a konecne prichadzam na to aky vlastne sme.