Depresivní sny

Myslela si, že má něco nést.

Vím, viděla jsem dost...Jiste, a kdo vi, zda jenom detem. Cert vi, jak prisli o ruzne svoje udy napriklad rozmaniti rumunsti mrzaci, zebrajici na prazskych ulicich na prelomu stoleti. A podobne deti, slouzici zebrackym mafiim jako objekty soucitu, jiste nejsou kurveny jen fyzicky, ale samozrejme i mentalne.

A nema smysl si nic namlouvat - o techto vecech se nikde moc nemluvi. Nic to ale nemeni na tom, ze se stavaji a deji, takze se nelze divit, ze obcas nachazeji svoji surrealistickou reflexi treba i v depresivnich a desivych snech.

Tak jo - v bdelych i snovych...Vím, viděla jsem dost takových dětí v Indii. Dítěti, ať již vlastnímu, nebo koupenému, uřízli ruku,nohu, aby pak vyžebraly více (zmrzačené dítě vzbudí soucitu přece jen více).

V tom snu jsem sice přímo...Tak jo - v bdelych i snovych realitach rezou miminam dlane a chodidla hlavne odporni kanibalisticti dedci.

Jsou vsak i vyjimky - pamatuju si, ze pred casem urezala svemu diteti nohy tez nejaka zena (takorka pochopitelne to byla Americanka). Udelala to, a pak hned volala 911.

Existuji tez ruzne Munchausen by proxy mothers, ktere (casto pokoutne) zpusobuji nemoci a jine problemy svym detem, aby se pak diky tomu mohly jako jejich matky tesit vsemozne podpore a pozornosti ze strany zdravotnich, socialnich, nebo i represivnich verejnych instituci...

A vyplyva z toho snu...V tom snu jsem sice přímo neviděla, co tomto všemu předcházelo, ale jasně jsem věděla, že to byl on. Také jsem nějakým způsobem věděla, že ten dědek tam žije sám a široko daleko nikdo není, že se mu lidé vyhýbají na sto honů. Nevím jak, ale v tom snu jsem přesně tohle věděla. No byl to konec konců jen sen a tam je možné všechno.

Mně se občas vrací další...A vyplyva z toho snu jednoznacne, ze ty ruce a nohy zmineneho kojence urezal prave receny dedek? Co kdyz se na tom podilelo vice osob, ktere jsi nepotkala?

Mně se občas vrací další jeden sen v různých obměnách. Jdu lesem, začíná se stmívat. jak jdu dál, terén se pozvolna mění, začínám stoupat do kopce, sem tam leží balvan. Pak přibývají dokonce skalky. Na samém vrcholu stojí na okraji starý hrad. Stojí dalo by se říci na okraji vysoké skály. Ocitám se v tom hradu. Žije tam nějaký strašný, příšerný muž, vypadá děsivě, už jen ten pohled na něj je odporný a strach nahánějící, dává tušit krutou povahu, krev mi tuhne v žilách. Je postarší a má výraz ve tváři, který nevěstí nic dobrého. Pak, pak přišlo něco strašného. Má na pekáči malé miminko, kterému uřezal ruce v zápěstí a nohy v kotnících, to dítě je zbavené vnitřností. Chce si jej upéct. Když to vidím, jsem naprosto šokována, otřesena do hloubi duše. Začnu křičet: "Néééééééééééééééééééééééé!"
Pak jsem z toho snu tak týden vždycky úplně rozhozená. Zlý kanibalský dědek mě ve snech provází také řádku let, v různých obměnách děje, většinou vidím jeho a ten jeho smrdutý starý hrad. Naštěstí se tak nestává příliš často, ale vždycky to stojí pak za to :-(

V jinem snu jsem se vratil do detstvi, a muj mladsi bratr, sdilejici se mnou, rodici a nejmladsim bratrem domacnost, svevolne choval jako domaciho mazlicka simpanze, coz mne osobne prislo obtizne a neprijemne.

Jelikoz chov simpanzu v domacnosti podlehal v realite daneho snu prisne uredni regulaci, chodila k nam jakasi urednice, ktera memu mladsimu bratru neustale vyhrozovala, ze mu zmineneho simpanze zabavi, jelikoz mu bratr nezajistuje odpovidajici zivotni podminky.

Jak uz to chodi, podobne vyhrozujici urednice davaji vsechny cleny domacnosti, ktere navstevuji, do jednoho pytle, a z pohodlnosti se domnivaji, ze vsichni clenove te ktere domacnosti maji k chovanemu simpanzi priblizne stejny ci podobny postoj.

Me osobne vsak ten simpanz sral.

Ciste ze zvidavosti jsem se zeptal te urednice, jaky postih by potkal nekoho, kdo by toho simpanze chytil za nohy, a parkrat s nim trisknul o stenu, aby mu takto roztristil hlavu.

Pry 5 let natvrdo.

To jsem se vam tak najednou ocitnul zase v Cesku jako nuzny tulak.

Nejaka pracovni agentura me poslala na linku pro zpracovani drubeze.

Vedouci provozu mi rekla, ze budu delat na samem pocatku linky, a mym ukolem bude jeste zivym kurum vytrhavat nohy (kazdemu zivemu kurovi jsem mel brutalne vytrhnout holyma rukama prave jednu nohu - uz si nepamatuji, zda levou, pravou, nebo to zaviselo na mem libovolnem rozhodnuti pri zpracovani toho ktereho kura).

Prislo mi to hrozne blbe - zive drubeze se stitim uz tak jako tak, a navic jsem se bal, jak budu zvladat, az me budou ti kurove brutalne klovat, drapat, mohutne mavat kridly ve snaze mi utect, a pri tom vsem hlasite kdakat.

Ponizene jsem tedy vedouci provozu poprosil, zda bych nemohl delat v nejake jine fazi zpracovani danych kuru, nikoli na samem pocatku linky.

Vedouci provozu, vyzrana to arogantni blondyna, se na me pak hrube osopila, a na konci tohoto sveho hrubeho osopeni mi nasrane sdelila, ze kdyz se mi nelibi prace, ktera je mi nabizena, mam tahnout do prdele, a to okamzite.

Ceska ekonomika me ale pak az do konce zivota nebyla s to nikde zamestnat, takze jsem se ocitnul uplne zoufaly a bez prostredku.

Bylo to tak strasne, ze jsem se rozhodl probrat se do te reality, kterou tady spolu vsichni sdilime.

neustále opakuje sen, jak jsem přišla o práci, jak mě vedoucí vyhodila. Už je to pět měsíců, ale mně se tento sen v různých obměnách zdává tak třikrát do týdne. Vždycky se probudím se slzami v očích, celá roztřesená, s bolestí hlavy. Trvá mi pak několik hodin, než se z takového snu vzpamatuju.

Tak mně straší ve snech...O maturite se mi zda tez.

Zpravidla mam jen nekolik malo tydnu - ci dokonce je dni - na to, abych se (znovu) nasprtal vsechny svoje tehdejsi maturitni otazky, pricemz mam jeste kvanta dalsich povinnosti.

Stojim tak pred perspektivou jisteho selhani.

Tak mně straší ve snech střední škola. Většinou jsou to sny o hodinách němčiny. Musíme psát test a já nic neumím (z němčinářky jsme měli všichni vítr). Nebo se mi zdává maturitě. Skládám zkoušku (opět) z němčiny a neumím nic, mám okno. Samozřejmě to většinou končí tak, že zkoušku neudělám.
Pak se mi od dětství neustále vrací sny, že jsem voják a jsem na frontě. Během těch letjsem jsem si tak už prožila kus války, až do své smrti. Bylo by to na celý příběh a co bylo nejzajímavější, pomohlo mi to pochopit, jak se asi cítí hrůzami války zničený a otupělý člověk. Je to vždycky strašně depresivní- nejhorší byla smrt kamaráda a moje vlastní smrt. Strašný smutek v srdci a lítost. Na konci jsem už nedovedla cítit vůbec nic, byla jsem jako stroj, ale když jsem pak sama umírala, opuštěná na zemi, najednou se něco změnilo a bylo mi líto, že tam se mnou vůbec nikdo není a umírám všemi opuštěná, v samotě.
A nakonec mě od dětství také děsí, že padám do hluboké temné šachty. V těch zlomcích vteřin cítím, jak padám dolů a čekám, kdy dopadnu. Trnou mi vždycky nohy a uvědomuji si, že za chvíli je konec.
Poslední 2 sny se pořád vrací a jsou vzpomínky na minulé životy, jak se v regresi nakonec ukázalo.

Já jsem zase odpadlík od církve. Občas, i když naštěstí jen zřídka, se mi zdá, že se nacházím v nějaké příšerné šeré modlitebně, obklopen proti své vůli a ke své nelibosti svými bývalými "bratry a sestrami", jakož i jinými mně protivnými náboženskými individuy.

Mne se obcas zda o armade. Kdysi jsem si byl nucen odkroutit zakladni vojenskou sluzbu, a byla to strasna etapa meho zivota.

Jednou za cas se mi zda, ze jsem jeste povinen jakymsi zbytkem teto sluzby, a ze musim opet narukovat, abych si i tento zbytek na stara kolena odkroutil.

Je to hnus. Pokazde tomu uverim...

Opravdu smutné :(

Jako malemu diteti mi jakysi...Jediná paní sama obývající celou planetu? Se smutnější myšlenkou jsem se za celý svůj život nikdy nesetkal :-((

Jako malemu diteti mi jakysi anonymni hlas ve snu popisoval situaci co se tyce obydlenosti ruznych nebeskych teles ve vesmiru.

Bylo mi mimo jine sdeleno, ze ne kazda planeta je obydlena nekolika miliardami lidi. Nektere planety pry nemaji zadne lidi, na nektere zase muze zit treba jen jedna pani.

Predstava osamele zeny, ktera jako jedina obyva jinak pustou planetu, mi prisla velmi smutna. A tato sklicujici predstava se mi od dob meho raneho detstvi soustavne vkrada do mysli.

Mate i nekteri z vas podobne nepomijive smutne predstavy z davnych detskych (nebo jakychkoli jinych) snu, se kterymi byste se zde chteli podelit?