Dítě mého manžela

a my se ze stejného důvodu rozvádíme .... vydržet se to nedá.

Jsem prakticky ve stejné situaci, podpořené ještě prarodiči, kteří bydlí vedle nás. Doufala jsem, že tu najdu hlavně radu, jak to zvládnout sama s dětmi, protože manžel je absolutně stejný, pokud odejdu, už se vracet nemusím atd.
Domluvy nepomáhají a pro manžela i jeho rodiče jsem špatná já, protože chci, aby děti, alespoň občas s něčím doma pomohli a ne se jen váleli u tv či pc. Nejvíc mě asi mrzí fakt, že jsem snad jediná, která chce, aby z nich vyrostli normální samostatní lidé.

Mam stejny nazor. Jsou to jeho deti, tak je povinen se o ne starat sam. Stara se on o tvoje deti nebo pokud je nemas, tak o deti pribuznych, kdyby sis je taky na stejnou dobu pozvala? Jo, jak si kdo necha kalet na hlavu, takovy zivot pak ma...

Pekne te teroryzuje!A uvedom si, ze se sama delas obeti.

Vam se to rekne - odejdi za kamaradkama. Ale ono to proste nejde, kolikrat jsem to zkousela, zmizet treba jen na 2 hodinky, ale bylo z toho peklo. Zacal zurit, ze zrovna ted, kdyz jsou tu deti, tak si vzpomenu, ze pujdu pryc (deti u nas v tu dobu byly uz asi desaty den)a jestli pujdu, tak at uz se nevracim. Ja tenkrat opravdu sla, ale po te scene uz jsem stejne jen brecela a ani trochu nemela na zadnou kamaradku chut.Tim chci rict, ze i kdybych si nakonec prosadila to, ze odejdu take za svymi zajmy, tak mi to svym chovanim a nekolikahodinovymi ci nekolikadennimi hadkami, co kvuli tomu vzniknou, uplne znechuti.

Chce to vydržet.Měla jsem taky velké problémy s pubertou vlastního syna.Manžel se do výchovy moc nezapojil.Chtěl mít klid když přišel z práce.V práci měl na starosti též takové puberťáky. Ted má syn svoji rodinu.Navštěvujeme se vycházíme dobře.chce to vydržet.I když ho ta puberta držela dost dlouho.Taky jsem si myslela,že by bylo lepší se někam odstěhovat,abych měla klid.Ted jsem ráda, že jsem to neudělala. Zustala bych asi sama. Ted mám vnuka a jsem ráda.

Waneso,já myslím,že ty jsi moc hodná a toho chlapi rádi zneužívají.Když si neumíš prosadit svou,budeš jen a jen trpět.Pamatuj si jedno:Každý si dovolí k tobě jen to,co ty sama mu dovolíš.Jak ti tady radili,řekni mu,že odjíždíš a odjeď.Máš jen dvě možnosti,buď se tomu tvrdě postavíš,nebo jim budeš dělat všem služku,ale pak si nestěžuj.

Vanesso, docela si protirecis. Na jednu stranu pises jak uzasny mate vztah, na druhou stranu, ze uz je skoro zniceny jeho zavazkama. Vypada to, ze tvuj drahy je pekny sobec. Jde mu jenom o jeho blaho a blaho jeho deti. Uvedom si, ze ty s nimi nemas nic spolecneho. Nevim, proc by jsi kolem nich mela skakat a starat se. Samozrejme jsi sla do vztahu, o kterem jsi vedela ze te to ceka. Takze starat se ano - ale oba. A vice otec, protoze jsou jeho. Taky musis videt snahu ze strany otce, ze je nenecha si z tebe delat sluzku. Cim vetsi deti jsou, tim vice si dovoluji a to i ty vlastni. Protoze vim o cem mluvim, tak moje rada zni - manzel nechce poslouchat, hada se? OK, tak az si je priste vezme, ty budes muset do prace, ty budes muset za kamaradkou atd. Nebo mu jasne rekni, ze vikendy, kdy bude mit deti, budete travit oddeleni. Ja jsem to tak udelala a vzdy jsem odjela k rodicum. To by jsi se divila, jak najednou byl daleko vic strikni a zacal ho take vychovatat, nejen rozmazlovat. A frekvence pujcovani taky podstatne klesla. No, ale nerikam, ze jsem zvitezila, problemy proste byly, jsou a budou. Je to hodne slozite, ale musis pritvrdit nebo te to znici.

Přesně tak! Nebuď měkká.Až si zase doveze své dětičky, řekni ciao a udělej si výlet po kamarádkách TY.Ať vidí, jaké to je. A párkrát to zopakuj.Jsem sice chlap,ale ten tvůj se chová hrozně...

Vanesso,Tvůj vztah není vůbec jeden z nejlepších a nemáš krásné manželství.Jenom si to nechceš připustit.Máte spolu jeden velký nevyřešený problém ve formě jeho dětí.Zkus začít chodit za kamarádkama ty a přenech manželovi strarosti o jeho děti.Nejspíš bude oheň na střeše a ty to víš,proto to všechno trpíš.

Udělej si výlet, když maji přijít a nech mu je na krku. Jsou to jeho děti, tak ať se o ně stará. Děláš si to sama!

Muj manzel ma 2 male deti, ktere s nami sice neziji, ale tavi u nas hodne casu, vetsinou tak 14 dni z mesice a musim priznat, ze jsem jeho zavazky zpocatku taky hodne podcenila, ted to tvori 90 procent nasich problemu ve vztahu a bojim se, ze se tim nase jinak krasne manzelstvi jednou rozbije.Manzel je v tomto smeru hodne sobecky a netolerantni, s detmi se jen pobavi, ale vsechnu starost o ne mam za ukol ja, bere to jako mou zenskou povinnost. Priveze si je, ale klidne mi je necha na krku a jde za jednim kamaradem, pak zase za druhym, ale ja nemuzu opustit byt a kdyz, tak s sebou musim vzit i deti. Po par dnech, kdy se nas byt promeni v dzungli a ja porad jen uklizim, peru, varim, hlidam, posloucham krik a nemuzu si ani chvili o samote odpocinout, tak jsem s nervama v koncich.Co vetsinu z vas urcite napadne je, proc si s manzelem proste nepromluvim. Snazila jsem se o to stokrat, ale vzdy to preroste v ohromnou hadku, protoze on moje pocity vycerpani absolutne nepochopi.Nevim, jak to resit, protoze odejit od nej take nechci, moc se milujeme a krome tohoto problemu, si myslim, ze mame ten nejkrasnejsi ze vztahu, co kolem sebe vidim.Nejhorsi je, ze vim, ze to jen tak nezmizi, protoze ty deti tu jsou a porad budou.Jen jeste posledni dovetek, abyste si nemysleli, ze jsem nejaka zla furie, k jeho detem se chovam moc hezky a poctive se o ne staram, ale proste je nijak zvlast nemusim. Kdyz mam byt uprimna, tak jsou pro me proste jen pritez a zabijak naseho vztahu.

Ta odpověď neměla nikoho naštvat. Ale řada lidí je naivních, nenechají si poradit a potom zpravidla zpláčou nad výdělkem. Kolik já už zažil příběhů, kdy rodiče, známí, něco říkali (alkohol, děvky ap.) a dotyčná jim něvěřila. (Ano, vím řada lidí bude argumentovat zamilovaností). Já jsem v těchto věcech tvrdý a pokud by mě partner nechal ve štychu (a ten první příspěvek o tom je), tak zdůrazňuji, že JÁ bych šel od toho. Mluvím o sobě, nikoho nenavádím, a nemyslím okamžitý odchod, první bych si vážně promluvil. 99% procent problémů zde řešených na doktorce je o problémech soužití se sobcem, neodpovědným jedincem, který je jinak ale "hodný". Harmonický život je pro mě prioritou a pokud ten druhý mi v tom nepomáhá, tak mu nevěřím.

Libore, nejdriv me tvoje odpoved nastvala, ale ted po par hodinach mas urcite pravdu, kdyz jsem do toho sla, tak jsem si to predstavovala vsechno jinak. Vzdycky do neceho v zivote skocim rovnyma nohama, a pak se v tom placam. Jsem uz od malicka uplne naivni a nevsimava. Ale nevim, da se tohle odstranit, nebo je to vrozeny? Mozna proto jsem zkoncila na doktorce :-) Muj manzel je ale uplne to samy, vlastne on je jeste vetsi podes nez ja, takze my zijeme jak jednooky vede slepyho.

Každý strůjcem svého štěstí, každý ví do čeho jde. Pokud ne, tak málo pozoruje okolí.

Děvčata,máte můj obdiv,já bych to nezvládla,starat se o cizí děti.Přeji vám pevné nervy a hodně sil.Ale nezapomínejte na sebe,aby vaše oběť nebyla na úkor vašeho zničení,zapřáhněte tatínky a najděte si čas pro sebe a své koníčky,známé,kamarádky,nebo vás to převálcuje a budete nemocné.

Vidite, ono je jednoduche vzdycky nekoho hodne rychle ocernit jeste predtim nez vim detaily. Ja s tim taky musim zit, staram se o 2 nevlastni deti,a reknu vam je to fakt narez kolikrat. A stejne se najdou takovi chytraci, co si neodpusti poznamky o "rozbijecich rodiny". Napriklad nase ex-maminka se o jeji vlastni deti nezajima vubec, vidi se s nimi jednou za 3 mesice, nema na ne vlastne cas. Nasla si milence cernocha, a deticky muzou jit do pr... Ja to proste nechapu!!! Je mi jich lito, ale treba kazde letni prazdniny si nepreju nic vic, nez aby konecne proboha sly do skoly a ja nemusela travit cely den varenim, uklizenim, nakupovanim a pranim nekonecnych hor pradla (a u toho ruznych pubertackych "naschvalu"). K tomu pripoctete 1-rocni mimino. Kdyz se pak ozve nejaka - z druhe strany - a napadne me, tak se tomu fakt uz jenom hystericky zasmeju. Prece neni tak tezke se jednou provzdy naucit tomuhle: napred si poslechni o co jde, a pak muzes sypat nadavky, pokud je to tvym zvykem.

Petro, Tobě osobně se omlouvám, nemyslela jsem to vůči Tobě zle! Jsi ve špatné situaci a snažíš se jistě ze všech sil zvládnout danou situaci.Já jsem někdy hodně impulzivní a můj příspěvek byl pro "ženy", které rodinu rozbíjí - těch je bohužel víc, než těch jako jsi ty. Ani já to nemám lehké - z druhé strany. Nám odloudila tatínka mladinká zazobaná slečinka, mě i moje dítě okradli společně o 380 tisíc (když jsem byla na mateřské dovolené - dítěti byl 1 rok - měla jsem minimální příjmy). A ještě ta "dáma" měla tu drzost přijet ke mě domů, urážet mě a dělat mi ostudu po celém domě! Ale to je jiný příběh - i když ta tatínkova nová mi vzkázala, že moje dítě nenávidí.... Já ale své dítě na návštěvy otci dávat musím a jak se mám asi cítit, když vím, že jeho žena je taková a maková!? A ještě perlička - ona nemůže mít vlastní dítě po kterém prý touží - jak se chová k mému dítěti, když ho nenávidí a vlastní nemůže mít???? Je to těžké pro Tebe Petro, ale i pro mě! Ještě jednou dodávám, že to co jsem napsala, nebylo pro Tebe, ale pro ty "pipiny" jako je ta, co nám rozbila rodinu a moje dítě nesnáší! Tobě přeji mnoho sil a i štěstí, že najdete společné řešení. Olga: Děkuji, doktora mám! Petře jsem se omluvila a mrzí mě, že si to vztahovala na sebe - pro ni jsem svůj první příspěvek nepsala! Buď tak hodná a "neser se!" - s prominutím. Tak jako já jsem nevěděla okolnosti Petřiných problémů (moje chyba - nečetla jsem vše), tak ani ty nemáš tušení, jaké mohou být problémy na mé straně!

Zapomnela jsem dokoncit to co jsem nacla. Mozna ze vas nevl. syn se potrebuje nekde vymluvit, sverit s tim co ho trapi, opravdu bych zkusila nejakou poradnu. Zvlast jestli mu umrela maminka, muze to na nej porad jeste mit dopad, a u nejakeho odbornika by mu pomohli, on treba muze i byt v depresi, mozna ze je i vas manzel. Cau.

Kdyz se vsechno zmenilo ze dne na den, tak se neco mozna stalo nebo zmenilo? Nebo je to jenom puberta? Ja jsem se v puberte hodne zmenila taky, jakoby z niceho nic, ale byly k tomu duvody, ktere dneska samozrejme vim, ale tenkrat to nikdo nechapal. Vsichni nade mnou kroutili hlavama a stezovali si, jak se z tak hodne tiche holcicky mohla stat takova potvora, ale nikdo nemel cas si sednout a popovidat si se mnou. Jen tak o nicem, bez rozebirani proc jsem takova a takova. Mozna ze se vas nevl. syn citi podobne, osamoceny? Kdyz jste psala jak se k tomu stavi jeho otec, nevsima si ho, a vy jste mozna jenom ze vseho unavena, a tak na nej taky nemate cas. Ja se staram o 2 pubertaky a jedno moje mimco, a bez manzelovy pomoci bych se z toho asi zcvolkla, i kdyz vetsina prace je vzdycky spis na ty zensky. (nevim proc vam vykam, nebo mam tykat?:-)