Divný vztah, co říkáte?

Dekuji za povzbuzujici vzkaz. "V Kristovych letech" je hezkej vyraz. No uvidime, se svou povahou uz se musim jednou pro vzdy smirit. Ted jsem s jednim clovekem v kontaktu, ze zacatku byl ohromne nadseny, ted myslim, ze asi ochladnul, mesic jsme se nevideli, asi bude dalsi, kdo to vzda:-)... i kdyz tezko rict... mela jsem nejaky nepatricny reci a to ho nejspis zklamalo, ale nemuzu si v ty situaci pomoct. Ostatni se podivuji, ze jak muzu vydrzet toho cloveka takovou dobu nevidet, ale mne to nevadi, asi taky divne... ja asi potrebuju kvantum casu:-).

...vím přesně co myslíš, protože i mě to trvalo dlouho, než jsem ve vztazích dokázal být otevřenější a jak jsi hezky napsala "pookřál" :) Myslím, že určitě i pro tebe někde běhá chlap, který na Tebe nebude tlačit a tvoje tempo, jakým jdeš do vztahu mu bude vyhovovat. To že se zaobíráš víc psychikou než tím, jak vypadáš resp. to máš až na druhým místě a nechci tím říct, že Ti je jedno, jak vypadáš, je fajn, do života to dává víc, spousta lidí to má ale naopak, i já ve 24 jsem spousty věcí neřešil, jako to dělám teď (v Kristových letech). Nemyslím, že bys to měla vidět jako problém. Udělej si z toho přednost, aspoň pro sebe, lidi, kterým nejsi lhostejná, to ocení. A spousta chlapů má radši, když jim žena utíká, než když je "dostupná".

Díky Tome, jsem ráda, že někdo zareagoval. U mě to je asi dlouhodobé a myslím si, že to většina chlapů nevydrží, takový to, než "pookřeju". Jsem normální holka, celkem i hezká, ale spíš se zaobírám psychickou stránkou, než tím, jak vypadám, to mi je jedno, to mě moc netrápí. Je mi ale už 24 a tak bych v těhle věcech už měla být rozumnější... no jo no... to mám z toho, že chlapům utíkám...

Ale jdi M, proč si myslíš, že s Tebou nechce trávit nikdo volný čas? Tak, jako se dá do jisté míry nacvičit seznamování, tak to jde i se sebevědomím. Spousta lidí má podobný pocity jako ty, ale když se je naučíš nepřipouštět si to, uvidíš, že ti hnedka bude líp.

Muj problem je, ze snad ani zadny vztah mit neumim. Driv jsem se nemohla seznamit, to uz mi problemy nedela. Kdyz se seznamim, chlapi mi rikaji hezke veci... v nich problem neni. Cely zivot jsem sama, je pro mne proto problem s nekym byt. Asi jsem nebyla zamilovana, pokud tohle resim. Vetsinou to dopadne tak, ze toho chlapa unavim a uz se neozve... nelze se divit. Navic ho napinam i co se tyce sexu. Na druhou stranu, kdyz jsem sama, je mi taky hrozne. Nevim co delat, abych nakonec neprebrala. Souvisi to nejspis i se sebevedomim, neverim, ze jsem partnerkou, se kterou by nekdo travil volny cas rad. Nevim jak prekonat obavy nekomu patrit a s nekym byt. Asi do neceho bezmyslenkovite vlitnout.... To je to divny, ze zadny vztah neni a nebyl.

Věř mi, že divná nejsi a věř mi, že mi to připadá kouzelný!:o) Já si nic takovýho ovšem nepředstavuju, protože pro můj život je to až moc nereálný, ale každopádně je to něco krásnýho a zajímavýho....Docela koukám, že se ti něco takového stalo. A klape to?....:o)...

Ahoj Miriam, víš taky jsem si v 16 připadala,že mám "divný vztah". Se svým nynejším manželem se známe od mých 11 let a já jsem prý tehdy prohlásila na nějaké sousedské oslavě, že se vezmeme. On měl samozřejmě jako kluk o téměř 10let starší jiné starosti. Chodil s holkama... a pak jsme se vzali. Teď už spolu žijeme 22 let od svatby, ale všichni naši kamarádi z dětství stejně slaví výročí od mých 11.narozenin. Dcery tuhle historii znají a nechápou a já jsem celou tu dobu šťastná. Jsem divná?

A ještě jsem chtěla reagovat na něco...:o) ... vzdělání a učení. Tak to je to, na čem mi také dost záleží a nehodlám se kvůli jednomu klukovi vzdát cestování, učení a poznávání. Tím já žiju, to já miluju. Já chci vztah, ale také volnost... :o) Zvláštní, co ?

Ahoj, já ti moc děkuju, žes napsala a moc si toho vážím. Nechci oponovat a chci ti dát za pravdu a částečně i dávám, ale pořád si myslím, že zůstávám nepochopená. Já vím, že jsem mladá a to, že chci mít přítele, který by se mnou byl rád, toleroval by mě, já jeho a měli bychom volnější vztah není myšlenka, nad kterou má uvažovat každý člověk, který dosáhne určitého věku. Já vím, jak to myslíš, ale já se na "něj" nechci fixovat a chci mít svůj život. A chvilinku mi trvalo, než sem si uvědomila, že se na jednoho vykašlu a vyjdu vztříct novému vztahu... Je to idiot a já ho nemám zapotřebí. Musela sem si to ale urovnat v hlavě. Já ho měla moc ráda. Až moc. Ale to bylo dřív. Jenomže teď vím, že lidi není takovej... Vím, puberta může přijít, ale u mě nepřijde. Neumím vysvětlit proč a asi si myslíš, že si to namlouvám atd. Doma si dokážu s rodinou skvěle povídat na úrovni a někdy se dokážeme na úrovni pohádat, ale nepovažuju to za vrcholný projev puberty. Jsem možná poupě, které se stane květinou, ale to neznamená, že jsem hloupoučká a absolutně nezkušená. Už také nejspíš vím, co se stane, až ho uvidím... Nic... Já už ho ani nechci vidět, nechci, aby mi psal, ale neuteču od toho, nebudu z toho dělat drámo, ale až ke mně přijde a bude chtít mluvit, tak nebudu tím nejvstřícnějším člověkem na světě... Ono se mi to ale mluví, když je mi proti srsti, že se musím na někoho zamračit, abych mu naznačila, kde jsou meze. Ale budu se snažit být chladnější...:o) NESKUTEČNĚ MOC DĚKUJU ZA TO, ŽES NAPSALA!!!:o) Jsi hodná...

Tak se mi to povedlo nechtíc poslat dvakrát.Jinak Miriam,neboj, až ho uvidíš a já věřím,že to štěstí mít budeš,Tvoje srdce Ti napoví,jen nic nelámej přes koleno a netrap se tím.

Miriam,u nás v rodině existuje pozdní puberta,objevuje se až kolem 19 roku věku,myslím,že nelze pubertu přeskočit,jen jí má každý jinou a jindy.To co hledáš je báječné,ale otázka je,zda jsi na tento vztah /který hledáš/ zralá.Vím,že mi budeš oponovat /to samé bych v 16 udělala i já/,ale neměla by jsi se raději učít ,poznávat,cestovat a užívat si mládí?Nikdy nemůžeš stoprocentně říci,že víš,že nelže a nemá jiné děvče.Jsi s ním celý den??Čas přináší moudrosti a dá nám rozhřešení.Vyznej se nejprve sama v sobě a určitě nepospíchej do vztahu a kterým si nejseš jistá,že má šanci dobře skončit.Téměř každého muže přitahuje mladinké,hezké,milé a chytré děvče,tak na to bych nesázela.Mládí je jen jednou,proč se s ním tak rychle chceš rozloučit?!Proč pospícháš?Není v tom jiný problém?Také se přikláním k názoru,ať to necháš plavat.Jsi ješte takové libezné poupě,nic Ti neuteče,rozkveť nejprve v květinu. Ahojky

Miriam,u nás v rodině existuje pozdní puberta,objevuje se až kolem 19 roku věku,myslím,že nelze pubertu přeskočit,jen jí má každý jinou a jindy.To co hledáš je báječné,ale otázka je,zda jsi na tento vztah /který hledáš/ zralá.Vím,že mi budeš oponovat /to samé bych v 16 udělala i já/,ale neměla by jsi se raději učít ,poznávat,cestovat a užívat si mládí?Nikdy nemůžeš stoprocentně říci,že víš,že nelže a nemá jiné děvče.Jsi s ním celý den??Čas přináší moudrosti a dá nám rozhřešení.Vyznej se nejprve sama v sobě a určitě nepospíchej do vztahu a kterým si nejseš jistá,že má šanci dobře skončit.Téměř každého muže přitahuje mladinké,hezké,milé a chytré děvče,tak na to bych nesázela.Mládí je jen jednou,proč se s ním tak rychle chceš rozloučit?!Proč pospícháš?Není v tom jiný problém?Také se přikláním k názoru,ať to necháš plavat.Jsi ješte takové libezné poupě,nic Ti neuteče,rozkveť nejprve v květinu. Ahojky

To vše vím, ale tady jde o to, že on mi nelže a vím, že nejsem jedna z obrovského zástupu dívek. Ale to také neznamená, že jsem pro to, abych byla s ním. Uvědomuju si to a pořád to mám v hlavě... Neudělám to, protože mám svou hrdost a opravdu nehodlám někomu dělat matraci. Nejsem největší najivka na světě, ale nejsem žádná "běhna". Chci lásku, ale ne tak naivní, jakou si vysní všechny holky. Já chci prostě mít svou druhou polovičku, na kterou se můžu spolehnout. Já mám velký problém v tom, že jsem prazvláštně přeskočila pubertu a mám myšlení trošku jiné. Jsem za to zároveň i ráda, ale kde je muž, který by chtěl vztah založený na toleranci a pocitu určité jistoty s dívkou, které je 16 let? Musím čekat a nevím, jestli najdu... Snažím se vztahům nepřikládat takovou důležitost, ale když už sem se k tomu tématu dostala, tak lehce popisuji, jak to cítím. Já jen vím to, že až ho uvidím, tak nevím, jak se zachovám, protože mi není tak úplně lhostejný.. A není to pouze v té přizažlivosti...

Mám o dva roky staršího syna,než jsi Ty-tím chci naznačit ,že mám něco za sebou,nic víc.Lidově ,dělala by jsi mu matraci-to chceš???Láska a milování je něco jiného.Jsi hodně mladá a určitě hledáš a přála by jsi si úplně jiný vztah.Když přistoupíš na jeho návrh,můžeš se do něj zamilovat,přes jeho upozornění a pak se budeš trápit a rozchod Tě bude bolet.Je určité,že tento typ chlapce bude mít současně i jiné dívky-je lepší být jediná milovaná a vážená,než být bůhví kolikátou konkubínou v pořadí.Neklesej ke dnu,když se můžeš vznášet v oblacích.Nepřidělávej si zbytečný problem a trápení. Držím Ti palce K.

Děkuju vám za reakce.. Sem si vědoma toho, že je to riziko v tom, že bych se mohla zamilovat. Já ho mám ráda, on mě, ale jde o to, že on je přesvědčenej, že věkový rozdíl 7 let je až moc velký extrém. Neříkám, že je to málo, ale znám moc a moc případů, kde to klape. Nejsem blbá a v žádnym případě se nedoprošuju a ani se neptám, proč... Chtěla bych ale, aby pochopil, že když se máme rádi, tak to tak nevadí. Vím, že mě má rád a zároveň ho přitahuju, jako on mě, ale je to pořád na jednom bodě. Ono to ale láká být s nim, protože je jedinej kluk, se kterým si to představuju...:o( Co vy na to?

Řid se tím, co cítíš. Když ty sama máš chuť se s ním milovat, tak proč ne. Ale rozhodně si musíš být vědoma toho, že tě může tohle bezvýznamné milování citově zranit. Je to na tobě.

Rozhodně bych s ním do postele nešla.Akorát tě to pak bude trápit, pokud se do něj zamiluješ a on bude chtít jen sex s tebou ale ne tebe.

Je mi 16 a nejsem nejošklivější člověk na světě. Je dost kluků, kteří by se mnou chtěli být a projevují zájem. Je tu jeden, který je trošičku jiný... Zkrátka ho mám ráda, je mu přes dvacet a naznačil mi, že se se mnou chce milovat, ale to je tak všechno, co chce. Nejsem taková, abych mu hupsla do postele, když si řekne, ale musím připustit, že sem uvažovala o tom, že bych s ním byla. Nevím, co dělat, co si myslet, jak mám jednat. Co byste dělali vy na mém místě?