dumlání prstíků dětí

Naše děti 12 let a 10 let dumlaji dudlík stále více byli jsme u psychologie a doporučení jsem dostala na orto dudlík tak je mají oba a punčocháče a plenky jsem také vrátila zpět takže každý večer mytí a přebalování u tak větších děti už nám to nepřijde tak horovove já Matka a děti si zvykli. Dávám buď jednorázové pleny nebo látkové pleny s gum kalhotky každý večer ale nikdy si řeknou i přes den a co člověk snimi udělá dá jim je prostě.

Vyčetla jsem ,že už jako plod v děloze si cumlají prstíky ,takže nějakým narokem ,nebo nějakým stresem v domácnosti to nebude.Spíš dědičnost, psychicka labilita po rodičích.zdravím.zdena

ahoj dagi!u nás je to momentálně tak,že zatím si ten dudlík ještě někdy vynucuje,proto se taky za něho asi ani nestydí,ale když přijde k nám návštěva tak ho někde vždycky schová aby to nikdo neviděl a momentálně prochází dosti blbým obdobím,protože jak už jsem i psal,tak se občas stane,že se někdy v noci ještě počůrá,takže ho nechci nějak zbytečně dusit.jinak mikuláš se blíží tak zkusím něco vymyslet jak se ho to zbavit,ale snad to bude dobrý do budoucna

Cucani palecku urcite nemusi byt jen stresem a rodinnou nepohodou,je to proste zlozvyk,ktery si dite nese odmalicka.Dudlik proste vezmete a vyhodite,ale s prstikem to je horsi,tezko se to odnaucuje.Dcerce je 3,5 a s paleckem v puse se uspava nebo cuca,kdyz je unavena.Zije v klidnem prostredi bez stresu.

Ahoj Jani u nás jsme se navždy dudlu zbavili, když jsme ho věnovali Mikulášovi s čertem a za to malý dostal pochopiteně překvapení, u nás to vyšlo... bude jejich doba-tak to zkus. Vyhledem k tomu,že má už velké zuby-mimo jejich špatného růstu nebo deformaci bych měla i strach z prokousnuti dudlíku a co se ve spánku může přihodit,když by třeba vdechl gumovou(silikonovou) část...ani nemyslet... Nezabralo by mu třeba jen říct, že o tom řeknete jeho kamarádům?Nestydí se za to?

ahojky!
dneska jsem se rozhodla,že vám opět napíšu jak teda pokračujeme a musím se vám teda aspon trochu pochlubit,protože co se týká toho,že se nám někdy počůrá,tak se musím pochlubit,že za 14 dnů,jsme měli akorát jedenkrát mokro,což je dobrá zpráva,ale akorát nás mrzí jedna věc a to s tím dudlíkem,nechce se ho zatím vzdát,nemůže bez něho usnout,nemůže mi tady někdo poradit co s tím?
děkuji za odpověd

dobrý večer!
tak vám píšu jak teda pokračujem,byla jsem s ním u doktorky a ta mi řekla,že prostě žárlí na toho mladšího a at si toho nevšímám,jenom se mám mu více věnovat a pokud teda ten dudlík bude chtít,tak at mu ho teda nechám,že z toho jednou vyroste i ztoho počurání,jenom se ptám,pokud mu ho teda nechávám,tak jestli to nebude mít vliv na jeho zuby?

dobré odpoledne všem.nevím jestli jsem tady správně,ale mám problém se kterám si nevím rady,ale snad mi někdo tady poradí.
zdravím všechny,kteří mají podobný problém.mám doma dvě děti.jednomu jsou dva roky a druhému klukovi je 8 let.nedávno jsme zjistili,že jak usíná ten starší,tak si strká palec do pusy a bez něho by asi ani neusnul,ale od minulého týdne,jsme zjistili,že vzal tomu mladšímu dudlíka a chce stím dudlánkem spát,tak se tady všech ptám,jestli se mám u toho znepokojovat,nebo mu ho mám nechat a čekat tak,že ho to přejde samo.prosím poradte.děkuji za odpověd,nebo mi napište na e-mail:jane.honzik"seznam.cz
ps:taky se někdy stane,že se i v noci počůrá,ale to se může komukoliv přihodit,tak to zatím neřešíme,hlavní problémem je ted ten dudlík.

To nie je len stresom. Pery (rty) obsahujú aj ve?ké množstvo receptorov - nervových zakončení, ktoré dokážu stimulovať ďalšie funkcie v tele. Každý si vie odvodiť vplyv bozku (polibku), či hladenie iných, citlivých častí tela. To isté platí pre pery. Ve?mi úzko s tým súvisí aj trenie si nosa, ušných laločkov, čela a pod. (Ďalej tiež čínska medicína, akupresúra...) U detí má tento kontakt podvedomý vplyv bezpečia, materskej prítomnosti, prsníku, pohody. Časom vymizne.
Mamičky by si mali všimnúť, či cucanie nemá vpyv na ich posledné články palcov, častokrát sa skracujú, akoby "ožužlávajú", deformujú. V dospelosti to potom vadí hlavne dievčatám. V tom prípade radšej ihneď nasadiť dudlík (cumlík, šidítko) a končeky palčekov pravidelne masírovať, prekrvovať, upraviť normálny výin.

Můj syn (3 roky) si dudlá palec od narození. Byl kojený až do téměř tří let a po nakojení, když usínal si dal vždy palec do pusy. Moc nechápu jak může mít novorozenec nějaké psychické problémy.

Milá Evo,myslím si, žes to v té chvíli vyřešia celkem fajn, jen jsi o tom s vnukem mohla více mluvit. Pokud se ptáš na můj názor, vyřešila bych to trošku jinak. Pokud by se vnouček začal při prohře neutěšitelně vztekat, odešla bych do vedlejší místnosti s tím, že takhle tedy ne a až bude chtít, může s hrou přijít a zahrajeme si znovu. Pokud už by ale tu kávu vylil a stáhnul se do klubíčka a začal si cucat palec, kafe nekafe, obejmula bych ho a zeptala se, co se děje. Popovídala bych si s ním a pak bychom tu kávu společně uklidili a pověděla bych mu, že příště, než se zase začně takhle vztekat, ať předem onu sklenici s kávou upozorní, aby roztáhla křídla a uletěla, aby zase neskončila na koberci:) Jednoduše bych to zlehčila, protože váš vnouček si uvědomuje, že to nebylo správné, je z toho vyděšený a úzkostný, traumatizovaný a tak ani není další kárání nutné, naopak. (Můžeš to udělat i naopak - nejdříve ukliddit a pak se mu věnovat, ale to ho v tom traumatizujícím, úzkostném pocitu necháš a nenaučíš ho onen pocit zvládat v počátku). On nenese hlavní vinu na svém chování, formuje ho okolí a vztekání u dětí je v tomhle věku hodně časté, u vašeho vnoučka by určitě odeznělo po změně rodinného klimatu, po tom, až by cítil bezpečí, lásku a oporu. Dřív rozhodně ne - je to projev toho, co se v něm děje.Moc ti držím palce, Evo! Je mi tvého vnoučka líto, ty to ale sama ovlivnit nemůžeš, protože více času tráví s rodiči. Opravdu je nemůžeš přesvědčit k návštěvě psychologa anebo alespoň logopeda? Ten by brzy přišel na to co a jak a na psychologa by rodiče odkázal. Zkus napsat na internetporadna.cz, tam by ti mohli poradit co a jak. Tvůj vnouček je traumatizovaný a s takovými reakcemi není dobré si zahrávat. Teď je odkázán jen na svou rodinu, okolí, ale později s tím bude žít sám, bude mít velké problémy, zničí se život jemu...Budu moc ráda, když mi odepíšeš, můžeš odepsat rovnou na můj mail.Měj se co nejlépe, Evo, a přeji mooc štěstí, držím palce!!! Katka

Evo,je jasné,že každý chce mít doma svůj klid a je všeobecně známé,že chlapi nechtějí často řešit problémy.Nerozumím ale tomu,když říkáte,že se snacha stará,děti jsou čisté apod. co je vlastně v nepořádku.To jste za celou dobu nenapsala. Proč si vlastně myslíte,že si děti dumlají palce,proč prcek koktá.Křičí na ně, bijí je, ponižují?Byla jste se zeptat u psychologa na radu?Zdravím Vás Betty.

Milá Katy, dnešní doba je plná stresu s řešení pracovních situací a zaměstnanosti, kdy chce mít myslím každý klid doma. Můj syn mi to má za zlé, jelikož jeho žena si mu na mě stěžuje, že ji neoprávněně ubližuji, že se přece o děti stará a věnují se jim. Nedovede pochopit, že já neřeším materiální zabezpečení, dokonce svoji snachu i chválím, když něco pěkného třebaw ušije, i za to, že děti jsou čisté atd. Někdy reaguje dosti výbojně, někdy to vezme s mlčením. Někdy dostanu vynadáno i já od svého muže, který konstatuje, že jim to pořád nemám říkat, že je tím otravuji a pak ať se nedivím, že mě nemají rádi. Ale to nic, já si myslím, že tento boj úspěšně zvládneme, jinak je můj muž velice hodný, i můj syn je velice obětavý, snaží se nám pomoci, kde může. Ale pro klid doma raději nic řešit nebude. Ahoj Eva.

Paní Evo,myslím si že je skvělé, že jste vnoučkovi nevynadala.Rozlít kafe není zas až taková tragédie.Na druhou stranu ale nemusíte mlčet.Myslím,že by bylo vhodné kdyby Vám jednak pomohl kafe uklidit(což možná udělal-nevím) a také si s ním musíte o situaci v klidu promluvit.Vysvětlit mu,že se na něj nezlobíte,ale že se vzniklá situace tímhle způsobem neřeší. V pěti letech má dost rozumu na to aby pochopil.Vím,že vy se snažíte věnovat se vnoučatům a Vaše úsilí kazí rodiče.Je to velmi těžká situace,ale zajímalo by mě jak reaguje Váš syn,pokud s ním na toto téma hovoříte.Vždyť to jsou v první řadě jeho vlastní děti a pokud mají tyto -na první pohled- neurotické reakce nechápu jak mu to může být jedno.

Milá Katy, nejdříve jsem nechtěla dále psát, ale dovedla mě k tomu událost, která se nám s vnoučkem přihodila v úterý večer. Hráli jsme dámu a jeho figurky byly stavěny stak akorát na prohru. Nechtěl být vyhozen a hledali jsme řešení. Když jsem zjistila, že není východiska, že musí jednu figurku obětovat, navrhla jsem mu tuto alternativu, kterou on po chvilce uvažování vyřešil následujícím způsobem. Začal mávat ručičkama po stole, figurky létaly po celém pokoji a na závěr letělo i uvařené kafe, které jsem měla připravené na stole. Když viděl, co se stalo, sedl si, skrčil nožky a dal si palec do pusy. Vyřešila jsem to s klidem. Řekla jsem mu, že se mi to velice nelíbí, že se to nedělá, že teď už nebudeme mít čas na další hru, ale jenom na úklid a vyčištění koberce, který byl celý od kávy. chuděra, šel pak pokorně spát, ale stále se na mě díval, co budu dělat. My jsme to však s manželem přešli dalším mlčením. Ráno se jenom podívat, zda fleky na koberci jsou a já to nadále nekomentovala. Myslíš si, že to bylo správné ??? Díky, napiš.

Milá Evo,když jsem si přečetla váš příspěvek, ve kterém rozepisujete to, jak se rodiče chovají ke svým dětem a jak poté vaše vnoučátka reagují a jaké jsou..., je mi jich moc líto a vás, upřímně, také. Je zvláštní, že si ve škole či školce pedagogové ničeho nevšimnou a nedoporučí pedagogicko-psychologickou poradnu. U vašeho vnuka je zarážející, že někdo ze školky nenavrhnul alespoň logopedii, pokud koktá. Logopedka by totiž měla objevit příčinu koktání, popřípadě syna doporučí na psychologii, když dříve nekoktal a začal až teď.Také si myslím, že není pravdou, že rodiče nesmí zasahovat do životy svých dospělých dětí. Já osobně jsem ráda, pokud mi rodiče nebo prarodiče sdělí své zkušenosti a rady, protože si uvědomuji, že mají více zkušeností a výchovou si už prošly, tudíž mají k mnoha věcem nadhled a tyto věci už znají - ovšem starší a zkušenější mají sdělovat své názory, nikoli měnit celou domácnost, z toho pak vznikají již známé rozpory. Možná byste to takhle mohla sdělit svému synovi, popřípadě ho nasměrovat na příslušnou literaturu (Portál: Tajemství výchovy šťastných dětí, Něžná a přísná láska)) či mu alespoň navrhnout, aby se synem zašli k logopedovi ( s tím snad musí souhlasit) - to by také měl udělat dětský lékař. Držím vám palce!!! a zase napiště:) (Zkuste vnučku v povzbuzování do učení místo známých frází,,To je povinnost, já zase chodím do práce..." atd. raději motivovat zábavným učením a úspěchy vždy odměňovat, radovat se z jedniček a špatné známky přehlížet, nikoli je vyzvyhovat - každá známka se dá opravit a školní úspěch či neúspěch neukazuje kvality člověka - i prezident Churchill v šesté třídě propadnul a podívejte, kam až to pak později vypracoval. Pokud vnuk nechce domů, povězte mu a veďte ho k tomu, ať rodičům i vám vždy otevřeně řekne, když se mu něco něco nelíbí, něco ho trápí a společně to řešte. Ukažte mu, že se nemusí bát projevovat své city a názory a diskutujte o nich, řešte je.Hodně štěstí!!!!

Dděkuji všem, za všechny příspěvky, z každého jsou si vzala něco, co se týká mé osoby jako tchyně a velice mě těší, že se snažíte pomoci.

Vážená pani Eva. Je pekné, že sa príkladne staráte o svoje vnúčatá. Ja tiež nemám rada, keď sami svokra stará do výchovy môjho dieťaťa. Ale vo vašom prípade jeto opodstatnené. Razantne dohovorte neveste, veď čo je to za matku, keď nevidí, že je deti niečo trápi... Otvorte jej oči, snáď jej vlastné deti nie sú až nato?ko ?ahostajné...Píšete, že vnúčatá sú na Vás citovo naviazané. Cítia sa u Vás bezpečne, skúste teda Vy opatrne pri nejakej hre zistiť, čo trápi ich detské dušičky... S 9roč. dieťaťom sa dá rozumne porozprávať, ale opatrne a s citom. Budem Vám držať palce, aby sa to podarilo. Prípadne, skúste sama zájsť za detským psychológom, bez vedomia nevesty, a len zistiť od odborníka, čo by Vám poradil. Snáď budete potommúdrejšia a podarí sa Vám to vyriešiť. Prajem všetko dobré. Mirka

Paní Evo,myslím,že je velmi těžké dodržet tu správnou hranici mezi Vámi a rodiči Vašich vnoučat.Vzhledem k tomu,že jsem taky mladá - je mi 25,taky nejsem moc zvědavá na to,aby se mi tchýně "pletla" do domácnosti,(děti ještě nemáme).Pokud se však u Vašich vnoučátek projevují tyto příznaky viz. dumlání prstů a koktavost měla by to Vaše snacha případně syn řešit-a to urychlenou návštěvou dětského psychologa.Pokud se objevila koktavost u chlapečka teď - zničehonic,je určitě něco v nepořádku.Např. moji známí mají tříletého syna.Před jeho třetím rokem mu vybavili samostatný pokojíček,kam mu dali postýlku, hračky.Postupně tam spinkal po obědě,hrál si tam a pomalinku ho připravovali na to,že už je velký kluk a bude v pokoji spát sám i přes noc.Když tam spal asi 3 týdny začal najednou zadrhávat v řeči,koktat.Rodiče vyhledali odbornou pomoc a psycholog jim poradil,že všechny změny,které v poslední době udělali musí vrátit zpět.Dítě nebylo na tolik změn najednou ještě připraveno(v době kdy spal sám v pokoji mu přestali dávat na noc plínky a začal chodit do školky).Takže spal zpátky v ložnici rodičů,na noc dostal opět plínu a koktavost za nějakou dobu odezněla...Takže myslím,že je tady evidentní,že je potřeba s vnoučátky dojít k psychologovi.Žádnou tragédii bych z toho nedělala,ale ať rodiče vědí čeho se vyvarovat!Nikdo není bez chyb.Pěkný den Betty.

Dděkuji za odpověď, jsem Vám oběma vděčná, protože jsem si myslela, že tento problém se mnou nebude nikdo sdílet. Ano, jsem si vědoma, že děti procházejí krizí, často si je beru, abych se jim mohla věnovat trochu více, ráda se s oběma mazlím a vidím, že tyto děti ke mě přilnuly. Je hrozné, když pětiletý chlapeček řekne při přípravě na odchod domů, že chce u Vás zůstat už natrvalo, že domů nepůjde a já s těžkým srdcem obě děti přesvědčuji, že prostě musí k rodičům, že tam patří. Starší vnučka v poslední době odmítá přípravu do školy, když přijde k nám, musím velice opatrně s přesvědčováním, že prostě máme každý své povinnosti, dospělí práci, děti školu, aby mohli v dospělosti pomoci i oni svým dětem. No, je to široká škála. Hodně jezdíme společně na víkendy i s mladými, vidím, jak se k dětem chovají a to mě strašně bolí. Víte, říká se, že rodiče se nemají plést do záležitostí mladých, ale myslím si, že jsou hranice, které lze přehlédnout a za hranicí by měl každý říct svůj názor a mladí se tím případně alespoň zaobírat, zda je správný a udělat vše pro děti, které jak Vy říkáte v dospělosti mohou být velkým problémem pro rodiče. To si však zřejmě mladí tak neuvědomují, pokud si nečtou příslušnou literaturu. Snacha však odmítá vše, co navrhnu já. Můžu jen dodat, že chlapeček začal koktat, možná je to dědičné, ale kdo ví. Pokud budete mít chuť ještě dále diskutovat, budu ráda. Eva