fetoval jsem toluen

fetoval jsem taky téčko,chemoprén a jiná lepidla bylo to super až do doby když jsem začal mít deprese a hroznou úzkost.fetoval jsem celkem 12let ale né každý den to už bych tady dávno nebyl.No měl jsem hezké vize viděl jsem ufo duchy a čarodějky byl to úplně jiný svět chtěl jsem tam zůstat nic hezčího jsem nezažil no ale časem jse to vytrácelo a stálo to za nic.dnes docházím k psychiatrovy a nemám s toho vůbec žádnou radost moje duše je ve sračkách a bude dlouho trvat neš se stoho dostanu radši bych to nikdy nechtěl skusit prosim vás aby jste to nikdy nedělaly ani jiné drogy je to všechno jedna velká sračka ,ničíte si svojí krásnou duši a tělo je to vlastně jenom útěk od reality a kvůly tomu tady nejsme to už jsem konečně pochopil přeju vá všem aby ste stím skončily žijte štasně a blaze váš Pavel.

Uz asi skoro 5 let s toho poslednich 2,5roku aktivne...Puvodne jsem zacal skouset redidla kdyz sem jeste chodil do skolni druziny tenkrat sem ve skolni druzine narazil na comix v ABC o dvouch klukach jak si ujizdeli na tekavejch latkach...napadlo me ze bych to mohl skusit a doma sem nasel specialni redidlo a tak sem obcas pocuchaval......Moje prvni skusenost s toulenem byla kdyz sem byl v prvaku na skole, nasel sem ho v dilne a skusil sem ho ....bylo to velice dobre a libilo se mi to....tak sem obcas pocuchaval vlastne kazdy vikend kdyz sem vypadl z intru domu...a od uspesneho zakonceni skoly pokracuji kazdy den malo kdy se stane ze vynecham (sem ze skoly pres 2 roky)...a stale se my to libi...Toulen me uspokojuje, mam rad informacni technologie ktere velice rad skoumam a chapu s pomoci toulenu nemuzu rict ze by me to za tu dobu poznamenalo v mysleni ale v organech asi ano...Za tu dobu sem se setkal s par lidmi kteri taky frci nebo frceli v Toulenu a musim rict ze nakazdeho to pusobi jinak podle me zalezi na psychyce a na IQ cloveka....inhalovani toulenu je pro me jiz nutna soucast zivota ze zacatku se my dostavovali opravdu dobre halucinace postupem casu zacli mizet a dnes je nemivam tak aktivni i kdyz me nekdy poradne prekvapi...Nedavno jsem mel halucinaci po celo nocnim cuchani nak sem nevnimal cas a najednou jsem videl jak se na nasi planetu riti obrovskej meteorit citil jsem jak se pomalu priblizuje k zemi a citil sem i to teplo pred dopadem zazmatkoval jsem nevedel sem co mam delat tak sem popadl svoji 9mm zbran a vybehl sem na chodbu (bydlim v panelaku) jen v trenkach se zbrani v ruce chtel sem se schovat do sklepa ale po par schodech sem usoudil ze to nema cenu tak sem se vratil pozorovat tu zkazu sveta rekl sem si tak si alespon vystrelim pred tim koncem sveta kdyz uz sem si koupil patrony a tak sem vystrelil do podlahy pod okno asi v 6:30 rano a to me probralo do reality a zjistil sem ze ten meteorit je vychod slunce....a takovejch epizod sem mel vice za tu dobu.....Nekdy je tezke rozeznat realitu od halucinece kazdopadne dnes cucham hlavne vecer a v noci je to lepsi....Vzdy kdyz si namocim kapesnik do toulenu tak vstoupim do jineho sveta kde se mi moc libi i kdyz vim co to ma za nasledky ale pocitam s nima a pocitam ze na toulenu jednou zemru................................(p.s. toulen necuchaji jenom chudaci jak si vetsina lidi mysli)

Tak pracujte v digestoři a ne mimo ni. Používejte ochranné pomůcky a budete mít klid. A pučte si v knihovně nějakou toxikologii a něco si nastudujte o akutních a hlavně chronických otravách.

Pracujeme jiz nekolik let ve vedeckem vyzkumu a to konkretne v laboratori vyse nejmenovane vysoke skoly (VSCHT Praha) u Prof. XX YY. Jelikož se zde denne setkavame s radou organickych rozpoustedel jako napriklad : toluen, xylen, aceton, ethylmethylketon, atd radi bychom se zeptali, zda si myslite, ze to bude mit trvaly zdravotni efekt na nase zdravi (pracuji zde i mlade zeny ve veku 20-27let)Predem diky za odpoved

Myslím, že dva týdny je opravdu dost dlouhá doba na "vyčichnutí". Řekla bych, že si dává do nosu dál, když je to z něj cíti. Ach jo, je to tak težký pomoci někomu, kdo má problémy s drogami. Mám taky kamaráda, který už několik let bere drogy. V jeho případě ale nepomohla ani zamilovanost. Což je, podle mého názoru to poslední, co toho "postiženého" může z těch drogových spáru dostat...Nebyli bychom šťastnější, kdyby nic takového neexistovalo? Ale je to utopie a vždycky bude...

Potřebovala bych, aby mi nějaká zasvěcená osoba co nejrychleji zodpověděla některé otázky. Snažím se shánět co nejvíce informací, ale beznadějně čtu neustále ten samý kolotoč faktů. Tak věřím, že to bude mít smysl. Většina mých kamarádů z dětských let i současných přátel si na něčem ujíždí-na všech možných i nemožných drogách, zkouší co můžou, vědomě se ničí, unikají, hledají-často se s nimi o tom bavím a přiznávám, že (v sobě uvnitř) mám o ně mnohdy až panický strach, protože jsem jich už několik díky drogám ztratila - zemřeli, zbláznili se, sebevražda, už se s nima absolutně nic nedalo dělat, atd...nějak se to snažím v rámci možností chápat, ale nezdá se mi, že by veškeré to halooo ve sdělovacích prostředcích, preventivní programy a kecy psychologů vedly k nějaké podstatné změně situace..no pravda, teď to trochu hrotim, protože jsem poznala dalšího perfektního člověka, který se evidentně řítí střemhlav do záhuby. Jinak-kouřim a piju-v mezích (před pěti lety jsem přestala hulit, do tripa ani čehokoliv jinýho jsem nikdy nešla). Je to bratr mé dobré kamarádky, je mu dvacet a něco k tomu a čichá toluen asi tak dva nebo tři roky..byl už na detoxu, v pakárně, v léčebně a vždy se k tomu vrátil. Je to první člověk, kterého jsem si opravdu zamilovala a pak mě ovanul ropný dech..ne, že bych to nevěděla již před tím, ale tvrdil, že abstinuje..takže: Je možný, aby to z něj "táhlo", když minimálně dva týdny abstinuje? Snažím se vymyslet, jak bych mohla pomoci a přiznávám, že v tomto ohledu na mě dopadá mrak beznaděje-fakt nevim. A vy?

Hele hosi a holky: Jednoduse: Prestante s tim nebo dam pokyn mym hochum a vsechny vas strcime do basy!!! (mimochodem: mam samozrejme vase maily a vime omu patrej, kdo tomu neveri, ten bude na CPZ prvni!).K.

Taky jsem to zkoušela když mi bylo asi 15, ale brzy jsem toho nechala. Účinky nesplnily očekávání a po jejich odeznění jsem cítila obrovské nutkání k agresivitě. To marijánka, to pak bylo něco jiného...

Taky si rada zafrcim na hacku je to bozi,co by ne,mam zloutenku C,a celej zivot v prdeli!!!!!!!

Taky beru herak je to husty a co s tim taky nevim ...keci jdu sehnat love na "G" cus

povidaniu od nekoho, kdo taky fetoval toluen: (kopie z internetu (google))ODPOVĚDI NA DOTAZY1. Jaké jsou pocity po ukončení působení drogy. Je to pocit viny nebo štěstí ? Cítí se člověk provinile ?Po pominutí účinku drogy člověk nemyslí na nic jiného než kdy, kde a jak sehnat další dávku na to, aby zase byl v tom světě, který mu droga představuje. Pocit štěstí a pocit viny u mně nikdy nebyl. Možná, že jsem vnímal, že to co dělám není správné, jinak bych to nedělal asi tajně, ale nehraje to vůbec žádnou roli. Pod vlivem drogy jsem žil ve svém světě, v jedné lajně, necítil jsem ani lásku, ale potřeboval jsem ji. Necítil jsem ani nenávist. Spoustu věcí které vnímali mí rodiče a manželka jsem pochopil a dověděl se až po dvou letech abstinence.2. Chtěl jsi, aby tvoje manželka brala drogy? Věděli tvoje děti, že jsi závislý ?Ano, chtěl jsem aby brala drogy. Chtěl jsem, aby v tom krásném světě který na začátku byl, byla se mnou. Ona však mněla strach. Takový přirozený pud sebezáchovy, který mě asi chyběl, nebo jsem ho měl potlačený. Několikrát jsem ji nutil. Jednou kouřila trávu, ve studiu kde jsem pracoval jsme nahráli skladbu obráceně a pustili jí to. Byla z toho strašně zmatená, křičela že se jí něco stalo, a my měli z toho velkou srandu. Droga je jenom pro tebe, nikdy ne pro druhého. Když se milujete zajímá tě jenom tvůj pocit, ne pocit toho druhého. Droga je sobecká.Moje děti určitým pro mě záhadným způsobem vnímali, že něco není v pořádku. Je to všeobecné, že všechny děti vnímají atmosféru, která kolem nich je. Nakonec na ně měla zálusk i sociálka, a tak manželka musela o ně bojovat s úřady. Dnes děti ví, že jsem byl na drogách. Tehdy tušili. Nakonec i já sám jsem se jim určitě nezdál normální. Vždyť jsem pomalinku mluvil, a měl o 20 kilo míň než normálně.3. Jaké je to brát drogy ?Předně je to drahý koníček. Já jsem utratil 1 500 000 Kč, ale nevnímal jsem to tak hrozivě. Droga člověka utěšuje, že to není tak hrozné, tak jako prášek od bolení hlavy. Hlava bolí, ale ty to necítíš. Na začátku je to ohromná sranda, úžasný zážitek, ale postupně je to nutnost a velké břemeno. Droga ti dává, ale hodně to stojí. Stojí to tvé mládí, tvé sny, tvůj život. A hlavně čas. Těch 10 let nikdy nevrátím zpátky. Co všechno jsem mohl udělat! - ty úvahy bych mohl rozvíjet, ale nemá to cenu. Vteřinovku na hodinách nevrátím ani o jedno políčko zpátky, a jizvy na mám těle po popáleninách mě odpovídají dost výmluvně o tom jaké je to brát drogy.4. Já nemám žádnou otázku. A držím ti palce.Děkuji za ty palce. Dává my to sílu dál. Cítím, že má práce a náplň kterou jsem zvolil je správná. Taky vám držím palce. To proto aby jste dokázali říci NE! nabídce která je tak lákavá a voní něčím novým.5. Od kolika let bereš drogy ?Takže předně drogy již nyní neberu, dokonce ani nepiji alkohol, kávu a čaj. Nemám rád automaty a jakoukoliv závislost, která je nabízená v komerčních mediích. To proto, že všechno co člověk nepotřebuje je nabízeno v reklamě. Nejsem extrémista, ale chci prožívat život takový jaký je. Ne hledat nějaké zkratky, mosty atd. A abych konečně odpověděl: Drogy jsem bral od 17 let.6. Jak dlouho trvalo než jsi přestal?Předně nikdy bych sám od sebe neskončil. Musel jsem se spálit a to takovým způsobem, abych mněl z drogy panický strach. Celá tahle epizoda trvala 10 let.7. S jakou drogou jsi začínal ?V letech v kterých jsem začínal bylo známé "Čikuli". Byl to čistící prostředek na skvrny. Zkoušel jsem i Perchlór, Chemoprén a na konec Toluen. Takže jsem začínal jako čichač. Jsou to drogy které málo dávají a hodně berou.8. Kdo a co ti pomáhalo přestat?To je těžká otázka, a na dlouhé povídání. Ale jdu na to. Takže hlavní postavy v tomto příběhu: Rodiče, manželka, psychiatři, terapeuti, lékaři, přátelé a jako hlavní postava já. Klíč k celému ději byl u mně, ale já ne a ne přestat a tak to dopadlo tak, že jsem to chtěl ukončit sám. Nenáviděl jsem se, věděl jsem, že všichni kdo mně mají stále rádi se trápí, a oni věděli, že mně nemůžou pomoci. Chtěl jsem to vyřešit po svém. Chtěl jsem umřít. Smrt byla nejbližší. Předávkovával jsem se. Až jednou po tří denním stavu bezvědomí kdy jsem se probral z vygumovaným mozkem a popáleninami 3. stupně (protože jsem se zapálil) a tří měsíčním pobytu v nemocnici, jsem si postupně začal uvědomovat, že jsem tady zázrakem, že jsem dostal život podruhé, že ten můj vrchol v životě je v tom, aby můj příběh odradil alespoň jednoho človíčka od drogy. A všichni, rodiče, přátelé, žena, mi v tom pomohli. Ne stát. Ten má veliká oka v sociální politice, ale tito mí blízcí. Bez nich bych tady už dávno nebyl. Umřel bych hladem nebo bych musel krást. Zázemí rodiny je nejdůležitější, proto si ho važte i když nemáte ještě žádné problémy. Problémy přijdou a řešte je s rodinou a dobrými přáteli. Ne s drogou. Ta ještě nikdy nic nevyřešila. Myslím problémy životní. (Drogy se používají i v lékařství.)9. Řekl jsi svým dětem o drogách, že jsi je bral?Ano. Dnes děti které mají, Honzík 9 let a Markétka 8 let ví, že jsem abstinující narkoman. Prožívali to s námi. Cítili atmosféru která byla dřív. Dnes se spolu hrajeme, povídáme o všem, co potřebují vědět. Snažíme se jim udělat pěkné dětství.10. Obdivuji Tvé úplné otevření nitra a života. Co Tě k tomu vedlo, a měl jsi určité zábrany?Odpovím z druhého konce. Otevřít své nitro je dnes velmi složité. Lidé často otevření považují za slabost a dokáží jí využít ve svůj prospěch, ale já osobně si myslím, že při práci, kterou jsem se rozhodl dělat je otevření velmi důležité. Mladí lidé, kterým svůj osobní příběh vyprávím jsou velmi citliví a vnímaví. Kdybych si cokoliv ve svém příběhu vymýšlel poznají to. Nevím jak to dělají, ale je to tak. A také když se otevřu já jim, dokáží se otevřít i oni mě. Vzniká nádherný pocit kdy se navzájem sdílíme. Proto si myslím, že naše koncerty jsou v těchto ohledech mnohem lepší než besedy s odborníky a terapeuty. Mladí lidé to poznají, je nezajímá jak droga vypadá - to znají. Nezajímá je současná drogová scéna - tu znají. Chtějí slyšet příběhy ze života, ze života s drogou, a i to by bylo málo, kdyby se jim neukázal směr, směr na kladného hrdinu, protože dnes nejsou kladní hrdinové, nejsou kladné vzory, a to je hlavní problém který já cítím. I jako rodiče by jsme se měli zamyslet nad naším vztahem k našim dětem. Jsme za ně odpovědní, za jejich čas, za jejich dětství. Jak z našich anket vyplývá jsme jako rodiče v drtivé většině vzory pro naše děti.11. Máš i dnes pokušení tohoto druhu a nebo cítíš sílu?To je velmi důležitá otázka. Problém ukončení je velmi široký a obsáhlý. Vysvětlím pojem který se často používá. Je to slogan, že narkoman je celý život abstinující. Skoncování s drogou u mně bylo když to zpětně sleduji rozděleno na několik etap. Musel jsem změnit své přátele, změnit prostředí, naučit se brát život tak jak jde. Vnímat své okolí, navazovat nové vztahy - vztahy lásky k druhým lidem. Je to velký problém jelikož vím jak zpívají ptáci pod vlivem drogy, vím jak bublá potok, jak šumí les když jsem byl pod vlivem drogy. Ten svět, ten obyčejný svět se mně tehdy zdál nudný, jakoby nepřátelský, jako kdyby nebyl ani můj. Dlouho trvalo (u mně to bylo dva roky) než jsem začal zjišťovat, že život není tak jednoduchý, že nad věcmi kolem nás lze přemýšlet do hloubky. Jako by se mi začala vracet ta jemná struktura mozku, která nás nutí přemýšlet nad smyslem života, nad vesmírem nad námi, nad úplně obyčejnými věcmi kterých si možná ani nevšímáme. Jako např. to, že když na jaře zasadím třeba na záhon semínka ředkvičky a vyroste mě ředkvička. Můžete se klidně smát, ale jsou to otázky na které nemáme uspokojivou odpověď. A v tom je krása života. V hloubkách věcí. Droga tohle nikdy neřešila. A ještě jeden problém stále řeším a to je, že musím vědět, nebo já vím, co mně spouští a vyvarovat se toho. To známé "Kdo uteče vyhraje." zde platí dvojnásob. A u mě je ještě jedna zábrana: STRACH. Takže je to stálá kontrola sebe sama. Změnil se mi celý život, ale díky za to. Díky že tu šanci na život jsem dostal podruhé.12. Jakým způsobem jsi sehnal diapozitivy od Rakoncaje?Pana Josefa Rakoncaje jsem znal už dříve a to z jeho knih, které napsal. Třeba: Na hrotech zeměkoule, Tulákem ve větru Himálaje, K 2 8611m. Prožíval jsem každý jeho krok, lezl s ním, ale taky se mi líbilo, že si všímá i jiných věcí než by musel. Sleduje kulturu, hovoří sám se sebou, ptá se sám sebe, zkrátka hledá na něco odpovědi, dělá závěry - a takoví lidé jsou mi blízcí. Jak se rodil projekt Himálaj - realitou proti drogám věděl jsem, že by mohl být kladným hrdinou v tomto příběhu a navíc, že jsme si i povahově blízcí. A tak začalo shánění kde by tak asi mohl být. Věděl jsem z jeho knih, že bydlí v Turnově a tak jsem jednou vytočil číslo 0120 a zeptal se jestli bych mohl dostat tel. číslo na p. Rakoncaje z okolí Turnova. Chvíli byl klid a pak se na druhé straně ozvalo, Výšinka? no já přemýšlel nad tím, co to může být, třeba nějaká přezdívka když šplhá tak vysoko. Číslo jsem si vzal a odpoledne vyťukal a čekal. Na druhé straně se ozvalo: Rakoncaj!? Ve mně hrklo, že by to byl on? Jste to vy ten známý a světový horolezec ... začal jsem nesměle, ale na druhé straně se ozvalo: Když to říkáte. Celý zpocený (protože mám před takovými lidmi trému) jsem se zeptal na Výšinku. Ále, to je ulice kde bydlím... Tak jsme se zasmáli a začali hovořit o možnosti získání diaobrázků a zakoupení autorských práv k promítání. Jak jistě víte (a viděli jste) vše dobře dopadlo a dnes diaobrázky používáme, budeme tisknout plakáty, obaly na kazety a cédéčka. Ještě jednou děkuji p. Rakoncajovi a taky našim sponzorům kteří nám přispěli na zakoupení autorských práv, předně

ja taky ... kdyz mi bylo kolem 18. Nechal jsem toho, hlavne kvuli vycitkam svedomi. Ted je mi 35, mam fajn praci, vztah ... ale ten toluen se zase jaksi objevil. Podlehnu tak asi jednou za dva mesice. Zavislost je to opravdu tvrda, protoze jakmile mi to prijde na mysl, tak se toho nemuzu zbavit tak dlouho, dokud nevyrazim do kramu, koupim plechovku a zfetuju se. Uz jsem vysledoval urcite zavislosti: stres, unava .... Toluen rozhodne neni vitamin C, ale obcas mam pocit, ze se to se strasenim ucinky toluenu trochu prehani. Jako u vseho ostatniho: vseho moc skodi. Pokud je Vase jedina zivotni napln fetovani, tak to s Vami dopadne blbe velmi rychle. V ostatnich pripadech? Nevim. Rozhodne to zdravi neprospiva, ale ja svoji praci zatim vykonavam bez problemu a je to prace velmi tvurci (programovani).

Mohl by se ozvat někdo ze starší generace kdo za mlada fetoval.Nyní je mu okolo 40 a má problémy o kterých si myslí že způsobil toluen.Chci porovnat Svoje zkušenosti Dík

Nenechejte se nemocným Zkopaným odradit a pište dál o svých zkušenostech s toluenem - URČITĚ to mnoha lidem pomáhá.

Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonautů 29. Sousedé z Karafiátovy mne neustále udávají a i křivě! Radnice mi nechce povolit výměnu bytů. Dne 7. 1. 2003 mě v Olomouci u obchodního centra "Senimo" okradli! V pátek 10. 1. 2003 jsem na Karafiátově 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupně mi ji ničí v obci Huzová u Štemberka na Moravě. Mouši se na mě domluvily! Dne 27. 1. 2003, mne okradli na Wurmově 4 v Olomouci

Ahoj,nemám pocit že odpovídají zasvecení lidé...už je to dvacet let,s partou kamarádů jsme to poprvé vyzkoušeli ve starém baráku.Bylo nás pět a když to přišlo na prvního,ostatní si mysleli že hraje divadlo.Po 15 až 30 minutách fakt přišla ohromná extáze.Jediný negativní důsledek byl,že celý den ti je cítit z úst zápach po téčku.A tak jsme si mysleli, že vše je pod kontrolou.Bezva sex a znovu tolik očekánavá extáze projíždějící celym tělem.Už jsem nepotřeboval vždycky společnost a tak jsem chodil příležitostně sám do sklepa.Moc dobře si pamatuji,kdy jsem fetoval naposledy.Schoulený v rohu sklepa pod tíhou obrovské deprese,provázené nekončící ozvěnou linoucí se z chodby baráku,hluku zabouchnuvší se dveří,lidských hlasů a jako poslední ozvěna bylo moje konstatování že jsem blázen.Ne nejsem,postavil jsem se a svižnym krokem utekl ven se vydýchat.Od té doby jsem se k tomu nikdy nevrátil a nikomu to nedoporučuji.

A je to tak,ale už je to dobrý,nejsem čuně,tak beru herák.Co s tím?

Jak už bylo řečeno výše-toluen jako rozpouštědlo tuků dělá doslova dutiny v mozkové tkáni.Dutiny při pitvě viditelné okem.Mozek,to jsou nervové buňky a dráhy plus podpůrná tkáň,ve které to všechno kotví.Ta tkáň je tvořená z valné části tuky. Po pár experimentech není třeba bát se tragických následků.Nervová tkáň má dost slušnou schopnost regenerace.Stručně řečeno poškozené dráhy se nahradí jinými. Čichači toluenu jsou na žebříčku závisláků na nejnižší příčce.Je asi milión jiných způsobů,jak si užít.

no zacinala jsem s Vulkánem(lepidlo na gumu atd.) bylo to super, perfektní halucinace,a taky jsem zkusila toluen,ale to byla nuda. jenom je člověk oblblý. ale dozvěděla jsem se že na jedno vdechnutí umírá 10000 mozkových buněk. ty se sice časem obnovují, ale mnohem pomaleji. takže se z toho blbne,člověk ztrácí paměť, je mu všechno lhostejné, no prostě jako ostatní drogy. jsem ráda,že to mám za sebou - mimochodem fetovala jsem tak půl roku skoro každý den v 15 letech mám ale dokončenou strední skolu obchodní akademii s maturitou za 8, ale pokud to můžu posoudit, tak mi dalo dost práce dostat něco do hlavy. Jak jsem na tom teď? no ujde to, i když kouření marihuany mozku taky moc neprospívá... ahoj

toluen dela diry do mozku. doslova