Fobie z knofliku

Umíte si představit, že velký lesklý knoflík OLÍZNETE ? A žížalu nebo slimáka byste olízli?
Tam je někde zakopán pes .....
Kde je ta hranice mezi věcmi, které jsme schopni olíznout a které už nikoli?

Ahoj, existuje nekdo ze...U mě se objevuje to samé, nesnesu pohled na ně, nemohu se jich dotknout, zvedá se mi žaludek jen je vidím, nebo o nich slyším, takže košile nenosím, povlečení pouze na zip, nebo jsem- li nicena v něčem takovém spát, pořádně se nevyspím, je to prokletí.

Tak já taky musím přispět svou troškou do mlýna. O tom že je to hnus už nebudu mluvit...pamatuju si učitelku ze školy je to už 25 let měla vždy oranžovou košili z toho tesilu kousavého a špičaté kilometrové límce a knoflíky upnuté až do půlky krku ,hrůza...nejhorší je, že se toho člověka nemůžu ani dostknout a připadá mi slizký jako had,,ano jak píšete průhledné zažloutlé brr,,,,no nejsem sama, je to tak hnusný holka v blůze a na prsou jí praskají ty hnusný knoflíky brrr,,,taková halena na zip ...krása

Já mám hroznou fóbii z ran .. jako jsou třeba : petardy a pveškerá jiná pyrotechnika a také praskání balonků .. nejhorší je to na silvestra .. jak tomu mám zabránit ? co mám dělat ? všichni mi dělaj na schváli :-( ..

Jóó tady to žeru...konečně někdo kdo je stejný xD

Ahoj, existuje nekdo ze...Ahoj,mám úplně stejný problém a běhá mě mráz po zádech,když jen slovo knoflík slyším,nebo když to mám napsat,natož pak se ho dotknout.Je pro mě nepředstavitelný problém,dotknout se někoho,kdo má na sobě oblečení z jakýmikoliv knoflíky.
Nevadí mě jen ty kovové,jinak úplně všechny.
Ví někdo co tuto fobii způsobuje?

Spíš je zajímavé, co je v pozadí za touto fobií.. ví to někdo?

Podle mě na tom nic špatného není. Knoflíky nesnáším od mala, miluju proto luxusní módů bez knoflíků. Myslím si, že to není nic, co by se muselo léčit. :)

Ahoj, existuje nekdo ze...Mému synovi je 11 let, od školky má stejný problém. Vadí mu stejné typy knoflíků. Teď už mu trochu rozumím:)

Ahoj, od malinka je také nemohu ani cítit, ale poslední dobou je to čím dál lepší. Už si dokážu sama zapnout povlečení, aniž bych si poté šla umýt ruce, či se mi zvedl žaludek. Jde to pomalu, ale jistě. Dokonce jsme se sešli s přítelem oba knoflikofobici. Ikdyž ten byl nucen se této fobie alespoň částečně zbavit v tanečních, když si musel každý pátek zapnout košili.

Ahoj, existuje nekdo ze...Zdravím, častokrát jsem si říkala, že jsem divná nebo že nejsem zcela v pořádku když mám strach z takové obyčejné věci jako je knoflík. Vlastně on to není přímo strach, řekla bych, že se jich spíše štítím, jsou mi odporné, jako třeba někomu pavouci nebo brouci. Zpočátku jsem si myslela, že jediná nebo jedna z mála, ale postupně jsem se dozvídala opak. Sice nás knoflofobiků není moc, ale aspoň vím, že v tom nejsem sama :)

Když mi o této fóbii řekla kamarádka, nemohla jsem uvěřit, že to existuje. Jsem myslela, že to je jen moje vada :D Taky to mám od dětství, dělá mi zle říci i slova jako knoflík nebo košile... když přivlékám peřiny a nechtěně se jich dotknu, tak si hned utřu ruce. Nemůžu ani vidět kluky v košili. Taky nemám ráda Viléma Čoka, kvůli jeho čepce :D

Bych nevěřil, že to má tolik lidí. Trpím tím už od dětství, nevím kde se to vzalo. Najednou to přišlo. Největší humus jsou ty malé čtyřdírkové, zažloutlé, ale vadí skoro všechny(kromě kovových)Pamatuju si jak mi rodiče cca v 10ti letech koupili flanelové pyžamo a tam bylo přesně 6těchle zrůd. Nikdy sem to neoblekl, bych se osypal.Další problém je povlečení, jednou jsem se vzbudil a měl jsem tuhle šílenost přilepenou na rtu, férově jsem si ublinkl.Stejně tak bych nevzal do úst bonbony Tofo :)

Ten nevyslovitelnej hnus je...Koho pobleješ? Tu holku, nebo její knoflíky?

Ahoj, existuje nekdo ze...Mám přesně stejný problém a nikdo mi to nevěří. Všichni si myslí, že jsem si to vymyslela. Bohužel jsou mi odporní i chlapy v košilích, nebo v kvádrech na kterých jsou také knoflíky. Mě už vadí i to neopodstatněné slovo.
Jediný, kdo to chápe, je můj manžel, za což jsem mu nesmírně vděčná a o více si ho vážím.

Ne knoflíky ne!! Fuj! Já je nesnáším od mala, úplně se jich štítím. Přesně jak tu bylo popsáno, nemůžu spát v povlečení s knoflíkama ani je mít na sobě a když se jich dotknu, nemůžu nějakou dobu nic jíst a jdu si klidně i několikrát umýt ruce. Myslím že to byl film Což takhle dát si špenát nebo Konec vodníků v čechách.. tam byl nějakej chlap a ustřelil mu knoflík z košile do polívky .. Když to zrovna dávají a já to vidím, nemůžu dlouho nic sníst.

Také o dětství nesnáším...Můj syn od miminka nesnáší knoflíky. Když si ho vzala babička na ruce a měla klasickou silonovou knoflíkovou zástěru, tak ji vždy poblinkal. Příště si ho chtěla vzít mamka na klín a měla dva knoflíčky na halence u krku a vůbec k ní nechtěl. Zimní bundu s knoflíkama nikdy neoblekl, to už byl větší a raděj říkal, že je problém a zdržování s rozepínáním. Prostě teď je mu 12 let a knoflíky pořád nemusí. Říkal, že mu vadí. Tak mu nekupuju nic s knoflíkama, ale se cvokama, železnýma, proti nim nic nemá.

Můj přítel má zase slabost,...ahoj, také sem si nemyslela, že by někdo s podobnou fobii existoval, ale trpím jí už od mala. a jsem překvapená, že je nás tolik :)

Také o dětství nesnáším...Ahoj.S tím se dá žít.Jak píšeš fobie jsou i z věcí,kde už to člověka omezuje.Mě knoflíky neva,ale zase nemusím kouř z cigár,i načichlé věci.
Taky mi vadí,chemikálie - ten smrádek.

Také o dětství nesnáším knoflíky. Jsou mi odporné a štítím se jich a nikdy už bych na sebe nevzala svetr na knoflíky nebo propínací šaty, košili, blůzu. Co je strašlivé, takové ty obrovské knoflíky na kabátech. Podobně jako některé ženy co psaly výše, nesnáším umělohmotné knoflíky. Ty asi nejvíc. Ostatní se mi spíš nelíbí - kostěné, látkové, níťové z povlečení a vůbec je nemusím. Povlečení nám na zip. Díky bohu že takové zažali dělat. Představa polštáře s knoflíky... brrrr. Jediné co jsem schopna mít, jsou riflové kovové, to mám i koženou bundu s těmito knoflíky. Ale jak je to přišívací knoflík je mi zle. Oblečení s knolíky nesnesu ani u přítele. Naštěští takové oblečení přestal nosit - ani toho moc neměl jednu košili, jedno tričko s knoflíčky. Diví se mi, ale akceptuje to. Je mi přes 30 let a nějak zvlášť mne to neomezuje. I moje máma to naštěstí pochopila tak, že se mi to prostě nelíbí, a od puberty mi takové oblečení nenutila. V dětství to bylo jiné. Vzpomínám si na takové pyžámko s těmi velkými průhlednými knoflíky. Nechtěla jsem ho nosit. Přitom si vzpomínám, že máma měla velkou krabičku s knoflíky - náhradí a odpárané, takovou tu zásobu doma a to mi třeba nevadilo, se v nich hrabat jako dítě a hledat v té kupě stejný knoflík. Dneska bych se asi už nehrabala, ale stejně je pro mne horší představa ty knoflíky rozepínat a zapínat a mít je na nějakém oděvu, než se jich dotknout samostatně. Na jiných fórech jsem od maminek četla, že i jejich malé děti pláčou, když mají na sobě knoflíky. Takže to asi není něco se člověk získá až v pozdějším věku. Někdo se štítí pavouku, někdo myší a hmyzu, někdo zase knoflíků. :-)