Fobie z knofliku

Přečtěte si dnešní přílohu Mf Dnes - píše se tam o fobiích, a zejména o fóbiích z knoflíků.

Martino, vadí ti tvá fobie v praktickém životě? Obtěžuješ tím své okolí? Tak s tím něco dělej - je to léčitelné pomocí kognitivně-behaviorální terapie. Kontakt - MUDR. Kosová, PCP Praha

Jsem opravdu překvapena, kolik je lidí, kteří mají stejnou fobii jako já. Ze mě si nejprve dělali všichni legraci a nebrali mě vážně.
Až do té doby, než mě sestra z legrace dala na tvář ten nejodpornější (průhledný) knoflík na tvář. Začala jsem tak strašně řvát, až mi popraskali žilky v nose a začala jsem krvácet. Stejně jsem nakonec dostala já, že nemám tak strašně křičet. Dnes je mi už 37 let a stále touto fobií trpím. Naštěstí už mám velkou dceru, která tatínkovi vyžehlí košile a případně zašije knoflík. Stejně mu však vybírám takové košile s knoflíky, které nejsou až tak odporné. Nosí tedy sportovní košile s kovovými knoflíky.

Podle mě se s tim člověk už narodí. Já to mam od jakživa. Nepamatuju si, že bych na sobě někdy snesla knoflík. Myslim, že to máme v hlavě od narození. Z pavouků mam fóbii taky a nikdy mi žádnej pavouk nic neudělal. Z jehel taky nemam dobry pocit a nikdy se mi nestalo, že by mi třeba zdravotní sestra napíchla blbě žílu a krev by stříkala po celý ordinaci.. Podle mě za mnoha fobiemi prostě nic nevězí. Třeba něco jinýho je, když se někdo topí a pak se bojí chodit do vody. Ale co ti takovej knoflík muže udělat?... (řečnická otázka)

Pájo, a co si myslíš ty - čím je fobie z knoflíků způsobená ??? Co stojí v jejím pozadí??? Nějakou příčinu, psychický blok či něco podobného to přece mít musí. Fobie jako fobie- je to obdobné jako u fobie z pavouků, uzavřených prostor, či psů. Jaká je tvá teorie, Pájo??

Myslim, že je naprostá blbost, aby za touto fobii vězel psychicky uraz z raneho dětstvi...

Tak koukám,že je nás docela dost.Já to mám odmalinka.Nikdy nezapomenu,jak na mě mamka navlíkla v 6ti letech kabát na oslavu dědových narozenin a já myslela,že se z těch knoflíků na něm zblázním!Nevadí mi kovové knoflíky u riflového oblečení,ale jinak BLE!Dokonce i to slovo "knoflík" je mě dost odporný.Ještě,že existují zipy!

To by mne zajímalo, co by na to řekl psychoanalytik. Za touto fóbií přece musí vězet nějaký psychický úraz z raného dětství nebo tak něco... Něco máme společného, ale co..?

Uf, kdysi jsem si myslela, že jsem snad jediná, později, že nejspíš patřím pouze k pár "vyvoleným", protože takovou podivínskou fóbií, přece nemůže trpět kde kdo. Ale vidím, že je nás celkem dost :-). Já jsem v dětství knoflíky kupodivu snesla, dokonce jsem ještě tak do 6 let nosila košili. Ale pak se to nějak zlomilo a teď si nedokážu ani představit, že bych na sobě měla něco tak odporného. Asi bych zdřevěněla s rukama od těla a modlila se, ať se mi nějaký mrňavý knoflíček (už to slovo, zvracím...) nedotkne holé kůže, hlavně pod krkem, brrr. A asi by mě natáhlo, kdybych měla obejmout kluka v košili. Skutečně jsou asi nejhorší ty perleťové a taky čím menší tím horší. Naopak třeba velké dřevěné by mi až tak nevadily. S těmi u džín taky nemám problém. Povlečení mám samozřejmě na tkaničky a třeba na výletě nebo dovolené si musím knoflíky u povlečení "přezapínat" směrem dovnitř a ještě skrčit nohy. Ale nejhorší je, že mi nevadí pouze knoflíky, ale jakákoliv malá kulatá věc, tvarem podobná knoflíkům. Třeba mít v ruce jeden malý korálek, ulomený kousíček čehokoliv :-D, ještě hůř něco placatého, malý penízek... A není mi příjemný ani pohled na čočku. (V domácnosti mojí tety je zase přísně zakázáno vyslovit před ní slovo "pecka".) Tahle fóbie prostě není nic moc, ale uklidňuju se tím, že se tomu přece jenom dá celkem vyhýbat a existují různé horší fóbie :-).

Tak taky se přidávám do "klubu". Nesnáším knoflíky, tedy když je mám na oblečení a jsou pevně přišité, tak mi nevadí, ale když např. visí, nebo je vidím někde na zemi, mi se udělá špatně, vůbec nemůžu kolem toho místa projít. Kdyby mi ho někdo položil doma na stůl, nebo kdekoliv, tak snad omdlím.

Pavli, jestli to byla reakce na můj příspěvek, tak dík. Ok, vzdávám to, nedá se toho zbavit. Hezký den.

Víš, ono to moc nejde, se toho zbavit... Já to mam už od dětství, jakmile jsem jako malinká spatřila poprvé knoflík, bylo mi blbě a zůstalo mi to. Ale myslím, že už teď jsem na tom přeci jen líp. Jako vyhledat odborníka?? Nevim nevim, jak by to ze mě mohl dostat. Buďto bych mu musela asi hodně zaplatit,aby se semnou vůbec bavil, nebo by mě s kopancem v prdeli poslal ven. Sou závažnější problémy než tohle. Ale je to někdy fakt hrozný. Vem si, že se ti líbí nákej muž, třeba ve škole spolužák, nebo v práci kolega a pak si jeden den vezme košili s knoflíkama a už je fuj... Prostě ber to tak, že je to normální FÓBIE, jako třeba arachnofobie, nebo klaustrofobie, všechny způsobí psychycké problémy a nezáleží na tom, z čeho tu fóbii máš.

Ty jo tak když jsem zadávala do google "fobie z knoflíků" myslela jsem že tam nic nevyjeda a ono docela dost to koukám. To já od malička nemohla nosit nic s knoflíkama rodiče to nechápali,ale mě z nich je špatně. Na peřinách je upe nesnáším je mi z nich prostě špatně a fakt newím čím to je. Na džínách mi taky nevadějí. Ale tedka už je to teda o dost lepší než když sem byla malá ale pořád nic moc. Určitě bych se nenajedla kdybych někde viděla nějakej knoflík. Je to zwláštní fobie zajímalo by mě čím to je ja jak je to možné.A jsem ráda že nejsem sama sem si myslela že jsem nějakej mimoň :D

aaa potrefená anonymní husa se ozvala, tak blbka, jo? ty to nezvládneš, pa

Móňo tys tak dejchala,až sis vydejchala celej tvůj mozeček blbko

Ahoj všichni. Nechci se Vás nijak dotknout, ale je mi z Vás smutno. Máte fobii, ok. Děláte s tím něco? Připomíná mi to rozpínání homosexuálů. Jejich argument, že už dávno v historii homosexualita existovala a nedá se s tím nic dělat atd. atd. Dá. Vždy se s tím dá něco dělat. Z Vašich příspěvků mi přijde, že za chvíli začnete bojovat za to, aby hezký chlapi nenosili knoflíky, jinak snad nepočnete. Opakuji, nechci se nikoho nijak dotknout, ale místo toho, aby jste byli šťastni, jak je Vás hodně a že v tom nejste sami by jste se měli zamyslet sami nad sebou a hlavně nad tím, co s fóbií na knoflíky dělat. Prnví věc je, že když někdo něco nesnáší a je úplně jedno co, nesmí od toho utíkat. Snažte se to rozdýchat a to doslova. Vídím knoflík, je mi nepříjemný, dýchám, dýchám, dýchám. Ta křeč, kterou cítíte poleví a vy jste schopni přemýšlet rozumně. Samozřejmě chce to čas a hlavně Vaše odhodlání. Když 6x z 10 rozdýcháte, budete na sebe pyšní a přijde další fáze, kdy by to mělo být lepší a lepší. Druhá stránka je když rozdýchávání nepomáhá ani po nějakém čase, to jste si to pěkně zavařili a je třeba vyhledat odborníka, který se Vám bude věnovat a dostane to z Vás. Každopádně přeji všem hodně štěstí, protože komplikovat si život ještě takovýmhle nesmyslem, to je tedy síla. Takže hodně zdaru a napište jak se rozdýchávání osvědčilo. Ahoj.

Já fóbii na knoflíky mám taky. Jako malá jsem vždycky brečela, když mě mamka chtěla navlíknout do něčeho s knoflíkama. Já to mám ale z rodiny jako jediná. Nevím o nikom, kdo by měl také tuto fóbii. Dřív si o mě mysleli, že jsem divná. Taky jsem si myslela, že se mnou není něco v pořádku, ale pak jsem právě viděla v TV jeden pořad o tom (uz nevím, který to byl), tak se mi ulevilo, že to má víc lidí. Nedávno jsem se svěřila kamarádce, že se mi z knoflíků dělá špatně a taky tomu nechtěla věřit. Když vidím někde nákého pěkného muže a pak si všimnu, že má košili, nebo triko s knoflíkama, dělá se mi z něho zle. A nebo taky nesnášim, když někdo vysloví zdrobnělinu - "knoflíčky", to mam pocit, že už vážně budu zvracet. Opravdu to ztěžuje život, ale myslím, že s tim asi nic neuděláme, musíme to přetrpět =)

Ty jo vás je , mě tedy knoflíky nevadí, ale můj manžel a 6-ti letý syn touto fobiií evidentně trpí.Syn je z dvojčat a ten druhý knoflík od polštáře před spaním cucá a ten první nevídaně trpí, dělá se mu špatně a ječí jak pominutý ,když ho při tom vidí. Na syna nenavlíknu ani polokošily, všude i na kalhotech, kraťasech a pod. musím knoflíky buď vyměnit za kovové a nebo odstřihnout. Je zajímavé ,že jsme to vypozorovali u malýho tak něco kolem 1 roku když neustále plakal a ,my nevěděli co mu je.A on měl na sobě košili , které se manžel, taky štítil kvuli "FUJTAJBLOVÝM" knoflíkům. Tak jsme ho převlekli do trika a byl klid.Nejvíce jim vadí perleťové a malé knoflíky co bývají na pánských košilích, nebo ty bílé na povlečení. Že by to bylo v genech? Manželova sestra má dceru která má to samé.

Jsem na tom úplně stejně :-) až na to povlečení. TO řeším tím, že si inkriminované místo dám k nohám. A nikdy bych nemohla být s klidným srdcem vedle někoho s knoflíky. A o problémech si nemusíme vyprávět.

Mám to taky. A nejhorší je když tomu některý lidi, jako moje matka ani nechtěli věřit. Pak je potřeba jim ukázat odborný článek. A koukám že je nás hodně. Možná je to nová nemoc moderní civilizace. :-)

Ahoj lidi. No teď jsem se tak rozesmála :D:D:D. Právě jsem o své knoflíkofobii říkala kolegyni, co prožívám při styku s těma nesmyslama. No nesnáším je ale já vím od kdy. Ve školce jedna cikánka cucala knoflík takovej ten umělohmotnej, co byly na pyžamech. Fuj, jen při vzpomínce na to se mi chce zvracet. A právě od té doby se jich nemůžu ani dotknout. V každým případě to beru jako prču, páč jsou horší fobie. Třeba moje úžasná arachnofobie, kdy se při pohledu na tu věc někdy až rozbrečím a nemůžu se hnout. Tak držím všem palce při zdolávání fobií :)