Gustáv Husák - náš poslední komunistický prezident

50 let od procesu s českým undergoundem (v sobotu 14.03 v Meet Factory)

V březnu 1976 bylo vzato do vazby celkem 22 osob, které se provinily tím, že byly účastníky II. Festivalu druhé kultury v Bojanovicích 21. 6. 1976. Tím byl zahájen pokus o konečné řešení otázky českého undergroundu, který nakonec vyvrcholil odsouzením čtyř protagonistů: Vratislava Brabence, Ivana M. Jirouse, Svatopluka Karáska a Pavla Zajíčka.
U příležitosti „výročí“ 50 let od tohoto zatýkání proběhne festival, který tuto událost připomene.
Viz Paměť národa: https://magazin.pametnaroda.cz/.../festival-v-meetfactory...
Na dvou scénách v sobotu 14. března od 16 hodin a program bude následovný: Vráťa Brabenec a Pražský enigmatický orchestr, Bílé světlo, PPU (Janíček, Brabec, Schilla, Dědek, Bierhanzl), Umělá hmota, Josef „Bobeš“ Rossler zahraje písně Sváti Karáska a Čárli Soukupa.
6. března 2026 by se zároveň vůdčí duch a výhradní skladatel skupiny The Plastic People Of the Universe Mejla Hlavsa dožil 75 let; toto výročí na závěr připomene koncert projektu Jana Vozáryho Magická noc – In memories to Mejla Hlavsa.
Mladou generaci bude zastupovat hudební soubor Nadnárodní obrození / Nadnárodní People of the Metaverze, které mimo několika působivých cover verzí písní skupiny DG 307 zahraje i svůj standardní repertoár.
Festival bude doprovázet projekce historických dokumentů a záznamů i několik křtů hudebních titulů z produkce Guerilla Records.
Předprodej byl zahájen na síti GoOut a do 31. 12. platí zlevněné vstupné: https://goout.net/.../50-let-od-procesu-s-ceskym.../szehddy/
 

Jedna z nejvýznamnějších událostí v dějinách Českolovenska: Charta 77. Vše už běželo jak si normalizátoři představovali, totalita, autocenzura, špehování, udávání...

Po zveřejnění Charty 77 se režim v únoru pustil do brutálního tlaku. Nejtvrdší dopadl na Jana Patočku – filozofa, který se stal mluvčím pravdy v okamžiku, kdy se pravda trestala.

Po únorových výsleších StB Jan Patočka 13. března 1977 zemřel. Režim chtěl, aby i jeho pohřeb proběhl v tichu, které nikdo neuvidí. Jenže to ticho se mu vymklo.

Pohřeb 16. března na Břevnovském hřbitově byl od začátku pod kontrolou:
StB obklíčila okolí, legitimovala příchozí, některé odvedla. Diplomatům bránila v přístupu. Účast měla být minimální, neviditelná.

A přesto se lidé sjeli. Přicházeli po jednom, beze slov, jen svou přítomností.
To ticho bylo silnější než jakýkoli projev.

Režim se ho pokusil rozbít:
nad hřbitovem kroužila helikoptéra, z okolí se ozýval hluk motorů.
Hluk moci proti tichu občanů...

Patočkův pohřeb se tak stal přesně tím, čeho se režim bál:
tichou demonstrací, která ukázala, že morální autoritu nelze umlčet ani po smrti.

ŠAŠEK PREZIDENT ČR PETR PAVEL ZFANATIZOVAL ČESKÝ LID,ABY ŠEL ON ĎÁBEL V HITLEROVÝCH ŠLÉPĚJÍCH? PRŮPRAVA VB! OKRÁDÁ NÁS STOTISÍCOVÁ PRVNÍ DÁMA ČR EVA PAVLOVÁ? JE ČESKO MNOHEM HORŠÍ VLÁDA ČR NEŽ JE ISIS? JÁ ODPOVÍDÁM SLUŠNĚ SVOBODNĚ ANO.§ORGANIZOVANÝ HYPERZLOČIN§

nikde nikdo? 

Dobrá i tak: Máme za sebou další výročí Anticharty

Jen stručně připomenutí o co šlo a jak to vlastně šlo. O zabělých, vystrašných, lhostejných... atěch druhých

Anticharta 1977 nebyla projevem „vůle umělců“, ale demonstrací strachu. Režim si do Národního divadla pozval ty nejznámější tváře – Gotta, Bohdalovou, Vondráčkovou, Pilarovou, Matušku – aby vytvořil iluzi jednoty. Mnozí podepsali pod tlakem, ze strachu o práci, o rodinu, o možnost vystupovat.

A pak tu byli ti, kteří nepodepsali. Kubišová, Bartoška, Abrhám, Šafránková, Landovský, Merta, Tříska. Zaplatili za to zákazem práce, výslechy, vyhozením z divadel. Mnohdy se ale jednalo ne o nějaký příkaz shora, ale spíš o vlatní aktivitu těch kdo je vymlčovali, vyhazovali atd. To nebyli nějací funkcionáři z UV, ale obyčejní komunisté a odbojáři z divadel, Barrandova

Hlavní tváří Anticharty byl Karel Gott – ne proto, že by byl přesvědčený, ale protože ho režim potřeboval jako symbol. A on tak moc chtěl být slavný  avydělávat penízky a cestovat do  té západní ciziny. 

A hlavní tváří odporu byli ti, kteří řekli ne, i když věděli, co je čeká. 

Palachův týden...koho to dnes zajímá, že? 

Palachův týden v lednu 1989 nebyl jen pietou za Jana Palacha. Byl to jeden z prvních otevřených střetů mezi veřejností a režimem, který už nedokázal udržet kontrolu jinak než násilím.
Tisíce lidí vyšli do ulic, policie zasahovala vodními děly a obušky, desítky zatčených — mezi nimi i Václav Havel.

Ukázalo se, že společnost se už nebojí.
A že Palachovo jméno dokáže po dvaceti letech znovu probudit odpor proti lži a strachu.

Palachův týden byl jedním z momentů, kdy se začalo lámat to, co se ještě v roce 1988 zdálo nehybné

https://i.pinimg.com/736x/84/b5/f6/84b5f6898f581b73fe6587ad48054d4c.jpg

Mě za bolševika na baráku udělali stropy z betonu a podlahy z malty.Takže čest práci soudruzi ne?

Pěkně vypracovaný článek na Seznam.cz (je čím dál lepší, kde jsou ty časy, kdy to byl shit politický bulvár). Stojí za pozornost

Novinky.cz

Magda platila za věrnost vysokou cenu - zápasy první manželky Gustáva Husáka

autor: Michal Macháček

Mládí a vstup do komunistické strany

Husák, rodným jménem Augustín, se narodil v roce 1913 v Dúbravce u Bratislavy. O pouhý rok později zemřela jeho matka na tuberkulózu. Otec se pak o několik let později vrátil z první světové války jako invalida. Podle textu na webových stránkách Pražského hradu byl Husák nadaným studentem bratislavského gymnázia, kde působil též jako funkcionář školní samosprávy.

Uznání ředitelství školy získal skrze slohové práce a projevy k výročí 28. října či k narozeninám T. G. Masaryka. Už ve svých šestnácti letech vstoupil do Komunistického svazu mládeže. V roce 1933 se potom ještě jako student bratislavské právnické fakulty stal členem Komunistické strany Československa (KSČ). Vysokoškolské studium absolvoval s vyznamenáním v roce 1937. O rok později byl promován a získal titul doktora práv.

Gustáv Husák studoval na gymnáziu v Bratislavě, už v šestnácti letech vstoupil do Komunistického svazu mládeže a roku 1933, ještě jako student bratislavské právnické fakulty, do KSČ. Za druhé světové války se aktivně účastnil Slovenského národního povstání. Patřil ke generaci, která bezmezně věřila v politiku Sovětského svazu, dokonce navrhoval začlenit Slovensko do svazku národů SSSR. Po válce se stal předsedou Sboru pověřenců, slovenské autonomní vlády, v roce 1950 v éře prezidenta Gottwalda byl společně s dalšími slovenskými politiky obviněn z buržoazního nacionalismu, zatčen a odsouzen na doživotí ve vykonstruovaném soudním procesu. Podobně jako mnozí další se tehdy stal obětí systému, který sám budoval.

Z vězení ho dostala amnestie prezidenta Novotného: roku 1960 byl propuštěn, o tři roky později rehabilitován. V roce 1968 vystupoval jako stoupenec reforem, už o rok později ale nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka KSČ a v květnu 1971 se stal generálním tajemníkem KSČ. V této funkci setrval až do prosince 1987, kdy jej vystřídal Miloš Jakeš.

Vrchol jeho politické kariéry nastal v roce 1975, kdy byl funkce prezidenta zbaven dlouhodobě vážně nemocný Ludvík Svoboda a Husák byl zvolen osmým prezidentem Československé socialistické republiky. V době Sametové revoluce po 17. listopadu 1989 přispěl ke klidnému průběhu převratu tím, že odmítal situaci řešit násilím. Prezidentského křesla se vzdal 10. prosince 1989 po nátlaku Občanského fóra. Ve funkci jej vystřídal Václav Havel.

Gustáv Husák trpěl řadou zdravotních neduhů: zdraví mu podlomilo téměř desetileté věznění, výslechy i mučení. Byl silný kuřák, trpěl cukrovkou i šedým zákalem, byl velmi krátkozraký, při posledních vystoupení na veřejnosti chodil o holi. Zemřel 18. listopadu 1991 v 78 letech, je pocho