HLEDÁM RODINU jsem sama..

Milý/lá,děkuji a přeji Ti jen to dobré a štěstím prožitý klidný život.Třeba si to Alička přečte a pomůžu jí velice mile rád.

Jarku,ty tedy neotálíš,jen aby si to Alice přečetla.Hodně štěstí.

Ahoj Aličko.Je mi 37 let a bydlím sám.A to kousek od Brna.Jestli chceš,tak si Tě vezmu.Naše rodina Tě bude mít ráda a je to.Ano?

Jsem strašně moc sama. Už od malička jsem se toulala venku do večera, jen abych nemusela být doma. Moji rodiče mě nechtěli, přišla jsem na svět omylem. Otec mi moc ubližoval. Každý večer jsem se strašně bála, že za mnou příjde a bude to se mnou dělat. Nesměla jsem se bránit, protože pak to bylo ještě horší. Nesměla jsem nic bez dovolení otce. Nesnášel mě a za každou blbost mě bil. Trvalo to 17 let. Záviděla jsem ostatním dětem jejich rodiče. Moje kamarádka měla tak hodnou maminku a já jsem si moc přála, aby ta moje byla aspoň trošku taková. Měla jsem svou pravou maminku moc ráda, i když ona mě ne. Snažila jsem se být nejhodnější dcera na světě. Poslouchala jsem na slovo a hrozně moc jsem si přála, aby mě měla ráda tak jako moji mladší sestru. Ta byla ve všem lepší. Ve škole, měla víc kamarádů, byla vždycky zdravá, otec jí měl rád a neubližoval jí. Přála bych si potkat nějaké hodné lidi, které bych občas mohla navštěvovat, abych už nebyla tak moc sama. Bydlím v Ostravě, ale na tom nezáleží. A taky by mi udělalo radost, kdybych si aspoň s někým mohla psát..

Alice: Tak to je perfektní, asi jede podle nových výzkumů psychologů a moderně, tzv.škola hrou:) Jestli ti pomáhá a ještě k tomu je to hezkej, mladej a chytrej chlap, tak se nedivím, že se ti jeho terapie zamlouvají:))) Držím palce a tiše závidím...:-)

taky bych nekoho lidskyho potrebovala...

Ahoj,vím o čem mluvíš já bych taky ráda nové rodiče.Je to těžké a držím palce nám oběma

Ahoj všichni. Byla jsem u psychologa, chodím k němu teď docela často, minimálně každý týden. Nejdřív jsme se tak oťukávali..popravdě, moc jsem v něj důvěru neměla, vždyť je o 3 roky starší než já a už si píše před i za jméno několik titulů..Pravda ale je, že je to velice empatický člověk, nemusím odpovídat, když se mi nechce mluvit, pozná na mě co si myslím..pozná když mu kecám (třeba pravidelně jím..). A zatím všechno co "odhadl" z mých gest, reakcí, kreseb atd byla pravda..Je to až neuvěřitelný. Posledně jsme "hráli" na asociace a dostali se tak k tématům, hodně zlým, hodně jsem brečela a k mýmu zděšení i můj terapeut řekl, že to co "vidí a cítí, z toho je velmi smutný a je mu těžko". Nevěděla jsem jak reagovat-tohle jsem nepředpokládala. Je profík, nemělo by ho to rozhodit..Uklidnil mě atogenním treninkem, nějakou hloubkovou relaxací, ve které jsem (asi vyčerpáním) usnula. Pak jsme se (oba) protáhli jako v hodině tělocviku a já jela domů. Musím říct že jeho "hodiny" jsou zvláštní, je jiný..ale mě moc pomáhá. Je z něj cítit "lidskost", nevím jak to vysvětlit.
Mějte krásný víkend.

jj, pěkný konec rodinné přetvářky, otčím to zabalil, když jsem se odstěhovala, jako jeho snadnej terč, máma je sama!
A co ty, příspěvky už jsou poněkud staršího data, tak ňáké novinky určitě už jsou, ne?
Nechceš se rozepsat?

to je moc pěkný konec jinak asi dost bolestivého rodinného příběhu..děkuji Andy.

Ahoj Alice: Taky cítím, že mi jsou rodiče cizí a co ti radí Silvie a Citlivka je opravdu účinné. Začala jsem jezdit od 16ti let do kojeneckého ústavu v Aši, měli inzerát na sřední zdravotní škole, tak jsem to zkusila a jezdila jsem víkend co víkend 2 roky. Pak mi moji oblíbenkyni Ivanku, 14 měsíců, dali do adopce a já to ořvala, jak kdyby byla moje vlastní, takže moje rada je nevázat se jen na jedno dítě! V den mých 18tých narozenin jsem se odstěhovala z domu od matky a otčíma, byla to ta největší paráda! Dostala jsem od města svépomocný byt v ulici, kde sídlí dětský domov. Od té doby jsem tam pečená, vařená:) Děti mě mají rády, i jejich tety:) Prostě taková nová rodina, která je tu dodnes:) Takže hledej opravdu tímto způsobem, děti ti dají pocit radosti a tety pocit pochopení, dohromady výborná a velká rodina!
Nehledej mezi cizími lidmi mámu, tátu, atd...ty máš jen jedny a bohužel ne, ty nejlepší, nevaž se moc na dospěláky, páč pokud už jsi od nich zraněná, další zrada by mohla opět spustit vzpomínky s jejich negativními emocemi, opravdu hledej tam, kde bys byla nápomocná, budeš si sama se více vážit a v hromadných ústavech je hromada lásky:) Přeju hodně štěstí!!!

Nelo díky, ale já je (bohužel) znám..svoje rodiče. I když bych chtěla zapomenout. Vím kdo jsou ti lidé. Už k nim necítím nenávist, už myslím k nim necítím vůbec nic.
Jsou to pro mě cizí lidé, možná ještě trochu méně než cizí.

Ahoj Alice, zkus najít své příbuzné tady: http://www.rodopis.cz/

Pro Citlivka:Ještě jednou díky moc za správný směr, pomohla jsi mi:) A.

Ahoj Alice, tak vidíš, zdá se, že se pr tebe řešení najde. Já jsem z Prahy a situaci konkrétně v Brně moc neznám. Tak jsem ráda, že ti poradila Silvie. Ale na netu visí spoustu nabídek stačí jen dát si vhodné heslo. Tak ti držím palce a přeju, abys našla, co hledáš.

Silvi napiš mi mailíka na Annabel.lee"centrum.cz :) budu se těšit.

Petře já to ještě nikomu neřekla..já nevím jestli to zvládnu napsat..Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila :(

Honzo,já toho moc nesním, v tom bych ti škodu neudělala. Myslím ale že hledám něco jiného než ty nabízíš :)

Alice,napiš ví,co tě potkalo,zajímalo by mě to

Ahoj Ali,jsem z Brna,pokud by ses chtěla sejit,napiš na sebe nějaký kontakt a já se ozvu.Jinak jak jsi dopadla s Kociánkou? Taky mě ještě napadlo,že bys mohla zkusit dětské domovy,je jich v Brně určitě několik a třeba by Tě bavilo tam pomáhat.Děti jsou hrozně bezprostřední,žádné intriky,úskoky..možná bys tam našla tak trochu i to,co ti chybí.Já byla v DD na praxi v rámci školy a bylo mi tam moc příjemně,děti jsou vděčný za každý kousek lásky.
Tak se drž a pěkný den všem