Hovory s bohem

Snad ještě více jsou povznášející 3 knihy, ale vydané r. 67 - jen antikvariát - VE SVĚTLE PRAVDY / napsal ABD-RU-SHIN /.M.

Ještě více povznášející jsou 3 knihy, ale vydané r. 67 pod názvem VE SVĚTLE PRAVDY /napsal ABD-RU-SHIN/. Snad v antikvariátu. M.

Lenko,přesně tyhle pocity má většina lidí,kteří aspoň jeden díl přečetli.Na mě se moje okolí zpočátku tvářilo divně jako na nějakou poblázněnou sektářku,pak jsem o tom radši s některými přestala mluvit,ale jako zázrakem se najednou objevilo mnoho lidí,kteří tím byli nadšeni.A nakonec-jakoby ,,náhodou"-i když vím,že žádné náhody nejsou,se právě ti lidé,kteří si mysleli,že jsem úplně BLBÁ,dostali do situace,která je dohnala k přečtení HSB.A pak zjistili,že jim to tak pomohlo,že se mi i omluvili a jsou to ti největší přívrženci.

Po přečtení prvního dílu jsem si koupila i ostatní díly a musim říct, že jsem je nepřečetla ale přímo zhltla. Vlastně jsem se v tý knížce nesetkala s ničím s čím bych nesouhlasila nebo měla trošku odlišný názor, cítím, že ta knížka je moje vnitřní pravda a filozofie, se kterou se dívám stejně na život. Máte někdo taky podobný pocity na tuhle knihu jako já?

Knihy Hovory s Bohem jsou prostě úžasné.Hodně mi pomohly v životě a kdykoli mám nějakou bolest na srdci,stačí namátkou otevřít jednu z knih a odpoveď je na světě i s radou,co dělat dál.Vřele všem doporučuji!!!

R. tak to úplně chápu, jsem na tom stejně, jen přečkat těch "pár" minut, hodin a ono se to pak zlepší...Shodou okolností jsem také dnes ráno četla tuhle básničku v metru boogie woogie, nebo jak to bylo psáno. Zvláštní báseň...Bude líp, určitě.Ale důležité je, nepřestat věřit, v něco, v někoho...

Ahoj,zajímavá zkušenost - téměř identická s mojí :-)Akorát, že já jsem se s tím podvodem pořád ještě nesrovnal a ikdyž už je to dost dlouho, tak pořád hledám a nevím co bude dál.Zdálo se mi, že jsem našel ideální - myslím skutečně ideální vztah a ono ne.Nedávno jsem natrefil právě na tu básničku v metru, bylo to zrovna když jsem jel na dovolenou zdolat jeden velmi vysoký kopec, ale ani tam jsem Boha nenašel. V kostele taky ne a v srdci mám teď tak strašně prázdno, že nějaké boogie-woogie tam opravdu neslyším :-(Ale přesto nějak vím, že Bůh je a že se na mně pořád dívá, jestli to podělám nebo ne. Jenom teď přetrpět těch milion minut, tisíce hodin, stovky dní než se to zlepší...Nejsem 15-letý puberťák, ale tyhle věci mně moc seberou, když se třeba pohádám s dobrým kamarádem nebo tak. Zkouším pak vždy hovořit s Bohem, ale často se mi zdá, že je to jenom monolog z mé strany.sorry za offtopic

Já k Němu hovořím často... On ke mně podle vlastní vůle. Hovořil vždy, ale rozpoznávám jeho hlas od vlastních myšlenek až po dlouhé době. Většinou okamžitě beru tužku a papír a zapisuji věty, o kterých vím, že nepramení z mé mysli. Většinou se jedná o myšlenky, které kdybych si nezapsala, už bych je potom nedokázala interpretovat. Zůstal by po nich jen pocit, ale nebyla bych schopná je srozumitelně sdělit jiným lidem. S.

Ahoj, těžko se to slovy vyjadřuje.Zpočátku je to uvedení mysli do stavu klidu a úplného uvolnění, o nic se nesnažit, myšlenky soustředit pouze k Bohu,citlivě vnímat své vnitřní pocity a uvědomovat si je.Rovněž k tomu pomáhají různé meditace, jak která komu vyhovuje.Mě se to nejnáze dařilo po ránu, když jsem se vzbudil, ale i tak se mi to povedlo 1 z 5 pokusů. Myslím, že i v tomto případě chce Bůh vidět nejprve skutečnou snahu a vytrvalost.Postupně se mi % úspěšnosti zvyšovalo až na dnešní trvalé napojení, což znamená vědomou komunikaci v důležitých situacích bez toho abych se musel soustředit pouze na ni.Pokud s tím nemáš žádné zkušenosti, je vhodnější se zpočátku nechat někým vést, osvojit si nějakou vyzkoušenou techniku.Najdi si cestu jak začít, fakt to stojí za to.

Ahoj.JA vim ze kazdy hovoříme s Bohem.Ale někdo to "Ignoruje"Já to ale nechci ignorovat.Prosim,řekněte mi jak se da vědomě hovořit s Bohem!Prosim.Moc dík.

Bůh je pro mě vším. Je všude kolem mě. Je to energie, život, láska a všechny krásné a přirozené pocity kolem mne. Sám si ho vytvářím, měním a já jím jsem. My všichni jsme Bůh. Bůh je vítr, který nám čechrá vlasy. Je slunce, které vás zahřívá. Je déšť, který vám tančí po tváři. Je vůně květin ve vzduchu. Je květina, která voní. Je vzduch, který přináší vůni květin. Ale pro mne nemá nejsladší kontakt s Bohem žádný tvar. Zavřu oči, dívám se dovnitř a vstoupím do hlubokého měkkého mlčení. Nekonečnost Božího tvoření mne obejme. Jedno jsme.

Ano,já cítím,že ty se na to díváš jinak.Každý máme rozdílné zkušenosti a tím je to dáno.Současně mi to připadá zajímavé,že na jednu věc existují tak rozdílné pohledy.

Omlouvám se, ale nechápu co jsi chtěla posledními 2 příspěvky vlastně říci,přesto cítím rozdílnost našich pohledů, ale to je v pořádku.

Ne,věřit a vědět je ten první důležitý krůček.Je to úplný začátek a teprve v ten okamžik pochopíš,že jsi na samém začátku,že vlastně nic nevíš a čím více víš,tím méně toho víš.Tím více cítíš,že nic nevíš a že to snad ani nelze obsáhnout.Celý život se můžeš ptát a nikdy nebudeš vědět všechno.Stále se ti budou otvírat nové a nové otázky na které budeš hledat odpověď.

Myslíš, že někdo z lidí, prostě jenom ví, všechno je mu jasné a na nic se neptá?Co tady potom dělá?

Ona ta komunikace může mít několik fází.Nejdříve ti o sobě dá vědět a to poznání,že existuje člověka udiví a kouká na to jako blázen.Pak dochází k té komunikaci o které píšeš a v této fázi bych řekla,že je skutečná potřeba oslovovat.Protože s tím je spojená spousta otázek,polemik,názorů,na které hledáš u něj odpověď a tam je oslovení téměř nutné.No a pak může přijít ta poslední fáze,kdy se přesvědčíš,že něco existuje,ověříš si to a prostě už jen věříš v "to něco".A pak už nemáš potřebu přímého oslovení,prostě víš.

Já to vidím tak, že každého s kým komunikuješ je třeba nějak oslovit.To je jeden z důvodů proč se představujeme při setkání.A oboustranná komunikace s Bohem je normální komunikace dvou bytostí pouze v jiné úrovni vnímání, nic víc, nic míň.Něco jiného je pokud jenom nasloucháš, pak není třeba nic pojmenovávat.

Jasně,máš pravdu,na oslovení nezáleží.Ale udivuje mě ta potřeba jej oslovovat,zřejmě,aby se člověk měl na koho konkrétně obracet.Mě to zatím nikdy nenapadlo,ač sama vnímám spousty věcí mezi nebem a zemí,jsem ovšem na úplném začátku toho fyzického vnímání.Ale nikdy mě nenapadlo se ptát na oslovení.Cítím,že něco funguje a je,ale nemám potřebu to oslovavat.Nevím jak to přesně popsat.Fakt mě udivuje ta potřeba oslovení.

Ptáš se proč Ho nazýváme Bohem.Je to nejjednodušší a nejsrozumitelnější ikdyž ne nejvýstižnější.Pozice, možnosti a jednání Boha je odlišné od lidských představ a je mimo naše chápání, navíc je částečně zkreslen náboženstvími.Můžeme Ho nazvat jak chceme, Kosmickou energií, Universální inteligencí,Všepřítomným vědomím nebo třeba Franto, jak řekl jedné mé známé, když se Ho ptala jak Ho má oslovovat.Jeho jméno závisí na našem pohledu,úrovni chápání, ale není vůbec podstatné, protože všechny bytosti, které mají již svůj vnitřní vhled do universa vědí o čem je řeč, ať Ho pojmenujeme jak koliv.I mě odpověděl, říkej mi jak chceš, na našem vztahu to nic nemění.

Mám otázku,proč jej nazýváte Bohem?Proč jen jednoduše nenapsat,že to život či osud vám vždy ukáže tu správnou cestu?Bůh může existovat,ale pokud není člověk vnímavý,pokud sám nechce a nesnaží se,tak pomoc boha je jen maličká část toho všeho.Myslím si,že vždy v každé situaci je podstatná vlastní snaha a postoje,myšlení a názorovost.Ale jinak souhlasím s Romanem a i Josef to napsal moc hezky,pravdivě a výstižně.