Inkluse - Chcete aby se i mentálně zaostalé děti učily v normálních základních školách

Od toho mají ty asistenty. Ale jinak souhlas .

To si neodporuje. Po pádu z výšky se to 5 měsíců nelíbilo docela dost míše. Aspoň jsem to rozchodil a chodím. Ale ostatní následky zůstaly. Ano, odvedli mě. Protože chodím. Že blbě ovládám přes polovinu člověka, na rovině není vidět. Dokud se po mě nechce rychlá chůze, běh, skoky, někam vylézt, přelézt, přeskočit, něco nosit, chůze po sněhu, po nerovném. Jediný "sport" bylo jezdit sám na kole svým tempem, abych se někam dostal a něco viděl. Až na vojně to prasklo. V plném rozsahu.

A co myslíš. Přizná si státní aparát, že jsou blbci a něco tak neschopnýho odvedli? Ne! Když už tu jste, tak budete sloužit socialistické vlasti, až se z vás bude kouřit. Až po roce došli na to, že mi asi něco je a nehraju to na propuštění z vojny. Mezi tím jsem si našel činnosti, které bych mohl zastávat. A taky to šlo. Nehledě k tomu, že být poslaný z vojny domů byla tenkrát ostuda. Se akorát posílali domů, co jim z toho křuplo.

A že to byly nejhezčí roky mého života? Jediný roky, kdy mě zdraví v tom nenechali se plácat samotnýho a ještě mi to neztěžovali. A taky, první a poslední roky v mém životě, kdy mě někdo pomohl. Předtím ani potom už ne. Víš, jsou tělesný postižení, co nejsou vidět, dokud se po dotyčným nechce nic, co nesvede. Život ve světě zdravých tě rychle naučí, to co nejvíc maskovat a neupozorňovat na sebe. Jestli vojnu někdo potřeboval, tak jsem to byl já. Poznáš své limity jak fyzické, tak mentální a psychické. Je příjemné zjistit, že fyzicky jsem sice marný, ale v oblasti techniky jsem mentálním výkonem i dost daleko před zdravými. A i psychycky násobně odolnější, protože jsem měl před nimi ve špatném zacházení, přece jen 18 roků náskok. Tam se to hodilo.

A do civilu se mi to hodilo v pracovním uplatnění, že už jsem věděl, co můžu dělat jako ti zdraví a na co nestačím. 

Asi si pleteš inkludovaného s diskriminovaným. Moje máma byla učitelka a ti méně nadaní měli snahu se pomstít mě za to, že dostávali pětky. Řada z nich skutečně skončila ve "Zvláštní škole", která tehdy pro ně, byla k dispozici. Musel jsem se naučit prát a když jsem jich pár zmlátil, už si to nedovolili.

Zdravé děti by se měly přizpůsobit tomu debilnímu odpadu? To jako mají podle té inkluse s nimi držet tempo a kvůli nim se nic neučit? Dej si mokrý hadr na čelo. Je vidět, že nemáš děti, když plácáš takové hlouposti.

Co se zdraví naučili bez námahy, to se do mě po škole a doma vtloukalo celé hodiny. Povětšinou marně. Kdysi jedna neuroložka nemohla pochopit, že jsem nechodil do pomocné školy, ale do normální a jak jsem to mohl dát. Zařídila mě, na stará kolena testy, u těch školních psycholožek co dnešnímu materiálu diagnostikují takový ty ADHD, dyscosi. Nic jsem nevynechal a neuroložce zavolala, že jsem obtížně vzdělavatelný ve školním systému. V minulém i současném.

Mě jako méně nadaného a mrzáka zmlátil každý, takže nějaké mstění děckám učitelek odpadlo. Byla i vzácné vyjímky učitelek, co se nevyžívali v mé neschopnosti, ale hledaly, co mi docela šlo a v tom mě zdokonalovaly. A co mi nešlo, tak nad tím přivřely oko. Ale ne zadarmo. Chtěly vidět, že se moc snažím to umět a neseru na to. A kupodivu je zajímalo, co dělám a umím mimo školu. Ledacos mě šlo dobře, ale to se zase neprobíralo ve škole. Tata byl učitel odborných předmětů na střední a také nerozpoznal, že sice jsem úplně blbý, ale mimo školní osnovy jsem dobrý v technických oborech. Jenže bez zvládnutí učiva školních osnov, které byly vždy hodně podivné, další vzdělávání mi bylo v těchto oborech  odepřeno.

Nicméně existuje ještě jiná cesta, než vzdělání. A to kvalifikace. Jinými slovy: nestudoval to, ale umí to udělat. Což naopak vždy neplatí. Takže to stačilo umět udělat a složit z toho předepsané zkoušky. A svým způsobem mám víc kvalifikací, než kdybych to studoval. Pak jsme si to dělili se studovanými. Ty mi pomůžeš s částí zkoušky, kde mi chybí školská teorie a s počítáš výpočty a já ti zas pomůžu s praktickou a teoretickou částí kvalifikační zkoušky. Spokojenost na obou stranách. Co já zažil vastudovaných inženýrů, co levou zadní zvládli obecnou teorii, ale neudělali tu praktickou část kvalifikační zkoušky. A skončili.

Jedině diktáty mě šly. Měli jsme soušku učitelku, co pěkně diktovala a já krásně slyšel, kde je jaké i/y, mě/mně a pod. Slyšel, ale nepamatoval si pravidla co kde se píše. Akorát psaní vlastních názvů nebylo slyšet. Denně jsem měl, po škole, 2-3 hodiny češtiny navíc. A také jsem hodně četl, tak si ledacos pamatuji, jak se to píše, ale už se nenaučím, proč se to tak píše. Až tahle souška učitelka to pochopila a z tohoto jediného předmětu jsem nepropadal a nechávala mi to za 2. S tím, že blbý můžu být, ale musím si umět poradit.

oni ty děti to tupé koukání do mobilu mají částečně jako odreagování od stresu, co mají ve škole. Děti, které se vzdělávají doma, sice též koukají do mobilu, ale mnohem častěji i samy od sebe jdou ven. Prostě mají více volného času a tak volí mimo učení mnohem pestřejší aktivity.