JAK NA DEPRESE A PANICKÉ PORUCHY

tak zkus změnit doktora,třeba jste nenašli ty správné AD,koníčka máš nějakého?A co pes?Neumím ti poradit,ale napiš,pokud budeš chtít,beru AD a mám taky obavy,jak je budu vysazovat,hodně sil,SISI

Ten druhý dovětek pod můj příběh mi napsal kdosi,který si sice mé jméno přivlastnil,ale nemá vůbec žádné tušení,co to je a možná bych mu to i přála,aby někoho nenazíval zvířecími jmény...tobě Kiki moc díky...léčila jsem se,ale již ne,neviděla jsem žádné výsledky,zdálo se mi někdy,že s lékama je to ještě horší....budu moc ráda,když mi napíšeš ne můj meil,kde ti napíši více.

Milá Sisi, já jako nezúčastněná osoba, to vidím tak, že léky na deprese ti nezabírají. Léčíš se někde ? Kolik je ti ? Víš, já mám podobné zkušenosti jako ty a své jsem si také prožila. Pokud bys chtěla, můži ti napsat na meila.

jsem asi kráva

Trpím již od 20let na deprese...Před 5lety si našel bývalý jinou,bydleli jsme 15let u jeho rodičů,kteří na mne stále něco viděli...Po rozvodu,kdy jsem zůstala s dvěmi dětmi sama to bylo těžké,ale nyní po 5letech mi připadá,že jsem na tom hůře,přišla jsem o práci,přišla o pár dlouhaletých kamarádství o kterých jsem si myslela,že jsou pevná,ale prý jsem se po rozvodu dost změnila i když jsem se anažila je obnovit,druhá strana již nechtěla a protože to byla přátelství více než 20letá,dost mne to vzalo a já nevím,jak moc jsem se změnila a proč,když já byla ochotna podávat pomocnou ruku kdykoliv...mně se jí nedostává...slíchávala jsem,že jsem bývala veselá,ale jde to těžko,potkalo mne mnoho změn a já se cítím naprosto na dně a trvá to již 2roky...nic mne nebaví,mám pocit,že nemá smysl proč žít...vím,že pro děti ano,ale jsem jak bez života,naprostá absence citu,chuti k čemukoliv,jen úzkost,vztek-zlost,smutek,beznaděj,zoufalství,jako naprosto bez života...tyto stavy se postupně střídají...těžko se mi ráno vztává...nohy stále jak z olova...namajíc chut´ naprosto na nic...přitom,když jsem byla v pořádku,bavilo mne plno věcí a byla jsem dost aktivní,ale nyní to trvá moc dlouho 2roky jsem se v tom nikdy takto nebabrala...dlouhá léta jsem se starala o babičku...babička umřela,já si hledala novou práci,ale zapoměla jsem již za ta léta,jak to chodí v kolektivu a nevydržela šikanu...chci do práce,ale zároven¨¨se bojím...nemohu najít vhodnou práci...tu na kterou si zatím troufnu a to je úklid či mytí nádobí...jsem vyučená prodavačka,ale toho se zatím bojím po dlouhých letech pauzy...navím,jak z toho začarovaného kruhu ven...moc prosím o radu na můj e-mail sisi.66"seznam.cz

Nevím komu odepisuji,ale to...s tím Bětko bojovala 26 let..Nikdy jsem to nepřiznala, nebrala tedy léky,ale blízcí v rodině to věděli-samozřejmě. Došla jsem jen do práce-měla jsem jí proti domu a zpět..Život šílený, metro u bydliště pro mně bylo nemyslitelné, nákupní centra také a stále to přibývalo..Doba se zmenila-po revoluci a já chtěla léčbu, jenže neodhodlala jsem se. Nakonec se stalo, že můj muž si našel jinou a já zůstala sama, bez pomoci a to mně nakonec zachránilo.
Přesně jak píšeš, řekla jsem si, že se postavím na vlastní nohy, nakupovat budu kdekoli a pomalu se do toho pustila. Bylo to těžké,jenže jsem si při záchvatu p.p. říkala"nato neumřeš"..Dnes je mi líto, že jsem sama nezůstala dávno předtím. Jezdím konečně vším možným-vlak, autobus, metro...cokoli bez pozíží a dělám to, co jsem nikdy nezvládla.
Jednou jsem to tu chtěla poradit,jenže se na mně sesypali nemocní, že to zlehčuji, prý jsem ničím nemohla trpět, prý to nejde zvládat sám...Je mi líto každého postiženého člověka tímto svinstvem a já tenkrát moc chtěla jen někomu pomoci..Takže potvrzuji tvá slova,ano pomoc hledej na konci své paže a ve své hlavě sám.Pak to prostě fungovat bude.

To jsi napsala dost...Nevím komu odepisuji,ale to nevadí.14 let jsem se s panikou a agorou potýkala.Žádný obchodní centra-útěky ven.Žádná hromadná doprava,kde bylo hodně lidí tak jsem tam nemohla být.Žádná restaurace,žádné kino.Jen doma a maximálně ven před dům a zase mazala domů.Brala jsem Citalon 20mg,později 10mg.Mezi tím i Lexaurin.Postupně jsem se pouštěla do obchodů menši větších atd.Někdy jsem rychle vyběhla ven.Ale vždycky,když mně začalo bušit srdce,tak jsem si říkala,to nic jsem rapl to jsou nervy,nespadnu,neomdlím,někdy to vyšlo,někdy jsem mazala pryč.Ale nevzdávala jsem to.Dneska chodím v pohodě po obchodních centrech,sednu si na kávu,kino ještě nemůžu,ale prášky už jsem přestala brát a cítím se dobře.Snad se to nevrátí.Nechtěla bych to už znovu zažívat.Přeji všem uzdravení a nevzdávejte to,jde to,ale musíte se pořád přesvědčovat a říkat si,že to nad vámi přece nezvítězí.Držím palce.

vyhledejte deprese a homocystein

Po 14 letech jsem se zbavila...To jsi napsala dost zjednodušeně:-))
Jak dlouho a kolikatery antidepresiva jsi brala?Říkala jsi si, že to nic není a že se na to neumírá a ono si to dalo po 14 letech říct?:-))

Po 14 letech jsem se zbavila Panické poruchy a počátků Agorafobie.Dneska už neberu nic a je mně dobře.
Nemoc jsem se snažila ignorovat i když to někdy dobře nešlo,ale vždycky jsem si říkala,to je panika z toho se neumírá a tak mně přestala navštěvovat a jsem strašně ráda.Přeji všem co berou léky,aby se jí také zbavili.

No ,to já také vítězím nad diagnozou,kterou jsem si vlastně sám stanovil.

Jo tak nad depresemi já jsem vyhrála touhle super relaxační hudbou http://www.relaxacni-hudba.cz/ - úplně nejradši mám zvuky moře - ty mě dokážou maximálně uklidnit!!! http://www.relaxacni-hudba.cz/the-sea-154

Dobrý den, mám takový problém. Je mi 21 let a již od 7 let hraji fotbal. Jenže před 4 měsíci jsem si našel přítelkyni, se kterou jsem moc šťastný, ale když dojde na víkend a tudíž i na fotbal, nevím co mám dělat. Jelikož moje rodina je celá fotbalová, tak nevím co mám dělat a jak to vše zvládnout. S mojí přítelkyní se vidíme pouze o víkendu a do toho když je ještě fotbal, tak se na mě naštve, že si neudělám na ni čas. Bojím se ztratit rodinu, ale zároveň i přítelkyni. Prosím pomozte co dělat. Děkuji

vyhledejte deprese a homocystein

Ahojky,tohle bys mela...pěkný bláboly-chtít můžete jak chcete a stejnak se to vrátí?ještě ve větší síle!

Lukáši, chce to zvládat po...to Laura:
Díky moc !!

Lukáši, chce to zvládat po malých krocích. zajdi k zubaři napřed jen na prohlídku a řekni, že máš takové fobie a bojuješ s nimi, pak si nechej třeba jen odstrant zubní kámen, ať ti dají přestávky, a nakonec to zvládneš, dnes se vrtá i s anestezií nebo bez ní. Chce to ale dobré pracoviště. Doporučuji UNIDENT ve Zlíně. To jsou Lurdy pro takové, jak si ty. Když jsi z daleka, přespíš vedle na hotelu Moskva aještě se podíváš po Zlíně.

Dobrý den,
mám velký problém u zubaře . Léčím se s panickým strachem, , ale nevím jak správně dýchat u panického strachu. Už třikrát jsem u zubaře zkolaboval, když mi chtěl vytrhnout zub. Bolelo to jako zaživa, injekce nepomáhali, tak jsem musel 7 dní počkat v obrovským bolestech.Na kvalitní klinice, mě vytrhli zub , ale museli mě psychologicky na to připravit. Jako kdyby na křesle sedělo dítě. Po roce mě opět bolí zub, ale mám hrozný strach že injekce , tedy anestézie nebude fungovat...

ahoj
trpím depresemi...Jsi Nána a nepřej si poznat skutečné deprese.

Možná by někoho mohly zajímat revoluční přednášky, které proběhnou v Teplicích. Víc info na téhle stránce

www.salvare.cz/?aktuality,77