Reklama

Jak mám pomoci?

Dáša (Ne, 24. 8. 2003 - 20:08)

Jardo - Neřešíte, nebo jste neřešili s přítelkyní nějaký problém? Rodina, rodiče, zaměstnání? Nervy a stres dělají hodně, narušují psychiku.

Jarda (Ne, 24. 8. 2003 - 13:08)

Ahoj,jmenuji se Jarda.Me pritelkyni je porad spatne od zaludku a ja nevim,co mam delat.Jezdily jsme po ruznych vysetrenich a vsechny byli negativni.Pomuzete mi?

Jirina Spurna (Ne, 3. 8. 2003 - 19:08)

Radila bych to co Petra, pratele zavolat a pri vysloveni uprimne soustrasti se zaptat jak by bylo mozne pomoct. Problem je v tom ze toto lide casto rikaji jako frazi a pokud se na ne postizeny skutecne obrati tak hbite vycouvaji. nabidnuti pomoci neni zdvorilostni obrat lae skutecny zavazek, ktery je treba v pripade, ze postizeni skutecne neco potrebuji splnit. Vim, ze to myslis naprosto vazne a proto by bylo dobre zduraznit, ze budes skutecne rada, kdyz jim budes moc s cimkoliv v jejich trapeni jakkoliv pomoct a aby nevahali skutecne se na Tebe s cimkoliv co by potrebovali obratili. problem je skutecne ten, ze pozustalym vyslovi na pohrbu uprimnou sostrast a nabidne pomoc mnoho lidi ale vsichni to berou jako naprosto prazdnou frazi. A to je opravdu zle, setkala jsem se s tim nekolikrat, pri pohrbu otce, kdy mi bratranec zvhledem k tomu ze jsem nemocna a v ID nabidl pomoc s cimkoli bych potrebovala a kdyz jsem ho prosila, aby mi sehnal levny pocitac(pochopitelne bych ho hradila)( ochrnula mi ruka a mohu psat jen na pocitaci) s krajnim despektem odmitl a to s PC odchoduje. Po druhe mi nabidla pomoc kamaradka z detstvi jen zkusmo jsem se ji zeptala jsetli by neznala nekoho kdo by PC opravil, od te doby se po ni sledhla zeme. Chapu ze shaneni ci opravu PC za nic podstatneho nepokladate, ale ja si skutecne nebyla schopna s nikym nekolik mesicu psat. Takze pokud nekdo ziska s nabidkou pomoci tuto zkusenost, tak na pristi nabidky uz radeji rika ,ze nepotrebuje vubec nic...Je to smutne protoze nabidka pomoci v krizi, by rozhodne jen fraze byt nemela.

Návštěvník (Pá, 4. 10. 2002 - 11:10)

Ahoj Lindo, me kamaradce pred tremi roky umrela trileta dcerka na osklivou nemoc. Take jsem nejprve nevedela, jak se chovat, ale zjistila jsem ,ze kamaradka se o holcicce potrebuje bavit. Rikala, ze na ni stejne stale mysli a tak je to pro ni prirozene o ni mluvit. Vim, ze v nekterych rodinach si lide spise bolest drzi v sobe a maji pocit, ze kdyz o ztracene osobe nebudou mluvit, tak ze to driv preboli, ale ja myslim, ze mluvit je potreba. Urcite bych se jim nevyhybala a cekala na signal od nich. Pokud oni o synovi zacnou mluvit, tak bych urcite byla otevrena a pripravena o nem hovorit. Ahoj Petra

Návštěvník (Pá, 4. 10. 2002 - 11:10)

Ahoj Lindo,myslím, že nejvíc bys jim ublížila, kdyby ses jim snažila vyhýbat. A to určitě nechceš. Jestli cítíš, že jim chceš něco říct, tak to prostě udělej a neodkládej to. Nic nezkazíš tím, když jim vyjádříš upřímnou soustrast a nabídneš pomoc, budou mít pocit, že v tom nejsou sami. Jestli si o tom chceš popovídat, napiš si na můj mail o telefonní číslo. Olina

Návštěvník (Pá, 4. 10. 2002 - 10:10)

Prosím všechny o radu. Před chvílí jsem se dozvěděla hroznou věc. Mému kamaradovi umřel skoro dospělý syn. Poraďte mi, jak mu mužu pomoct, jak se mám k němu a jeho ženě chovat. Jsou to čtyřicátníci a mě je přes dvacet. Jsou to hrozně fajn lidi, vždycky se smály a vyzařovala z nich pohoda. Bojím se, že to teď skončilo. Mají sice ještě další děti, ale jeden se jim už nevrátí. Poraďte, jak se mám chovat, abych taky neublížila. Mám se snažit být optimistická, ozvat se jim a mluvit s nimi o tom, nebo dělat, že se nic nestalo a snažit se zapomenout. Máte někdo s tímto zkušenosti?

Reklama

Přidat komentář