Jak přesvěčit okolí že deprese není lenost?

žádná deprese neexistuje....tečko, Ty jsi ale hlupáček :)

žádná deprese neexistuje. je to jen výmysl lenochů.

I můj otec trpí depresemi. Už skoro 15 let sedí doma na gauči (nebo spíš většinu dne proleží), cpe se jídlem a na všechno nadává. Celé ty roky chátrá i telěsně a dnes už není schopen udržet se na nohou. Ale chuť k jídlu má ohromnou, takže má slušnou nadváhu. Celé dny má nahlas puštěnou TV a vše negativně komentuje. On ví všechno nejlíp, všichni jsou blbí,... Ale rozumně mluvit se s ním hedá, on neuznává jiný názor. Na žádnou (!) práci nesáhl ani nepamatuji, protože má deprese - život za nic nestojí, děti ho nemají rády (tvrdí on), on nikoho nemá rád,... Nezajímají ho ani vnoučata, jen jídlo a TV. K doktorovi nikdy nepůjde, jsou to "blbci". Ale celá rodina si musí "vyžírat", že on má depresi. Možná že to už do deprese přešlo, ale pro mě to byl, je a vždycky bude jen sebestředný LENOCH!!

Ale prejes-prejes mi depresi. To neni zlo? Tak proc se stezujes, kdyz je deprese dobro?

já druhým zlo nepřeji,škoda že nemůžeš pocítit jak je človběku zle,když má depky a to třeba hned po ránu,to je asi tak,sytý hladovému nevěří

Ted jsi se prozradila. Depresivni clovek nikdy nepreje druhym zlo, ale chtel by odcinit vsechno zlo sveta sam. Takze jsi simulantka.

Deprese JE lenost! Velky bic...kdybych tak mohla tu šílenou nemoc na tebe poslat,,,,byla bych nejštastnější člověk na světě,,

Deprese JE lenost! Velky bic a maly dvur na vsechny simulanty!

Ahoj, Lelo.
Jo, to je těžký tohle poslouchat. Denně. Byť od člověka ne zcela svéprávného.
To bolí, věřím.

Okolí nepřesvědčíš, deprese není měřitelná.

Ono je těžké žít i s depresivním člověkem a spolubydlící, rodina, čas od času prostě pronesou něco necitlivého, ve své vlastní bolesti z toho, že situaci nedokážou změnit nebo Ti pomoci.
Mám vcelaku milujícího muže, ale taky už má pokrk mých stavů, a tak se raději s nimi moc nevytasuji. Někdy, kdy už to nejde utajit (ležím celé dny v posteli, chodím jen na záchod a připravit rodině rychlé jídlo), tak taky slyším pronést na svou adresu ne zrovna chápavé poznámky. S tím se musí počítat, člověk má jen jedny nervy. je to dlouhodobý stav a unavuje všechny přítomné.

Nedokážu Ti poradit, když musíš s otcem žít, patrně mu pusu neucpeš a nedonutíš aby se choval jinak. :(
Nezbude, než svou pozornost obrátit jinam, tam kde Ti to ubližovat nebude.

Co bereš za prášky? Proč Ti nepomáhají? Neuvažuješ o změně?

Depresí už trpím několik let. Snažím se léčit,užívat antidepresiva.Když je mě špatně mám problémy i vylézt z postele.Bohužel otec,který už je částečně senilní mě začíná napadat a nadávat do líných sviní.Dlouho jsem se snažila sama sebe přesvěčit, že nerozumí problému. Dnes mě již pohrozil fyzickou likvidací. Jeho slova mě tak bolí. Pamatuj si já jsem tvoje smrt. Jestli si myslí, že tato slova mě pomůžou zvesela vstát a chutě se pustit do práce. Velice se mýlí.Ubližuje mě to a hodně.Mám ho ale ráda. Snad částečná senilita mu nedovolí porozumět problému. Mě to ale velice trápí, sklouzávám k myšlenkám raděj to všechno skončit. To okolí nedokáže pochopit, že potřebuji spíš pomoc než nadávky.Vy co trpíte depresemi a máte rodinu která vás chápe. Máte poklad!!