Jak ziskat zpatky jeho duveru?

http://www.youtube.com/watch?v=SWysy6kBQtE

Nelze říct, jak se k tomu daný člověk postaví. Za sebe bych vám řekl, že už nemám zájem, protože už bych vám nevěřil, ale kdo ví, třeba to ten pán vidí jinak. Dopis není špatná alternativa, ale já bych preferoval rozhovor, při kterém bych vám viděl do očí a mohl sledovat vaše reakce.

ja bych volila dopis z toho duvodu ze se neumim z cela otevrit kdyz mluvim narovinu sem stydlivejsi typ.nekdo to umi a to obdivuji to. Kazdopadne jdi do toho a at to dopadne jakkoliv,alespon budes vedet ze jsi to skusila.

Dopis se mi nezdá. Tam on neuvidí jak je z toho rozhozená.
A když do toho půjde na přímo a nevyjde jí to, bude to bydlení potom o dost těžší.

jo, s tím dopisem, to je docela hezký nápad. Ale ne každý muž rád čte. Můj mažel nečte nic, co má víc jak pět řádků. Pak už ho to nudí :o))

jo, s tím dopisem, to je docela hezký nápad. Ale ne každý muž rád čte. Můj mažel nečte nic, co má víc jak pět řádků. Pak už ho to nudí :o))

Rekni mu to narovinu,nebo mu nech v pokoji dopis,prece jen tam vyjadris vse lip pocity atd.

A až se Ti zase bude líbit někdo jiný, pošleš ho znovu k šípku???

Bylo mě 18let, žila jsem na...Jsou dvě možnosti. Buď vsadit všechno na jednu kartu a ve vhodný chvíli říct vše po pravdě. Všechny city, přiznat lži. Nebo ho postupně získávat, používat ženský zbraně - úsměvy, poodhalení, dvojsmyslný poznámky, nenápadný letmý doteky.
Co má větší šanci na úspěch, je už na tobě.

Dobrý námět pro Červenou knihovnu. Zkus to víc rozvést a nabídnout k tisku.

Bylo mě 18let, žila jsem na Slovensku, čekala jsem jen na to, az skončím školu. Konečně nastala ta chvíle..chytila jsem noviny a hned první inzerát byl, ze hledají pracovníky do CR. Tak jsem si sbalila kufr a jela jsem. Byla to práce ve fabrice a muj mistr byl ( uz ted to vím ) chlap meho života. Měli jsme spolu krásny vztah, všichni nám ho záviděli, každý říkal, že budeme spolu navěky a já jsem to tak cítila. Byly jsme spolu šťastní. Pak se nám naskytla možnost přestěhovat se do jiného většího města, tak jsme neváhali a jeli. Chvíli trvalo až jsme si našli práci, pak se to podařilo. Pracovali jsme každý v jinou dobu a tak jsme se hrozně málo vídali. Do mého života vstoupil jiný muž. Ondra.Po půl roce jsem zjistila, ze ho mám ráda a netrvalo dlouho a s přítelem jsem se rozešla. Byly jsme spolu krásných 8 let.Pamatuji si dodnes na ten den,když se mě zeptal jestli si můžeme promluvit. Tak jsme šli na zahrádku do restaurace a tam se mě jen zeptal jestli někoho mám. Já že ne ( nechápu se doteď proč jsem mu lhala) a taky se mě zeptal jestli ho už nemiluji...já NE. V tu chvíli jsem se viděla po boku Ondru, s kterým bylo všechno tak krásny ( dnes už vím, že to je každý začátek). Přítel se jen v té restauraci zvedl a odešel. Přišel domu a sbalil si kufr a odešel. Ano cítila jsem, že ho pořád miluji,nechápu proč jsem mu lhala a ještě takovým způsobem. Po 4 letech vztahu s Ondrem jsem porodila kluka. Dnes mu je 6 měsícu a s Ondrem jsme se rozešli. Paradoxem je, že ten bývalý přítel teď bydlí s mojí ségrou. Byly spolu pořád v kontaktu, vždyt se taky znali celou tu dobu. Sestra měla těžký období, tak se domluvili, že budou bydlet spolu. Jsou jen kamarádi. Pořád se ptal na mě, ještě před půl rokem segře brečel na rameni, že by mě chtěl zpátky. Žer nikdy už nenajde takovou holku jak jsem byla já. Že ho nebaví život atd. Jak jsme se rozešli s Ondrem tak moje jediná možnost byla,jelikož jsem na mateřské jít bydlet k nim. Nájem bych sama s malým neutáhla. Teď bydlím u ségry, je to teprve měsíc, bydlí tady taky ON. Samozřejmě, že jsem se ptala i jeho jestli bych tady mohla zůstat nějakou dobu a on souhlasil. Vycházíme spolu v pohodě, někdy si spolu zaspomínáme na staré časy. On se moc ale doma nezdržuje, změnil svůj život, fláka se po venku, nemá přítelkyni a ani celou tu dobu skoro 5 let co jsme od sebe neměl. Vede spíš takový svobodný život, užívá si života...já si teď uvědomuji jak jsem mu moc ublížila, jak moc mě miloval a já vím, že pořád miluji jeho. Vím, že to je moje životní láska. Někdy se sejdem spolu na kávě v kuchyni, bavíme se o všem. Já bych ho moc chtěla zpátky ale nevím jestli to je vůbec možné. Už jsem přemýšlela, že ho někam zavolám, omluvím se mu za všechnu tu bolest co jsem mu způsobila. Ale nevím jestli by někam se mnou šel. Nevím co mám dělat. Ale jediné co vím, že ho miluji. Je to jediná chlap s kterým jsem byla opravdu šťastná. Nevím jestli mě odpustí, třeba ne, ale každopádně bych to aspon ráda zkusila. Jestli mě někdo pomůže tak budu ráda. Já vím že teď to vypadá tak, že jsem sama a vidím jeho, tak bych ho chtěla zpátky ale vůbec to tak není. Byla jsem hloupá,mladá a nevěděla jsem co chci. Teď už to vím. Tak prosím pomozte. Jak mu říct, že o něho stojím? Že mi na něm záleží? Jak získat zpátky jeho důvěru? Děkuji. Martina