Po jaké době se vzít?

Já bych se neženil ani za milion,

netlacila bych ho k tomu v zadnem pripade...nech rozhodnnout ho i kdyz je to tezke

Pěkný den, potřebovala bych poradit. Je mi 18 s přítelem(22) jsme už 5. rok. Oba dva ještě studujeme. Chtěla bych se tak za dva roky vdávat, ale přítel má trošku jiný názor-chce se ženit až budeme finančně zapezpečení... Jenomže to bude až tak za pět let... Co si o tom myslíte, jsem nějaká divná? posedlá:)?

Annelie: To je dost divné. Pokud chce s tebou dítě, musíte mít opravdu hluboký vztah, takže nechápu, proč se nechce ženit. Já bych o tom rozchodu uvažovala, připadne mi to divné. Jinak já jsem s přítelem 3 roky, o svatbe neuvažujeme ani v budoucnu, maximálně kbybychom měli dítě, možná změnímě názor. ALe to je záležitost až tak 10 let. Na přëchození vztahu nevěřím, pokud je přechozený tak nevím, proč by měla pomoci svatba, nic se tím nevyřeší.

Denčo, neuvěřitelné, takové páry existují? Gratuluju a přeju vám s manželem, aby probuzení ze zamilovanosti bylo co nejjemnější a přišlo co nejpozději...

Annelie, zkus to s ním ještě probrat, jak to opravdu myslel, třeba prostě nebyl schopen zformulovat pořádně své myšlenky, i když Tě má rád... Jestli ovšem to je tak, jak jsi psala a prostě chce dítě, s kýmkoli, tak s takovým člověkem se rychle rozluč...

Muž měl už po krk stálého komandovaní od manželky, tak zašel k psychiatrovi, co s tím. Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí a dal mu knihu o asertivitě.
Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl. Přijde domů, vrazí do dveří, přistoupí k manželce, ukáže na ni prstem a řekne:
"Odteďka chci, abys věděla, že JÁ jsem pán v tomto domě a MOJE slovo je zákon! Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo, a když ho sním, očekávám bohatý dezert. Po večeři mi připravíš koupel, abych si mohl oddychnout. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše... ?"
"Asi někdo z pohřebního ústavu", odpoví mu žena.

Díky za názory, vidím teda, že nejsem zdaleka sama, které se to zdá dost zvláštní. Řekla jsem mu, že dítě za těchto okolností nechci. A vážně přemýšlím o tom rozchodu, ikdyž ho miluju. Povedlo se mu totiž mě zasáhnout na tom nejcitlivějším místě a nevím, jestli se přes to dokážu přenést. Mám prostě ten pocit, že chce dítě a na mě už mu nezáleží. V podstatě by mu asi bylo jedno, s kým to dítě má. Jsem z toho moc smutná

Je mi 21 a manželovi 25 let. Nastěhoval se ke mě po 14 dnech známosti, o ruku mě požádal po 3 měsících a půl roku na to jsme se vzali. Teď je to rok a jsme pořád stejně šťastný a zamilovaný jako před svatbou. Vůbec nic nezměnilo.

Se svým prvním manželem jsme se brali po třech měsících známosti v mých 19 letech. Vydrželo nám to téměř přesně 10 let. Druhého manžela jsem si brala po zralé úvaze po 3 letech. Rozvedli jsme se pak po roce. Se svým současným přítelem jsem čtyři roky a o svatbě neuvažujeme. On je na tom stejně jako já, dvakrát rozvedený. Je to vždycky individuální a většinou se člověk rozhodne na základě citové úvahy a ne rozumové.

Taky mi to příjde dost zvláštní. Víc bych pochopila, kdyby byl odpůrce svateb. Ale říct, že na svatbu ten vztah není a na dítě ano? Na tvém místě se začnu okamžitě bránit početí a přemýšlet, jestli s ním chceš opravdu zůstat a on s tebou.

pro Annelie:
tak to je opravdu mazec. Je možné že třeba se někdo už cítí na to aby měl a staral se o dítě a třeba se na svatbu necítil, ale říct, že vztah na svatbu není dost hluboký a přitom čekat od něj dítě je dost hloupé a nezodpovědné. Dítě by mělo vyrůstat ve stabilní rodině (pokud to jde), nechápu proč tě nutí do dítěte když neví jestli váš vztah vydrží. Podle mě ještě potřebuje nad svým životem trochu přemýšlet.

No tak to je hodně zvláštní a a si bych taky přemýšlela o rozchodu..svatba ne...dítě ano? To nedává smysl..

Téma mě zaujalo. S přítelem jsem přes dva roky. Před půl rokem začal pořád mluvit o dítěti, tak jsme se rozhodli, že se začneme snažit. Pořád jsem čekala, že třeba vyrukuje se svatbou, ale nic. Tak jsem se ho narovinu zeptatala - a nechce si mě vzít! Řekl mi, že náš vztah ještě není tak "hluboký", abysme se vzali. Na mou otázku jaktože je dostatečně hluboký na to, že se spolu pokoušíme o dítě, ale ne dost hluboký na svatbu mi nedokázal odpovědět. Cítím se jeho reakcí ponížená a zdeptaná, dokonce natolik, že uvažuji o rozchodu. Hluboce mě to zasáhlo, mám pocit, že mě nemiluje, jenom mě využívá na to, abych mu porodila dítě, po kterém touží.Jaký na to máte názor vy?

S mou ženou jsme před svatbou chodili 6let z toho už asi 2 roky jsme spolu bydleli. Teď jsme 1 rok manželé a vůbec nic se nezměnilo krom údajů na občance a že jsem začal tykat rodičům od ženy. Jinak žádná změna. Vše záleží na těch dvou, jestli čekají po svatbě něco víc a podobně. My jsme od svatby nic nečekali a taky se nic nezměnilo.

Ještě co se týká vztahu bez svatby. Moje dvě nevlastní sestry chodí se svými kluky už 15 let!!! Mají spolu teď 2 leté mimina. O svatbě zatím neuvažují a klape jim to perfektně. Pro mě, mou rodinu je svatba pouze papír, na vztahu mezi mužem a ženou nic nemění. Když dva chcou spolu zústat - zůstanou, když se chcou rozejít - rozejdou se, svatba je pouze legalizace sexu a potomků před vlastní rodinou a komunitou starších.

Co se týče peněz za svatbu, měl chsem trochu z toho obavu. I přesto že jsme pozvali pouze ty nejbližší, bylo nás 50 lidí. Celou svatbu jsme si se ženou vyřizovali a platili sami. Z peněz které jsme dostali od rodičů a svatebčanů jsme pokryli všechny náklady za svatbu a ještě nám zůstalo skoro na celý pozemek co si teď budeme kupovat. Proto řeči jako "radši ty peníze vložím do něčeho lepšího" neberu, neříkám že každý musí dostat tolik co my, ale rozhodně díru do kypsy si neudělá.

D, chápu Tvůj názor, já už jsem s přítelem docela dlouho, svatbu jsem měla vždycky jen za ten papír a za trapas, že budu vypadat hnusně ve svatebních šatech... a že je to příliš drahé, že si za ty peníze radši někam vyrazíme do světa na nové zážitky...
No a teď jsme měli s přítelem krizi, rozešel se se mnou kvůli jiné... nicméně teď se k sobě zkoušíme vrátit a já teď začínám o svatbě uvažovat, nicméně se z reálného hlediska obávám, že je to asi jen nějaký podvědomý pokus, jak si ho k sobě připoutat, což je samozřejmě blbost, protože to, abychom se spolu měli dobře, nám svatba rozhodně nepomůže...

MM, jaký to je, žít dlouhodobě bez svatby nevím, my jsme spolu 3 roky a svatbu už plánujem. Chci se ale vyjádřit k tomu, jestli svatba vztah nezničí. Podle mě záleží na tom, jak svatbu bereš. Zastánci soužití bez svatby často tvrdí, že papír na lásku nepotřebují. Já neberu svatbu jako papír na lásku, lásku ti nezaručí nic. To je vidět na počtu rozvodů. Svatba je podle mě vyřešení rodinných a majetkových vztahů. Zároveň to beru jako veřejné prohlášení toho, že tohoto člověka miluji, chci s ním prožít budoucnost a něco pro to udělám. Jinak se podle mě svatbou nic nezmění. Nemůžu například čekat, že když partner tráví teď spoustu času v hospodě, po svatbě to bude jinak.

Ahoj, zajímal by mě názor někoho, kdo žije spoustu let se svým partnerem bez svatby a jak jim to vychází? Já osobně si řeším spíš otázku, zda se vůbec vzít, jestli to náš vztah spíš nezničí - zlenivění - lhostejnost..., když to bude právně potvrzeno...

Já jsem se svým manželem 8 let a chodili jsme spolu 4 roky. Když jsme spolu ale začali chodit tam mě bylo 17 a jemu 15. Absolutně nic se mezi námi nezměnilo. A to jsme ještě překonali spoustu životních překážek. Mému manželovi umřeli oba rodiče, bratr, nevlastní máma ho vyhodila z domu tak, že jsme byli v podstatě donuceni bydlet spolu u našich rodičů. U rodičů jsme mimochodem bydleli 7 let, to ještě rok před svatbou. A to jsem ještě rok studovala na škole. Postavili jsme si i krásný dům a to také nebyla procházka růžovým sadem, jelikož jsme ho stavěli svépomocí, tedy já normálně u míchačky, tvárnice jsem tahala no prostě všechno jako chlap. Tak, že nervy to byli hrozné, dokonce jsme měli i období, kdy se manžel lehce zakoukal do spolužačky na slučáku.(šlo spíše o city než sex) Naštěstí se to vše vyřešilo rychle-zachovala jsem chladnou hlavu. Protože jsme zrovna měli období, kdy se nám nedařilo na stavbě a auto se nám pokazilo. Člověk asi potom utíká od problémů, ale nesmíte ho v tom nechat.Vězte, že vždycky za to můžou oba dva. Teď už dva roky bydlíme ve svém domečku a dokonce se nám podařilo už i otěhotnět tak, že v lednu spolu čekáme své první dítě. Vše se dá překonat, když je to opravdová láska. A tu si myslím, že my dva opravdu máme. A vězte, že žádný vztah není ideální, jen záleží jak si ho ti dva udělají a jaký chtějí prožít život.Nevyměnila bych svého manžela za nic na světě. Je to ten nejhodnější člověk, kterého znám.

Taky záleží na tom jeslti spolu jen chodíte nebo už bydlíte-pač když spolu bydlíte tak se poznáte o moc víc.