Je mi 29 a nikdo mě nechce, prosím poraďte jak se stím vyrovnat

Vezíre máš pravdu! Ty koníčky je sice dobrý nápad, ale nefungují, protože to používá málokdo k seznámení. Chodit do baru a koukat, jestli nějaká nezabere? To je jen pro krasavce, my škaredší vypadáme takto spíš jako úchylové.
Podle mě může trochu pomoci navázat vztah v zaměstnání (pokud tam jsou i holky). Většina vztahů začalo v práci. Jenže co když to nevyjde a rozejdete se ve zlém (pomluvy atd.)? To abys podal výpověď...

to Aleš: Není. teď mi bylo 31 let. Já ale nemám do ničeho chuť celej život. To není nic, co by se dalo léčit. Já vím, že potřebuju změnu, ale jsem liný něco pro to udělat. Jsem tak nějak navyklej na svůj klid. Žádný vzrůšo, ale taky žádné problémy. Byl bych spokojenej člověk, kdybych před tím více jak rokem nepotkal tu holku(jak jsem psal dříve). Tam jsem zjistil, že mi něco chybí, ale stejně o tom budu schopný maximálně debatovat a nic s tím neudělám. Nejlepší bude, moc o tom nediskutovat a nějak to vytesnit z hlavy.

to Petr, Jakubp: Působím negativisticky jen zde. Tady to tak trochu mohu ventilovat, vybrečet se :). Jinak jsem veselej člověk, kterému v podstatě nic nechybí. Nějaké hobby najdu - nedávno mě zaujal poker, ale nevím, zda tohle je dobrá aktivita. Může to jít dost do peněz a nějaké kontakty s opačným pohlavím v tomhle asi těžko.

jakubp: Ono se snažit...Velkovezíre, není ti 38? Hrozně mi připomínáš jednoho kamaráda, který žije jenom televizí a počítačem a nikdy s žádnou holkou nechodil. Bez urážky. Nevím, co bych Ti poradil. Možná nějakého léčitele a říct mu, že nemáš do ničeho chuť. Třeba Emil Václav Havelka je na takovéhle případy - únava apod.

problém je v tobě,ne v okolí,když už sis uvědomila .co chceš,musíš za tím jít a pokud ti to nejde,zkus oslovit předmanželsko manželskou poradnu někde v okolí,a nevzdávej to po porvní návštěvě,musíš tam chodit aspoň rok,aby ses změnila a změnila pohled na svět-i když to vypadá nelogicky-většina lidí říká-já nemám problém,ve skutečnosti problém mají,musíš si věřit,proč to děláš a s nikým o tom nemusíš mluvit,je to jen tvé velké tajemství,nemusíš to žíct ani jednou svému manželovi-zkus přečíst knihu Ženy,které milují příliš,a i když jsi ještě partnera neměla,některý typ se na tebe určitě bude hodit.,Takto se dokáží "vyléčit"citově jak chlapci tak dívky a najít si partnera,nejen ať někoho mám,ale ať mám někoho napořád.Psychologie je profese jako každá jiná a netřeba se jí bát..

Velkovezíre, ty působíš...Velkovezir: "Nejhorší nepřítel člověka je jeho vlastní nervový systém..." (Orwell,1984). To, že píšeš na tohle forum už je znak toho,že se sebou holdáš něco dělat, takže to s tebou opravdu není tak špatné jak se tobě samotnému zdá :) Jak psal Petr, s pesimismem se nikam nedostaneš. Tak nahoď úsměv a pokus se najít aspoň vzdáleně přijatelný koníček. Dej si to jako cíl, třeba "Do 11.12. najdu koníček a budu se mu další tři měsíce věnovat aspoň dvakrát týdně".

Petr: Já jsem se špatně vyjádřil, moje chyba. A to ani nebyl pátek, jde to se mnou z kopce :) Já jsem schopný pro tohle všechno sehnat lidi, ale buď to budou výhradně kluci, nebo kluci s přítelkyněmi. Jednou jsem se na to vykašlal a řekl si,že přítel není nemoc - holka mi pak samozřejmě vynadala co jsem to za člověka, že chci zničit fungující vztah (a to ani dodneška nevím, jestli jsem ji vlastně chtěl nebo nechtěl sbalit). Na druhou stranu předchozí vztah trvající přes 10 let zlikvidoval jiný kluk... Nevím co si o tom mám myslet.

Velkovezíre, ty působíš strašně negativisticky. Takový lidi nikdo nemá rád - nejen ženský, každej! Vyhoď TV, jak ti radí Jakub, stejně v ní houno dávaj. Zvedni prdel a někam vyraž! A přestaň skuhrat, že je ti už 30, co budeš dělat až ti bude ještě víc...?!

Kolega se kdysi zapojil do CouchSurfing, když to tu začínalo. Jeho členové (většinou mladí lidé kolem 25 - 30let) spolu občas i někam vyrazili. Jednou jsem byl s nima a zjistil jsem, že je mezi nimi i člověk, který tu pracuje jako ambasador, má rozlehlej bejvák na Hradčanech a je mu asi 55...

A pak mám dalšího známého, který takhle hruba ve stejném věku vyrazil do Ameriky. Děti mu dávno vylétly z hnízda, s manželkou rozvedenej, tak si splnil sen a na 2 roky odjel.

Chtěl jsem tím jen říct, že je úplně jedno, kolik ti je let, kolik vyděláváš, atd... ten život si prostě do značný míry určuješ a vytváříš jen ty sám.

Když tvoji vrstevníci mají rodiny, tak začni kamarádit s mladšíma nebo staršíma, kteří je ještě nebo už nemaj.. A přestaň hledat důvody proč neustále něco nemůžeš, ale naopak důvody proč to zrealizovat můžeš.

Já vím, že se to snadno píše a hůř...

(Nebo máš pak možnost č. 2: Sbal se, udělej si jednodenní výlet do Pelhřimova a dobře si prohlédni to jejich krematorium.. ;-) )

Jakube, na polovinu z těch aktivit, které jsi zde popsal, můžeš najít parťáky na netu. Spolubydlící takhle kdysi vyjel někam do Asie do hor a další známý na dvouměsíční letní čundr po Americe. A na tandemový seskok bych se nebál vyrazit i sám s tím, že se prostě s někým seznámím na až místě.

jakubp: Ono se snažit chodit mezi lidi ve 30 už je těžké. V podstatě už je problém hledat v tomto věku kamarády, se kterými by bylo možné někam zajít. Stávající kamarádi už maji rodiny, a ja vlastně nikdy nebyl společenský typ. Jít třeba někam do klubu, ani bych něvěděl, jak se tam chovat :). Nepiju a nekouřim, tak co tam. Tak to je pak těžké.
Najít si koníček, je taky problematické. Neumím se pro nic nadchnout.
Nepravděpodobnějí scénář mého života bude takový, že neustále budu na něco čekat, doufat, že se to nějak zlepší... a pak najednou zjistím, že mi je 60 a já nic nezažil. No, diskutovat o tom můžeme dlouho, ale nevyřešíme to. Musím chtít já.

to Aleš: Ano, to může, ale...Velkovezir: Televizi vyhoď (ne, to není legarce, myslím to naprosto vážně) a večer se snaž být místo toho mezi lidmi. Nebo se jenom proběhni. A najít si koníček není problém, můžeš lízt po stěně, jezdit na kole, lyžovat, dát se na závody na motorce, dát se na taneční, plavat, hrát poker, skládat za tmy modely lodí, jezdit na kajaku... Cokoliv. Jen to chce se překonat. Jak sám píšeš, pokud budeš dělat pořád totéž, taky budeš dostávat pořád tytéž výsledky.

Dano: "Za celou dobu jsem tam neměl ani jedno rande a ani jeden pokus o něj." Vidíš, to znamená, že na tom budu doslova úplně stejně jako tady :) tedy žádná změna, ale plat trojnásobný a zkušenosti k nezaplacení. Už mám dokonce domluvených pár pohovorů. Vzhledem k tomu, že nic nemám, tak nemám ani co ztratit - snad vyjma kamarádů, ale předpokládám, že na ten rok či dva co tam plánuju pracovat všichni nevymřou.

Aleš: Akce taky pořádám, nicméně výsledek je jen ten, že jsem s těmi stejnými lidmi a ženská nikde. Nedokážu si teda úplně představit, že bych jen tak zorganizoval akci pro rodiče s dětmi (a ani nevím, jestli jsem opravdu tak zoufalý abych v 29 hledal rozvedenou maminku se dvěma dětmi). Do tamdemového seskoku bych ale šel hned, kdekoliv na světě a fakt kdykoliv :) Klidně i výstup na Mt. Blanc, bungee jumping, zipline ve Whistleru, to je mi úplně jedno :) Ale nemám s kým.

to Aleš: Ano, to může, ale hlavní je první dojem. Jsem si jistý, že s tolika aktivitama jako máš ty, je to pouze otázka času, než si nějakou najdeš. Máš společenský žívot.

Ale u mě je to takové, že nerad poznávám nové lidi. Když mi bylo 20, říkal jsem si, ze ve 30 už bude někde jinde, ale vlastně žádnej pokrok. Teď je mi 30 a bez změny chování, to bude stejné i ve 40, a potom to nejspíš už začnu řešit placenýma společnicema. Ale nemá smysl moc plánovat, člověk tu dneska je a zítra tu už být nemusí.

No nevím, to taky může ženské odrazovat, chlap bez koníčků.

No tak vidíš, to já žádný pořádný koníček nemám, nic mě nebaví. Prostě plním své povinnosti a večer si sednu k telce. Takhle já žiju.
Nenadávat a nepůsobit negativně, fakt je to zabiják zajmu opačného pohlaví. Mám i takovou zkušenost. Znal jsem od vidění jednu slecnu, obličej pěkny a postava dokonalá. Začali jsme spolu více kamarádit, řešit nějaké její problémy a atraktivita byla pryč, ona byla furt smutná, negativní, ale jakmile se problémy vyřešily, už opět mi přijdě jako kočka. Je už zase veselá a aktivní.

Pořádat akce a tandemovej seskok..obojí by byla moje smrt. :)

Ono těch mých koníčků je ještě daleko víc. Možná máš pravdu, už jsem se dostal do takového stavu, že jenom nadávám. A proč mi závidíš, nějakou společenskou akci můžeš taky pořádat nebo si skočit tandemový seskok (při troše odvahy :-)).

to Aleš: Čoveče, ty máš aktivit, kde se můžeš seznámit. Já ti normálně závidim :). Nezadaná maminka ti asi taky nevadí, tak to musí jednou vyjít. Navíc se snažíš, tak to bude jenom otázka času.Hlavně si mimo internet nikde nestěžuj, to působí strašně odpudivě. Žádný negativní smýšlení.

Tak ještě můžeš zkusit tu seznamku (ne internetovou), jak radí Milena.

No já pořádám s kamarády akce pro děti, různých vedoucích v ženské podobě a nezadaných maminek se tam mihne plno, dál jsem hrál v několika kapelách, pohybuju se na českých letištích, kde je taky žen relativně dost a výsledek: Nula. Pokusy byly, jenže vždy tak po týdnu známosti se stane nějaká zvláštní a nečekaná událost a ta holka se se mnou rozejde. Fakt už si připadám začarovaný.

Největší chyba je myslet si, že vás nikdo nechce. Akorát si utvoříte vnitřní blok na seznamování se a pak to prostě nepůjde. Když si vsugerujete, že vás nikdo nechce, tak o vás prostě zájem opadne. Pokud se snažíte i přesto nějak seznámit, bude to akorát působit křečovitě, nebudete přirození.
Lepší je se tomu nepodávat, být sám sebou.
Zvážila bych prostředí, ve kterém se pohybujete. Třeba nemáte jen dost příležitostí. Oslovovat dívku v dopravním prostředku to asi není úplný standard.
Co zkusit navštěvovat nějakou činnost kde se sdružují lidé s podobnými zájmy ?

Hele, já měla po rozvodu taky problém se seznámit. 29 let, 2 děti. Pokud se objevil chlap, tak chtěl akorát tak sex se zkušenou, ale trvalý vztah ne.
A já jsem tak snila o partnerovi pro život, o něčem vážném. Když jsem někam šla v naději, že se tam seznámím, tak nic...

POZOR - tohle nikdy nedělejte, jít někam s myšlenkou, že se tam s někým seznámíte. Garantuju vám, že vám pak na čele svítí nápis :
V o l n o !!!!!!
Od toho každý prchne.

Nakonec jsem na radu kamarádky zašla do jedné pražské seznamky (kdyby to někoho zajímalo je to Grand). Nechci dělat reklamu, možná jsem jen měla štěstí.

Tam vás zaregistrují včetně zájmů a tak..
No a asi za 3 měsíce se mi ozval rozvedenej kluk. A víte, co byl jeho problém ?? Byl nesmělej, styděl se seznámit. No a mě se to moc líbilo, protože vůbec nemachroval.

Jsme spolu už 12 let a klape nám to. Je to opravdu hodnej, charakterní chlap, můžu se na něj spolehnout a mám ho moc ráda a on mi neustále dokazuje, že je to z jeho strany taktéž. Navíc máme společné zájmy, jezdíme na kole, na hory,baví nás zahrádka,turistika. Děti mezitím dospěly a my máme teď spoustu času na sebe a je to moc fajn.

Proto radím, nestyďte se zajít do nějaké seznamovací agentury. Já bych se přes net vůbec seznamovat nechtěla, nevíš na koho narazíš. V té seznamce se musí lidi registrovat legálně.

Všem držím palce a přeju hodně štěstí.
A hlavu vzhůru, ten pravý protějšek pro vás chodí po světě, jen se neumíte najít :))))

Stejně žijeme ve zvrácené době...mám spolužáka, který je povrchní cynik, svou partnerku podvádí s jinými, tvrdí o ní, jak je blbá, že jí to nedojde, a ještě se s tím v hospodě vytahuje přes svými povedenými kamarády. Má s ní dvě děti, podle něj nechtěné, říká jim parchanti...no jo, jenže přítelkyni má a krásnou...

Petr a Nina: Dozvěděl jsem se tam jak poznat, že má žena o někoho zájem (nejjistější je směr, kam ukazují chodidla), jak správně podat ruku, jak k ženě přistoupit (nikdy zezadu), jak se oháknout aby člověk působil úspěšně, jak se tvářit a dívat se tak, aby nevypadal znuděně a zároveň nepůsobil jako unavený jezevčík, jak sedět, a jakým směrem natočit tělo, jak chodit... Ale v praxi je mi to zatím asi k ničemu, jak říkám, jsou dny kdy ženu za celý de nepotkám. Ale ještě jsem to nevzdal.

to Aleš: Mně to jedno není, to bych sem potom nepsal, ale nejsem schopný s tím nic udělat. Je nutné soustředit se na povinnosti, které každý člověk má. Potom na tuhlety věci spojené s holkama člověk nemyslí. Jedinej způsob, jak toto vyřešit, je zaměstnat mysl jinyma věcma.

to Aleš: Já vím, že...Připomínáš mi jednoho kamaráda. Nikdy s žádnou nechodil a je mu to jedno. Zato mně to jedno není a skončil jsem na antidepresivech.

Já bych náhodou Petra...Jakube, co se, prosím, dělá na tom kurzu řeči těla? Učí se, jak rozpoznat gesta, co dělá protějšek, nebo co máš dělat ty? Taky nad tím uvažuju. Stylistu jsem naštěstí nepotřebovala, protože lítání po Palladiu mi problém nedělá.