Reklama

Jsem dusevne nemocen?

Návštěvník (Út, 9. 10. 2007 - 09:10)

http://butlavavrba.dobrodruh.net/

Pavel (Ne, 17. 6. 2007 - 07:06)

Amelie,zkuste se se svými problémy obrátit přímo na odborníky,psychiatry, na stránkách Ordinace cz.,nebo Stopstigma duševní poruchy.Tam můžete oslovit přímo odborníky a máte zaručeně přesnou odpověď.

Amelie (Ne, 17. 6. 2007 - 06:06)

Dobry den,
potrebovala bych pomoct stanovit, co mi je. Trpim jiz delsi dobu zachvaty paniky a strachu, obzvlaste v noci. Obvykle se vzbudim nasledkem nejakeho spatneho snu, nebo se rovnou vzbudim s hroznym pocitem strachu a busenim srdce. Nachazim se ve slozite situaci-nemam praci, k tomu mam jeste nejake rodinne problemy. Vim, ze je na snade, ze ty pocity hruzy mam z toho, ale rada bych se ze spatneho psychickeho stavu dostala. Citim jak me to oslabuje i psychicky. Navic jsem strasne rozcitlivela. Rozbreci me kde co vsechno a to i nejaka radostna zprava. Nasledkem spatneho snu se dostanu i do tranzu, kdy mam pocit, ze sen je realita-schiza??? Pres den mam hrozne deprese, ktere jsou ale podle meho nazoru biochemickeho puvodu. Poznam to tak, ze mam bolesti hlavy a ma mysl zacne tuhnout-pocit ze me nekdo psychicky topi. Tyto deprese mam ovsem odjakziva. Prosim, pomozte mi nekdo definovat, co mi je, a pokud mozno poradte mi co s tim!!!

Jana (Po, 11. 6. 2007 - 23:06)

Deprese se nedá léčit vždycky, třeba když se na vás příroda vyřádila, tak asi v životě moc radosti nepotkáte...Když jste s rodiny se slabým sociálním postavením a ta rodina není z určitého etnika, taky se ty vaše deprese nedají léčit. Protože některou depresi vyřeší až odstranění její příčiny a to někdy nejde:(

Dana (Po, 11. 6. 2007 - 23:06)

Všem, co mají deprese, je vážně nejlepší zajít k dobrému psychiatrovi, a začít situaci řešit, třeba i pomocí prášků, u té deprese to většinou jinak nejde. Pak, až se začnete cítit trochu líp, a to většinou začnete, i když to chvilku trvá, už budete mít sami chuť něco dělat. Chce to si uvědomit, že deprese je nemoc jako každá jiná a je přirozené, že v tu chvíli nemám chuť žít, stejně tak jako nemám chuť procházet se venku, když mám angínu. Až se z nemoci vyléčím, budu se na všechno dívat jinak. Tento postoj mně samotné hodně pomohl...

Alfons (Po, 30. 4. 2007 - 15:04)

ŽENY jsou nádherná krásná stvoření, navždy se budu klanět jejich půvabu, jsem předurčen být odvěkým obdivovatelem jejich kouzla. Miluji vás ženy a klaním se vám. Jste sluncem mého života, smysl mé existence.
PROVOLÁVÁM ŽENÁM SLÁVU..
Jediný ženin svůdný pohled, rozbuší mé srdce a celý den hraje stejnou melodii srdečních rytmů pro vás- ÚCHVATNÉ KOUZELNÉ ŽENY.
Tímto všem ženám přeji krásný zbytek dne...
Váš Alfons...

Návštěvník (Po, 30. 4. 2007 - 13:04)

Lidičky neblázněte, z vašeho popisu usuzuji, že nejste blázni, když si uvědomujete, že s vámi není něco v pořádku. Blázen, je blázen určitě by mu nepřišlo to jak se chová nějakým způsobem podivný. Nebojte se a zajděte za odborníkem, určitě se vše vyřeší.pa pa

xXx (So, 12. 8. 2006 - 13:08)

Jo tak já sem taky flegmatik, a taky je mi jedno jestli umřu.

Monika (So, 12. 8. 2006 - 13:08)

Mám podobný problém.Chci se zabít,chci spáchat sebevraždu,protože se nenávidím a jsem k ničemu.jenže se za to stydím,tak chci umřít tak,aby to vypadalo jako nehoda.Chci skočit pod auto.je mi jasné,že to není úplně nejjistější,ale skočit z nějakého vysokého domu nebo komína asi jako nehoda nevypadá.Nechci,aby si moje rodina pak myslela,že jsem se rozhodla dobrovolně opustit svět.Jsem hrozně zbabělá.Takže mám takové nutkání vždycky vletět pod auto,ale ještě to nemůžu udělat.Musím ještě zařídit pár věcí.

Lenka (Ne, 16. 4. 2006 - 19:04)

ahoj, prosím pomozte mi! Jste moje poslední šance! Mám strach že jsem se snad zbláznila! Pořád si "hraju" že sem někdo slavný, nebo že sou se mnou lidi třeba z mého oblíbeného seriálu nebo filmu a nejsou to jen herci ale také poslavy. Už nedokážu být sama, třeba když se učím nebo ať dělám cokoliv jen třeba jdu po ulici a v duchu si s nimi povídám atd. Nidko o tom neví, ale já nevím co mám dělat třeba si představuju že já sem někdo bohatý a slavný a znám se ze všema lidma sem nepostradatelná atd. Prosím pomozte mi už nevím co mám dělat klidně mi napište i na můj email : leleknin220"centrum.cz

ája (Út, 11. 4. 2006 - 15:04)

lado,já jsem šťastná a v životě se mi daří,ale musela jsem pro to hodně udělat.Maminka umřela v mých 10 letech,tatínek se upil o 13 let později,s psych.problémy bojuju zhruba od 15ti let...Přesto je pro mě život nádherný a užívám si každý den.Moc ti přeju,Lado,abys našla v sobě sílu to nevzdat a fakt bojovat.Ozvi se,budu ráda.

lada (Út, 11. 4. 2006 - 14:04)

Nikomu se nelíbí problémy a ani mě ne, ale nemůžu se překonat
celý život slýchávám co mám dělat a co ne, a já už nechci
není jednoduché o svých problémech mluvit v tváří v tvář, je to velice těžké, vím to protože jsem to teď zažila, byly to sice školní problémy, ale přesto jsem se cítila hrozně
já ti ájo děkuji za tvůj názor
ať se ti v životě daří a jsi šťastná lada

ája (Út, 11. 4. 2006 - 07:04)

Lado,celý tvůj problém vystihují poslední dvě slova-nechci bojovat...Ale proč ne?Líbí se ti tvoje strachy,úzkosti,deprese?Jestli se jich chceš zbavit,jiná cesta není,než bojovat.Nepřijde někdo s kouzelným proutkem,nemavne a hotovo-jsi bez problémů.Bohužel.Pomoct si budeš muset především sama.Bude to těžká,trnitá cesta,ale ten pocit vítězství stojí za to,věř mi.

lada (Po, 10. 4. 2006 - 19:04)

asi bych ublížila mnoha lidem to si uvědomuji, ale oni mi ubližují teď...
vše dělám špatně, co ty jsi za holku, proč nejdeš někam s kamárady...
já vím mají pravdu, i když to bolí, ale nejde to změnit, nejlíp mi je, když jsem sama a ponořím se do vlastního nitra, stálé se mi zjevuje noční můra, ze které mám hrozný strach a nelze vymazat z mé hlavy....
k čemu je mi takový život, stále se budím s myšlenkou, co zase dneska bude a usínám se s strachem..
každý by měl mít právo udělat co je pro něj nejlepší a neohlížet se na druhé....
ale děkuji za vaše názory, vím, že jsou na tom lidé ještě hůř, ale já prostě neumím, nedokážu a ani nechci bojovat.....

ája (Po, 10. 4. 2006 - 18:04)

Lado,kdysi byl v televizi člověk,který se chtěl zabít,ale řekl si,že toto rozhodnutí odloží o 3 měsíce.Za tu dobu se změnila spousta věcí a on to už neudělal.Pokud je pravda,že máš nějakou poruchu,zkus to přijmout jako fakt nebo jěště lépe-jako dar!Vždyť kolik psychicky nebo fyzicky nemocných lidí mělo krásný a plnohodnotný život!Kolik z nich přes velké starosti a trápení dokázalo vytvořit nádherná díla!Nemusíš zrovna malovat jako van Gogh,ale NEVZDáVEJ to!BOJUJ!BOJUJ!

Marie (Po, 10. 4. 2006 - 16:04)

Lado, zamysli se, jestli neexistuje aspoň jeden jediný člověk, kterému by tvoje sebevražda ublížila. I psychické nemoci se dají léčit nebo alespoň zmírnit. Smrt se léčit nedá, nedá se nic vrátit. Sama jsem po smrti blízkého člověka úplně na dně, trápí mě, že jsem ho neuhlídala a sama myslím často na smrt. Jsem ale (snad) duševně zdravá a vím, že prostě nesmím odejít. Uškodila bych dalším blízkým lidem. Tu první smrt pochopili, tu moji by odsoudili jako zbabělost. Doktorů se neboj, ale radši jich navštiv víc než míň. Psychiatři nepoznají zdaleko všechno nebezpečí a krize. Nutně potřebuješ něčí pomoc. Sama se postavit proti počínající depresi nebo jiné duševní nemoci je hazard. Je potřeba se opřít o blízkého člověka a někdy bohužel ani to nestačí. Deprese z pocitu viny je taky dost těžká, i když všichni pořád říkají: to si nevyčítejte... Co mi taky mají říct.

lada (So, 8. 4. 2006 - 19:04)

Život už pro mě ztratil smysl, já vím že jsem nemocná, ale nechci se léčit, mám panický strach ze všech psychyatrů, nenávidím je , nevím proč, tato myšlenka se mi sama utvořila v hlavě, nenávidím sama sebe, jsem k ničemu, pořád slýchám, že všechno dělám špatně a jak to mám dělat správně, furt mi jenom někdo říká co mám dělat, tohle není život, mé podvědomí mi říká, abych to skončila, stanovilo mi to i datum a metodu, zjistila jsem, že mám pravděpodobně schizoidní poruchu osobnosti dle příznáků, udělala jsem si i test, který dopadl velmi katastrofálně, nikdo můj příběh nezná a ani nevím proč vám to píši...

Janka (St, 14. 12. 2005 - 16:12)

Jardo, pripada mi to, ako obsedantno-kompulzivna porucha. Netrp, ale zober sa a chod hned k lekarovi, najlepsie k psychiatrovi. Takyto problem vobec nie je ojedinely, trpia nim mnohi ludia a lieci sa psychofarmakami a psychoterapiou. Nehanbi sa a chod si nechat pomoct. Drzim ti palce.

j. (St, 14. 12. 2005 - 16:12)

Vědomě jasně si řekněte, že takové myšlenky jsou v rozporu s vaší vůlí, že s tím nesouhlasíte a nepřipouštějte je k sobě. Vysílejte opačné myšlenky, jak máte třeba přítelkyni nebo maminku rád, zabavte se nějakou užitečnou prací.Dále bude dobré, když zvýšíte přísun železa v potravě, hřebíky do jablka nebo kopřivový čaj, červenou řepu, ... ať jste pevnější a máte více síly a ty cizí hrozné myšlenky na vás tak nemohou. Hodně štěstí.

Lenka (St, 14. 12. 2005 - 16:12)

Máš panickou poruchu,na nic nečekej a ihned se začni léčit,než se stane neštěstí.

Reklama

Přidat komentář