JSEM TRAPNÁ A NAVÍC NULA :-(

Dobrý den, nabízím bezplatnou psychoterapii pro získání praxe po ukončení odborné vysoké školy a psychoterapeutického výcviku. Absolvovala jsem pětiletý psychoterapeutický výcvik a odborné studium s titulem Mgr. na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Psychoterapie by byla zdarma z důvodu minimální praxe a nedávného dokončení studia. Nabízím individuální psychoterapii v Praze, pátky odpoledne. Upřesnění času a místa by bylo na domluvě. V případě zájmu mě můžete kontaktovat na mail: [email protected]

So, jak by jsme to sepsali, měli jsme pocit, že jsme trapní, tak jsme to napsali do vyhledávače a vyjelo nám toto, jsme plní údivu a jakého si zmatení, že svět existoval i v roce 2004, my měli pocit, že tam jste byli ještě v pravěku a dávali si highfive pazourkama, ale ok! Nová zjištění, asi napíšeme do Blesku, že jsme naši artefakt z pravěku. Vážně jsme netušili, že by někdo mohl mít podobné problémy i v našem století, i když už jste možná pod kytičkama (možná jsou vaše kosti vystaveny i v nějakém muzeu xD), budeme mít lepší pocit, že jsme se se světem podělili o svoje pocity v totmto záživném chatu. Máme vás rádi, love and peace!! Vaši dvakidi

To já měl taky takové sny.Jenomže při té chůzi jsem měl na přirození přicucnutou jednu móc hezkou holku a jak jsem šel,tak se ona ne a ne pustit.

Sny o tom, jak se octnul na ulici nahý, má skoro každý. Ale v tom snu je to velký stres, i když si ho ti lidé kolem nevšímají. Tto problém přece jen je...

Jednou jsem měl takový sen...šel jsem po ulici nahý a proti mě zástupy lidí.Nikdo si mě nevšímal.Bylo mi to divné, chtěl jsem aby se tím ti lidé zaobírali, vždyť to není normální, aby šel po ulici někdo úplně nahý.Když jsem to potom řešil s psychologem,tak jsme se shodli na tom, že možná až moc řeším to, jak mě vidí ostatní, že mám pocit, že mě pozorují, ale není to pravda.Přestaňte se tolik kontrolovat, řešit, co si o Vás myslí ostatní a půjde to.Pokud někdo jde do společnosti s přesvědčením, že se tam ztrapní, tak se tam pak opravdu ztrapní.Nesnažte se vyhledávat společnost o které si myslíte, že tam nepatříte ale přitom tam podvědomě patřit chcete.Nedělejte si násilí.Stýkejte se s lidmi, s kterými je Vám fajn a před kterými si nemusíte na nic hrát a všechno bude OK.

aojky nwm jesi se s tim da něco dělat,ptže sem uplně stejná stydím se a moooc

Je pravda, že je každopádně zbytečný hodnotit se podle toho, kam chodíš na školu. Třeba já teď chodím na gympl, ale dala bych nevímco za to, kdybych to mohla vrátit zpět a jít někam na míň prestižní školu. V životě přece záleží na něčem jiným. Spíš bych řekla, že mě to tam ničí, ti ambiciózní lidi řešící učení a jen učení... Ale podle toho, co čtu z tvýho příspěvku, Francy, mi fakt připadáš jako fajn, správnej a chytrej člověk

Je zbytečný si srážet sebevědomí např.tím, že nestudujete na tzv. prestižních školách, jako medicína a práva. Nevím, jak jsou na to zrovna doktoři, ale jak jsou ,,prestižní" práva ( konkrétně v Praze) by se dalo, vzhledem ke korupčním aférám a typu lidí, co tam ,,studují", dost pochybovat...

Zdravim, přesně tohle znám občas mívám tyto úzkostlivé stavy.Mam odpozorováno, že u mě to hlavně dělá nálada.Treba kdyz sem cca pred rokem udelal RP tak vzdy pred jizdou jsem mel divny uzkostlivy pocit, abych mekde neco neudelal, ze nezvladnu zaparkovat, odrbu nejaka auta apod.Dokonce se mi pri dopravni spicce v kolone stalo ze za mnou stalo nejake zahranicni auto a v tu chvili kdyz sem ho videl za sebou v zpetnem tak me podvedomi rikalo to nezvladnes chcipne ti to nerozjedes se a naboris ho-priserny uzkostlivy stav a taky ze cim vice se blizil cas rozjezdu tim vice se uzkost stupnovala a nakonec mi uplne "zdrevenela" noha a auto chciplo naposledni chvili jsem chciple pomalu couvajici auto zaslapl.... v mym pripad po tehlech extrem situacich nasleduje totalni nesoustredenost az roztekanost....a v hlave zpetne premilani situace co kdy by a tak.....toto uz je pryc na simuloval jsem si to rozjezdama do velmi prudkeho kopce....A proti uzkostem bojuji tak ze si proste v hlave premylam ze i ja jsem ten dobry, ze i ja mam svoje myslenky, svoji hlavu, docela pomaha taky stat si za svym, a neresit lidi kolem jak se na to asi tavrej co si myslej-proste tak jako dneska kazdej soukromnicit a kdyz to reknu vulgarneji at mi kazdej polibi rit....obcas se mi ale este stava ze treba musim 2x kontrolovat jestli jsem zavrel vodu, nebo zamkl.Ale nad tim mavam rukou...proste si rikam ze to je pracovni demence, prepracovanost :). Zkratka chceto aby clovek byl svuj, a tolik nepozoroval, nezkoumal, nebo nededukoval reakce lidi kolem v dane situaci......I kdyz obcas se takove situace prece jen jeste naskytnout, zvlaste kdyz na cloveku sedi spatna nalada a nebo kdyz se nedari, ale to chce nejak vykompenzovat, vytasit dobre vlastnosti, nejak si zplesit naladu.....zkratka kolikrat to chce udelat kompromis....rici si "no jo tak at....."

Proč by sis nemohla brousit zuby třeba na práva i ty? Práva jsou sice "prestižní" (chm, vím své), ale k tomu, aby jsi se na ně dostala, gympl rozhodně nepotřebuješ. A málo inteligentní nejseš, když si uvědomuješ, že něco v tobě a kolem tebe není v pořádku. Hlavu vzhůru, jsi určitě skvělá a tvé kamarádky jedničkářky si můžou trhnout a políbit...

Podle toho,jak píšeš,hloupá nejsi. Podle toho,co píšeš,už je to horší:)). Tebe by to s nimi bavilo? Nebo se chceš jenom přesvědčit, že by tě braly vážně? A ty si sama sebe vážíš, nebo čekáš, že to za tebe bude dělat někdo jiný? Znám je z praxe, ty nanynky se samýma jedničkama. Mít z nich mindráky je víc než zbytečné:)))

Ahoj, konečně vidím, že má někdo podobný problém jako já. Taky se někdy ve společnosti cítím jako úplné UFO. Dneska mi má kámoška po icq řekla, že jsem pro některé zvláštní,komplikovaný a nepochopitelný člověk a já jsem jí za to vděčná, protože jako jediná ke mě byla upřímná. Od těch ostatních vidím pouze význámné pohledy, úsměvy a pokošlávání ve chvíli, kdy něco řeknu a nebo příjdu někam, kde mě nikdo nečekal. Mám z toho deprese, ptám se, co jsem komu udělala a co mám říct, aby si mě lidé konečně aspoň trochu vážili. Takhle to cítím už od základky. Vždy, když je nějaká akce a něco se podniká, dozvím se to podezřele až na poslední chvílí nebo vůbec, to abych tam náhoudou nepřišla.
Moje kamarádky byly vždycky jedničkářky, teď chodí na gympl a brousí si zuby na takové školy jako je medicína nebo práva. Já se vedle nich cítím jako úplný debil a když ještě k tomu začnou mluvit o tom, co spolu zažili a já nevím o co jde, protože jsem s nimi jednoduše nebyla, chce se mi někdy až brečet. Říkám si, jestli jsem málo inteligentní, nebo jsem prostě afektovaná a nesympatická? Vím, že mě nemají rády a že mě mezi sebou mají proto, že je jim hloupé nebavit se s někým, koho tak dlouho znají, takže přemýšlím o tom, že bych je nechala tak a dál je jako člověk neotravovala svou přítomností...

Ano, jste trapní a nuly. Všichni. Měl jsem za to, že když je člověk introvert, má mnohem víc času na přemýšlení..Líp píše něž mluví...Jak vidím není tomu tak.

Ahojte.Rozmyslali ste vobec nad tym,ze prave vy co sa drzite v uzadi ste vynimocny?aj ked kazdy inym sposobom.Takych utaranych a vsevravnych co su vsade a podobne je velmi vela,ale mozno viacej sa trapia v sukromi.Tym chcem povedat len tolko,ze su napriklad ludia co maju vsetko ako peniaze a cojaviem co este a preto maju aj dost kamaratov,ale napriek tomu su sami.Hodnoty sa zakladaju uplne na inom.A verim ze kazdy z vas co sa citi trapne a uboho je omoc krat lepsi.Len sa netreba ovplivnit nikym a nicim.Drzim Vam palce.

Ahoj!Tak jako se vším i s tímto se něco dá dělat. Mezi lidma je mnoho bariér, ale všechny jsou zapříčiněné nedostatečnou komunikací. Nejsem nějaký rádce-psycholog, ale zkus se víc soustředit na to, co lidi kolem tebe říkají, když si v jejich společnosti. Nezabývej se tim, jak to řekneš, chce to trochu spontánnosti. Zkus to se svým přítelem, mluvte a bavte se o různých tématech, např. navrhni nějaké téma, které tě zajíma a o kterém bys chtěla mluvit a mluvte o tom spolu. Pokud tě má opravdu rád a vyřešení tvého problému leží na srdci také jemu, měl by to pro tebe udělat. Povídejte si tak častě, jako jen to jde a hlavně musíš být tomu otevřená ty sama. Přeju hezký den!

Ahoj Martine, zaujal me tvuj pribeh. Pises, ze te holka nechala, protoze byla nekde jinde nez ty. Muzes mi to prosim vice priblizit? Snad nejsem prilis osobni:). Diky.

Ahoj, take jsem dost dlouho pouzivala jmeno Niky, ale vsechno fajn, jelikoz mluvis mim stylem. Ja se vzdy se snazim videt vse z dobre stranky a hledat positivni. Je to hlavne na nas, jestli si udelame zivot smutny ci veseli? A to i znamena byt v prostredi a s lidma, kde se citime spokojene. Zatim to tak u me zcela funguje a hlavne, nedelam z mravencu slony a to znamena neberu nic silene vazne a nedelam z malickosti tragedije. Vse se da vyresit a tak to bylo i u tebe a preji nadale mnoho radosti a stesti. N

Jo....nekde jsem cetl ze v lidech jako jsme my je neco co jsme nedokazali otevrit nejaky talent,ktery nas drzi pri zemi.Je treba ho v sobe najit a zacit se oklopovat lidmy,kteri jsou nasmerovani stejne,jinak si budeme porat hrat na neco co nejsme.....

Po dlouhé době jsem jukla na tyto stránky .Takže jě to se mnou lepší.Neříkám s náma oběma, ale jen se mnou. Nevím jak to napsat.Prostě vím co bych asi měla dělat, jakou změnu bych potřebovala, ale víc než to mi pomáhá,že na těchto stránkách jsou bezva lidi,kterým na nás záleží.Ono se stačí opravdu jen poptat - jak si na tom, a člověka to hřeje u srdce.Stačí se jen naučit citově odpoutat od svého protějšku a žít si po svém,když to dohromady nejde.Dělat to,co mne baví a uplatnit v životě opravdu to slovo JÁ.Neustále usměrňuju v tomto duchu i mozek. Na žádnou terapii ani nechodím,doufám že chodit nebudu.Nemám k nim důvěru.Ale tu terapii si člověk může naordinovat sám.Ví jaké má zájmy,jak se cítí,co potřebuje,co v životě chce, pak jen pořadně nasměrovat sám sebe a dokopat se k jednání.Je to hodně hodně těžké a chce se to obrnit trpělivostí a pevnou vůlí.Takže už si jako nula nepřipadám, i když o jeho očích možná sem nula, ale v sobě se cítím dobře.To je pro mě důležité.Našla sem si nové přátele, se kterými si rozumím a pro ně sem správná holka,která má přehled,ráda se směje,baví. Ještě občas mě trápí nějaké ty chmury ale naučila sem se je ovládnout a odehnat pryč.Ne vždy to je jednoduché,ale úspěch je v tom,že moje stavy nicotnosti netrvají několik dní, ale třeba jen několik hodin,nebo do rána jsou pryč.Třeba včera, měla sem divnou náladu,tak sem začala cosi doma vyrábět, třeba maluju naskleničky,nebo dělám korále na krk, a dnes mám nabídku abych zase něco udělala.Vyrobila něco konrítního.To mě potěšilo.No skvělý,lidičky mě potřebujou. I to mě přidá na tom,abych se necítila jako odpad.Lidičky mějtě se bezva.Ps. Dej každému dni příležitost,aby se stal nejkrásnějším dne tvého života.

Mel jsem taky tento problem,holka me nechala,protoze byla nekde jinde nez jsem byl ja.Nikdy jsem ji to nedal za vinu ikdyz me to hodne bolelo.Zacal jsem hledat sam v sobe problem,porad jsem se ptal sam sebe proc jsem takovy a co proto muzu udelat.Mezi tzv.kamosema me to nebavilo protoze tlachali o jednom a tom samem.Nic me nebavilo.Bylo to ti ze jsem byl nezpokojeny sam se sebou a zpusobem zivota jaky jsem vedl.Postupne jsem se zbavil tech tzv.kamosu a zacel hledat lidi kteri maji nejakou motivaci neco dokazat a neco pro sebe udelat.Je mi 28 a nasel jsem lidi se kteryma si mam co rict a cem se bavit a je sranda coz je dulezite.Vim ze to muze mit hodne pricin,ale treba zmena lidi je jedno z reseni.