Kdy jste se naposledy pokakali

Kolář nic halucinogenního nebere pouze léky na epilepsii

No a to je ta fatální chyba.

Vysvětlení je to sice hezké, ale pokud Tě následkem té ochrany potká potupný dvouhodinový pochod v totálně plných kalhotách, tak je to věc, kterou bych si raději odpustila. Ještě to mám pořád v živé paměti. Jaký to byl hnus, jak se mi to všude lepilo a matlalo, a to včetně těch nejintimnějších míst. Ten smrad, co se kolem mne linul. A úplně nejhorší ta poslední půlhodina, když jsem to už nezvládla a ještě se do toho nákladu počurala. Nevím, zda si dovedeš představit, jak se cítí ženská, když je v podstatě od pasu až na chodidla zaneřáděná svými výkaly a močí. Nejsem zhýčkaná slečinka, co hned u všeho ječí, ale dobře mi fakticky nebylo.

Podle toho, jak to popisujete, to musela být hodně drsná nehoda, ale stane se. Asi vás to neuklidní, ale z podobně šílené situace jsem na konci jara zachraňoval jednu moc fajn kamarádku z časů mládí. Osud a manželství jí zavály dokonce mimo republiku, ale po tom, co děcka dospěla, a šli s manželem od sebe, se vrátila do Prahy. Narazili jsme na sebe úplně náhodou a od té doby se občas sejdeme na skleničku a zavzpomínáme na krásné časy našeho mládí. A že jsme spolu zažili a užili si ledacos. I blbiny, nad kterými by si řada lidí ťukala na čelo, ale právě to nás krásně spojovalo. Asi proto jsem byl ten, koho zavolala o záchranu.
Já si užíval volné nedělní odpoledne. Nejstarší syn měl něco s kamarády a zbytek omladiny si vzali děda s babičkou na výlet, že je pak rovnou vyloží u bejvalky, protože další týden byl její. Vyrazil jsem se projít do přírody. Zastavil se v místě, kde mají moc dobré pivko. A najednou volá neznámé číslo. Ale zvedl jsem to a ozvala se kamarádka. Má dvousimkáč a já měl uložené jen jedno její číslo. Během chvíle jsem z hlasu poznal, že něco není v pořádku. Tak jsem se ptal, co se děje. Napůl s brekem to vyklopila. Že byla od pátku u kamarádky a že to na ní přišlo cestou zpět v autobuse. Myslela, že to vydrží, ale podcenila situaci. Když už byla krize, tak stihla někde kousek za Prahou vystoupit, ale pak už nezvládla se někam dostat. To znám. Byl jsem v podobné situaci. Spásné křoví doslova pár metrů ode mne, ale já už jen cítil, jak se mi plní kalhoty. S brekem vysvětlovala, že je totálně pokaděná, že má úplně plné kalhoty a neví, co má dělat. Mezi lidi, že nemůže, protože to je vidět a příšerně smrdí. A brácha nebo kdo to, že pro ni může přijet asi až za dvě a půl hodiny. Že si to nedovede představit v tom být tak dlouho a navíc se jí začíná chtít na malou. Tak dlouho to rozhodně nevydrží a ještě se do té nálože v kalhotách určitě počurá. Zažila jste to, já tehdy během cesty domů taky a tak asi nemusím nic víc popisovat.
Nechal jsem všeho, vzal to klusem domů a vyrazil na záchrannou misi. Po jednom pivku nenadýchám, to mám vyzkoušené. Kamarádku jsem našel snadno a na první pohled bylo vidět, že nepřeháněla. Byla zesraná vskutku totálně. Kalhoty už na pohled opravdu plné. Muselo se jí chtít strašně moc. Nebylo nad čím přemýšlet. Igelit na sedadlo a kamarádka si se zatnutými zuby sedla. Když to vydýchala, tak jen poznamenala, že teď už je podělaná až na břicho. Okýnka otevřená, protože smrděla fakt příšerně. Docela jsem to hnal, protože začínala být nervózní kvůli potřebě čůrat. Bylo jasné, že pokud by se ještě počurala, tak se jí ta nadílka v kalhotách rozředí a bude mít problém se dostat do bytu, aniž by za sebou nenechávala cestičku. Nakonec jsme to zvládli. K bytu má navíc i místo v podzemních garážích pod domem. Auto měla v servisu, takže jsem tam mohl zaparkovat a ona se nemusela v tom stavu nikde producírovat venku. Já jen jistil prostor, aby se nepozorována mohla dostat k výtahu a pak do bytu. Díky bohu se povedlo. Doma jsem jí ještě pomáhal se zouvat, aby se nemusela ohýbat nebo přidřepovat a ještě víc si to rozmatlávat. Nakonec se to ale poněkud zvrtlo a musel jsem jí trochu pomoci i v koupelně, kam už původně chtěla jít sama. To tu ale moc nechci popisovat.

Dovedu si moc dobře představit, jak se cítila. Ale hlavně, že ses v nouzi ukázal jako opravdový kamarád. Znám dost takových, co by si určitě nechtěli vzít do auta podělanou ženskou. A to ani kamarádku i když by sedačku chránil igelit. Ten smrad je opravdu strašný. Co si budeme vykládat. Ale co ta zmíněná pomoc v koupelně? Umývala se předpokládám sama. Já si nedovedu představit, že by mne měl někdo vidět v tom stavu, když jsem se vysvlékla. A to i sebebližší člověk. Stejně tak si nedovedu představit, že by někdo další dal ten šílený smrad a nedělalo se mu na zvracení. Říká se, že sami sobě tolik nesmrdíme, ale i tak jsem toho měla dost.

V záplavě slintů zase jeden věcný příspěvek. Za pomoc kamarádce palec nahoru. Spousta lidí by se na ní asi v takové situaci vykašlala s nějakou výmluvou.

Bohužel s tou záplavou slintů je to pravda. Škoda, že tu nefunguje nějaký admin, který by ty úchylárny mazal a blokoval přístup jejich autorům. Anonymita internetu je někdy ke škodě. Napsat tohle pod svým jménem by se styděli.

To bys tady dík adminovi moc nepopsal ty dutohlave :-)).Si po sobě někdy přečti ty svoje sračky.

Ona ano, protože píše k tématu, ale ty ne. Nic než nadávky a urážky.

Jaký to je se tady sám podporovat ?:-) Když pominu to psaní si tu sám se sebou pod iks nicky...Proč si s tím někam nezajdeš včetně tý srací úchylky?

No ale ty sem taky chodíš slintat.Tak sem nelez a ani nepiš srací slinty.

Co máš za problém? Máš ho malýho, nestojí ti nebo si neumíš najít ženskou? Rajcuje tě představa, jak se ženská podělá a protože se za to stydíš, tak tady opruzuješ? Tohle téma nehodách s pokakáním se. Pokud se ti nelíbí, tak sem nelez. Já narozdíl od tebe píšu k tématu.

Ta sedla.

Jo, to dokáže jít zatraceně rychle. Pár sekund a člověk je zesraný jak batole. A nejhorší je ta bezmoc. V tu chvíli nemůžeš vůbec nic.

No, ono je to drsný vždycky, ať už v tom člověk sedí nebo musí jít. Při sezení se to sice šíleně rozmaže všude nahoře, ale zase se to nerozmatlává dolů po nohách, což se rádo děje, když se musí jít s kalhotama plnýma řídkých hoven. Kamarádka, se kterou jsem jezdíval na vandry a na vodu, takhle měla malér, kde moc nechybělo, aby to měla až v botách, než se dostala domů. Taky nic moc povznášejícího.