Kdy je vztah vážný??

Tak to máš asi štěstí na chlapa. Je to super, že už byl tak brzy vyzrálej na vážný vztah. A mladej kluk je super, je ještě tvárnej a hlavně není ještě zkaženej a je svým způsobem naivní. Mimochodem, jak přijal tvé syny? To jsou spíš jak kamarádi, ne?Jo, nechám to teď uležet. Myslíš, že když už má za sebou takové zkušenosti, že se dá očekávat, že do toho půjde?

Manželovi je 27 let, mně 34 (ale když jsme spolu začali žít, bylo manželovi 23! a mně 30; málem jsem umřela, když mi po čase prozradil věk. On vypadá starší a já prý mladší, navíc on je z nás dvou ten usedlejší a vážnější). Mám syny 11 a 13 let z prvního manželství. Taky myslím, že bys to Vaše manželství měla teď nechat "plavat".Ale na druhou stranu si nemyslím, že není rozdíl mezi manželstvím a "žitím na hromádce", že jde jen o papír.Pro mě to znamená moc, je to svazek, kterému dáváte celému světu najevo, že opravdu patříte k sobě, že žijete jeden pro druhého.I okolní svět vnímá manžele jinak než "jen" partnery.Stojí to za to, manželství není přežitek.

Katae, myslím, že tvůj příběh je podobný tomu mému. Akorát u nás je to obráceně, přítel je už 2x rozvedený a tak jsem si taky myslela, že už se mu do toho chtít nebude. I jsem si říkala, že bych překousla, kdybychom žili jen na hromádce a měli třeba i dítě. Na papíru přece zase tolik nezáleží. Proto mě překvapilo, že s tím v lednu vyrukoval. Tenkrát to mezi námi bylo takové hezké období, prostě to bylo takový hezčí než jindy, měli jsme k sobě nějak zvláštně blízko. Možná se rozhoupal proto. U nás to bylo naprosto stejné. Přítel se zachoval hrozně, pohádali jsme se a já po něm ten prstýnek hodila. Taky mi řekl jak moc ho to ranilo. Že chtěl udělat něco pro to, abychom mohli být pořád spolu a že jsem ho ranila. Já to chápu, ale on mě taky ranil svým chováním a hlavně tím, že se o svatbu vůbec nezajímal. Prostě mi dal prstýnek a dál nechtěl nic řešit. To mě odradilo.My spolu ještě nejsme tak dlouho, takže vyčkám co se bude dít. Jak mi tady jedna pisatelka radila, prostě o tom budu zticha a uvidíme, třeba ho to trkne a začne to nějak řešit. Rozhodně ho nechci do něčeho tlačit, už kvůli tý jeho minulosti.Jestli to není moc soukromý, o jak mladšího máš manžela? Já chodila s o 4 roky mladším a bylo to krásný rok a půl. V podstatě do tý doby než si uvědomil, že si ještě v životě nic neužil a že než náš vztah je mu přednější práce, kamarádi, kamarádky. Ale mě bylo 25 a jemu 21, tak to je asi o něčem jiným. To jen tak na okraj.:-)

U nás to bylo jako blesk, hned první týden známosti jsme si dali prstýnky - normální, obyčejné, a teď to jsou tři roky a stále prstýnky nosíme a náš vztah je postupem času mnohem silnější a "sehranější". Je nám 33 a 30. Nikdy jsem např. nechtěl děti, ale když jsem se poznal (věřím, že s budoucí manželkou), tak jsem ihned cítil, že měním názor :o) Od první chvíle jsem cítil, že nic vážnějšího nikdy nebylo a již nebude, že je to ONA! Proto nevěřím na různé ty přerody z kamarádství do lásky atd. - z mých zkušeností jsou to pitomosti. Pravou ženu, kterou si chci vzít a být a žít s ní jsem poznal tak, že "bác" blesk, jiskra, zážeh...a hořím a šílím, jak ji miluji!!!!!!!!

Jo, a zásnubní prstýnek mi vrátil až asi týden před svatbou, teď nosím oba.Ale je pravda, že předtím jsem mu tím hrozně ublížila. Řekl, že už mi ho nikdy nedá, možná jiný, ale tento už ne. Měl pro něj zvláštní význam; možná větší než ten snubní.

No, během 3,5 roku, co jsme spolu žili, tak mě požádal o ruku 2x, pokaždé jsem ho nějak odmítla. Už mám za sebou 10-ti leté manželství a podruhé se mi do toho fakt nechtělo. Možná se proto dokážu trochu vcítit i do Tvého partnera.Museli jsme spolu řešit nějaké problémy, které vyplývaly z toho, že je manžel mladší a loni v létě jsem jednu záležitost v jeho chování prostě neunesla, mrskla prstýnek a rozešla se s ním. Ale pak se všechno nějak uklidnilo. No, říkal, že chce, abysme spolu byli doopravdy se vším všudy před celým světem, že si mě chce vzít, ale neví, jak to má udělat, když ho vždycky nějak odmítnu. Je takový ten rodinný typ. Je daleko klidnější než já. Tak jsem mu tenkrát řekla, že když si mě bude chtít vzít jednou doopravdy, tak si mě prostě vezme a hotovo.No, a letos koncem ledna mi oznámil, že na radnici v našem městě zamluvil termín svatby, ať se tam 23.4. v 10 hod dostavím a dal mi podepsat vyplněné papíry.Co jsem měla dělat :-)Teď jsem ráda.Ale je pravda, že ty první tři roky vztahu nebyly vůbec jednoduché.

Díky Jano a Katae za vaše názory. Myslím Jano, že máš pravdu, nezájem budí zájem. Jenže jak určit tu hranici, zase aby si nemyslel, že to fakt nechci. Takovéto intriky mi moc nejdou, snažím se vše řešit přímo a upřímně. Mě už je 28 let a miminko bych si přála, ty máš ještě dost času. Nedivím se tomu tvému, že to takhle řekl, ve 24 letech má člověk (a hlavně chlap) ještě před sebou leta užívání si a budování kariéry. Katae, ty jsi mu hodila prstýnek na hlavu? To jako proto, že jsi si ho nechtěl vzít nebo v hádce?? A kdo přišel se svatbou první on nebo ty? A pak ti ten prstýnek vrátil nebo jste se vzali bez zásnubního prstýnku?

Musím souhlasit s Janou. Před měsícem jsem se podruhé vdávala a partner si mě bral "bez důvodu", tj. ani nejsem těhotná ani nic podobného.Ale je fakt, že dýl než rok jsem dělala fóry a zásnubní prstýnek jsem mu hodila na hlavu asi tak rok před svatbou.Když teď se nás lidi ptají, proč jsme se vlastně vzali (blbá otázka, ale fakt se s ní člověk často potkává), tak manžel odpovídá, že proto, že se mu mě konečně podařilo uhnat. Je to fajn.Jo, mimochodem, z prvního manželství mám dva syny, další děti mít už možná nebudu a manžel je o 7 let mladší.Takže, asi Ti nepomůžu ani neporadím, ale aspoň vidíš, že nejsi sama, kdo to nemá jednoduché.

Ahoj ! no hele popisu ti vlastni situaci jo... ja kdyz jsem zacala chopdit s tim mym (1,5 rok) tak me nalakal na keci o miminku a svatbe a blabla. Jenze on to asi tenkrat rikal jako ze "nekdy v budoucnu". No ale ja to samozrejme pochopila taky tak, ze do roka a do dne. A tak, když jsme slavili rok vyroci jsem se ho zeptala jestli treba nezacnem pracovat na miminku. On mi rek ze neee ze je brzo ze az tak za rok a ze chce nejdriv svatbu. Tak jsem mu rekla ze svatbu muzem zorganizovat do 3 mesicu. To prej ze neee ze to je brzo a ze se mnou do budoucna pocita ale ze jsme si jeste nic neuzili spolu. Ja mu zacala vycitat ze tenkrat rikal ze me chce, a kdyby byl fakt zamilovany tak si me vezme a nepřemysli o penezich a ze si jeste nic neuzil apod. No proste jsme se silene pohadali. Jenze ve me se pak neco zlomilo, jednak jeho přistupem, jak zpanikaril, ale taky je fakt ze dite je omezeni hlavne pro zenskou. Chlap kdyz bude chtit, muze odjeit kdykoliv ale ja tu budu mit dite a to je na minimalne 20 let. Proste jsem to prehodnotila a rozhodla se ze taky chci jeste pockat a tim padem jsem ochladla. Přitel si toho vsimnul, ze najednou nemluvim o diteti ani o svatbe. A nedavno mi na vylete rekl, ze se tesi az bude s nama chodit malinkatej... Ja mavla rukou, že to si jeste pocka. Divil se, co se deje. Rekla jsem mu ze jsem prehodnotila situaci a momentalne svatbu ani dite nechci, ze mel pravdu ze jsme si jeste nic neuzili apod. Nerikal na to nic, ale bylo videt ze to necekal a ze jsem ho trochu rozhodila. Rekla ze bych ze plati ze "NEZAJEM BUDI ZAJEM" haha . No ale je fakt ze nam oboum je 24 a tomu tvymu prece jen 38 myslim vid.. a 2x rozvedeny. Ale mozna kdyz o tom prestanes uplne mluvit a mozna naopak delat ze je ti to jedno a dat mu najevo ze pro jedno kviti slunce nesviti tak možna že trochu znejisti a sam pak zacne se svatbou:-)

Díky za názor, myslím, že je to rozumný. Je to taková zapeklitá situace. Ale asi to fakt nechce tlačit na pilu. Nechci, aby měl pocit, že ho do toho nutím, stejně by z toho pak neměl radost, musí to chtít sám. Ale v těch chlapech se člověk fakt nevyzná. Chápu, že se tou scénou asi zalekl, ale na druhou stranu si myslím, že se choval dost neohrabaně a nevhodně. Když si chci někoho vzít, tak o tom mluvím a plánuji, ale on to tenkrát jakoby hodil za hlavu. Jak kdyby si mě chtěl jen pojistit na někdy, ale jinak o tom v nejbližší době neuvažoval. Fakt nevím. Myslím, že kdyby si mě chtěl opravdu vzít, byl by do toho víc zapálenej. I když už má 2 svatby za sebou, tak stejně by to měl být hezký den a měli by se na něj oba těšit. No, počkám a uvidíme, jak se to vyvine. Myslíš, že o tom mám mluvit nebo vůbec a vyrukovat s tím třeba až na podzim, najednou?

Ahoj , no ja byt tebou tak to ted chvilku necham ulezet. Je mozny ze tou scenou jsi ho trochu vyvedla z miry a ted si treba neni uplne jisty a tim ze bys tlacila na pilu by jeste mohl dostat obavu ze ho nutis do neceho o cem neni uplne presvedcen. Uzivej si, snaz se(ale ne prehnane) bud mila a uvidis. Pokud by se nerozhoupal dejme tomu do vanoc tak bych na nej pak zkusila znovu uhodit :o)

Ahoj lidičky, zajímalo by mě, kdy považujete váš vztah s partnerem za vážný? Jestli to měříte délkou vztahu nebo tím, jak moc ho milujete. Po jak dlouhé době jste se k sobě nastěhovali, představovali se rodině, kamarádům, vzali se...Já jsem s přítelem rok a z toho půl roku spolu bydlíme. Za začátku mi pořád říkal, že pokud nám to bude klapat, tak by si mě chtěl vzít a mít miminko. Moc jsem tomu nevěřila, je už totiž 2x rozvedený a z každého manželství má jedno dítě. Jeden čas (v lednu) o tom mluvil dost často a dokonce mi koupil i prstýnek a bavili jsme se o miminku. Já měla ale pořád pochybnosti, bála jsem se, že si dělá legraci a že to říká jen tak. Tak nějak jsem ho soudila podle minulosti a říkala si, že když mu to už dvakrát nevyšlo, asi se do manželství nepožene. To já jsem mu na začátku našeho vztahu řekla, že rodinu chci. Je mi 28 let a jsem bezdětná. Tak nevím, jestli to neřekl jenom kvůli mě. Možná jsem měla mlčet, ale zase jsem chtěla, aby mezi námi bylo od začátku jasno. Možná jsem to uspěchala. Ale stalo se to, že jsem prstýnek nosila asi měsíc, s tím, že se v blízké budoucnosti vezmeme (termín jsme zatím neměli určený). Ale přítel se o tom úplně přestal bavit a když jsem mu třeba chtěla ukázat na obrázku nějaké svatební šaty, které se mi líbily, tak nejevil zájem, nechtěl se o svatbě bavit a ani nic zařizovat. Tentkrát jsme se strašně pohádali, já mu vyčetla, že mi ten prstýnek neměl dávat, když si dělal legraci a když se o tom nechce ani bavit, natož tak něco zařizovat. Hodila jsem prstýnek po něm a hádka se vystupňovala tak, že jsem ho vyhodila z bytu a asi týden jsme se nevídali. Pak jsme se dali znova dohromady a on mi řekl, že ho mrzelo, že jsem po něm hodila ten prstýnek a že ho to ranilo. A že mi ho vrátí až si to zasloužím. Pak mě ta hádka mrzela, jenže to s tím prstýnkem už nevrátím. On ho má u rodičů ve svém pokoji v krabičce a pokaždý, když tam jedeme, tak ho vidím a vzpomenu si na to. Zařekla jsem se, že se o tom nebudu bavit a od té doby jsme se na toto téma nebavili, ale mě to pořád vrtá v hlavě. Strašně se to pokazilo, možná to bylo moc brzy a on si záhy uvědomil, že to vlastně nechce nebo fakt nevím. Jsou to už 4 měsíce a já nevím, jestli se o tom mám začít bavit nebo ne a čekat až mi ho vrátí nebo až přijde on zase s tím, že se vezmeme. Jinak nám to docela klape. Já bych se chtěla vdávat a mít miminko, ale nechci, aby to vypadalo, že na něj tlačím. Mám vyčkat nebo předstírat nezájem a třeba mu to dojde nebo co by jste mi poradili??? Předem děkuju.