Když ON je k nevydržení HODNÝ

Jste mimo téma děvčata běžte nadávat jinam.....jak ste si ustlaly tak si lehnete .....ale tady je k nevydržení hodný muž.....tak běžte bulet jinam!!

Marie + bio:

Necetl jsem vsechny vase prispevky, ale mam pocit, ze jste ohledne svych drahych polovicek trochu mimo misu ve foru s tematikou "Když ON je k nevydržení HODNÝ".

To víš až teď?

Bože, jak já to znám! Proč je tohle baví?

Vy všichni, co se...souhlsím s Vaším názorem, doma takového chlapa mám, je hodnej, nepodvádí, ale v posteli nuda, jak říkáte bez zdravého sebevědomí to nejde. Teď mám dilema...

děkuji za zprávu. Také už mě takovýto život nebaví. Jestli je to u něho "stáří", tak ho starýho nechci. Radši si najdu někde malinký pokojík, který budu obývat jenom já a bude mi, myslím, líp. Dnes, pokud marodím, mi čaj nikdo nepodá, tak mně jenom ubyde práce a starostí. Máme ale spolu dluhy na domek a to je, bohužel, silnější pouto, než láska. Mám přítelkyni s 25 letou dcerou s dětskou obrnou, když to vidím u ní, uvědomím si, že vlastně nemám žádné starosti, ale chci od života trochu víc. Jsem jak robot, jenom co uvařit, aby bylo nakoupeno, vypráno, vyžehleno, poklizeno, najednou je neděle a já vidím, že bych potřebovala alespoň jeden den na regeneraci. Jelikož ten další den už mnoho let nemám, spíše nastavuji dny do nocí, hlásí tělo přetížení, masérka říká, že mám tělo více unavené a méně unavené, odpočaté nikdy. Už si připadám, jak nepotřebný inventář. Pak, když slyším, jak známým říká, že je spokojený, proč by nebyl, když jen líže smetanu. Napsala jsi to dobře, dva na radosti a dva na starosti a když ten poměr není vyrovnaný, je to vždycky špatně. Žili jsme několik let víkendovým manželstvím a když jsme se sestěhovali zpátky dohromady, tak práce zůstala celá na mně a manžel si dál žije svýma radostma a starosti si nepřípouští. Ale snad není úplně mimo, aby si myslel, že život jsou jenom radosti.

Milá Marie, ani nevíš jak ti rozumím, mě je o polovinu míň, před rokem jsem si vzala muže z lásky se kterým jsem před tím tři roky žila. A byl stejný jako ten tvůj. Co jsem nedělala já to nebylo. Pořád jsem věřila, že to čas změní, že dospěje a pochopí, že se musíme dělit nejen o radosti, ale také o starosti. Ale ten čas nenastal. Na konci toho všeho jsem už měla tři práce a obchod o který jsem se musela starat. Manžel seděl doma, já pracovala dvacet hodin denně a když jsem přišla domů ztahaná jak kočka, místo abych si sedla do křesla a někdo mi připravil večeři, začalo mi další kolo zredukovat alespoň na polovinu ten bordel, který doma dokázal za týden vytvořit. Bylo to příšerné. Cítila jsem se vyčerpaná, bez pochopení a prázdná.Naštětstí jsme neměli děti, což dnes hodnotím jako dobré rozhodnutí. Potom přišel zlom. Když se mi rozbilo auto, které bezpodmínečně potřebuji k tomu, abych vůbec mohla vše zvládnout, nebyl schopen ho ani odvézt do servisu, musel přijet kamarád a odtáhnout mě na laně. To byla asi poslední kapka. Pak jsem za naším manželstvím zavřela dveře. Uvědomila jsem si, že takhle žít nechci, že to není můj život, ale život, který obětuji někomu jinému a neužiju si v tom svém nic. Ano, bylo to bolestivé, zahodit manželství ve které jsem věřila a mám ho dodnes velmi ráda, ale cesta zpátky už nevede. Nikdy se nezmění, možná na pět minut, ale zase by se to vrátilo do starých zajetých kolejí. Dnes už jsem jinde a byla jsem v jiříkově vidění, když jsem poznala člověka, který pro druhého udělá cokoliv. Je to výčet drobností u kterých nedokáže pochopit co mě na nich tak překvapuje, jemu to přijde normální. Asi ano, asi je normální, že si lidé pomáhají, aby se jim navzájem žilo lépe, snadněji. Konečně jsem taky poznala, že si někdo váží toho co já dělám pro něj a že si já můžu vážit toho co druhý dělá pro mě. Skončit manželství je velmi těžké a byly v něm i krásné chvíle, ale to, že za tebou někdo přijde a vezme tě kolem ramen a pomůže, když už ty nemůžeš, to nevyváží žádný slib "v dobrém i ve zlém". A dnes jsem šťastná za své rozhodnutí.

jsem ráda, že v tom nejsem sama, ale radost z toho nemám. Vím, že jsou rodiny, kde je to ještě horší, ale to přeci nemůže být útěcha. Život je tak strašně krátký, tak proč si otravovat život navzájem. U nás má všechno čas, závady na domku přibývají, jejich řešení se nakonají. Rozčiluje mě ta apatie, ten nezájem. Stojím na prahu padesátky, vím, že síly budou ubývat a chci, a snad to není tak moc, pohodlné bydlení, zatím nemám ani kuchyň. V celém domku je zima, když se koupu, tak musím zapářit celou koupelnu, abych se mohla vůbec svlíknout. Dle manžela se máme otužovat, na topení je čas. KDY? Oknama profukuje, jsou věčně opocená, jinak to být nemůže, nejdou úplně zavřít. Máme zimu a plíseň, podtékající WC, netěsnící sprchový kout, který prosákl do vedlejší místnosti do výše 2O cm čekal na své pořadí přes rok, až když se mapa začala přibližovat k elektrické krabičce a řvala jsem asi moc, tak jsme MĚSÍC měli rozbouraný kout. Začal s tím v pondělí, první den dovolené, v 6 hodin ráno, všechny nás probudil a pak jsme měsíc čekali, až to vyschne. Takhle je to u nás se vším, nemůže to udělat hned, jak se závada vyskytne, když by bylo řešení minimální, u nás se čeká, až to nabyde obřích rozměrů a musí být zásadní řešení. Kvůli plísni jsme museli koupit nový nábytek, protože všechno tak smrdělo, že se to dalo vzít jen vyprané, mnoho jsem vyhodila, ani praní nepomohlo. Hlavně, aby by funkční PC, manžel je fanda do Geokačingu, leze po republice a hledá blbosti, který tam stejní blázni, jako je on, položili. Pak se chlubí, kolik set jich objevil a znovu položil, dokonce se podílel na cyklotrase okolo Prahy. Na to spotřebuje všechen čas a pak taky hodně čte a ve zbytku času čučí do PC. To je jeho veškerá aktivita. 4x za rok uvaří přílohu k jídlu, nikdy nemyl nádobí, prý se nevejde pod linku, já jsem o fous menší a vejít se musím a nikoho nezajímá jak. Podlahu taky nevytíral, on se přezouvá - to je vysvětlení. Pračku, sušku, ani myčku pustit neumí. Nechci od něho, aby dělal všechno, ale když já si musím umět vyvrtat díru na obrázek, proč on by nemohl pustit pračku, nebo umýt sporák. Když vidím, že ořezává stromy, nebo se přinutil k nějaké jiné práci, hned mám větší chuť do práce v domácnosti, ale jinak mě to nebaví a vlastně si říkám proč? Naše syny jsem se snažila vychovat tak, aby se nestyděli za práci v domácnosti, domácnost je NAŠE a musíme VŠICHNI o ni pečovat. Každý udělá něco a bude hned hotovo, jeden poseká zahradu, druhý zamete okolo baráku, vyluxuje, já uvařím, vyperu prádlo, doklidím, další může nakoupit. Takto to bylo, když byli synové menší a tvární. Postupem doby se z nich stali taky sobci, tvrdě si uzurpující čas jen pro sebe. Když vidí u tatínka, že nemusí, tak proč by měli oni, nebo mají jiný argument, že v domě, kde nic nefunguje, je nic dělat nebaví. Tomu rozumím, také to tak vidím. Nevím, co by se muselo stát, aby se manžel probral. Býval pracovitý, jeho otec byl do práce jak drak, dokud neměl hotovo, tak si nesedl, manžel býval taky takový, dneska vidím, že ho proháněl táta,že manžel si práci hýčká, aby mu dlouho vydržela. Má to jako seriál, mezitím se mu někam zatoulá nářadí, tak když ho potřebuje, tak se hledá, even. se jde znovu koupit. Vím, že mi nepomůžete, ale alespoň jsem si ulevila. Díky.

No holky, nemůžete mít všechno. Vidim že alespoň někdo by ocenil hodného chlapa. Když nad tím tak přemýšlím, možná by nebylo špatné, najít si nějakou, co jí manžel či přítel ubližoval, tam by šance určitě byla.

Milá Marie, nechceš si pokecat, s tím PC světem a leností s tebou sdílím naprosto stejný úděl :)

všem co mají hodného manžela, závidím. Když k tomu se svojí ženou mluví, má zájem o děti, není sobec ani lakomec,nebo lenoch, to bych byla v 7. nebi, takového mít. Bohužel, nemůžu mít všechno, tak mám doma povrchního sobce, lakomec není, ale je to lenoch první třídy. Žádná práce se ho nechytne, žije si ve svém PC světě a ten reálný ho moc nebere.

Lenko,myslím,že si pleteš hodný s líným ,neaktivním ,lhostejným aj,

to ti preju,bio.Muselo to byt osklivy.

Milá Evčo, za takového jsem já vděčná, pět let jsem žila s manželem, který mě fyzicky napadal, finančně vydíral, podváděl, v ničem mi nepomohl, schazoval mě, nedůvěřoval mi a pět let jsem se cítila sama. Dnes mám přesně opačného a to co cítím je vděk za to, že je vedle mě konečně někdo, kdo se stará taky chvíli o mě a nechám se opravdu ze srdce ráda zahlcovat láskou a pozorností.

jenze ono taky byt hodny je jedna vec a druha vec je byt nerozhodny,neaktivni,nemajici svuj vlastni nazor a dajici se zmanipulovat...To jen k tomu,co jste tu psali o tom-"to necham na tobe,jak chces ty apod."

Děvčata je hodný,požádejte ho at vám dá z lásky přes hubu,a je to.

posli ho za mnou...

Měl jsem na mysli od těch slepic!!

Zdrhat jak nejrychleji to jde!!!

Je možný, že jsou některé holky takové slepice. utíkat, utíkat