Reklama

Komplikace po operaci žlučníku

MARKETA (Pá, 4. 2. 2011 - 20:02)

PROSIM PORADTE SEM 4DEN PO OPERACI ZLUCNIKU,A MAM BOLESTI V MISTE ZALUDKU A ZLUCNIKU A NEKDY MI TO STRILI DO ZAD,BOLESTI NEJSOU TAK VELIKE JAK PRED OPERACI ALE SOU,A KAZDY DEN,NIC TEZKEHO NEJIM JEN VYVYR Z BUJONU,ROHLIK,DETSKA VYZIVA,CERNY CAJ,VODA,PROSIM PORADTE,CO DELAM SPATNE,A JESTLI MI MUZETE PORADIT STRANKU JAKOU STRAVU BYH MELA UZIVAT A JAK POSTUPNE ZACIT JIST I NORMALNI JIDLA,DEKUJI

MARKETA (Pá, 4. 2. 2011 - 20:02)

v 25ti mi zjistili kameny,...JESTLI MUZU PORADIT TAK BEZTE PRED OTEHOTNNIM,JA SEM V TEHOTENSTVI NEMOHLA SKORO NIC JIST,A PRESTO SEM MELA KOLIKY,A PO PORODU TO BYLO JESTE HORSI,TED SEM PO OPERACI 4DEN A MAN 4MESICNIHO CHLAPECKA A NENI TO VUBEC LEHKE,NEMOHU SE ONEJ VUBEC STARAT,TAKZE ME DOPORUCENI,,,,,BZTE PRED OTEHOTNENIM

Nestalo se vám (Po, 31. 1. 2011 - 10:01)

Moje maminka (76) byla začátkem loňského léta na operaci žlučníku.Musela-dlouho přecházela potíže-bolesti břicha a vysoký tlak (je už taková,nejen že přechází,nikomu nic neřekne,Dr přichází na řadu až za minutu 12),pak jí složily 2 věci najednou-srdíčko+žlučník.Když se dala do pořádku jakž takž se srdcem,následovala laparoskopická operace žlučníku.Po 3 dnech šla domů,ovšem za pár týdnů opět bolesti a hnisání rány.Následovaly týdny každodenních výplachů a vymačkávání hnisu a několikrát za týden dojíždění na kontrolu do nemocnice,samozřejmě vždy s platbou 30Kč.Pak nastal relativní klid,ovšem v zimě se jí v místě operace udělala kýla a zároveň nastalo opět hnisání.Maminka se další operace,kterou kýla vyžaduje bojí.Nyní tvrdí,že břicho nebolí a hnisání prý ustalo,ale nevím jestli to je pravda,nebo opět jen její zvyk potíže tajit.Nešetří se,ale je vidět,že se hůř pohybuje,neovedu posoudit jestli na ní doléhá stáří,nebo jí pohyb ztěžují bolesti břicha.Sama nic neřekne.Má někdo s pooperační kýlou a hnisáním rány tak dlouho po zákroku zkušenosti?

Katka (Po, 31. 1. 2011 - 10:01)

Paní Evo to co píšete...Zdravím vás. Já jsem po operaci rok, bylo to vcelku v poho, postupně jsem zjistila konkrétní jídla,která si už nikdy nedám.Ale poslední dny je mi čím dál hůř a mám pocit, jako bych ten ýlučním pořád měla.Zažila jsem před tím hodně kolik.A minulý týden jsem měla jakoby koliku zase.Pomohly mi algifenové kapky.Stalo se mi to po makovém závinu,který jsem před tím normálně bez problémů jedla.Teď mě jakoby tlačí játra nebo nevím,co to je,je mi ze všeho,co sním těžko a nevím,co stím. Máte někdo nějakou radu?

renata (Čt, 27. 1. 2011 - 11:01)

Dobrý den,ještě bych chtěla přidat znění přísahy kterou ukončují lékaři svá studia:Hypokratova přísaha
"Přísahám při Apollonovi, bohu lékařství, při Aeskulapovi, Hygiei a Panacei i při všech bozích a bohyních a dovolávám se jejich svědectví, že podle svých sil a svědomí budu tuto přísahu a tyto závazky řádně zachovávat. Svého učitele v tomto umění budu ctít stejně jaké své rodiče a vděčně mu poskytnu všechno nutné, ukáže-li se toho potřeba; také jeho potomky budu pokládat za bratry, a budou-li se chtít naučit tomuto umění, vzdělám je bez nároku na odměnu a jakékoliv závazky. Rovněž umožním jak svým synům a dětem svého učitele, tak žákům, kteří se slavnostně zavázali lékařskou přísahou, aby se podíleli na výuce a přednáškách i na celé vědě, jinému však nikomu. Způsob svého života zasvětím podle svých sil a svědomí prospěchu nemocných a budu je chránit před každou úhonou a bezprávím. Ani prosbami se nedám pohnout k podání smrtícího léku, ani sám k tomu nedám nikdy podnět. Stejně tak neposkytnu žádné ženě prostředek k vyhnání plodu; zachovám vždy svůj život i své umění čisté a prosté každé viny. Neprovedu řez u žádného nemocného, který trpí kameny, ale odevzdám ho mužům v tomto oboru zkušeným. Ať přijdu do kteréhokoliv domu, vejdu tam jen ve snaze pomoci nemocným, vyhýbaje se všemu podezření z bezpráví nebo z jakéhokoliv ublížení. Stejně tak budu vzdálen touhy po smyslových prožitcích se ženami a muži, jak se svobodnými, tak s otroky. Uvidím-li nebo uslyším-li při své lékařské praxi nebo v soukromém životě lidí něco, co by mělo být utajeno, pomlčím o tom a zachovám to jako tajemství. Budu-li tuto přísahu zachovávat a řádně plnit, nechť je mi dopřáno žít navždy šťastně, požívat úcty u všech lidí a těšit se z plodů svého umění. Jestliže ji však poruším a poskrvním, staniž se mi pravý opak."

taky pacientka (Čt, 27. 1. 2011 - 00:01)

Všem vám, kteří si stěžujete na potíže po operaci žlučníku věřím a dávám za pravdu.Lékaři nám říkají, že se bez žlučníku dá žít. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že žít se opravdu dá, ale nikdo z nich nám neřekl pravdivě jak.
Po operaci žlučníku jsem třetí rok a spokojená nejsem.Stejně dlouho jsem i v soudním sporu s nemocnicí a zaměstnavatelem, který se velkou měrou zasloužil o moje poškozené zdraví.K tomu si jen tak mimochodem soud pochybíl a je mu celkem jedno, jak mám žít.Z ředitele nemocnice, kde vám lékaři při svém pochybení klidně řeknou, že máte smůlu je úctyhodný radní města Znojma. Dlužno dodat, že asi rok a půl mi lékaři nepoznali onemocnění žlučníku. A tak mě neúspěšně léčili na potíže se zády Tramalem.Nesmírné bolesti, kterými jsem trpěla i tříkrát týdně byly vlastně žlučníkové záchvaty.Když jsem v těchto bolestech přijela do nemocnice do Znojma v 04.30 hod. musela jsem počkat do 06.00 hod.než se službu konající lékař vyspí. Dnes už bohužel vím, že život už nikdy nebude takový, jako byl dřív.

marie (St, 26. 1. 2011 - 19:01)

Paní Evo to co píšete...já jsem 6 let po operaci a je to stále stejně blbé. Nemám jídla, po kterých by mi bylo zle, někdy stač i suchý rohlík. Škoda, že to nejde vrátit, už bych na operaci nešla.

renata (St, 26. 1. 2011 - 15:01)

Já jsem si přečetla váš...Paní Evo to co píšete znám je mi 53 na operaci žlučníku jsem byla vloni,po měsíci jsem začala jíst skoro vše nadýmání bolesti břicha a podobné jsem brala jako pooperační stav který se brzy zlepší.Těď vím že už to jiné nebude je skoro jedno co jím pokaždé mi něco nesedne a pomalu si na to zvykám.K lékaři chodit si myslím je zbytečné jednou je žlučník pryč a nikdo ho tam nemůže vrátit prostě takhle budeme fungovat dál a snad ani nemá smysl číst další články jen se člověk nervuje že zrovna on měl smůlu a ať už jídlem nebo stresem dokonce dědičnou indispozicí si tohle přivodil. Těším se na jaro snad sluníčko zlepší naše nálady a pobyt venku bude lepší než sedět doma a přemýšlet o tom co mě začalo právě teď bolet.

renata (St, 26. 1. 2011 - 14:01)

vše co jsem zde přečetla je pravda už nikdy to nebude jako dřív jen zmizely záchvaty po nevhodném jídle.Spíš by mě zajímalo jakou životnost mají svorky které v břiše po opraci zůstanou.

eva (Po, 10. 1. 2011 - 09:01)

Dobrý den.chtel bych se...Jedině k soudu!!!§Jedině doktoři jsou beztrestní v razi!-NE není to normální....měl být na jednotce intenzivní péče a pokud měl víc operací ,měl dostávat léky na ředění krve do břicha a nedošlo by k embolii.Je to smutný,ale děda je bezbranej a proto taky asi ta nejsnažší "kořist"-kdo ví,kdo se na něm "vyučil"-CHUDÁK děda a my,všichni kteří se taky jednou nebudeme schopni bránit...?
JE NAŠÍ POVINNOSTÍ TRESTAT ZLOČINY VŠEHO DRUHU!!!!

Eva (Po, 10. 1. 2011 - 09:01)

Dobry den. Bude mi skoro 50...Já jsem si přečetla váš příspěvek a mohu říci,že mám podobné zkušenosti-tedy já jsem již roky po lapar.operaci žlučníku pro "nefunkčnost"..p.doktorka byla nadšená,jak se jí její první operace podařila ,ale já od té doby trpím jak zvíře...skoro denně extrémně nafouklá-říhání a větry jsou denně...problémy z vyprazňováním také.Slinivka je celá zvrásněná a prý je to chronický zánět.Mám za to,že právě po té operaci se slinivka "ničí"Dnes jsem chtěla jít k lékaři,protože už nevím jak dál...bolesti až mdloby a jsem bledá až žlutá...ale NEŠLA JSEM-mám strach.Po vyšetření v Brně mi dali prášky a říkali mi,že žluč se mi vylévá někam do žaludečního jezírka a to není správně..ale nic víc a já ty prášky nesnáším....a nevím,co dál.Někdy mám dokonce pocit,že na to snad umřu.........fakt je to fatální!Eva

Tomáš (Pá, 5. 12. 2008 - 08:12)

Dobrý den.chtel bych se zeptat jestli je normalni ze se po operci zlucniku da clovek hned na pokoj bez dohledu,potom se zase musi otevrit kvuli nafouknutemu brichu,znova rozriznout a pak zase cekat az mu protece rana,a do tretice se musel deda dat operovat znovu protoze mu tam museli dat nejakou sitku nebo co....po trech operacich nam dedecek v nemocnici umrel...ale ne na zlucnik ktery uz tam trikrat nemel ale na Plicni embolii protoze nebyly v nemocnici schopni se o dedu postarat a pravidelne s nim hybat protoze uz byl bohuzel v takovem stavu ze se nedokazal ani sam otocit.dekuji za vas nazor....

Jarda (St, 9. 8. 2006 - 11:08)

To by mě teda zajímalo, kde mu to chudákovi takhle "zprasili". Já byl na laparoskopické chlocystektomii 18.7.2006, druhý den mě mamka vezla domů a jediné problémy byly ty, že mi zalezli stehy, a pár dní se mi jakoby převalovaly orgány, když jsem ležel na boku a pak jsem se překulil na bok druhý. Ale to už odeznělo, stevy mi v pohodě vyndali (všechny) a jsem v poho.

Operoval mě MuDr.SIMON JULÍNEK v PALAS ATHÉNA v Praze na Hájích na oddělení Jednodenní chirurgie

Janna (Ne, 6. 8. 2006 - 14:08)

Prosím o radu a zkušenosti s komplikacemi po laparoskopickém odstranění žlučníku.Mému manželovi odstranili laparoskopicky žlučník 28.7.06 a po čtyřech dnech byl propuštěn.Doma měl silné bolesti žaludku, játry, horečky a průjem a včera 4.8. ho přijali zpět do nemocnice.Na ultrazvuku mu našli v místě žlučníku hematon.Měl někdo podobné komplikace?

Reklama

Přidat komentář