Krivdy a trapasy z detstvi, mate?

Mě se stal strašlivej...Nikdy nezapomenu na svoje první rande v 15. letech v roce 1970. Jinými slovy, taková stydlivost se dnes asi už nevidí. Prostě mne pozval kluk na rande na Petřín, byl kýčovitý jarní den a hezky jsme si povídali a popíjeli kofolu, která byla tehdy v takových malých třetinkách. jenže mně se začlo chtít na malou. Styděla jsem se mu to říct a ani jsem nevěděla o WC. Když se mi chtělo již dost, konečně jsme se vydali po cestě dolů. Cesta trvala dlouho a při příchodu k tramvaji na Újezdě mně bylo úplně špatně. Bolelo mi břicho, ale věřila jsem, dospělý člověk to musí vždycky nějak udržet. Jenže jsem nevěděla jak to klukovi říct a a kam vůbec jít. Přesto že tam byly např restaurace, napadla mne taková blbost, že mám jednu stanici trmvají odtud tetu, kterou občas navštěvuji. Řekla jsem tedy, že potřebuji něco tetě vyřídit a tetu pozdravím a dojdu si na záchod. Situace se ale každou minutou zhoršovala a když jsme u tety vystupovali z tramvaje přestávala jsem věřit na to, že se počůrat mohou jen malé děti. ěkla jsem klukovi aď počká dole a letěla jsem po příkrých shodech do třetího patra. Jenže o patro výš jsem doběhla asi čtyři lidi, které byl problém na příkrých schodech předběhnout. Zapomněla jsem zde napsat, že jsem měla minisukni, jenže tehdy ještě nebyly punčocháče, a já měla pod ní punčochy držící na podvazkách, což bylo při chůzi po schodech samozřejmě vidět. Jenže já byla v takové krizi, že jsem mezi nimi prolítla, a jenom zoufale si vzadu držela sukénku. Zazvonila jsem na tetu. NIC! Kroky těch chlapů, myslím že byli tři a ženská, kteří se blížili nahoru. Druhé zazvonění. A NIC! A v ten moment to přišlo, nedalo se to vůbec zastvit. Musel to být na mne pohled jak s zkroucenýma nožičkama stojím v louži. Jeden z těch chlapů co šli pak kolem mne řekl: a jéje, tady se stal velkej malér - a hurónský smích. Rozbrečela jsem se a šla dolů. Tři čtvtě hodiny jsem dole špehovala okénkem, než tem můj kluk odešel a vyrazila mokrá domů. Už jsem ho nikdy neviděla.

Mě se stal strašlivej trapas ve 4.třídě ZŠ. Měli jsme tehdy povinné kurzy plavání a já se strašně bojím přitom vody, byla jsem tehdy jediná, která z několika tříd vůbec neuměla plavat, ani v té 4.třídě. Pamatuji si, že jsme jeli do plaveckého bazénu až někdy kolem poledne, takže jsme jinak od rána měli normální vyučování. Od rána mi od silného strachu a nervozity /z plavání/ nebylo dobře, ale vyvrcholilo to během poslední vyučovací hodiny, kdy jsem se strachy po.. Nikomu bych tohle nepřála, cítila jsme se hrozně. Hned jak jsme dojeli budem do plaveckého bazénu, musela jsme rychle na WC a do sprch se umýt, měla jsem "to" všude..

Ja som zažila obravskú hanbu na zakladke v 6. triede, keď sa mi podarilo pustiť do nohavíc v autobuse. Celý deň ma akosi bolelo brucho a keď som už išla domov tak sa prihlásila ve?ká potreba. Ked?že som nechcela zmeškať autobus som sa rozhodla že to vydržím, no bol to omyl. Bolo ve?a ?udí tak som musela stáť, držala som to ako sa dalo, ale keď šofér musel prudko zabrzdiť a ja v tom ako som sa mykla som sa pokakala. Pomohla mi spolužiačka, u ktorej som sa ako tak umyla. Bolo to dosť ponižujúce.

Nevím jak je to dnes, ale když jsem býval malý, bývalo v telefonu v celé Evropě 60 voltů. Na "kopanec" to stačilo. Přesvědčil jsem se o tom když jsem jako dítě jednou strkal do telefonní zásuvky tužtičku. Tátovi to tenkrát zjevně taky nebylo příjemné.Protože už delší dobu nemám pevnou linku, takže ani žádnou dokumentaci, kde bych zjistil, jestli taková věc hrozí i dnes.Zato jsem si vzpomněl na další trapas.Když jsem byl větší, jedl jsem na okně zmrzlinu a líbila se mě tenkrát jedna holka, tak jsem čekal, až přijde pod to okno.No a přišla. Ale tak, podle zdi, že jsem ji neviděl přicházet. A za mnou ve vedlejší místnosti někdo pustil gramofón tak slyšela nějaké divné špitání a myslela, že už tam někoho mám.Zřejmě čekala, že mě s někým nachytá. Některé věci se dobou nemění. Ani žárlivost...Mě bylo divné, kde pořád je a tak jsem se vyklonil z okna. Ona na mně začala křičet, s kým tam jsem, já jsem chtěl říct, že s nikým a najednou mě podklouzla ruka. A jak se tak chytám, shodil jsem na ni tu zmrzlinu, bylo jí litr, ještě skoro nesnězená, přesně na obličej....To se ví, že druhý den už mě jenom vynadala a víc se se mnou odmítla bavit...

Taky jsem byl dítě rodičů v emigraci, máma se prostě nechtěla vrátit, protože nevěděla, co by se stalo tátovi, který byl rodilý Němec, v Československu.No, také si vzpomínám, jak jsme byli v Praze, odkud máma pochází a mě tam začal bolet zub.No co zbývalo, k zubaři!A já jsem si pak doma přikládal ústa k rádiu a zkoušel ladit.Když mě "odhalil" táta, starající se, proč je to naše rádio neustále rozladěné, to byl pořádný trapas...Proč jsem tenkrát tak vyváděl? Viděl jsem v biografu film, kde unesli demokratického politika a namontovali mu do zubu mikrovysílač. Aby ho mohli ovlivňovat a nutit k propagaci komunismu, přece! K odhalení došlo tak, že se ten pan politik jednou přiblížil k rádiu a slyšel z něj vysílání určené pro jeho zub. Potom to bylo krvavé drama, snad ten vysílač přeladili a pan politik se stal tvrdým agentem, protože byl tajně dopraven do nejmenované socialistické země, kde pořád někoho střílel. Už si nevzpomínám přesně. Bohužel ani na název toho díla.Ale můžu potvrdit, že ke konci padesátých let a v letech šedesátých kolem takových mikro-čehosi bývala doslova hysterie, jen nebyla spojena hned s mimozemskými monstry, ale nejdříve s tajnými agenty komunistického nepřítele. A v podstatě dodnes se tomu věří.

Pavle, taky dobrý. Jen se zeptám, on tě telefonní drát "kopne"? Já myslela, že ne..

Karlíku už dlouho mě nic tak nepobavilo. Máš smysl pro humor..Jít kopat mrtvoly :-)Nemáš ještě něco? ;-)

Karlíku, z toho si nic nedělej. V padesátých letech byli zase jiní blázni a kázali proti ledničkám a televizím:)Já si myslím, že za tím stojí konkurenční boj a pár nábožných pošustů, kteří se berou strašně vážně, protože jinak si vydělávat nedovedou:)No ale toho lidé z Tábora míru byli ušetření, já jsem to zažil jako dítě v Západním Německu:)Zato dneska, v době demokracie, je to také součást českého národního folklóru:)No, já jsem naštěstí tehdy v deseti letech ledničku ani televizi neunesl:)Zato jsem udělal jinou věc. Zapojil jsem elektřinu do kliky, aby nám do domu nemohli tajně vstoupit komunističtí rozvědčíci a něco nám naočkovat,naimplantovat, unést nás za účelem indoktrinace nebo jenom namontovat do záchodu štěnice.Tehdy v začátcích Studené války to bylo oblíbené téma rozhlasových zpráv a taky dobrodružných příběhů a politických spekulací. (jako je i nakonec dodnes, jenom se ti agenti jak plynul čas trochu rozrůznili a namnožili)No a žádný se neobjevil. Ale pořádně to pokopalo tatínka, když se ráno vrátil z práce...přiznám se, že do smíchu mě určitě tenkrát nebylo!Naštěstí se tátovi nic nestalo, jenom nepředstavitelně zuřil, co to má doma za blbečka bez mozku, který těm pánům z rozhlasu a novin, kteří jenom nechtějí ztratit zákazníka a tak zveličují, všechno zbaští...Kdybch tenkrát byl trochu "chytřejší" a nezapojil do té kliky telefonní drát (byl nejblíž) tak raději ani nemyslet na to, jak bych byl na titulníc stranách novin...

Když jsem byl asi ve dvanácti na přednášce jednoho pošuka (nebyl to sice Obalil:)kterej kázal, jak je všechno z mikrovlnky špatný a že na to vyhyne lidstvo. No a doma jsme měli mikrovlnku. Měl jsem najednou srašnej strach, že umřeme a vynesl ji do popelnic, byla pekelně těžká. Když se rodiče ptali, kde je, tak jsem se vymlouval, že jak nechali otevřený okno tak ji asi někdo ukradl. No a oni zavolali policajty , tehdy taková sranda stála asi 10 litrů:)Do toho přišla domovnice, že našla na mikrovlnkách naši troubu! Teda já jsem měl takovej strach, že mě u toho někdo viděl a bude svědčit! No a naštěstí si policajti pak s našima potřásli rukou, asi byli sami rádi, že můžou místo hledání blbý trouby jít někam kopat mrtvoly a šli si po službě:)No, jak vidíte, přežil jsem ten trapas, i mikrovlnku:)

Když jsem jednou na střední škole přinesl chlupatýho sklípkana. Sranda, než utekl a pokusil se vlézt naší elegantní učitelce do rukávu. No to byl tanec hula hula s lambádou dohromady! A následoval takový menší pokus o stiptýz:) A ten pohled, když některý holky vyskakovaly na lavice, jenom někdo zařval, že tamhle v rohu běží další!Blbý na tom bylo to vyšetřování nakonec. No na nic se nepřišlo:) takže nejhorší, co se stalo, že se někde ztratil ten pavouček:)

Taky se mě už povedlo, že kolem nezůstalo oko suchý!Tak si jednou navrtávám do sbírky náboj do plynové pistole Udar, abych vysypal náplň a najednou to bouchlo. Nic vážnýho, ale vyhnal jsem tím sebe i všechny spoluučně z dílny! I s mistrem! Nic divnýho, má to být účinný při rozhánění demonstrací na vzdálenost pět metrů. Mistrovi jsme pak nakecali, že nám do okna hnědočeši nastříkali slzák.

Udělali jsme takovou blbost, hráli jsme na táboře dětem kchaubojskou scénu a u toho se střílelo slepejma. Jenže nějakej vendelín ty kolty omylem nabil taky plynovejma. Bylo to pod velkým vojenským stanem, takže následoval bleskový útěk a najednou nikomu nevadilo, že je venku bouřka. Jenom hlavní vedoucí jaksi nechtěl věřit tomu, že to bylo neplánované a vyhrožoval že zavolá policii:( Naštěstí si to nechal vymluvit.

:-)

když mě byly asi čtyři roky, dostal jsem pistolku na kuličky. Se starší ségrou jsme si hráli ne přepadení, měla velký černý brejle a děravou ponožku na hlavě a tak vždycky bafla do bytu a já jsem po ní střílel. Bylo to dobrý, než se do toho připletla jedna protivná sousedka, zase jí vadilo, že se někdo nahlas směje a tak si šla jako půjčit máslo nebo tak něco:)no a jak se přikrčená vplížila do dveří, tak jsem vystřelil a jí zrovna do otevřené huby. Měl jsem tam zrovna nabitý větrový Lipo a tak by to tak nevadilo, ale ono jí to asi nějak zaskočilo, zamotala se a omdlela. Ségra tenkrát byla celá vyděšená a říkala, že jsem tenkrát strašně řval:)No když zjistila, že sousedka dejchá, ale nevnímá, zavolala sanitku. Ale zrovna nejezdil výtah a tak vylezli s nosítkama po schodech. A jak chtěli sousedku odnést dolů, tak ji připoutali, aby jim nesklouzala, byla dost vyžraná.Sousedka se jim pak v sanitce probrala a začala řvát o únosu a přepadení a strašně sebou házet! Ségra tvrdila, že doktoři si mysleli, že má těžký psychický šok a tak ji odvezli do nemocnice na pozorování. Týden od ní byl pokoj!

Když se nám ve školní učebně pro výpočetní techniku jednou potento...mechanika na CD, úplně nová, tak jsem měli dost problém co s tím, tenkrát to byla zrovna žhavá novinka z USA a stála asi tři tisíce:(My jsem s ní nic až tak špatnýho nedělali, prostě při odpojení z hotswapu a opětném připojení se z ní zakouřilo a už jenom vrčela a data nic:( Pozdě jsme si vzpomněli, že je na to háklivá:)No tak nás napadla strašná hovadina. Měl jsem na kolejích rozbitý CD který den před tím jeden maník protočil na mixéru, kolik vydrží:)Dal jsem ho tam a zavřel, pak jsme přivolali profesora, že mechanika nějak štěrchá a nefunguje.Už ji ani neotevřel, byl zaseklá.Tak ji poslal na reklamaci.No a ono to vyšlo!!! Od té doby se traduje, že stará CD někdy v mechanikách při vyšší rychlosti expoldovala:)

Ja byl ve fakultni nemocnici se slepakem a mel jsem mokrej sen. Kdyby to bylo v noci, tak bych sel nenapadne umyt pyzamo, ale tohle bylo uz rano. Tak jsem lezel a premyslel, jak to udelat, aby si toho nikdo nevsiml. V tom prisla vizita a jak naschval jich bylo vic nez normalne, vcetne nekolika studentu a studentek mediciny.

když jsem se tak v šestnácti na čundru vsadil,totálně zlitej, že si dám do zadku kouli z kulečníku...tam šla ale zpátky ne! Vyndal ji až lékař v pondělí ráno:( Zadek bolel ještě týden!

To se mě stalo o výlovu. Bylo mě tenkrát tak 15. Celej den se brodíte bahnem a tak na sobě máte takový vysoký holínky až do rozkroku. Já jsem pod tím měl tepláky,kombinézu. do toho zastrčený nepromokavý svršky s kapucí.Jistě, že to člověka utahá, tak jsme dali pár piv a jeden známej přivezl domácí víno a udělal teplý svářo.No a zrovna jsem byl dole v bahně a přišla na mně z toho svářa taková ta lidská potřeba. A pěkně naléhavá. Než jsem se dotáhl ke břehu a všechnu tu parádu sundal, měl jsem v těch holínkách pěkně mokro:)Ono to nemělo kam jinam odtéct:)

To mně se zase stalo v mých 13(!!!) letech toto: Byla jsem na návštěvě u mé nejlepší kamarádky,která bydlela asi tak 3 km daleko a chtěly jsme jít ven.Ve dveřích nám její taťka dal každé hodně zralý banán.Tak jsem ho snědla.Šly jsme na takovou delší procházku.Jak jsme si tak spolu povídaly,tak jsem začala cítit, že se mi děsně chce jít na velkou...(banán zapracoval)Jenže kolem byly samé rodinné domky,nebylo kde si jít ulevit.Kámošce jsem nic neřekla a potichu jsem potlačovala stále akutnější křeče v břichu až mě z toho políval pot.Už se to po chvilce nedalo zadržet a stalo se to,čeho jsem se nejvíce obávala.Brutálně jsem se posrala.( Nutno podotknout,že bylo parné léto a já měla na sobě kraťásky a krátké tričko.)Cítila jsem,jak mi ta sračka prosakuje do kraťas.Chtěla jsem si ty špinavé kraťasy překrýt tričkem,aby to nebylo vidět, ale jak jsem se již zmínila,bylo bohužel příliš krátké.Dodnes nechápu,že si kámoška ničeho nevšimla a hlavně,že v tom pařáku nic neucítila.A tak jsem pak šla celá posraná ještě 3 kilometry zpátky domů.Tehdy to byl brutální TRAPAS,teď s odstupem času se tomu směju:-)))))))))))))))

Když mě nějakej imbo napíchal do přezuvek hřebíky. V šatně byla tma, šli jsme z tělocviku a já jsem se chtěla přezout a najednou taková bolest! Vyletěla jsem jako rachejtle a srazila ve vchodě do šatny paní učitelku. Asi ramenem, já nevím. Takže jsem já měla nohy rozpíchaný do krve a paní učitelka bouli na čele a ošetření lékařem a tři dny volna jsme potřebovaly obě.