Láska nebo stereotyp?

Díky, určitě dám vědět. Je pravda, že kolem mě bloudí několik duší, které říkají, že pro takovou ženskou jako jsem já se vraždí ... Mě to těší, ale jinak jsem hluchá a slepá, zatím je vše moc čerstvé a hlavně nedořešené, co se týká bydlení.

Theodoro dle mého názoru jsi udělala dobře. Teď to bolí, ale život je dlouhý a být s tímto člověkem by tě určitě ubíjelo. Hodně štěstí, ať se z toho rychle dostaneš. Držím ti palce, abys našla člověka, který si tě zaslouží. (Škoda, že už se to nedozvím). Hlavičku vzhůru!

Milá Theodoro, psal jsem to i v tom vedlejším fóru - záleží na každém, jakou má sebeúctu. Mě svíčky mezi kamarády (taktéž kina ap.) normální nepřipadají. Pokud někomu ano a je to vzájemné, potom proč ne. Někomu se taky líbí, když mu jeho manželku "ojíždí" někdo jiný před jeho očima.

Ahoj všem, je to už asi tři měsíce, co jsem Vás žádala o radu.S mým přítelem jsme si vše urovnali, ale než jsme k tomu dospěli, bylo to pro nás oba nesmírně těžké období. Domluvili jsme se, že začneme znovu. Uvědomili jsme si chyby,co jsme dělali a rozhodli jsme se vše změnit. Zároveň mi přítel slíbil, že s onou slečnou vše skončí.Prožili jsme spolu nádherné září a půlku října.Najednou mě napadlo přece jenom se podívat do jeho mobilu a bylo to tady zase. Zprávy, výpisy od doručení zpráv, volání.Byla jsem zase tam, kde jsem byla v létě. Z léta jsem věděla, že byla dokonce u nás na návštěvě.Přítel neuklidil ani skleničky od vína, svíčky byly ohořelé ... Co mi tím chtěl říct? Já jsem mu uvěřila, dokonce jsem si myslela, že to na mě jen narafičil, abych zuřila. Naivně jsem si myslela, že to byl z jeho stranu pouze kamarádský vztah.Teď už vím, že mezi nimi šlo o něco víc.Když jsem teď v říjnu přišla na to, že si nepřestali psát,zaútočila jsem na něj. Buď já nebo ona. Já to prý nechápu, jde pouze o přátelský vztah.Z principu se přítel rozhodl mi nevyhovět, ať se vlastně z toho vyplácám sama.Prostě ho přestalo bavit poslouchat mé zákazy ... s tím se bavit budeš, s tím ne. Nechtěla jsem, aby se přestali zdravit, to je snad hloupost, ale psát si, když ona jej pořád chce a mi to ubližuje??? Řekla jsem mu jasně, že pokud mě nechápe, nemá to mezi námi smysl... 5.11. bychom oslavili 7. výročí, už ho neoslavíme ... ukončila jsem to. Ale strašne to bolí a já se teď plácám v tom, jak vypořádat byt, co s věcmi, a tak ... můj bývalý přítel je na dně ... bohužel až teď ...

Theodorko, no jo, je tomu asi dva dny, co jsem četla někde v nějaké odborné publikaci, že krizovým rokem ve vztahu/manželství je právě sedmý rok. Jestli se nepletu, psala jsi, že jste spolu skoro sedm let. Člověk pak začne přehodnocovat a přemýšlet, jestli mu náhodou neutíká "pod rukama" něco lepšího. Znám to, nám se to s přítelem přihodilo po necelých šesti letech (vyjímka potvrzuje pravidlo:-). Náš vzah sice nevydržel, ale teď s odstupem asi tří let, vím, že to bylo dobře. Myslela jsem na to, jak bych tu Tvou situaci řešila já teď. nevím, asi bych se zkusila sebezapřít a rozejít se s ním. Protože jak on sám řekl, není dobře, když se tohle děje, ještě když nemáte rodinu. Pak ji můžete mít a jemu se třeba stane to samé... To pak ale bude problém. Asi bych šla od toho, Theodorko. Ale to je těžký, dobře se to radí...Nicméně Ti přeju, ať se rozhodneš jakkoli, abys to zvládla! A sobě vlastně také, neb se příští pátek vdávám. Tak se měj hezky, papa Simi

Díky za radu. Snad by do toho se mnou šel. Uvidíme.

Jste spolu už strašně dlouho a oba jste si na sebe určitě zvykli. Podle mého by nebylo na škodu zajít se poradit k odborníkovi, ten je schopen váš vztah rozebrat a získáte jiný úhel pohledu, což je určitě moc dobré.

Ahoj,s přítelem chodím necelých 7 let, před dvěma lety se se mnou zasnoutil a chtěl vědět, jestli si ho někdy vezmu. Již 1,5 spolu bydlíme, máme spolu úvěry a půjčky a on nyní přišel na to, že vlastně neví, jestli mě miluje, nebo je se mnou jen ze zvyku, protože mu je se mnou dobře.Jeho nejistota zřejmě pramení v tom, že je poněkud divočejší. Je sportovec a má spoustu kamarádů a známých, se kterými rád tráví svůj čas, společně se mnou nebo i beze mne. Občas to s kamarády přežene a já pak vyčítám a brečím.Před 14 dny to tady bylo zase, s tím,že nepřišel domů na noc. Zajiskřilo to mezi ním a jednou slečnou. Tvrdí mi, že mezi nimi nic nebylo a ani neví, jestli s ní něco chce mít. První dva dny se mi omlouval a byl milý. Další dny se v něm něco zlomilo a nyní tedy neví, jestli má se mnou zůstat. Buď bude prý se mnou. nebo může být se mnou a zkusit to i s ní, což prý nechce, a nebo přemýšlí o tom, že bude úplně sám.Mám pocit, že už mi nechce ubližovat, protože to sám se sebou nezvládá a moc by chtěl. Na všechno mi odpovídá, že neví, že je mu všeho líto. Nechce odejít, aby jednou nelitoval a nechce zůstat, aby jednou nelitoval, že zklamal mě a třeba naše děti a tím rozvrátil rodinu. A já čekám, jak se rozhodne...