Líbí se mně kluci v ponožkách a jsem taky kluk

Máš pravdu. Proto tímto...Je to tak. Vykání je nesmysl. Měli by si všichni tykat. Jen jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je, když si vykáme a říkáme křestním jménem. Je to sice hezký, ale už to stačilo. Přebírám vládu nad fórem.

Máš pravdu. Proto tímto...Libore, konečně dostals rozum.

asi v šesté třídě nás při tělocviku hnali ven už někdy v březnu.Byla pořádná kosa,takže v tílku a trenkách to bylo fakt žůžo..No a dva kluci nastoupili v polobotkách.Učitelka je samozřejmě seřvala.Boty a ponožky musely dolu a na pískovém a i na asfaltovém hřišti museli být bosí...,celou tu hodinu.

zásadně tyká. Je to podle...Máš pravdu. Proto tímto zavádím všeobecné tykání.

Pepíku, žádám vás,...zásadně tyká. Je to podle anglofonních zvyklostí. Většině to vyhovuje. Vadí to jen nějakým protivným kokotům.

To mi připomíná moment,...Tak to mě potkalo taky, i když já byl ten lechtaný. U nás to bylo jeden do jednoho kouta a druhý do druhého kouta, samozřejmě čelem ke zdi, ale i ruce založit za zády. Jenže tak krotcí jsme nebyli, my si to ještě vyřídili spolu ručně v šatně. Ne bez následků. Účitelka nás samozřejmě nachytala a odcházeli jsme ze školy s poznámkou.

To mi připomíná moment, kdy jsem při přesně tomto cviku (taky při povinném cvičení v tělocvičně naboso) polechtal spolužáka na špinavém bosém chodidle, a on začal kopat. Já zas chytal jeho nohy, až musela zasáhnout učitelka. "Vstyk, a na hanbu, oba!" a ukázala rukou směrem ke stěně. Vstali jsme a s úsměvem bosi ťapkali tam, kam ukazovala její ruka. Mysleli jsme si, že se jen pohodlně opřeme zády o zeď a chvíli si tak postojíme, jenže: "Čelem ke zdi se stojí na hanbě!" Tak jsme se při stání vedle sebe museli otočit a začít hledět do stěny. Byla to šílená nuda. Po chvíli začly taky pořádně zábst nohy.

A ještě jednou: ze šatny jsme chodili k tělocvičně přestrojení naboso v trepkách, a z nich jsme vyklouzávali až těsně před dveřmi do tělocvičny. Když jsme tak jednou čekali na chodbě před tělocvičnou na tělocvikářku, procházela kolem dějepisářka. Všichni jsme ji pozdravili a ona odpověděla všem najednou s potutelným úsměvem. Hrozně jsem se zastyděl: bosá chodidla jsem měl totiž ve svých korkáčích, z nichž mi na svět roztomile a zvědavě vykukovaly všechny prsty a nohy mi vypadaly strašně femininně. Přišla naše úča, začala se bavit s dějepisářkou v otevřených dveřích do tělocvičny, a pomalu nás svolávala dovnitř. Jenže zbývalo ještě odložit trepky, v řadě vedle sebe podél stěny přede dveřmi, a kluci už poslušně začali a už pleskají po parketách v sálu bosými chodidly. Strašně se mi nechce odkopávat své korkáče před dvěma učitelkama, jenže co mi zbývá... Otázka, zda se styděl víc s bosýma nohama v trepkách či bez nich.

Naše dějepisářka na gymplu byla ženská s velkým Ž, u níž bylo fakt ambicí mít jedničku. Taky mírně politicky zkompromitovaná... Už radši ne víc informací, aby to někomu něco nepřipomenulo. No a ta jednou přišla k nám do tělocvičny, když jsme měli gymnastiku, při které jsme povinně museli cvičit bosi. Leželi jsme zrovna při rozcvičce na značkách na břiše, a tak bylo vidět, jak už všichni máme od úvodního běhání a pochodování po špinavé podlaze tělocvičny pořádně ušmouraná chodidla, včetně třídního premianta, který ležel přede mnou - v jeho případě jsem skutečně až strouhal mrkvičku. Jenže ... dějepisářka byla najednou moc blízko mě, a já se ošíval a všechno mě svědilo, jak jsem se styděl.

Aby ses neposral. - malou...To mě připomíná zase jednu příhodu ze základky.Psal se rok 1972,chodil jsem do druhé třídy.Převlékali jsme se tehdy před tělocvikem ve třídě.No a když jsme vyšli na chodbu,tak jednomu klukovi,který šel na tělocvik bos na chodidle taky prasknul puchýř.Odkuhlal se opláchnout si nožku do umyvadla na WC,tekla mu krev.Ale učitelka mu nic neslevila a musel jít takto poraněn bosý cvičit.A ještě se mi vybavuje jeden zážitek,z téhož roku.Nestalo se to ale na tělocviku,ale při práci na školním pozemku.Měli jsme upravovat nějaké záhonky a bylo tam spusta bláta,tak po kotníky.A tak jsme dostali nařízeno se všichni zout do bosa.Žádné teplo určitě nebylo.A tak jsme celou hodinu bosky v blátě opečovávali záhonky.Pak jsem si umyli nožky pod nějakým kohoutem se studenou vodou,na té zahradě.Jo,bylo to prima...

Pepíku, žádám vás,...Aby ses neposral. - malou pripominku, mel jsem puchyr na plosce nohy, jak jsem stale behal v trampkach, tak jsem si vyzul boty a behal v telocviku bos, abych trochu schladil nohy. Dopadlo to tak, ze ten velky puchyr praskl a strhl jsem si i kus zdrave kuze ...

My v telocviku hrali...Pepíku, žádám vás, abyste mně vykal. Je to slušnost.

My v telocviku hrali...no v ponožkách se brzdit nedá leda bruslit :) ale bos to jde velice dobře pač to neklouže, ale má to úskalí pač si můžeš natáhnout sval, tak že to chce mít dobrou kondici.

My v telocviku hrali volejbal, kose, fotbal, vybijenou. Cviceni nebo prostna jen na rozcviceni, takze si nedovedu dobre predstavit, jak se utika a brzdi v ponozkach nebo bos. My ale telak brali jako zabavu a oddych a ze je prospesna pro nase tela a zdravi.

já chodím do 5 třídy a o tv chodím bos už od 3 třídy. a ve škole taky. domů to mám asi 150 metrů a někdy když se mi nechce obouvat boty tak chodím domů taky bos.

My jsme pri hodinach telocviku rozhodne nemuseli byt na boso a bez ponozek. My jsme mohli bezne nosit ponožky.

A to si siel na telesnu LEN v...Peto, nemali byste mi tykat. Tu si všeci vykáme. - V šatni som sa vyzliekol len do trenírok a v nich cvičil. Na základke náš telocvikár vyžadoval, aby sme (mimo zimných mesiacov) cvičili hore bez, bol som teda tak zvyknutý.
Čo sa týka spolužiakov na strednej, tak to bolo rôzne...
Niektorí cvičievali aj v tričku, iní v tielku, alebo hore bez. Chalani si veľmi nezakladali na nosení úboru. Ak ho nemali, vyzliekali sa obvykle len do slipov, alebo trenírok.

A to si siel na telesnu LEN v trenkach - bez tricka?
Aj ostatni potom boli bez tricka?

Reagujem na príspevky chalanov, ktorí sa vyznali zo skúsenosti cvíčenia na TV naboso.
Pripomenulo mi to situáciu z 1. ročníka strednej školy. Išlo o úplne prvú hodinu TV.
Úbor som si na cvičenie nepriniesol, bol som zvyknutý sa vyzliecť do trenírok zo základnej školy, a tak som to spravil aj tu. Spolužiaci mali z toho ohromnú zábavu...
Väčšina z nich na seba "hodila" bermudy, či tepláky a obula si tenisky. LEN v tenkách a bosý som cvičil iba ja. Bol som na pochybách, či to mám zopakovať aj najbližšie, no nakoniec som sa rozhodol, že to spravím. Prekvapením pre mňa bolo, že som tak nebol len ja sám, ale i ďalší dvaja spolužiaci.
Zrejme prišli na to, že naľahko im je lepšie, a že si takto nemusia z domu nosiť úbor. Behom štúdia na strednej sa okruh naľahko cvičiacich spolužiakov rozširoval. Bolo viacero stabilných, ktorí tak cvičievali aj keď sa v telocvični nekúrilo, v trenírkach, alebo slipoch.

Když mi bylo 10 let,tak jsem...Já zažil asi v pátý třídě něco podobnýho jako vy, Péťo, ale já se jednomu posměváčkovi pomstil.Taky jsem byl bosej na těláku a pár blbců se mi smálo.Když jsme se pak vrátili do šatny,tak jsem se do toho jdnoho kluka pustil a namlátil jsem mu,že zůstal chvíli ležet na zemi a fňukal.Toho jsem využil a rychle jsem ho úplně zul - kecky,ponožky.Na odpor se nezmohl.Musel jít pak bosej po chodbách až do třídy,až tam jsem mu boty vrátil.