MÁLO ZNÁMÝCH

já jsem měla vždy jen jednu až dvě takový ty kámošky na celej život a jinak spoustu kámosů.Pak jsem se přivdala na druhý konec republiky a naivně si mysleli s mužem,že si vystačíme sami.Moje 2 kámošky jsou daleko,komunikujeme přes PC-skype (tel.je drahý na hodinový hovory),s kámošama jsme omezili vztahy na příležitostné blahopřání k svátkům.Manžel měl jediného kamaráda,který se však také odstěhoval daleko.Dítě se pomalu osamostatňuje a my jsme na tom v podstatě stejně jako vy všichni.Letos jsme nebyli ani nikde na dovči,nebyla chuť.Máme karavan,ale výlety s ním nás nebaví podnikat sami.Kolikrát si nás našli nějací lidé s tím, že jsme strašně pohodoví a že takové hledají neboť oni také jsou,ale pak se ukázalo, že oni zas tak pohodoví nejsou (jak si mysleli - alkoholismus,nevěry,hádky).Je nám 34 let (+-2),ale odhadují mi do 30ti.Jsme z brněnského kraje.

Jsem z Moravy, manžel ze severních Čech, žijeme spolu v miniaturní vesnici ve středních Čechách, kde dávají lišky dobrou noc, manžel jezdí do zaměstnání do Prahy, synové studují, já pracuju doma na PC, navíc jsem hrozný introvert a samotář, přátele nemám vůbec žádné. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Mám práci, která mě moc baví a taky spoustu zájmů, takže nijak nestrádám a rozhodně se nenudím... ale přece jen...

No, u nás je to jinak. Já mám docela dost kamarádů, on ještě víc. Ale dohromady to nejde, neznají se a ani by to nestálo za to.
Takže nějaký akce typu - párty dvojic, to prostě nejde.Škoda.

Tak to je trošku dálka, to je fakt. Ale můj švagr má známý někde u Tachova a taky se seznámili na netu. Vidí se tak 2x do roka, někdy víc... Tak jak chcete lidičky.

Ahoj Kači! To by bylo asi fakt nejlepší. Jenže já a můj přítel jsme z Bohumína. To je u Ostravy. Takže mám stejný návhr. Pokud jste někdo z okolí a trápí vás stejná věc, tak napiště.....Mě je 20, příteli 24.

Máme stejný problém jako Hanka.Tak co s tím něco udělat, když máme všichni stejný problém? Pište si nějaký čas mailíky a když se vám bude chtít, můžete se sejít, ne? A problém se dá hned nějak vyřešit. S přítelem jsme z Prahy, pár let spolu bydlíme. Já 23, přítel 24. Tak kdo bude chtít, budu ráda, když se ozve. Mějte se a hodně štěstí!!!

Jo jo je to težký. Taky si někdy, ale říkám, že jeden je lepší než deset nudných známých. My, jako pár, nemáme moc tzv. známých, protože si hodně vybíráme a nedokážeme se bavit jen tak s každým. Prostě nám musí sedět. Narozdíl od mojí kamarádky a jejího přítele. Ti se baví vážně úplně se všema. Teda aspoň se snaží, různě podkuřují a snaží se všem zavděčit. To bych dokázala taky, ale nemám chuť se přetvařovat.

Když jsme se poznali, každý jsme měli určitý okruh svých známých.Přítel je více společenský so se hospod týká. Já když jdu s ním do hospody, tak to vždy jen přetrpím. Jeho zase nebaví moji známí. Je těžké se přizpůsobit tomu druhému, v takovém případě ztratíte okruh svých znamých. Někdy trpím samotou a vůbec se mě v této pozici nelíbí.

Tak my mame sice znamych dost, ale jsou to znamí predevsim meho pritele, s kteryma ja si nemam co rict a travit cas s nima me nebavi, nebot jejich jediny zajem je hospoda, chozeni po kramech a ukazováni se nekde. Nastesti pritel take preferuje traveni casu aktivne a tak ho travi radeji se mnou vetsinou pri sportu. Bohuzel tito znamí mu denne telefonuji a tahaj ho do hospody apod. Kdykoliv pritelovi zazvoni telefon je to jeden z jeho znamých a chce vedet co dela a jestli nepujde na jedno. Uz na ne jsem pekne alergicka. O me si musi nejspis myslet ze jsem hrozna semetrika, ktera pritelovi zakazuje kamarady... ale je to jeho svobodny rozhodnuti myslim

To není nic nového. To sebou nese konzumní společnost. dnešní vztahy mezi lidmi trpí sobectvím a individualismem. Dřívější kamarádi, či spolužáci si nemají o čem povídat neb je rozděluje třídní nepoměr. Jeden je učitelem a druhý podnikatel kterému přes účet ročně proteče 20mega. No ti dva se neshodnou ani v názoru na počasí.Pokud se někdo odstěhoval z místa svého dětství a navíc je trochu introvert, je ztracen. Jedno lidové moudro praví: Přítele hedvábnou rukou vybírej a železnou drž. A další: U boháče přátel jako plev ve mlýně.Myslím, že lepší jeden jediný opravdový přítel, než deset známých z práce nebo hospody kterým když se jednou za týden nepřipomenete, tak vás za měsíc ani nepozdraví na ulici.

Máme s přítelem podobný problém. Je to asi tím, že on je trošku málomluvný a taky vůbec nepije - znáš to, chlapi jdou na pivo atd, ale jeho se nidko nezeptá. Taky bysme sem tam rádi někam vyrazili, ale není s kým. Navíc máme pocit, že kamarádi, které jsme měli kdysi, nás nějak odstrkují a nepočítají s námi. Přitom podle mě vážně nejsme nějak nesnesitelní. Já mám přátel dost, ale jako pár ne. Zajímalo by mě čím to je. Jestli přijdeš na něco nového děj vědět....

Chci se zeptat, jestli máte dost známých, nebo málo a štve vás to. S přítelem jsme úplně normální pár, ale dost často se nám stává, že bysme třeba někam vyrazilim, ale nemáme s kým. Nikdo nám nezavolá a nepozve nás nikam. Doma už je to ve dvou někdy ponorka. Jestli jste tohle někdy zažili, co se s tím dá dělat? Díky za odpovědi