Mám se vrátit?

odpověď na pomoc z Rosy byla ve stylu ...

když nemáš prachy tak si maximálně zavolej 158 ..... já si ji zavolám a on mně tu ....zmrzačí ..... ok

zkus najít cestu,...dopadlo... nevim jak na to psala jsem na Rosu
dluhy mám i tak ...
ale nešla jsem prosimtě ani do práce ..
vyrazí mně zase kvuli němu ..
došla jsem si pro víno a piju
čím víc odpouštím tím hůř pro mně večer zase rvačka
M.

muj vztah je již...zkus najít cestu,...dopadlo to už tak strašně že nakonec stejně nezbylo než s tím skončit i když málokdo skutečně pomohl,peníze nebyly zato dluhy,..pak přišla úleva a otázka proč jsem něco neudělala dřív,věci kolem se samy začaly lepšit...zvaž možnosti a netrap se déle než musíš

muj vztah je již přechozený ale 10letý
už je pravidlem násilí ...
nikoho mimo něj nemám ..
ale už to nemá smysl a bojim se udělat čáru ..
nejsou kč na samostatnost ani odvaha
stereotyp je jistější ..?
CO mám dělat ?
Našel by se tu někdo kdo odešel z domácího násilí ....???
M.

Nevracej se k němu, nikdy! Prošla jsem si podobným vztahem, trval asi 6 let, život bez něj jsem si nedovedla představit, ale život sním mě zabíjel. Skoro mě dohnal k sebevraždě. Nebudu tady ani vyprávěj, jak mě ponižoval, jak mě zradil a čím vším jsem si musela projít, neustále srážel sebevědomí, nadával mi, pořád mi říkal, že mě nikdo jiný chtít nebude. Já jsem to vydržela hrozně dluho, tři roky jsem sama a těžko se vzpamatovávám z toho, čím sem si prošla. Následky si ponesu celý život. Nedělej stejnou chybu, uteč dokud můžeš, než se z tebe stane troska!

Teď už vím, čím jsem si to chování zasloužila, přítel měl nízké sebevědomí a zvedal si ho tím, že srážel to moje a že mi ubližoval, dávalo mu to pocit moci a nadřazenosti. Tihle lidé se nemění, tihle lidé tě pomalu ale jistě stáhnou na dno.

Nesnaž se nutně zaplňovat místo ve tvém životě chlapem, který za to nestojí. Najdi si nové kamarády, koníčky a počkej si na "toho pravého".

Pokud jsi uz v 1,5 letem vztahu byla nestasna, ponizoval te a nadaval ti, podvedl te, tak to do budoucnosti nevidim lip.
Proc mas vycitky? Kvuli nemu? Ty by mel mit on.
Mozna ti ted chybi, ale to je po delsim vztahu normalni, je divne byt najednou sama. Najdes si nekoho lepsiho a zapomenes.
Z tve vety "byla jsem štasná, že mám někoho kdo mě má alespon rád" bych rekla ze jsi proste byla vdecna za jakykoliv vztah ze nejsi sama.
Mej nejakou hrdost a nenech se sebou ve vztahu mavat, jen proto aby jsi nebyla sama.
Pokud ti takhle nekdo dokaze ublizovat uz v 1 roce vztahu, jsi dobra kandidatka na domaci nasili v budoucnosti.
Milujes ho vubec nebo ti jen chybi ten pocit ze nekoho mas?
Kdyby se najednou objevil sympaticky kluk ktery by se ti libil a chtel s tebou chodit budes souhlasit nebo budes porad vahat kvuli byvalemu?

Byla jsem klukem skoro rok a půl... po celou dobu jsem co jsem s nim byla mi daval najevo, že nikdy nebude milovat jinou dívku,než svoji bývalou, ale já se i přes to snažila aby to mezi námi fungovalo a byla jsem štasná, že mám někoho kdo mě má alespon rád i když jsme si prošli uz dvěmi rozchody, pokaždé mě nechal on a jednou mě podvedl, všechno jsem mu odpustila... ale postupen času jsem začala být ve vztahu neštastná a on mi zrovna dvakrát ke štěstí nepomáhal, dokonce prohlašoval, že nemáme vztah, že jsem jen kamarádi s výhodami, ponižoval mě, dokonce mi začal i sprostě nadávat... při jedné z našich dost častých hádek jsem to už nevydržela a řekla jsem mu že to chci zkončit, a on, jak by s ním něco hnulo, uplně obrátil list a začal mě prosit, že se změní, ala já si stálala za svým. Po rozchodu jsem se dvakrát sešli, dokonce mi i přinesl kytku, ale já jsem byla pevně rozhodnutá že se k němu vrátit nehodlám, ale jemu jsem nic neřekla, dávala furt nějakou naději... to bylo asi špatně, před pár dny mi volala jestli k němu nechci přijed na noc, ale at se nebojím, že nic zkoušet nebude, jen mě chtěl vidět, že se mu po mě styská, brečel mi do telefonu... nakonec jsme se začali hádat a já mu to řekla zas, nevrátím se k tobě a položila jsem mu telefon.... Od toho telefonátu jako bych neexistovala, asi jsem mu tím ublížila. Ted mám, ale výčitky svědomí, co když to myslí vážně? Bojím se vrátit, bojím se, že to bude stejné jako dřiv a že zas budu trpět... Ale chybí mi, poradtě co mám dělat