Mám strach z nové práce

Ahoj dívky a ženy..ráda bych upozornila na jednu zajímavou pracovní příležitost, která je dnes docela často exponovaná..i žena může pracovat u ostrahy, třeba jako pracovnice dohledového centra..což chce určitou obratnost, rychlost rozhodování a flexibilitu..rozhodně ne svaly-
http://www.profesnikvalifikacestrazny.cz/kvalifikace/pracovnik-dohledoveho-centra/
a je to no stress

Mám špatné zpominky s předchozí práce ženský který vám práci ošklivi tím, že vás pomlouvaji. Znechuti vám celý den 6 h do 14h.Zpusobem to si s paní zase užijem než se zpomatuje. Mam nastoupit do nové práci strašně se bojím jaký tam budou lidi budu tu práci zvládat. Co myslite mám to zkusit? Když to nepůjde vždy mohu odejít. Jsem hrozná posera. Jsme jen člověk.

Zdravím, mám strach také z nového zaměstnaní. Nikdy jsem nedělala prodavačku v trafice a je toho hodně naučení. Uzávěrka, terminál, pokladna, časopisy, a ještě se orientovat v cigaretách a tabáku je dnešní době náročné, protože je hodně sortimentu. Vím že, tady vaše konverzace jsou staré ale zrovna řeším to co vy a tak jsem se rozhodla sem napsat. Nechci nic vzdát když jsem se do toho pustila a navíc chci si něco sama sobě dokazát. Ale naprosto chápu vaše pocity a strach.

jsem dlouhodobe nezamestnana hledam praci ale nedokažu překonat strach, nejorši jsou ty počatečni prvni kroky, dodat si odvahu,,bojim se že se ztrapnim, že mi to nepujde, bude ostuda že se budu klepat tremou a žebudu nekde ve velkych prostorach bloudit citim se špatne mezi cizimy lidmi a přitom tolik ych chtela pracovat co s tim nelze to překonat

taky jsem pred pár měsíci...Uplně to stejné jsem zaživala i ja,pokud to jde tak zmente zamestnani.Ja ho zmenila a uple v pohodemU me to bylo kolektivem.

Neznám nikoho, kdo by neměl z nové práce strach, je to přirozené, nevíš, co čekat.

Již brzy nastoupím do svého...Není se čeho obávat. Je mi skoro 30 a po 3 letech budu měnit práci. Věř mi, že je mnohem horší odejít po delší době jelikož si na vše a všechny zvykneš a hlavně si již připadáš silná v kramflecích, co se práce týká. Ale pokud jsi měla pocit, že tě ta předchozí práce nebavila, je čas jít dál a možná v té druhé setrváš o něco déle a pochopíš, že v životě to tak prostě je, že je třeba jít dále a plnit si sny a také naplňovat představy o tom čeho by jsi v životě chtěla dosáhnout. Je to přirozený vývoj a je jasné, že lidi se bojí nepoznaného. Takže hlavu vzhůru a vzhůru do nové práce. Možná nastoupíme společně ve stejný den..:)

Ahojte,tak jak vas tak posloucham je to zajimave. Vsichni maji stejne starosti jak ja. Taky me ted ceka hledani prace. Zkusim Marky pristup a budu delat, ze vsechno umim. Je pravda, ze ma pracovni zkusenost z predchozich ctyr zamestnani je takova, ze clovek nepotrebuje ani tolik schopnosti jako odvahu to zkusit.Mam zahradnickou vysku a ted se vracim ze zahranici, kde je teda kazda prace mnohem lepe ohodnocena jak u nas.

Marka: Díky za reakci. Nakonec to dopadlo tak, že místo, na které jsem měl nastoupit, bylo dočasně pozastaveno a to jsem dal málem výpověď ve stávající práci. No na jednu stranu mi spadl kámen ze srdce, ale na druhou mě zase žere to, že jsem tam, kde jsem byl. Si už připadám fakt neschopně. Kdybych aspoň měl nějakou představu, co by mě bavilo a zároveň uživilo, ale od doby, co jsem dokončil školu, jsem dělal chvíli to a chvíli ono a dohromady neumím nic pořádně. Chtělo by to začít úplně od začátku, ale nevím odkud. :-( Mrzí mě to hlavně kvůli přítelkyně. Chtěl bych jí dát víc, ale jsem neschopný cokoliv změnit a cokoliv dokázat. Nějaká ta sebedůvěra je ta tam, nedokážu se soustředit tak, abych si něco zapamatoval, no prostě průser.

Ahoj, já skončila s prací na konci srpna a teď si hledám práci. Nabídky celkem jsou, tak si zatím vybírám. Pokud se něco dobrého neobjeví do měsíce, tak pak vezmu cokoli. Jsem teď spokojená, už nemusím brát léky :-)

Eriko, co ty??

Ahoj Juraj, tak to jsi na tom líp než já, já končím příští měsíc a ty začneš.
Chtěla bych ti jen napsat, že je blbost se stresovat, na většině dobrých míst jsou dost neschopní lidé, kteří jen umějí předstírat, že jsou schopní.
Dnes je třeba vystupovat suverénně a věřit si, pokud to nedokážeš, prostě to předstírej, jinak to nejde.
Myslím taky, že tou změnou zaměstnání neprohloupíš, protože 13 tisíc je hluboko pod průměrem a je to plat pouze na to, aby člověk neumřel hlady. I kdyby nastala ta nejhorší situace, a to že by tě propustili, budeš mít podporu ve výši bývalého platu a tím pádem na tom nebudeš hůř. Tak se toho neboj, daleko větší pravděpodobnost je, že uspěješ a budeš se mít dobře. Jestli ti můžu ještě radit, nedávej nikomu v nové práci svou nejistotu najevo. Pokud dojde k tomu, že něco uděláš chybně, tak se mile usměj a řekni, tak doufám, že mě příště včas upozorníte, teď to dám do pořádku. Hlavně žádné hroucení kvůli chybě, skoro vždy se dá opravit - teda pokud nenastupuješ na místo lékaře.
:-)
A nezapomeň, ženy mají rády zajištěné muže. Tak ti držím palce a ty mi drž taky , ať najdu nový flek.

No vidím, že diskuze už není tak aktuální, ale zrovna jsem na tom podobně.
Mám práci, která není nijak náročná, ale není moc dobře placená (něco málo přes 13000,-). Nabídlo se mi, že se v jednom nejmenovaném podniku uvolnilo jedno místo, které se musí rychle obsadit a pod vidinou většího výdělku a spousty benefitů jsem si řekl, že půjdu do toho. Minulý týden jsem se byl podívat co a jak, kde už jsem začal pochybovat, jestli danou pozici zvládnu, ale už jsem nechtěl couvnout, jelikož jsem byl doporučen na toto místo jedním známým a nechtěl jsem ukázat, že si nevěřím a tak jsem to dotáhl až do stádia, že mám koncem tohoto týdne nastoupit. Vůbec z toho nemám dobrý pocit, jsem vystresovaný, že to nezvládnu a nebudu mít ani tu "mizerně" placenou práci, kde mi bylo krom peněz celkem fajn a nebudu mít ani na zaplacení nájmu, natož na stravu a náklady na auto.
Popravdě, když jsem za tuto výplatu zaplatil nájem, inkaso, internet, telefon, dopravu do práce a spoření, tak mi zbyly na měsíc cca 4tis, což je pro mladého kluka si myslím celkem málo, natož pro uživení rodiny. Kór, když chce občas podniknout s přítelkyní nějaký ten výlet. A když se k tomu ještě připojí nějaká ta zákonná pojistka na vůz a něčí narozeniny, tak je to pak úplně v háji.
Ono i vidina, že přítelkyně s vyšším vzděláním bude v budoucnu vydělávat daleko více než já, mě v tu chvíli také utvrdila v tom, že ta změna zaměstnání je nutná, takže uvidím, jak se to vyvrbí.
Navíc v tu dobu, kdy mi oznámili, že bych měl nastoupit, mi můj sooučasný šéf odcestoval a tak uvidím, jestli mi dá výpověď ze dne na den. Pokud ne, tak je to vyřešené.
Jen nevím, jak se zbavit z toho stresu, protože nejsem teď absolutně schopen jakkoliv fungovat. Holt bez peněz to dnes nejde. :-) Tak jsem se vykecal, tak přeji hezký zbytek prodlouženého víkendu. :-)

U mě pořád stejné zmatky a stres. Beru prášky na uklidnění..'

Eriko - jak je u tebe?
Já se dozvím do týdne, kdy si sbalím saky paky a adieu!
Děkuju, že mi držíš palce, já tobě taky!'

Marko, držím palce'

To já se spíš bojím, že už žádnou práci nenajdu, je mi přes padesát a o současnou práci ještě letos přijdu.
Když jsem v mládí nastupovala do jakéhokoli zaměstnání, taky jsem nemohla jíst, ale vždycky mě zajímalo, jaké lidi poznám. A nejdřív mi vždycky oproti těm z minulého zaměstnání připadali nezajímaví a vybarvili se až časem. Teď jsem ale v jiné situaci, po lidech z mého posledního zaměstnání se mi rozhodně stýskat nebude, jen po těch penězích.
Ale zůstávám optimistkou.'

Ahoj, já to právě prožívám, nové lidi, práce, i když je to jen jednoduchá administrativa, dělám úkoly, které jsem nikdy nedělala, v první práci jsem byla 9 let, firma bohužel skončila, tak jsem teď jinde, ale je to tak těžký, je to měsíc a půl a pořád se mi chce po ránu brečet, i když k tomu nemám extra důvod, nikdo na mě v nové práci nekřičí. Ale ty nervy, nemůžu skoro jíst. Už abych si zvykla. Už si nepamatuju, jak to bylo v mé první práci, ale muselo to být stejný, možná horší. Takže snad to brzy pomine a bude zas dobře.'