Maminko, tatínku jsem těhotná !!!

Já své matce tenkrát psala pohled,kde jsem jí sdělila i pohlaví-leč odezva se nekonala.I takto to bývá.

Hanzi, žili jsme v jiné společnosti, byl jiný životní styl a žebříčky hodnot. My jsme mohli vystudovat, vzít se a rodit děti... Současní mladí lidé mají otevřený celý svět a nekonečné možnosti, my jsme měli ohraničený dvorek...

Pro Agátku a Pajku:Děkuji moc za příspěvek. Za sebe mohu říct, že když má člověk děti v mládí, tak pak až bude starší a ještě pln sil, může mít plno radosti i např. z vnoučat. To vše ale za předpokladu, že své děti dobře vychová. Já jsem měl syna v 25 letech a myslím že to bylo tak na hraně, ikdyž u muže je to jinak. Moje žena je o chloupek starší a pro ni si myslím to už bylo tak tak. U nás bylo vše plánované pomalu na dvouletky a pětiletky, po vzoru "Básníků" ;)). Nutno dodat, že po narození syna jsem měl ještě dva roky vysoké a tak se moje žena musela sama starat o syna.

....ještě dodatek...Já jsem to doma oznámila vlastně už po třetím měsíci těhotenství,takže se nedalo už vlastně nic jiného dělat.Možná,že kdyby byl jaště čas,že by mě rodiče také navrhli jiné řešení.Ale myslím,že by mě k tomu nikdy nenutili.Bylo to mé svobodné rozhodnutí....

Pro mě to bylo zvláštní.Ale měla jsem výhodu,že otec dítěte už měl po vojně a vydělával.A chtěl si mě vzít.Takže já neměla co řešit.A v tom týdnu po oznámení doma jsem domů jen telefonovala,abych od maminky zjistila co na to tatínek.Takže jsem měla průběžné informace.Ráda na to vzpomínám.Dcera na tom bude podstatně hůř.Bude svobodná,otec se sice k dvojčatům hlásí,ale nemají nic.A dnešní doba je jiná a hned dvě děti...... bude to těžké pro nás všechny,ale musíme to zvládnout.Když oni si to ty mladí snad ani neuvědomují, co je čeká a jaká je to zodpovědnost.A hlavně,že ty děti tady jsou už na vždy..a jak vidíte čím jsou větší,tím větší starosti.

Pro Hanze: Můj syn totéž zopakoval se mnou, když mu bylo necelých 19. Bylo mi líto, že si zkrátil čas bezstarostného mládí, ale kdybych měla řešit zda dítě teď anebo nikdy, rozhodnu se vždy pro teď. Mému vnukovi je už téměř 10 a je to fantastický chlapeček! :-)

Prostě jsem podle vzoru "uměleckých děl" přijela na kole od gynekologa a radostně objala maminku se slovy: "Mami, budeš babičkou!" Byli jsme oba s tatínkem ve 3.ročníku na VŠ, ale zvládli jsme i s miminkem dostudovat v termínu. Oznamovat očekávání potomka patří k těm nejkrásnějším v životě, i když to na první pohled vypadá jako komplikace!

Pro Agátu:Tohle řešení se mi líbí. Je pravda, že kdybys tam ten den ještě zůstala, tak by to mohlo být horší. A rodiče za tebou na internát nedojeli? A jaké to bylo pro tebe, když jsi zjistila že jsi těhotná? Nemyslím si, že se u tebe historie opakuje, protože tvoje dcera má dvojčátka v dvaadvaceti, takže s toho musí být velká radost.

Toto oznámení jsem uštědřila mým rodičům ve svých 17letech.Je to již dvacetdva let a nikdy na to nezapomenu.Nechala jsem doma těhotenskou knížku a odjela na týden na internát.Když jsem se vrátila domu byli již ty nejhorší vášně uklidněny a začalo se mluvit o svatbě.Rodiče to vzali skvěle a to jim nikdy nezapomenu.I když s odstupem času bych to už nikdy nedopustila se vdát tak brzy......no a historie se opakuje,protože mi má dcera oznámila,že je těhotná a hned dvojnásobně.Takže budu babička dvojčátek a probíhá to stejně...."babičko starej se".. ale já se těším protože si ty vnoučátka konečně užiju.

Čistě psychologicky mě zajímá jek probíhalo oznámení rodičům, že se musíte vdávati či ženiti. Mě se to nestalo, ale zajímá mě to. Prosím podělte se o Váš zážitek.