manželka o nme úplně ztratila zájem

Možná si našla jiného, ale je všeobecně známo, že chlapi se sice dívají, ale nevidí, a slyší, ale neposlouchají...není to první případ,kdy to najednou skončí a muž se domnívá, že až dosud bylo všechno v naprostém pořádku..myslím si, že žena málokdy jedná zbrkle, obzvlášť vdaná. Nevím, ojakou nemoc šlo, ale dlouhodobě je to šílená zátěž, ne každý to unese. A chce to sebereflexi- není chyba v tobě? Nezměnila Tě nějak ta nemoc, jsi stále ten, kterého si vzala? Není divné alespoň netušit, proč to udělala žena, kterou máš po boku denně a kterou můžeš pořád vnímat, vidět a poslouchat?

co dalšího mi kdo poradí

Hanko,co myslíš? Co je lepší? Říci manželovi na rovinu mám tě DOST a jít svou cestou,anebo zvolit život,jaký jsem si zvolila já? Svou volbu nepokládám za šťastnou,možná jsem jen zbabělá jít svou cestou,ale ono je to těžké.Zkusím popsat stručně svůj příběh. Můj překotný sňatek v 19 letech byl únik z matčina vězení. Má volba partnera byla podobná hře na slepou bábu, a když jsem pak sundala šátek z očí, bylo již pozdě. Dítě a milión důvodů, proč s rozvodem počkat. Měla jsem to

hanko prosím napiš mi Mail vysvětlím Ti bližsí podrobnosti

Po 17 letém zdánlivě hezkém manželství se se mnou žena letos rozvedla.Nikdy jsem ani nepomyslel,že mě to někdy potká a nikdy tomu ani nic nenasvědčovalo a přeci. Bylo to najednou,žádné plíživé , vleklé problémy. Nikdy si na nic žena nestěžovala a ani já jsem neměl pocit, že bych se nějak vážně provinil.Jsem zdravý, pracovitý , nekuřák, abstinent, žádný tunelář domácího rozpočtu. Hodně jsem se věnoval dětem(takový táta máma) žena chodila jen do práce a já si myslel jak není spokojená. a asi nebyla , když se se mnou přeci jen rozvedla. Myslím si, že to může přijít náhle, i když je to nelogické. Dneska říkám všude, že jsme si asi neměli už co říci. Každý bydlíme ve svém bytě, já na děti platím, ale nevím, jestli je dnes už bývalá žena spokojená. Možná že ne, ale její hrdost jí asi nedovolí si ani před dětmi stěžovat. Do dnes nechápu,proč se to stalo?

Je to smutné,ale musím konstatovat,že já jsem také o svého manžela ztratila zájem.Nikdy to ale není jen tak,ze dne na den,jak píšeš,ani nemoc většinou partnery nerozdělí,pokud je vztah pevný.Můj muž mi přestal imponovat po několika teatrálních výstupech hodících se snad na divadlo (bohužel ,pozdě jsem zjistila,že je to cholerik)začal znevažovat pro mne důležité věci a mohu říci,že mě citově velice deptal.A tak jsem se od něj "citově odřízla",aby mi tak neubližoval ,ale od té doby s ním ani nemohu spát,jak je mi protivný.A tak žiji sice s ním,ale vlastně vedle něho.Začala jsem žít více pro sebe a jeho beru jako kouli u své nohy.Uvažuji o rozvodu,ale on o tom nechce nic slyšet.Je mi jasné,že tato situace je do budoucna neudržitelná.Toto vše jsem popsala proto,abych řekla,že nezájem nepřijde jen tak,zvlášť,pokud jsou děti,to žena velice zvažuje.Vždycky si za to může muž sám svým chováním.

Těžko odpovědět.Říkáš že ztratila zájem po tvé dlouhé nemoci.Nepíšeš po jaké,ani kolik je vám let,jak jsou staré děti a jestli se s ní o tom dá mluvit.Pokud odchází na 24 hodin bez vysvětlení,tak na kurzy šití zřejmě nechodí.Je vidět,že jí na vašem vztahu momentálně nezáleží.Je to velice smutné,ale pokud jsou děti malé,snaž se po ní chtít vysvětlení a zkus taky pochopit její důvody.Lásku nikomu nenaočkuješ,nepřinutíš ...je nebo není.A pokud už není a není ani úcta k partnerovi který je jak píšeš po dlouhé nemoci,tak ti tuto situaci nezávidím.Přeji ti hodně síly a věř,že podobné problémy nemáš jen ty.Moje kamarádka je ve stejné situaci,jen obráceně.Jediná rada,nezůstávej sám ze svým problémem.

Z ničeho nic po mé dlouhodobé nemoci mi manželka oznámila že se mnou nechce žít že jesem k ničemu bavíme se pouze o věcech souvisejících s dětmi jinak o ničem a trvá na tom abych se vystěhoval, Odchází z domu neznámo kam i na víc než 24 hodin , nechápu to. Co dál