Manželství po 30 letech.Jak to vy zvládáte?????

To my jsme se starou stále v líbánkách! To je furt polib mě prdel a ty mě taky a podobně celé dny!

Ahoj.Taky se skoro...Nic z toho, spíš naopak. S věkem je vztah hezčí a hezčí.

Člověk by řek, že neska už těch třicetiletejch manželství moc neni.

Chápu ženy že jsou rády že už nemusí mít sex...Ale ten sex je třešnička ve vztahu obou lidí na jedné lodi!
I když chlap už nemůže, může to být krásný orál, erotické hračky a podobně! Vzdávat se sexu pro vysoký věk je házení flinty do žita dokud žijeme !!!

a nikdy jsem se neměla lépe než v současné době. Nebylo tomu tak vždy, ale teď si to maximálně v plném zdraví užívám. Na rozdíl od Mirandy však si s manželem užíváme krásný sex. Děkuji Bohu za každý den.
Moje štěstí bylo však dost draze vykoupeno.
Co se mělo v mém, i v životě mého manžela, stát mělo asi být. Kdyby člověk nespadl až na samé dno, tak by si neuvědomoval, jak krásná je cesta vzhůru. I tohle poznání a prožití bohužel, dnes však říkám bohudík, bylo součástí našeho života a byla to krutá zkouška. Ale od toho jsou překážky, aby se překonávaly.

Nikdy jsem se neměla líp než teď v 59 letech. Už sexuálně nežijeme, ale nevadí námto, spíš jsme rádi, že nemusíme nic pŕedstírat, aby se ten druhý neurazil. Děcka jsou z domu, mají svoje rodiny a my si cestujeme a poznáváme svět. Kdybych teď měla umřít tak poslední 2 roky stály za to.

Já mám jednu ženu 31 let...někdy to také zajiskří...to neříkám že ne!
Ale sex máme spolu 2x týdně....jednou jsme zkusili i výměnu s druhým manželským párem,(takové oživení )....
Je to o sexu a toleranci !

ona je jedinecna a posledni zena kterou jsem poznalnechci jinou ikdyz nekdy to vari ale to ktomu patri

jsem s manzelkou 22let miluji ji jako bi to bilo vcera a tak to zustane pokud se znovu nezamiluje

Musím tedy hned zareagovat,Já tedy oslávím s ženou za dva dny 30 let papírově a 34 neofiko co jse známe.Stále sexujeme tak 3x týdně.ale musí to být.děti už

My jsme spolu 31 let a když se to vezme kolem a kolem, je to vlastně nuda. Nikdy jsme se nepohádali, nikdy jsme neřešili nějakou krizi, celou tu dobu jíme u jednoho stolu a spíme v jedné posteli, ráno vstaneme a jdeme do práce, odpoledne se vrátíme, večer jdeme spát. Mezitím takové ty normální věci, jako vychovat děti, postarat se o staré rodiče, pospravit něco na baráčku, tu a tam jet na dovolenou a tak..Fakt nevím, proč by se z toho měla dělat věda...

Ne . Se sexem jedenkrát týdně. Teď mám šestinedělí, ale řešit se to dá různě ne?

Bez sexu?

Tak jsem si pročetla pár příspěvků. Ani u nás to nebyla vždycky Růžová zahrada, ale musím říct, že teď po 27 letech manželství prožíváme jedno z nejhezčích období. Byla i silná krize, ale přestáli jsme ji a jsme pořád spolu. Já v jeho krizi stála při něm a on mi to dnes oplácí. Jsem po ženské operaci a mám kolem sebe tolik péče až už je to někdy přehnané.Máme každý své záliby. Manžel dvakrát týdně tenis a spousta setkávání s kamarády ze škol, já zas cvičení s kamarádkami a pak dvě decky vínečka.Manžel vaří když je třeba nebo když se mu chce,uklidí po sobě.Je s námi už jen jedna dcera a ne že by se do práce hrnula, ale když jí řeknu udělá cokoli.Někdy přemýšlím jak bych teď asi žila, kdybych tu krizi tenkrát neustála a odešla (k čemuž už se schylovalo )nevím, ale snad nám to takhle vydrží.

Zrovna dnes je to 30 let co jsme si řekli ano. V neděli jsme měli pěknou oslavu a zítra letíme do Dominik.rep. Měli jsme období špatné, ale poslední dva roky, hlavně co jsme se stali babi a dědou žijeme šťastným i když už né tak rychlým životem.

Já po x-letech nezvládám sex. Nemám o něj zájem a postupně se mi hnusí, i moje tělo se mi tím pádem hnusí,nejsem už mladá a přesto MUSÍM na stará kolena vyhovět manželovi, který už má taky problémy, ale zarytě chce a chce . hrozně mě to bolí, je mi na blití a někdy vnoci i zvracím. je to škoda, že jen na této jedné věci naše manželství krachuje. Mně se chce umřít, jak mi je. Chlapi, nebuďte sobci.

Hm. Tak hezky jste to holky posaly, já bych byla stručnější... dobré časy minuly a kde jsou ty doby, kdy to stálo za hovno-to moje manželství. Takže asi tak. Je nás koukám dost.

Milado, Adélo, Hano děkuju,...moc držím palečky ať máš dost síly všechno zvládnout.
Nejsi na tom tak sama, i když množství stejně "postižených" neředí bolest jednotlivce. Snad bude líp.

Ty pocity naprosto chápu a myslím, že všichni, musíte si tím projít, ale je to velká rána a zvažte, jestli s ní chcete žít vedle člověka,který vás odkopl. Tak se teď nejspíš cítíte. Nezůstávejte s tím sama, zajděte k psychiatrovi, věřte, jsou to dnes výborní psychologové a poradci v manželských věcech. Lehlé léky vám vrátí kondici a vyjasní myšlení, možná ani nebudou třeba, ale můžete to říct někomu, kdo má zkušenosti, co teď dělat, abyste netrpěla.

Milado, Adélo, Hano děkuju, že jste se ozvaly a reagovaly na moji situaci. Nebyla jsem a nejsem fňukna, včera hádka přesáhla veškeré hranice slušnosti a neovládli jsme se ani jeden. Nejsem vůbec v pohodě, připadám si jako na startovací čáře, kdy výstřel odstartuje boj. Ale já už nemám sílu bojovat, to si myslím teď, ale kolikrát jsem se musela zvednout a jít dál v tomto manželském boji.Zase se budu chtít dostat ze všeho sama a věřím, že to dokážu, i bez něj, bez rad kamarádek (skoro všechny rozvedené a nebo s manželem nežijí. rady at si taky někoho najdu ... a ať mu ukážu !!!! - já to prostě neumím. Co bych ukazovala? Komu? takovému co mám doma? mě ani nenapadne se takovou myšlenkou zabývat, že bych prožívala po nějaké době to stejné.)
Naše manželství bylo krásné, plné lásky, něhy, vášně pozornosti, tolerance. Všichni radí, že v manželství se dá spokojeně žít s notnou nebo velkou dávkou tolerance.Ale kde jsou hranice tolerance? Co ten druhý si může dovolit? Chápat jeden druhého? Ano.
A když jeden tak hodně chápe a ten druhý toho zneužívá, myslí si, že je to samozřejmost. Vážili jsme si jeden druhého, nikdy jsme se necítili v manželství jako ve vězení. Prošli jsme vším... stali se z nás kamarádi, milenci, přátelé, dokázali jsme se milovat něžně i vášnivě.
Vždy jsem o sebe dbala, abych se jemu líbila, aby se ze mě nestala pipka s vařečkou a teplou večeří na stole. I to jsem dělala a ráda, protože jsem milovala. Hlídala jsem si postavu víc jak 70 kg jsem nikdy neměla při výšce 170cm, hnusily se mu tlusté ženy.
Udělala bych pro něj cokoliv. Pro svoji osudovou , životní lásku.
I přesto všechno, přes všechno co teď prožívám, teď když mám slzy jako hrachy - nedokážu ho ze srdíčka "vyhnat" -je tam jizva a vedle jizvy místo pro něj. A možná zase pro další jizvu.
Kdo miloval, a miluje pochopí. Kdo ne, tak mě prosím neodsuzujte. Děkuji a dobrou noc.