Manželův kamarád

Musím ještě dodat,že po...Přesně takovou situaci jsem teda nezažila, ale můžu ti říct jen jedno - Když budeš s Martinem, tak ti bude chvilku fajn a pak tě to bude užírat, že si to neměla dělat. Když s ním nebudeš, tak tě bude užírat myšlenka na to, jaký by to mohlo být. To je moje zkušenost, já ať se rozhodnu jakkoli tak se stejně po čase trápím. Asi je to život...

Petře,takže tím syndromem"raněné srny"mi chceš říct,že kamarád se tak chová jen aby mě dostal do postele?nejsem hloupá,vím co dokáže dělat chlap,aby ženskou dostal tam kam chce,ale tohle je trochu jiný případ,známe se léta,máme se rádi,kolikrát jsme byli opilí pod obraz a nikdy k ničemu nedošlo,jen poslední dobou je to jiné a právě,že se sobě spíše vyhýbáme,chci zpátky to kamarádství.O těch zvířatech a pudech nemáš pravdu...příroda je příroda.

Ja si myslim, ze se mas vzchopit a prestat knucet jako mala holka...ja toto, ja tamto. Nejsi prece zvire co leze za pudy, no ne?

Jinak to co popisujes je tzv. "syndrom ranene srny" ... staci se delat chapavym,obcas neco rict, trochu toho kolem popit ... a uspech je zaruceny :-)

Romano na tom není nic špatnýho. Pokud si s Martinem takhle rozumíš, tak si s ním zašukej. Bude to určitě zpestření. Tobě se zlepší nálada. Nezapomeň, že díru a život máš jen jeden.

Musím ještě dodat,že po celou dobu našeho přátelství jsem si nikdy nepomyslela na nějaký jiný kontakt než pouze kamarádský,nikdy mezi námi nic nebylo,akorát teď myslím,vybavuju si všechny detaily,jak mě hladil,když jsem brečela,jak uhýbal pohledem,když jsem mu řekla,že je úžasný chlap,nikdy v tom nebylo nic víc než přátelství,a teď už nemůžu prostě normálně fungovat v jeho přítomnosti,mám strach,že si toho všimne manžel,neumím už Martina obejmout a říct,že je úžasný strejda,neumís si postěžovat na manžela...mám strach,že bych se neudržela.Přemýšlím jestli je to jen to ZAKÁZANÉ OVOCE,což o tom pochybuju,po 11ti letech?ráda bych slyšela nějaký názor ženy co tohle zažila,klidně i muže to je fuk,potřebui pomoct,bráním se a bojím se,že se pokusím o nějakou neřest a nechci to ničit,jde to nějak utlumit?zajímat se o něco jiného?jenže mě se o něm zdá,myslím na něho,když se miluju s manželem,jsem špatná?

Mám problém...tak asi začíná mnoho příspěvků,jenže už si nevím rady,potřebovala bych vědět jestli má někdo podobný problém.Máme s manželem společného kamaráda,znám ho od začátku našeho vztahu(tzn.11let)manžel ho zná asi o rok déle.V průběhu našeho vztahu nás často navštěvoval,to jsme ještě neměli dětichoili jsme společně do kina,na večeře,na tenis...Samozřejmě jsme s mužem chodili i sami dva,ale většinou s Martinem.Časem mi to dost vadilo,měla jsem na něho alergii,přestal k nám chodit,prozměnu manžel chodil za ním.Taky jsem uvažovala jestli nejsou gayové:D Po dvou letech se mi narodilo první dítě,po dalších2letech druhé,pokaždé za mnou Martin jezdil i s manželem nebo bez něj do nemocnice,pochopila jsem to tak,že mě ten kluk má rád a vyčítala jsem si,že ho nesnáším.Moje děti ho velmi milovaly a milují dodnes skoro jako tátu.Když jsem měla nějaký problém s manželem mohla jsem se kdykoliv Martinovi vybrečet na rameni,aniž by mému muži cokoliv řekl.Byl zábavný,vtipný(to je i dnes),v něčem je mému muži podobný,mívají stejné nálady,sem tam se pohádají...ale jsou stále přátelé.Bohužel je to asi2roky jsem se s Martinem ošklivě pohádala,opili jsme se a dost škaredě jsme si vynadalijá mu vyčetla,že už mě vadí,jak k nám pořád chodí,on mě vyčetl zase nějaké věci co se týkaly mého vztahu s manželem,poté k nám Martin4měsíce nepřišel a já zjistila,že mi chybí.Zavolala jsem mu a omluvila se,on se omluvil mě a od té doby k nám opět chodí,hraje si s dcerama,nosí jim čokolády,nikdy nezapomene na moje narozeniny,občas přišel dřív než se manžel vrátil s práce,připadalo mi to úplně normální,brala jsem ho jako bratra,ale něco se zlomilo!Nevím kdy a nevím proč.Pohádali jsme se s manželem,bylo to o víkendu a dcery byly u babičky,manžel se sebral a odjel,volala jsem Martinovi a brečela,přišel,donesl víno,mluvili jsme,pili,poprosila jsem ho jestli by nemohl počkat do doby než se vrátí manžel,bylo už pozdě večer,koukali jsme na film a já usnula na gauči....Ráno jsem se probudila,Martin spal kousek odemě v křesle a manžel v ložnici.Dopadlo vše o.k.s mužem jsme se usmířili,ale se mnou a Martinem bylo něco v nepořádku,trvá to tak půl roku,povídáme si,smějeme se,naše pohledy se střetnou a konec,pak už spolu nemůžeme mluvit,obcházíme okolo sebe,jakoby jsme se něčeho báli a já vím čeho!Myslím na jeho oči,smích,srovnávám si v hlavě detaily všech těch dní,mám sním stejně krásné zážitky jako s mužem,jezdil s náma na výlety,když jsem si zlomila nohu jel se mnou do nemocnice,držel mě za ruku,myslímže teď by se to bál udělat.Já mu kolikrát sedala na klín,objímala jsem ho,samozřejmě jako kamarádateď už to neumím.Nevím co si mám myslet.Jemu je36let,měl jen2přítelkyně,ale nikdy nevydržel dýl než měsíc,posledních5let je sám,přitom je to pěkný chlap,holky po něm letí a on nechce,na vysvětlení má obranu,že je mu samotnému fajn.Vůbec netuším jestli jsem překročila hranici přátelství?tohle není totiž zamilovanost,je to něco jako dlouhodobý vztah je možné,že ho miluju?že miluju i svého muže?nevím jestli jsem úplně normální,ale dokázala bych si představit život i s Martinem...