Matka!!-asi jí nenávidím

chci ještě reagovat na přispěvky,ktere jem si přečetla.tady nemluvime o matce ktera ditě občas uhodí nebo pokara,ja měla matku, ktera mě vydirala, brala mi peníze,lhala mi a pomlouvala mě.moje babička i teta byly v šoku co dělala.měla jsem 20 let, male dítě a musela ji bezmezně ve všem poslouchat.vždy mě ponižovala, ještě ted když je mi35a pišu o tom,dokazala bych brečet i hodinu.lezla jsem ji do zadku, a ona mě nenaviděla a říkala že jsem hrozna.ptala jsem se proč??
nejhorši je že si to vyčitate,ponižujete se připadate si horší něž ostaní,sebevědomí na nule.proto jsem četla hodně psichologickych knih,abych pochopila že nejsem žadna svině,jak to ze mě dělá,že jsem normalní člověk.pro ni to byla jenom zabava, sranda.kdykoliv jte v blizkosti takového člověka cítite,jak vami pohrda jak vas nenavidí.proč to nevím.nikdy se kemě cizí človek takto nezachoval,ale jí se bojím,ona umí nasypat popel do rány a má takové jiskřičky štěstí v očích a to nepřehanim.

Je to sice šílené,ale...zažila jsem to samé,co nejděíve prchněte od matky a stykejte se co nejmín.dobre je si najít praci i s ubytovaním v jiném kraji.vyvarujte se mit vlastní děti pod jednou střechou s matkou, to by je každopádně poznamenalo.vaše matka je vlastně nemocná,zažívá traumata, ktera si nese z dětství a je svym dětem paradoxně nebezpečná.říka se tomu, že z oběti se stává pachatel.sama to nezvlada musela by chodit k psichiatrovi,sama se chtit lečit.přenáši své traumata na vas, to ji ulevuje ale vam ubližuje.možna se chova jako ditě, ktere by samo potřebovalo matku.je to kruté, ale musíte si uvědomit, že vy vlastně matku"nemate,, a podle toho si život zařídit.tím i jí vlastně pomužete aby si uvědomila vlastní chyby, i když se bude asi vstekat a hazet vinu na ostatní.pokud to nedokažete, zpusobí vam take trauma jake sama zažila a vy si to vylijete na svych dětech,je to začarovany kruh.musí te si věřit.přeji hodně zdaru.

Nikdy nepochopim, jak nemuze mit rada matka sve dite a dite svou matku. Takze takove vystrelky jsou jen nazory pubertaku, co vidi, ze jinde rodice dovoli detem takove veci, co doma ne a nekriticky je prozaduje i doma. To ze by mel(a) pomahat i doma s ruznymi pracemi, ucit se do zivota a nejen se bavit, jim pripada uhozene. Nepopiram, ze obcas mohou existovat cholericke matky, ktere uhodi dceru/syna, ale zavedenim ruznych kruhu a linek a "americkych" vzoru se nepatricne detem, ktere z toho, jak by se mely chovat nemaji rozum, a usuzuji ze matka/otec uz davno nejsou IN ani COOL.

Taky nenávidím svou matku a budu jí muset ještě 2 roky trpět. Ale pozitivní na tom je, že až se odstěhuju může mi být ukradená a to navždy. Takže jestli jednou chcípne hlady pod mostem, bude mi to jedno.
Znáte to - jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Sofie, dnes je spousta možností, kam děti mohou zavolat. Jen než se rozhodneš, pořádně si rozmysli, jestli je to vše tak, jak to dnes vidíš. Jestli jsi jen na matku momentálně z nějakého naštvaná, počkej dva tři dny. Pokud je to opravdu setrvalý stav a matka tě bije bezdůvodně, najdi si třeba Bílý kruh bezpečí, ale je to v Čechách, oni ti poradí třeba kam zavolat.
Telefon je 257 317 110
Ale jak říkám, pořádně si to rozmysli.

Určitě to řekni někomu komu věříš at ti pomuže a hodně rychle.Mě matka taky týrala,já udělala tu chybu,že jsem otom nikdy nikomu neřekla a dnes jsem z toho psychicky nemocná.Prosím tě moc řekni otom někomu

nenavidim mamu bije ma za kazdu malickost co mam robit ked si na mne stale vibija svoju zlost.mam 10 a kazdi den ma aspon 3 krat za den zbije co mam robit po tele mam 1000000 modrin

Dobrý den,
je mi 20 let a už od mého dětství mě má matka týrá jak po psychické, tak po fyzické stránce. Já vím, řeknete si, vždyť jí je 20. Ale nemám to lehké. V roce 2011 jsem úspěšně odmaturovala a hledám si stále práci. Není to lehké. Mám neustále vyčítáno od matky, že nemám práci, tak jsem byla nucena najít si práci v baru, která pro mě byla šíleně ponižující. Když se vrátím k tomu týrání, spíš mě trápí to psychické, neustálé poznámky na mou osobu jsou k pláči a já jako velmi citlivý člověk, vždy v pláč propuknu. Urážky na mou postavu, na můj vzhled. V 7 letech jsem se dozvěděla od matky, že jsem byla nechtěné dítě a měla bych chcípnout, a že mě stejně jednou zabije. Ne, nejsou to jen řeči, má matka je blázen a když ji chytne amok, zmlátí mě tak, že nemohu několik dní vyjít ven. Oporu mám ve svém otci a příteli, ale otec neustále jezdí pryč za prací a přítel má také náročnou práci a jezdí i na několik týdnů pryč. Už tady bylo hodně situací, kdy pro mě musel přítel přijet a odvezl mě k němu domů, protože mě matka zmlátila. Je to komplikovanější o to, že když se něco takového stane, tak mi matka vezme mobil, klíče, zamkne mě a já nemohu nic dělat. Chci se přestěhovat a plánovat společné bydlení s přítelem, ale nemám na to finance a práce v baru je pro mě tak strašně ponižující a zahanbující. Prosím pomozte. Kde se mohu obrátit a jak to mohu řešit. Má právo mě i v mých 20ti letech týrat? Děkuji...

Ahoj, nevím zda k vám zapadnu, ale jsem vdaná mám 7 letého syna a nyní čekám dvojčítka, bohužel bydlíme u mích rodičů le snad již brzo tomu bude naopak, moje hnusná matka je furt proti mě je chytrá vechno zná všechno ví do všeho se svině plete. už nemůžu myslí se že o všem může rohodovat kráva, a nejhorší je že ten muj imbecilní manžílek je s ní páč slyší to jak na mě nadává atd.... tak samozřejmě se ptom jeho chování podpisuje stejným dílem jako tto její.. Už je nenávidím oba.

Ahoj Janii, ve tvém článku...Když mi bzlo 17 let,naši byli rozvedeni. Avšak do té doby u nás bylo peklo na denním pořádku- ten kdo to odnášel jsem byla já.Máma mě od malička řezala i za maličkosti,jako je, spadnutí na zem-byla jsem epileptička, za to jsem byla taky bitá,že jsem nemocniá. Když táta viděl,že již jsem na pokraji sil, chtěla jsem se zabít.Nikomu jsem o tom nic neřekla,jen si naplnila sklenici vody a rozmíchala tam léky,které jsem vypila-táta viděl tu prázdnou sklenici od léků,mámě namlátil-poprvé v životě byla od táty bita a on pak požádal o rozvod. Prošla jsem léčbou a jsem zdravá- no,nemám tak časté záchvaty.
Ale vím,co to je,když je člověk na své trápení sám.

Ahoj Janii, ve tvém článku jsem se našla. Naprosto přesně mám to samé. Nedokážu být šťastná. Hned všechno zase skazím. Neustále v napětí. Je to děsný.

a navíc...ty ok můžeš být...to máme každý jinak....někdo se z toho dostane a může být v pohodě.. no a někdo prostě ne....já mám postraumatickou poruchu..., ale taky se to dá řešit antidepresivy

Je mi 17...otec mou matku...Ahoj,

nemám konkrétní rádu...to je těžký...neznam přesně tvoji situaci...možná jen...tvá matka má pravděpodobně problém zejména sama se sebou... a v tom ji ty pomoc nemůžeš...Rozhodně si neříkej, že jsi špatná..., že za to můžeš...nebo tak něco...zkus se mít víc ráda... Nevim opravdu jak to máš doma...možná by pomohlo si s tvojí mámou promluvit....říct v klidu, jak to vnímáš.... Ale víc ti poradit nemohu....opravdu tvoji situaci neznám.

No já jsem taky měla...Je mi 17...otec mou matku taky zbil, hodně pil a i fetoval...takže také trauma z dětství..Máma je na mě hrozně přísná, mám samý zákazy...i teď na PC sem načerno..je to peklo, fakt ji nenávidím!! V léťě mě vykopla na dva měsíce k tátovi..na samotu bez kamarádů...furt na mě řve každej den...kvůli všemu! je spokojená jen když mám dobrý známky a když se starám o domácnost...brácha nemusí nic...je něco co bys zpětně udělala kdybys mohla? abych jako starší byla ok?..

No já jsem taky měla traumatický dětství. Otec matku od začátku podváděl, pil, bil ji. Nedokázala od něho nikdy odejít..asi to má taky z dětství. Snažila se manželství udržet dvacet let. Bylo to jak prokletí...od malička jsem chtěla pryč. Bylo to peklo. Nezažila jsem, že by mi máma někdy řekla mám tě ráda a nebo táta, nebo že by mě pohladili. Máma sama začla časem bláznit....začla studovat, zahrabala se do knížek a nikdo pro ní neexistoval..krom tedy bráchy, který má poruchu pozornosti a hyperaktivitu. Já jsem byla Nikdo...ta která obtěžuje svojí přítomností. Postavila jsem se už od malička na stranu mámy a ta mi vyprávěla..., co všechno táta dělá a kde a s kým. Zastávala jsem se jí....a ona otočila se ke mně zády...podrazila mě...lezla za nima a o mě říkala, že jse rozvrtávám. Od malička mě mlátila, musela jsem mít jen dobré známky, doma makat. Brácha nemusel nic. Nakonec jsem v sedumnácti dostala depresi a ona mě schválně ničila dál. Utekla jsem k babičce a zachránila se. Myslela jsem, že když jsem z toho pekla pryč....udělám si život tak jak já chci a že mi bude moc fajn. Až po letech jsem zjistila, že jsou se mnou a vždycky budou. Že se celý můj život točí pořád okolo toho samého....ve stejných cyklech....vždycky když jsem něco vybudovala...a dostala se do klidu, začali se mi vracet vzpomínky na dětství...ta bolest a tak jsem radši všechno zničila, jen abych nebyla v klidu a nic necítila... Vlastně studuj speciální pedagogiku pracuju v zařízení pro děti s poruchami...celý můj život se okolo točí. Mám problémy se vztahy....bojím se jich...mám panickou hrůzu a strach...nedokázu je udržet a to ani kamarádké natož partnerské...utíkám z nich...tak stejně jak jsem chtěla utéct z rodiny v dětství...vyvolávají ve mně úzkost a napětí. Pokoušim se to řešit psychoterapie.... měnit to a doufám, že jednou se mi to povede. Je to těžké...a nedá se to úplně ovládnout....je to to všechno, v jakých podmínkách jsem vyrůstala a čemu jsem se tam učila. To že jsem nikdo..., kdo ale musí perfektně prospívat, někdo, kdo si lásku nezaslouží, i kdyby se rozkrájel na kousíčky. Nevzdávam to a chci bojovat, chci mít rodinu....a být prostě jen v pohodě.

www.obrslevy.cz

Moje matka sice alkohol nepije, ale je to celoživotní hysterička, což se s přibývajícím věkem stále stupňuje.Důchodkyně, která vidí jen sebe, zlá, náladová, nevyypytatelná, nedbající o sebe, hypochondr. Když se s ní snažím vlídně mluvit, začne křičet, lituje se. Když to shrnu, jsem z ní často vynervovaná, v podstatě ji nemám ráda.Přála bych jí, aby našla klid ve svojí duši, ale obávám se, že to v tomhle životě nebude.Dle mého by potřebovala péči psychiatra, asi se jedná o nějakou psychozu, ale přesvěčte cvoka, že potřebuje pomoct. Největší radost má, když vystresuje své nejbližší, aby pak mohla vykládat, jaký je ona chudák. Moje matka, to je špatná karma.